Isaak Babel: Povídky

23. března 2009 v 22:59 | Petr Vápeník |  Knihy
Zdá se, že překladatel Jan Zábrana, který Babelovy nečetné knihy miloval (samozřejmě i tuto povídkovou v šedesátých letech 20.století přeložil), měl pravdu, když v doslovu napsal: "...jeho jméno znají jen vyhranění zájemci o literaturu a to ještě spíš pamětníci vzrušených diskusí po vydání jeho Rudé jízdy ve 20.letech než dnešní mladá generace." Přestože se Babel stal obětí stalinistického režimu, i dnes má pro mnoho lidí příliš "sovětskou" pověst.

Přitom Babelovy povídky jsou drobné, většinou jednoduché a jazykově graciézní (i díky překladu) sevřené literární šperky. Zčásti jsou ještě z doby carského Ruska - např.překvapivě vyzrálá povídka Starý Šlojme (1913) líčící přežívání a stále horší strach židovského starce (Babel psal přitom povídku v 19 letech). Pokračují obdobím vzniku Sovětského Ruska a v knize jsou i dvě povídky z roku 1937, tedy napsané dva roky před Babelovou internací. Je tedy možné pozorovat vývoj témat i literárního stylu pozoruhodného autora.

Židovské prostředí staré Oděssy, komplikované soužití v rámci etnika i mimo ně (probleskuje i vlastní zkušenost s pogromy) a dobrá znalost pololegálních vrstev - často až mafiánských praktik - to vše je zdrojem pro zajímavé vyprávění. Ale Babel využívá i své zkušenosti z občanské války, popisuje stav, kdy každý je každému protivníkem a každý znamená pro každého nebezpečí. Babel usiluje o věcnost, neužívá nadměrné ozdoby, pokud použije košatější metaforu, je vždy v kontrastu s jednoduchostí dalšího sdělení. Přesto jde o příběhy plné obrazů.
"Vstal a purpurem jezdeckých kalhot, malinovou čapkou, sešoupnutou na stranu, a medailemi zatlučenými do prsou, rozřízl místnost na dvě půlky, tak jako prapor rozřezává nebe."

Babel líčí skutečnost, jaká byla, což se pochopitelně mnohým v tehdejším stalinském Sovětském svazu pranic nelíbilo:
"Po něm vystoupil na tribunu Trockij, zkřivil rty a řekl hlasem neponechávajícím žádnou naději: "Soudruzi a bratři..."

Babel byl perfekcionista, zásadně nedával své věci číst ostatním dříve, než byl s výsledkem práce zcela spokojen. I to je důvodem, že prakticky vše, co se z jeho drobných děl dochovalo, je obsaženo v této knize. Mnohé nestihlo být dokončeno, mnohé se po Babelově uvěznění ztratilo. Jeho povídky mají sílu, i když osobně jsem musel nějakou dobu přivykat autorově stylu a ostatně i obsahu povídek. Pak už jsem si jen vychutnával jazykové i myšlenkové bohatství, které časem nevyprchalo.

Isaak Babel: Povídky - Přeložil Jan Zábrana, Ilustroval Albín Brunovský, vydala Mladá fronta 1966
(s využitím textu doslovu v knize).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jirka Jirka | 5. ledna 2016 v 5:07 | Reagovat

Nejsem sice "pametnikem vzrusenych diskusi" ale spise jako  "vyhraneny zajemce o literaturu" (skrome zpivam) jsem cetl Babelovu Rudou jizdu... To je teprve narez, ktery se snad neda ani hodnotit. A prosim, byl to referat na gymplu, zrejme za trest. A bohuzel pro ni to predem necetla ani pani profesorka.  Byla celkem prekvapena, kdyz jsem zacal citovat urcite  pasaze...

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 7:42 | Reagovat

[1]: Tomu říkám zajímavá varianta rčení "udělat kozla zahradníkem". Před takovými jako ty měli naopak Babelovu Rudou jízdu do posledního dechu tajit. Ale aspoň se profesorka z tvého referátu dozvěděla něco zajímavého, že? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama