Nedělní miniglosy č.422

Včera v 19:16 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Máme čerstvě po parlamentních volbách, tak se nemůžete divit, že právě ozvěny volebního víkendu jsou hlavní složkou obsahu našeho tradičního nedělníku. Nevím, jestli to dnes bude ode mne dostatečně vtipné počtení, protože se výsledkům podle očekávání zas až tolik nesměju. Každopádně je to zase pro jednou za námi a já jsem už teď velmi zvědavý, jaká hra se bude s nově rozdanými kartami hrát. Vzhledem k tomu, jak se jmenuju, jen doufám, že to nebude zrovna černý Petr. Ať už ale právě popíjíte šampaňské nebo máte spolu se mnou a Pinocchiem spíš protažený nos, přeji jako tradičně všem čtenářům krásný nedělní večer a dobrý a úspěšný nový týden.


Ukazuje se, že podzimní termín parlamentních voleb je mnohem lepší než dřívější přelom jara a léta, jak tomu bylo do minulých předčasných voleb. Jednak se to pozitivně projevuje na volební účasti a jednak Poslanecká sněmovna bude po volbách hrát podobně jako podzimní lesy všemi barvami.
----------------------
Piráti se chtějí po svém velkém volebním úspěchu soustředit především na několik klíčových témat, která souznějí s jejich přirozenými zájmy. V botanické oblasti chtějí např. navrhnout oficiální přejmenování majoránky, která svým hloupým hovorovým názvem už způsobila příznivcům Pirátské strany nejedno osobní zklamání. V oblasti kultury a vojenství se pak chtějí soustředit na větší zviditelnění díla českého národního klasika Josefa Kajetána Tyla, především pak jeho nepochopitelně opomíjené divadelní hry Paní marjánka, matka pluku.
----------------------
Karel Gott získal prestižní německou mediální cenu Zlatá slepice za celoživotní dílo. "Po jednačtyřiceti Zlatých slavících přišlo konečně jednou i větší sousto," liboval si v rozhovoru pro Nedělní miniglosy slavný zpěvák. Podle našich informací se ale někteří čeští významní mecenáši nechtějí nechat Němci zahanbit. Andrej Babiš v euforii po vyhraných volbách přislíbil Karlu Gottovi Zlatého čápa a milionář Michal Horáček v rámci své prezidentské kampaně hodlá zpěvákovi v hotelu Zlatá husa předat rovnou Zlatého pštrosa, není-li to ovšem celé jen novinářská Zlatá kachna.
----------------------
Představitelé České strany sociálně demokratické zůstali po svém volebním výbuchu pozoruhodně klidní a zdálo se, že fakt, že minulí vítězové skončili až na šestém místě a ztratili 35 poslanců, nepovažují za žádnou tragédii. "Popravdě, jsme už dávno zvyklí, že mezi padesáti a patnácti poslanci není skoro žádný rozdíl," řekl Nedělním miniglosám tiskový mluvčí strany, "aspoň ne v angličtině našeho předsedy Sobotky."
----------------------
Vídeňští strážníci podle nového zákona zakazujícího zakrývání tváře na veřejnosti, který měl být namířen hlavně proti nošení burek a nikábů muslimskými ženami, pokutovali reklamního plyšového žraloka, který v ulicích Vídně propagoval nově otevřený obchod s elektronikou. Žralok svůj přestupek uznal a slíbil, že propříště se bude v reklamním kostýmu procházet jen o samotě ve svém bytě. Rakouští právníci mezitím připustili, že reklamní zvířecí kostýmy by měly mít podle zákona vždy sundanou hlavu, a momentálně vášnivě diskutují o tom, jak uplatnit literu nového zákona na případný kostým bezhlavého rytíře.
----------------------
Zatímco jeho jmenovec, fotbalový brankář Petr Čech, má již na svém kontě 194 zápasů v anglické Premier league bez obdržené branky, umělec a politik František Ringo Čech ve víkendových parlamentních volbách vychytal svou první nulu.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich více než osm a půl roku dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i všechny čtyři velké jubilejní výběry nejúspěšnějších, a tedy snad i nejvtipnějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:


Kromě glos politického a společenského dění najdete na mém blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Ostatně, možná právě ta různorodost způsobila, že mě hlasy zdejších čtenářů dostaly až do finále prestižní soutěže Bloger roku 2016, za což všem návštěvníkům a podporovatelům patří můj velký dík.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky

Pátek v 21:32 | Petr Vápeník |  Miniatury

Kdo dnes ode mne čeká nějaké štěpné volební téma, bude zklamán, protože nabízím jen s politikou přímo nijak nesouvisející miniaturku s pohádkovou inspirací. Popelka je totiž - jak víme z filmu i televize - emancipované činorodé děvče, které jistě ve volných chvílích mezi přebíráním hrachu a přešíváním obnošených šatů po nevlastní sestře čte spisy Heideggera a Wittgensteina, samozřejmě jen potají pod stolem, aby nepřející a fenomenologií opovrhující macecha nevěděla. Tak zvídavý člověk si samozřejmě brzy začne klást zásadní otázky bytí, na které se jen obtížně hledají odpovědi, zvlášť pokud kvůli ranní mlze není moc dobrý rozhled. Ona i taková mlha umí být dobrý sluha (třeba když právě potřebujete zdrhnout princi), ale zlý pán :-).


Filosofické podzimní ráno egocentrické Popelky


Myšlenku mám jednu (celkem bezvýznamnou):

Když je mlha pořád přede mnou i za mnou,

říkám si a ptám se moudré země,

jestli není zdroj té mlhy ve mně.


Pozn.: Kdybyste se dnes přece jen ve volební euforii (nebo naopak splínu) bez textu s aspoň lehce volební tématikou neobešli, můžete nakouknout do stařičkého článku z června 2009 O Karlovi a eurovolbách, (aby nedošlo k mýlce - oním Karlem je Karel Čtvrtý (nebo První, kruci?)), který si v začátcích mého blogu přečetlo všehovšudy několik návštěvníků. Pár drobností sice odkazuje na dobové aktuální dění (např. tehdejší české předsednictví EU), ale většina článku je o obecnějších věcech, takže se dá, myslím, přečíst bez úhony a snad i s trochou úsměvu i dnešním okem :-).

O moci a bezmoci předvolebních průzkumů

Úterý v 21:01 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Vždy před volbami se velká, možná až přehnaná mediální pozornost věnuje předvolebním průzkumům. Každou chvíli (samozřejmě jen v mezích zákona - např. teď už se v posledních dnech před volbami žádné další výsledky průzkumů zveřejňovat nesmějí, což, věřím, se netýká tohoto článku, protože ten je zcela číselprostý) je možné v novinách, na internetu či v televizi vidět nejrůznější grafy, nad kterými se někteří usmívají, jiní lamentují a vztekají se, někteří dokonce sprostě nadávají - většinou tím více, čím méně odrážejí "průběžné výsledky" názorové preference dotyčného čtenáře. A názory na podobné průzkumy jsou rovněž proměnlivé jak dubnové počasí: Někdo je považuje za prostředek permanentní manipulace, jiný je bere jen jako běžné čtenářské rozptýlení kdesi na úrovni horoskopu (což je, myslím, velmi šetrné a odpovědné k činnosti vlastního srdce a už tak dost přetlakovaných žilek v mozku); někdo ovšem podle průzkumů usuzuje na spoustu důležitých věcí (především politici samotní) a snaží se podle nich nějak zachovat a promítnout vlastní interpretace zveřejněných výsledků do svého konání. Úplný Eden je to pak pro všemožné politology, politické komentátory, glosátory a analytiky, kteří se na každá nová data vrhnou jako vyhládlí supi, protože mohou konečně popustit uzdu své jinak podřimující fantazii, vymalovat budoucnost barvami, které jim samotným připadnou nejmódnější, vyvěštit z mediálních vnitřností pokud možno ty nejpřesnější obrysy "Libušiny Prahy", a demonstrovat tak veřejně svou domnělou společenskou užitečnost.

Osobně mám volební průzkumy rád, protože jsou dobrým vstupem pro nikomu neškodící trénink vlastního uvažování; člověk si sám před sebou (ti extrovertnější pak i před ostatními) může zahrát na soukromého politologa či haruspika a odhadovat, kam se vývoj pohne a proč; průzkum takovému uvažování poskytuje dobrou "zatlučenou skobu", o kterou se ve svém fantazírování můžeme opřít. Taky je moc zajímavé pozorovat běžný životní cyklus seznámení s novými výsledky: V prvním okamžiku to bývá úžas a zhrození nad nepochopitelně dobrými výsledky těch, s jejichž názory "ostře nesouzníme", ve druhé fázi pak úleva, že se vlastně ještě nejedná o ostrá volební data, a mohla by se tedy ještě časem "vylepšit", ve třetí fázi si vytvoříme vlastní teorii, proč se data v budoucnu vylepší zcela určitě, no a úplně na závěr dospějeme k přesvědčení, že jsou vlastně ty aktuální výsledky úplně přirozeným odrazem společenského kvasu, jehož zákonitostem v podstatě velmi dobře rozumíme, a i když to snad mnohé experty zaskočilo, my jsme víceméně přesně tohle už dávno očekávali :-).

Je zajímavé, že i když zveřejňované výsledky průzkumů mají obrovský potenciál ovlivňovat nás bohatstvím informací zakletých do věcných dat, většinou paradoxně dojde k tomu, že nás zasáhnou jen v čistě emociální rovině. Abychom totiž mohli nějak využít skutečný (a většinou i dost zajímavý) obsah výsledků, museli bychom se zajímat blíž o spoustu neatraktivních podrobností, což už znamená o dost větší námahu než jen přelétnout zrakem jeden souhrnný obrázek. Předně bychom se měli zajímat o to, která firma daný průzkum dělala a kdo byl jeho zadavatelem, protože podle toho se dá poznat, jestli si má člověk dávat pozor na nějaké potenciální sporné interpretace výsledků, a taky to, do jaké míry se výzkumné firmy ve své práci řídí mezinárodně uznávanými standardy a kodexy získávání dat, což není nijak automatické.

Možná se vám to bude zdát zbytečné, ale někdy není od věci si ještě jednou pozorně přečíst přesnou otázku, na kterou v průzkumu respondenti odpovídali, protože on ten přesný obsah je někdy přehlušen úžasnými možnostmi prezentace - barvami, prostorovými efekty, animacemi. Je sice pěkné na první pohled vidět, že fialový kvádřík je ve výsledku větší bumbrlíček než zelený váleček, a bryskně se tak naštvat, jak je proboha možné, že fialoví dopadli líp než zelení, když je přece nemám rád, a navíc to ještě minulý týden bylo opačně. Ale co když byla položená otázka oproti minulému týdnu malinko odlišná, s posunutým významem? Kolik já už viděl a slyšel lidí rozčilujících se, jaké blbosti se v těch průzkumech uvádějí, když součet procent pro jednotlivé strany je mnohem větší než 100%, což ve skutečnosti nebývá dáno chybou tisku ani hloupostí výzkumníků, ale prostou skutečností, že graf neukazuje volební preference ale volební potenciál, což je údaj s naprosto jinou definicí i významem.

Je pochopitelně dobré zjistit si, kolik dotazovaných se průzkumu zúčastnilo a jak byl namixovaný jejich výběr, aby šlo výsledky co nejlépe přenést na celou voličskou masu. Pokud je výběr správný, je už celkem jedno (z pohledu výsledků, ne už tolik z pohledu vynaložených nákladů), jestli je dotazovaných šest set nebo sto tisíc. Když však uděláte průzkum na téma zdravého životního stylu a nebezpečí obezity v české společnosti výhradně mezi tisícovkou aktivních účastníků všesokolského sletu, je oprávněné podezření, že vyjdou nepoužitelné nesmysly. Pokud je ale firma osvědčená a kvalitní a zadavatel i tazatelé neutrální, není žádný důvod si myslet, že by ze sebe dělala veřejně hlupáka metodicky nesprávným nebo dokonce "cinknutým" zpracováním dat. Stesky typu: "To přece musí být zmanipulované, vždyť tuhle stranu nikdo z lidí, které znám, nevolí!" jsou proto většinou jen bláhovým přáním a falešnou útěchou stýskajících. Ano, je logické, že se obklopujeme lidmi, kteří dohromady netvoří zrovna přesný statistický vzorek české společnosti, takže se pak nemůžeme divit, že existují i mnozí lidé s úplně odlišnými úhly pohledu. Jestli je právě ten náš úhel lepší nebo horší (samozřejmě lepší, jak jinak! :-)), na to už nám statistika neodpoví, pro tu je dvacítka jako dvacítka, pořád stejně kulatá; ani se nemračí, ani neusmívá.

Je přirozené, že všichni, kdo se snaží cosi předpovídat, jsou rádi, když se jejich věštba co nejvíc přiblíží realitě, ať už jsou to prognostici, statistici nebo meteorologové. Je ale hloupost hudrat, že se jim to nepovedlo dostatečně přesně a realita nakonec vypadá jinak. I průzkumy mají své limity: Těžko od nich chtít, aby poskytly přesné předpovědi výsledků voleb, když půlka voličů ještě při cestě do volební místnosti netuší, který lístek do volební urny nakonec hodí. Je tedy dobré vždy se u průzkumu podívat i na to, kolik respondentů se prozatím neumělo rozhodnout.

Ano, volební průzkumy dokážou být mocným nástrojem. Dokážou motivovat k aktivitě ("musím podpořit své "žluté", vždyť chudinky ztrácejí!"), dokážou způsobit změnu už rozmyšleného rozhodnutí ("bílí mají málo procent, tak se asi do sněmovny stejně nedostanou, přece nenechám svůj hlas propadnout!"). Umějí rozpoutat vášně na názorových fórech, pod jejichž poryvy by se byli názoroví oponenti schopni snad i vzájemně uškrtit, kdyby mezi nimi naštěstí nebylo minimálně sklo dvou obrazovek nebo displejů. Dokážou spustit nečekaně intenzivní tvůrčí vzplanutí u těch, kteří mají v popisu práce i z mizerných výsledků vydestilovat nějaké pozitivní sdělení dočasnému voličskému božstvu.

Proti skutečnosti jsou ale v principu bezmocné, protože se jí dokážou vždy jen lépe či hůře přiblížit, asi jako ani sebelepší "superhádé" monitor nedokáže zprostředkovat nádheru a všechny barvy něžného láskyplného objetí ani přesladkou chuť vřelého polibku. A vždycky budou bezmocné proti zpětným výčitkám a škodolibému posměchu: Kiš, kiš, zase jste to netrefili, vy vědátoři! Připadne mi to trochu nespravedlivé. Aspoň ve srovnání s těmi zmíněnými horoskopy, k jejichž mnohem horším "nedoklapům" býváme vlídní a tolerantní, i když někdy vznikají napohled snad ještě sofistikovanějšími metodami, než jakými vládnou čarující statistici. Klasická "moc bezmocných" jako z jednoho dávného a celkem slavného stejnojmenného eseje.

A jak tedy podle mých vlastních odhadů letošní volby skončí? Tak si pište, budu diktovat: Výsledky u voličů narozených ve znamení Ryb... Vlastně, promiňte, ale znáte ty naše zákony... Až do voleb ani jedno jediné nové číslo. Nevadí, publikuji tedy své odhady hned po zveřejnění oficiálních výsledků. To už se totiž určitě smí! :-)


Pozn.: Na začátku října jsme společně oslavili vydání už 1500. blogového článku na mém blogu. Kdo se chce trochu ohlédnout za několika ukázkami, najde je v článku s názvem Patnáctsetkrát.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 


Nedělní miniglosy č.421

15. října 2017 v 15:43 | Petr Vápeník |  Nedělní miniglosy

Venku právě řádí nádherné babí léto, které i v půlce října vytahuje lidi z domovů ven do přírody, tak to vypadá že si dnes "v redakci" otevřeme všechna okna, abychom cítili opojnou vůni slunečného podzimu a naše myšlenky nebyly tak černé, jak by si podle výsledků těsně předvolebních průzkumů možná zasloužily být. Vždycky když mám tendenci naštvat se předem na všechno kolem, říkám si, že přece nebudu jako všichni ti, kteří už dokážou vidět kolem sebe výběrově jen zlo, nepravosti, černé mraky a spálenou zemi. Nasadím si tedy čerstvé, dosud "neohořelé" brýle, které mi snad umožní vidět i věci, které se povedly, které mě těší a které ve mně vzbuzují naději. Třeba zrovna barvy obyčejného pokročilého podzimu nebo hravá očka zvídavých prcků v kolemjedoucích kočárcích. Jen co dopíšu dnešní 421. číslo Nedělních miniglos, zavřu okna a půjdu se na to podívat zblízka. Tak jedem, ať je brzy hotovo! :-) Všem čtenářům přeji krásnou slunečnou neděli a snad i další "baboletní" dny.



Český prezident Miloš Zeman vysvětlil ve svém vystoupení na Radě Evropy zřejmou skutečnost, že odejmutí Krymu Ukrajině a jeho připojení k Rusku je prostě hotová a nezměnitelná věc, čímž naštval všechny přítomné Ukrajince. Zároveň povzbudil Ukrajinu k tomu, aby žádala za Krym od Ruska náležitou finanční kompenzaci nebo aspoň duhovou kuličku na památku, čímž pro změnu naštval všechny přítomné Rusy. "Málokdo dokáže emocionálně spojovat lidi s rozdílnými názory tak jako právě český prezident," řekl nám diplomaticky jeden z představitelů Rady. "Možná právě to je důvod, proč ho nezvou do USA, protože si nechtějí připustit, že by po jeho návštěvě mohly být Spojené Státy ještě Spojenější, než jsou dnes."
----------------------
Podle ekonomických expertů je třeba vyměnit českou korunu co nejdřív ve slušném kurzu za euro. "Přechod na euro přinese četné úspory," řekl Nedělním miniglosám jeden z politických zastánců tohoto kroku: "Například když konečně vyměníme za euro českou korunu z korunovačních klenotů a nahradíme ji v Korunní komoře svatováclavské kaple v katedrále svatého Víta třemi až čtyřmi centy evropské měny, jistě ušetříme dost peněz na ostraze dnes přísně střežené komory i na počtu klíčů, které je teď třeba pro vstup do komory použít, protože komoru s korunovačními eurocenty bude asi stačit zavírat na sedm obrtlíků.
----------------------
Podle předpokládaného vítěze nastávajících voleb Andreje Babiše jsou samozřejmě v rozjížděné účtenkové loterii v rámci projektu Elektronické evidence tržeb možné průběžné drobné změny, které učiní loterii pro drobné přispěvatele ještě atraktivnější. "Předpokládáme například, že hlavními cenami loterie nebudou takové kapitalistické výstřelky jako luxusní automobily nebo miliónové finanční částky, ale bude to především aktuálně mezi prostými lidmi mnohem oblíbenější máslo."
----------------------
Jedna z čínských družic se zcela vymkla kontrole a podle expertů někdy v příštích měsících její zbytky, které nestihnou shořet v atmosféře, dopadnou na zemský povrch v místech, která prozatím nelze nijak upřesnit. Evropská Unie se rozhodla proti možným nebezpečím souvisejícím s dopadem až stokilových kusů družice bojovat svým standardním osvědčeným způsobem: Přijala většinou hlasů rezoluci důrazně vyzývající družici, aby se při svém pádu vyhnula evropskému území, jinak uvidí.
----------------------
Ministerstvo financí se snaží uklidnit veřejnost, která se neopodstatněně domnívá, že by na případný přechod z koruny na euro nejvíc doplatili lidé s nižšími a středními příjmy. "Naopak, podle naší zevrubné analýzy dopadne vzhledem ke kurzu eura změna nejhůř na lidi bohaté, protože skokově ubyde milionářů."
----------------------
Čeští zákonodárci konečně přišli na efektivní způsob, jak vyřešit legislativní problémy související s tzv. sdílenou ekonomikou, např. způsob fungování "spolujízdy" automobilem v systému Uber. Následováníhodný příklad poslanci objevili v oblasti datových nosičů, kde se již při koupi datového média předem počítá s tím, že ho kupující zneužije k tomu, aby na ně podloudně nahrál něco, co je předmětem autorské ochrany, takže všechny poplatky, kterým se kupující bude chtít v boudoucnosti vyhnout, jsou zahrnuty předem do ceny. Podle stejného principu se proto v budoucnu do ceny každého prodávaného automobilu předem započítají všechny daňové odvody, poplatky za sociální a zdravotní pojištění, částky za povinné školení v místopisu i úplatky pro místní úředníky, jako by úplně všechna auta jezdila pro Uber. "Ano, dá se předpokládat, že po zavedení nových pravidel se drasticky zvýší cena automobilů," připustil v rozhovoru pro NMg navrhovatel zákona, "ale co na tom? Hlavně že budou nastoleny opravdu rovné podmínky a stát bude mít své jisté."
----------------------
Společnost, která nedávno v New Yorku vyznamenala českého prezidenta cenou Bojovník za pravdu, chce pokračovat v nastoupeném odvážném trendu a zvažuje udělit hollywoodskému producentovi Harveymu Weinsteinovi ocenění za dlouholetý boj za práva žen.


Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich více než osm a půl roku dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i všechny čtyři velké jubilejní výběry nejúspěšnějších, a tedy snad i nejvtipnějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:


Kromě glos politického a společenského dění najdete na mém blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně , hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Ostatně, možná právě ta různorodost způsobila, že mě hlasy zdejších čtenářů dostaly až do finále prestižní soutěže Bloger roku 2016, za což všem návštěvníkům a podporovatelům patří můj velký dík.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Výletník

13. října 2017 v 21:58 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky

Nemyslel si původně, že tenhle výlet potrvá tak dlouho. Přece jen je tady venku trochu chladněji než v jeho domovském Polabí a zpočátku se mu úplně nedařilo, zvlášť v noci pod syrovými cizokrajnými hvězdami, ignorovat neodbytnou zimu, i když si navlékl svůj nejteplejší svetr. Možná se za těch pár dní už stihl otužit nebo hraje roli skutečnost, že směřuje k jihu, ale jasně cítil, že slunce doposud schované za mraky začíná více hřát. Únava už nadobro pominula, i když spíš nikdy nepřišla. Z čeho taky? Vždyť tenhle výlet je úplně pohodový, žádné bláznivé kamzičení po kopcích. Jako kdyby ve svém malém říčním člunu jen tiše klouzal po Labi.

"Však nebude tak zle," řekl si podle svého zvyku, "jak to zpočátku vypadalo." Nikdy není...

Trochu mu vadilo, že je tu v tak velkém prostoru sám, možná i proto - pousmál se škodolibě - že ten, kdo o jeho napínavém výletu právě píše, nebude moct nikde použít pořádnou přímou řeč.
Sám? "Když budu chtít, můžu si přece povídat s mořem," řekl si pro sebe tak tiše, že si taková věta snad ani nezaslouží vlastní uvozovky. Zbytek zvuku mu od úst odvál zlovolně hravý vítr, ale když tu nikdo jiný není, kdo by tím byl ukrácen na svém právu naslouchat, lze to jen těžko považovat za krádež. Jestlipak jsou vítr s mořem taky přátelé? Anebo se to mezi živly tak nebere?

Ano, trochu mu vadilo, že je tu sám, ale na druhou stranu mu připadalo, že už se tu cítí víc doma. Jako kdyby svůj denním světlem prozářený prostor za těch pár dnů dokázal víc ovládnout a donutil ho tím zmenšit se. Moře jako by mu bylo stále blíž, dávno už nejblíž ze všech jeho přátel. A žárlivé slunce na tu blízkost hned zareagovalo a vylouplo se ze svého oblačného kanafasu.
"Zdá se, že jsem větší, než kdy dřív," pověděl spokojeně moři, které dalo vlnivým mlčením najevo svůj souhlas. Nikdy by si nepomyslel, že by i ve svém věku ještě mohl růst. Ale zázraky se nejčastěji dějí právě na takových místech, kde se člověk z neznámého popudu cítí tolik doma. Snad jen po něm nebudou chtít přehlásit si trvalé bydliště, když je teď doma tady, víc než v Polabí; to by veškerá kouzla určitě hned pominula.

"Ještěže slunce začalo konečně pořádně hřát," pomyslel si. S podporou slunce je možné se vzepřít všemu nedobrému, chladnému a nepřejícímu. Ale může být tady, tady poblíž velkého moudrého moře, vůbec něco zlého? Kdepak, se sluncem v zádech je možné dokázat všechno, jen ne zlé věci.
"Jak příjemně se oteplilo!" nastavil spokojeně slunci svou čerstvě zarostlou tvář a odložil konečně teplý svetr. Moře doprovázelo jeho klidný hluboký dech šplouchavým brumendem a čas jako by podle prapodivných zákonů místní relativity neměl konce. Vlastně už si ani nemyslel, že by ještě někdy mohl zažít něco tak krásného.

Daleko od pevniny, na pomyslném soutoku moří, malý zbytek ledové kry pluje i se svým šťastným obyvatelem dál vytrvale k jihu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


Šumavské fotoreflexe

10. října 2017 v 23:09 | Petr Vápeník |  Fotočlánky

V dnešním článku se ještě několika různorodými fotografiemi vrátím ke své zářijové dovolené na dobře vychlazené Šumavě. Ukážu vám pár obrázků, které se do samostatných článků (aspoň prozatím) nevešly. Aspoň uvidíte, jak různorodá Šumava umí být z pohledu námětů k focení i svými povětrnostními podmínkami.

Když jeden den hned od rána pršelo, rozhodl jsem se zajet si autobusem do Kašperských Hor. Jen co jsme sjeli do údolí mimo hlavní horský masív, počasí se vylepšilo, a tak jsem si dal nakonec výšlap na nejvýše položený český královský hrad Kašperk, který nechal vystavět král Karel IV. na ochranu hranic s Bavorskem a zdejší Zlaté stezky. Z autobusu vypadá cesta z Kašperských Hor jako úplně pohodová, ale ve skutečnosti se musí napřed sejít do údolí a pak se vyškrábat na docela příkrý vrch, na kterém se nesportovci mého typu nemohou nezadýchat :-).

Nádvoří hradu Kašperk



Chcete-li si pořídit pěkné fotky Kašperku z nadhledu, doporučuji vyjít si na tzv. Pustý hrádek, který je ještě o pár desítek metrů výš než královský hrad a byl součástí opevnění, protože chránil hrad před útokem od horského hřebene. Na Pustém hrádku jsem narazil k mé velké radosti na fotografa, který právě fotil hrad s mou oblíbenou velmi dlouhou několikaminutovou expozicí. Ukázalo se, že je to jeden známý plzeňský fotograf, který mi pak svou fotku Kašperku poslal na ukázku mailem. Samozřejmě byla mnohem lepší než ta moje následující "z ruky", ale na kašperský výlet jsem s sebou - já lemra líná - nechtěl tahat stativ.

Královský hrad Kašperk od Pustého hrádku



Hned v prvním šumavském článku jsem předvedl pár fotek od skvělé technické památky - Vchynicko - tetovského kanálu (viz článek Barvy podzimu na Vchynicko - tetovském kanále). Nedalo mi to a ještě jsem se v průběhu dovolené na kanál s foťákem vrátil, abych v několika případech napravil chyby z prvního focení a udělal pár nových záběrů. Novým tématem byla například populární Hauswaldská kaple poblíž kanálu, lépe řečeno poutní místo, kde stojí zbytky hned tří zničených kaplí. Dominantou tohoto místa se před léty stal zajímavý artefakt, který svádí vodu z nedalekého posvátného pramene do plastiky skleněných dlaní, které zázračnou vodu zachytávají.

Pramen v prostoru bývalé Hauswaldské kaple nedaleko od Srní



Samozřejmě - během cesty kolem kanálu vzniklo několik dalších "odrazovek". Rozmanitým výjevům v odrazech na hladině kanálu se prostě nejde jednoduše ubránit.

Šumavské stromy (poblíž Rokyty) odrážející se na hladině Vchynicko - tetovského kanálu



V článku O pyskatém Leopoldovi a výletu na Poledník jsme společně prošli ne úplně krátkou cestu ze Srní přes Zelenohorské chalupy na rozhlednu na Poledníku a pak dolů na Javoří Pilu a Modravu. Pozdně odpolední slunce dokázalo pěkně teple probarvit celé údolí Roklanského potoka, který turisty z tohoto směru do Modravy přivádí. "Malebně zatoulaný balvan" osamoceně stojící na břehu krásného potoka jsem pochopitelně taky nemohl jen tak přejít.

Údolí Roklanského potoka nad Modravou



Zatímco výlet na Poledník včetně sestupu do Modravy probíhal za krásného podzimního počasí, cesta o dva dny později přes Horskou Kvildu do prostoru zaniklé osady Zhůří a na přilehlou Huťskou horu byl poznamenán tmavými dešťovými mraky a vydatnými přeháňkami. Huťská hora je nápadný vrch (1187 m) dominující hřbetu nad hlubokým kaňonem Vydry. Ze Zhůří je velmi dobře přístupný a na svém vrcholku má svéráznou ozdobu v podobě věže, podle které je vrch poznat i z veliké dálky.

Vrchol Huťské hory nad zaniklou osadou Zhůří



I když samotný vrchol Huťské hory je zarostlý vzrostlými stromy a není vidět skoro nic, cestou na vrchol mezi horskými loukami se otevírá doslova širokoúhlá vyhlídka na pásmo šumavských kopců. Na následujícím obrázku je vidět část vyhlídky, které dominuje dvojvrchol Velkého a Malého Roklanu nacházející se již na území Bavorska.

Inu, ta podzimní homolkovská panoramata! Zde tedy především Velký a Malý Roklan.



Když odoláte volnému prostoru zhůřských vyhlídek a sejdete na druhou, hustě zarostlou stranu Huťské hory, dostanete se během krátkého pochodu po historické Zlaté stezce až do prostoru, kde se před mnoha lety stala jediná větší šumavská letecká havárie. Na místě, které dodnes připomíná malý památník, se o Štědrém dnu roku 1937 zřítilo letadlo Air France na lince Bukurešť - Vídeň- Praha - Paříž. Letadlo bylo za ne zcela vysvětlených okolností špatně navigováno od Prahy zpět na jih k Šumavě, zabloudilo v mracích a mlze a narazilo do svahu Huťské hory. Na jeho palubě byli tři lidé - český pilot, francouzský navigátor a jako jediný cestující jeden známý český advokát. Popravdě, zvláštní chmurná atmosféra odlehlého místa tragédie v kombinaci s velmi zakaboněnou oblohou a stálým deštěm na mne nepůsobila vůbec dobře, dokonce ani po dlouhých 80 letech po štedrovečerní havárii.

Pomník na místě leteckého neštěstí z roku 1937 v lese na svahu Huťské hory



Pojďme tedy raději na optimističtější závěr. Ze Sedelského vrchu poblíž Srní byl jeden den velmi pěkný výhled přes podzimními barvami čerstvě oděné stromy přes kaňon řeky Vydry až k maličké osadě Jelenov. Tahle osada mě taky už dlouho láká k návštěvě, ale zatím se na ni jen dívám zpovzdálí z různých vyhlídek, kterých se v prostoru mezi Srním a Čeňkovou Pilou otevírá dost.

Osada Jelenov od vyhlídky na úbočí Sedelského vrchu



Sami vidíte, že při všech cestách jako kdyby turisté poznávající tento šumavský kraj byli přitahováni silným a neodolatelným magnetismem řeky Vydry; mnoho pocestných je kaňonem Vydry pohlceno nahoře na Antýglu a po skoro sedmi kilometrech divokých proudů a obrovitých balvanů jsou všichni "vyplivnuti" dole na Čeňkově Pile - okouzleni nádherným divokým prostředím téhle krásné řeky. Ostatně - jako pravidelní čtenáři tohoto blogu jistě už víte, že se mi během stejné cesty podařilo nade vší pochybnost prokázat, že na nejdivočejším úseku řeky žijí dokonce sladkovodní malí delfíni :-) (viz článek Zoologický objev roku: Na řece Vydře žijí delfíni!!) Není asi lepšího důkazu, jakou neobyčejnou moc, fantazii a originální rozmanitost má zdejší příroda.

Cestou kolem Vydry jsem si všiml jednoho nenápadného místa poblíž již neexistující Hálkovy chaty (ještě před pár lety se tu dalo legálně přejít na druhý břeh po malé lávce a být tak přímo "na dotek" od divukrásné řeky, což byl pro mě fotografický ráj. Teď už to tak snadné není a řeka si od lidí ponechává o něco větší distanc. Ač mě to jako fotografa štve, musím uznat, že je to od řeky nejspíš prozíravé). V tom místě se díky lehkému dotyku proudicí vody pomalu otáčely chomáčky bílé pěny, vycházející z prudkých peřejí, a zároveň i žluté napadané listy. Pomyslel jsem si, že by na fotce dělané dlouhou expozicí mohl vzniknout "dvoubarevný terč", umocněný navíc sluncem prozařujícím místy vodní proud až na barevné kamenité dno.

Ano, tak nějak jsem si vzniklou "terčovou peřej na Vydře" ve své fantazii představoval.



Tak to byl malý "pelmel" fotek z různých dní mé dovolené a různých krásných míst, která jsem měl možnost na podzimní Šumavě vidět a projít se jimi. Další větší výlet by mě měl čekat až v květnu příštího roku, kdy bych rád poprvé v jarním období (zatím vždycky jsem byl na ostrově jen na podzim nebo v létě) navštívil svůj zamilovaný řecký ostrov Lefkadu. Ale květen je ještě daleko, do té doby se ještě může odehrát spousta věcí.

Zatím vám všem posílám podzimní pozdrav a věřím, že si ještě před příchodem dušičkové zimní atmosféry třeba užijeme pár dní babího léta, ať už s fotoreflexemi nebo bez nich :-).

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Další články


Kam dál