O zbytečných referendech

7. února 2009 v 0:22 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
O důstojnících dávné čs. "lidové" armády se kdysi vyprávěl vtip: "Důstojník je člověk, kterého v době míru živíte a on vás na oplátku v době války pošle na frontu." Vzpomněl jsem si na to v souvislosti se snahou nechat o Lisabonské smlouvě rozhodnout v referendu. Ono je to totiž podobné: Politiky si vlastně najímáme, aby za nás řešili věci, na které sami nemáme čas, chuť, schopnosti, informace nebo žaludek. I proto se většinou politiků - i když si o nich nedělám pražádné iluze - v debatách zastávám, protože dělají práci, které je zapotřebí, ale kterou si většina normálních lidí ekluje, a proto bychom ji na jejich místě dělali nejspíš hůř než oni. Vadí mi ale, když politikům chybí odvaha rozhodnout a odvaha nést důsledky takového rozhodnutí.

Všímáte si, v jakých situacích začínají politici hovořit o referendu? Je to většinou ve dvou případech:

1. Jsou si podle výsledků průzkumů veřejného mínění jistí, že vyhraje právě jejich názor, který oni pak budou moci s uspokojením vydávat za názor většiny. To ne oni rozhodli, to lid! Vox Dei.

2. Téma je příliš ošemetné a komplikované, nekoukají z něj žádné plusové body před voliči, ale rozhodnutí je to důležité - tak důležité, že jeho dopady mohou ty, co rozhodovali, nepříjemně dostihnout.

Lisabonská smlouva je typický druhý případ. Řada politiků by ráda smlouvu odmítla, i když si není úplně jistá proč. Důsledky odmítnutí ale mohou být významné a co víc, dokonce negativní. Proto co by si odpovědní lidé mazali ruce, když za ně může rozhodnout lid a ještě to bude vypadat demokraticky. Co na tom, že lidé o celé věci nic nevědí a stejně se budou řídit jen tím, co uslyší (budou-li se ovšem vůbec něčím řídit a nepojedou radši na chalupu vyrovnávat se duševně s krizí). Kolik lidí si před referendem smlouvu přečte? A kolik z těch, co si ji ve slabé chvilce uvědoměle přelouská, pochopí skutečné důsledky, které z ní plynou?

To tedy ne, pánové a dámy v poslaneckých a výkonných škamnách. Lidé si vás zvolili proto, abyste za ně makali, tak makejte. Abyste si (opět za ně) uměli zjistit vše, co je třeba, a podle toho se odpovědně rozhodli. A abyste (do třetice za ně) dokázali nést důsledky svého rozhodnutí před celým světem nebo v tomto případě - lépe - Evropou. I když oni sami - ať už se rozhodnete jakkoli - na vás kvůli tomu rozhodnutí budou nadávat v hospodě. Tak nebuďte srabi a nepoužívejte nás jako své štíty, když to má být podle logiky věci obráceně.

Napadá mne řada otázek, které by byly pro referendum vhodné a na které bych i já rád v referendu odpověděl: Takových, které jsou jednoduché, pochopitelné, snadno formulovatelné a dá se na ně na oplátku jednoduše odpovědět. Na takové otázky však nikdo odpověď v referendu nežádá. Na ty totiž umí odpovědět každý trouba, tak co s tím obtěžovat něco tak vznešeného, jako je lid.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 25. července 2009 v 4:41 | Reagovat

Rferendum o čemkoli není v zájmu mocných,ani těch,co mocnými být chtějí. Znamená to totiž o moc se dělit. A to oni neumí

2 pětišmidra pětišmidra | 25. července 2009 v 4:42 | Reagovat

*Referendum

3 čerf čerf | 25. července 2009 v 10:45 | Reagovat

Souhlasím. Jenže aby referendum fungovalo, musí mít aspoň půlka referenďanů vlastní rozum. Má?

4 pětišmidra pětišmidra | 25. července 2009 v 16:16 | Reagovat

Myslím, že má. A je mu to něco platný?
Stejně se ho nikdo neptá
Jen je tu riziko,že těch,co ten rozum nemají,se sejde u beden víc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama