O vybírání dárku k narozeninám

15. března 2009 v 0:21 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Osobně nemám narozeniny rád. Nerad slavím cizí a tím méně pak vlastní. Ale pořád ještě jsou na světě zaplaťpánbůh lidé, kteří nesdílejí všechny moje hodnoty a mé nelibosti a mezi ně patří i můj kamarád Ondra. Ten své narozeniny kupodivu slaví, slaví je dokonce rád, já o tom vím, on stejně tak zná mé názory, nicméně vyšli jsme si v této věci vstříc a držíme se nepsaného kompromisu, že mu každé dva, tři roky dám malý symbolický dárek, i když nerad, a on mi na oplátku každé dva, tři roky, nedá nic, i když by strašně rád. Nikdy však do poslední chvíle nevím, čím ho obdarovat. Tak dlouho čekám na inspiraci, až pochopím, že čekat nestačí, že tento druh inspirace se musí aktivně hledat a ještě při tom trochu přemýšlet. Dost náročný proces, který mne jen utvrzuje v odmítavém vztahu k narozeninám. Letos se čas opět naplnil a já začal zvažovat, jaký dárek by to měl být tentokrát.

Nejprve jsem nějakou dobu bloumal po obchodním domě, který jsem si nikdy nepřál spatřit, natož navštívit. Připletl se mi v centru Prahy do cesty a já ho seznal do té míry velkým a obludným, že by pro mne mohl výjimečně neznamenat noční můru, ale naopak okamžitou inspiraci. Prošel jsem ho od čtvrtého suterénu po restaurační podkroví a nenašel jsem nic zajímavého, navíc mne demotivovaly davy lidí, kteří na rozdíl ode mne nakupovali s rozkoší a vášní. Takhle to nepůjde, nemohu sázet na náhodu, chce to systematický postup.

Zamyslel jsem se nad tím, co vlastně o Ondrovi vím, co ho zajímá a baví a co třeba nerad. Napadlo mne několik témat:
1. Sbírá cédéčka. To se na první pohled zdá být dobrá indicie, nicméně má to několik nepříjemných háčků: Vím, že je Ondra sběratelsky vyhraněný a jeho sbírka je rozsáhlá a dlouhodobě pěstěná, na druhou stranu ovšem vůbec nevím, na co je zaměřená. Prostě nevím, zda sbírá metal nebo operu, na koncerty jsme spolu nikdy nechodili, to spíš někdy večer pofilosofovat nad sklenkou vína. Vím rovněž z vlastní zkušenosti, že pokud je někdo sběratelsky vyhraněný, je obtížné mu v jeho oboru udělat opravdovou radost, pokud to nedělá skutečný zasvěcenec. Je těžké třeba vrcholovému filatelistovi udělat radost známkou, kterou náhodně odlepíte doma z úředního dopisu.
2. Slyšel jsem o Ondrovi, že poslední dobou propadl zkoumání meditačních technik, takže si teď jeho sousedé stěžují, že si domů vodí smutně prozpěvující dívky (ve skutečnosti si jen pro zklidnění ducha pouští hlasy velryb). Co ale vybrat, aby to mělo uklidňující efekt? Lidé jsou různí, někoho možná uklidňuje i pohled na výpis z bankovního účtu, ale co zabírá na něj?
3. Kamarád je pozoruhodně zimomřivý. Onehdy se vyjádřil, že si doma topí na 23 stupňů a ještě chodí ve svetru, což by mne definitivně myšlenkově deaktivovalo (ne, že mi teď budete chodit domů potajmu přitápět!). Ale co bych mu měl tedy pořídit, zvlášť když jsem mu naposled koupil hřací gelový pytlík, který obratem ztratil? Ovčí kožich?
4. Kamarád je vegetarián, ale to jen tak na okraj, protože si neumím představit, že bych mu koupil a ozdobně zabalil brokolici, listový bio špenát nebo třeba pribináčka se sójovou příchutí.

Zamyšleně jsem opouštěl chrám konzumu a - potěšen faktem, že v této čtvrti zůstal aspoň jeden obchod z doby před deseti lety, kdy jsem tu pracoval, nakoukl jsem dovnitř. Ano, je to tu jako dřív, levná a povětšinou zoufalá cédéčka ("nejlepší světoví umělci hrají nejproslulejší světové melodie"), levné knihy (hlavně Cibulkovy seznamy - hodně hrdinů, ale málo děje), pokoutní antikvariát a všeobecné cetkařství.

A tam jsem to uviděl! Okamžitě jsem věděl, že je to ten pravý dárek. Něco výjimečného, co vyhovuje všem popsaným Ondrovým zájmům. Cédéčko se záznamem zvuku zapáleného krbu!!! Můžete při jeho poslechu meditovat a můžete si také představovat, jaké by vám u opravdového krbu mohlo být teplo. A když vás dárek omrzí, můžete si ho uložit do sbírky a nadepsat "Hořící krb", což je docela pěkný název pro mladou metalovou kapelu i pro klasickou operetu. A navíc neosahuje žádné živočišné tuky!

Od okamžiku, kdy jsem svého známého obdaroval, zdá se mi být zádumčivý. Nejsem si jistý, zda ode mne bude ještě někdy chtít další dárek. No, konečně trochu zmoudřel. Ale že to trvalo!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 24. července 2009 v 0:05 | Reagovat

asi se mu nepodařilo ještě úplně zvládnout meditační techniku vizualizace
Takový praskot ohně v hladině alfa musí zahřát smutek na těle i na duši.. :o)

2 čerf čerf | 7. srpna 2009 v 22:50 | Reagovat

...zvlášť je-li doprovázen uklidňujícím mručením čerpadla sigma.

Znám lidi, kteří šli ještě dál a dokáže je zahřát pouhé pomyšlení na sklenku domácí slivovice. Tedy je-li dobře vychlazená :-)

3 pětišmidra pětišmidra | 10. srpna 2009 v 0:18 | Reagovat

eh-slivku nemusím.. :)

4 čerf čerf | 10. srpna 2009 v 21:32 | Reagovat

Osobně taky dávám přednost dobrému moselskému, ale je pravda, že zdaleka tolik nezahřeje. Na druhou stranu vzbuzuje jiné libé pocity, které když se snoubí s alfa praskáním, může být ve výsledku docela příjemno.

5 pětišmidra pětišmidra | 11. srpna 2009 v 1:54 | Reagovat

Nestydím se přiznat,že "moselské" mi jaksi nic(jako pojem)neříká. Ale pokud je dobré,pak to bude nejspíš vínko, typla bych to na bílé. Jestli je to nějaký místní zrzavý mok, pak jedině, pokud je opravdu dobrej :)
A vínko radši červený suchý :)

6 pětišmidra pětišmidra | 11. srpna 2009 v 1:57 | Reagovat

Na druhou stranu snoubit meditaci s alkoholem, byť dobrým, není dobře.
Ale s praskotem ohně ano, ovšem radši reálným, než audio :)

7 čerf čerf | 11. srpna 2009 v 23:45 | Reagovat

I červené suché může být, v tom případě bych dal přednost oblasti Languedoc - Roussillon. Ale ono asi ani tak nezáleží na tom, co, jako spíš s kým. Třeba s praskotem ohně :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama