O kutnohorských Velikonocích

12. dubna 2009 v 0:10 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Podle předvelikonočního průzkumu Češi nejvíce dodržují následující velikonoční rituály:
1. uklízejí
2. chodí na procházky do přírody
3. jedí
A pak že jsme národem ateistů!

V Kutné Hoře, kam jsem o Velikonocích poprvé v životě zavítal, mne přivítala na cestě z nádraží do historického centra pouť, pouť nikoli nábožná, ale kupecká. No, přivítala, prostě nešla nikudy obejít, a tak jsem šel skrz. Stánků a atrakcí naseto, lidu dělného požehnaně, tolik, že nebylo snadné se s batůžkem a foťákem přes rameno prorvat bez úhony. Připadal jsem si skutečně jako v Evropě: Pravý švýcarský sýr, bretaňská pochoutka, italská zmrzlina, slovenské halušky, belgické pralinky, řecké olivy. A co českého, českého nic? No vida, přece něco: pravé české prádelní kolíčky! Pak ovšem se tu do evropských věcí vmísily asijské rýžové nudle a přibližně v polovině cesty od pouťové Evropy k Asii se odsekával pravý turecký med. V této podobě Evropy však budeme Krista hledat marně, i kdyby se nakrásně objevil v nějaké ústavní preambuli.

Pouťové atrakce zcela obklíčily cisterciácký kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde místo ticha velikonočního rozjímání duní decibely ze všech světových stran. Cisterciáci se obracejí v hrobech v rytmu vyšeptalého, ale o to hlasitějšího disca 80.let, a doufají, že jde jen o očistec a nikoli něco definitivnějšího. "Ne, toho pejska si nekoupíme," povídá tatínek malému chlapečkovi, který to nechápe a pláče. Přece by si ho tolik přál! Ano, i pejskové jsou tu na prodej. Stejně jako ovčí sýr i kožky, nafukovací zvířátka, gumoví pestrobarevní hadi, cukrová vata, ponožky , hororové ftalátové figuríny nebo plastové samopaly, které jako by právě slezly z rudé hvězdy ve znaku RAF (to si snad proboha taky někdo kupuje?). A do toho se mísí extatické výkřiky lidí přikurtovaných v nebeských rotátorech, bangee houpačkách a vozících horské dráhy a srdcervoucí pláč zklamaných mučených dětí, které by toho ještě tolik, tolik chtěly! Viděl jsem cestou hodně obličejů, ale ten Kristův mezi nimi nebyl. Velikonoce jsou tiché a zamyšlené svátky.

Nakonec jsem prorazil davy a přiblížil se historickému centru. Když jsem šel kolem divadla, zaregistroval jsem, že kdosi hovoří. Šlo o čtení z Bible a mladík, který zjevně nebyl uvyklý hovořit před lidmi, zajíkavě deklamoval: "Příchod Syna člověka nenastane. Tedy pardon, příchod Syna člověka nastane...". Tak nastane nebo nenastane? Bylo by dobré se shodnout nebo aspoň vypsat referendum. Ale pro trému nebylo podstatného důvodu, protože přihlíželo a přislýchalo maximálně deset lidí. Tady nebylo co prorážet, v tomto neformálním referendu o zdejším smyslu Velikonoc byl Ježíš na hlavu poražen kočkopoutí. I když se o to hrstka lidí poctivě snaží a z Bible čtou, až se z nich kouří, Kristus ani zde zjevně přítomen není.

Až posléze v chrámu Svaté Barbory jsem byl dnes poprvé zasažen aspoň pokorou vůči místu, vůči myšlence, vůči dílu. Jakási dívka velmi pečlivě a s láskou aranžovala kytici u hlavního oltáře. Dala si se zdobením práci a byla s jejím výsledkem spokojena. Hned nato se před oltářem vyfotili dva turisti. Úsměvy, grimasy a vztyčené palce: Byli jsme tu! Dívka si smutně povzdechla a snažila se aspoň dostat mimo záběr. Jinak se zde lidé pohybují tiše a pokorně. Je aspoň tady skutečně přítomen Kristus? Poohlížím se po věčném světle, ale zdá se mi umělé, digitální, nepřesvědčivé.

V centru Kutné Hory je klenotnictví s výrobky ze střbra: Stříbro je však z Orientu, nikoli ze zdejších slavných stříbrných žil. Ano, dnes jsou tyto sovy zde, v Athénách, vítány. Václave, králi český, druhý toho jména: Co ty na to? Z čeho žije dnes typický kutnohorec? Velký plakát oznamuje, že dnes začíná vykupování zdravých silných hlemýžďů, můžete dostat i 14 kaček za kilo. V místě slavné mincovny ve Vlašském dvoře zase instalovali pro turisty výstavu mučících nástrojů. Ani zde bych Krista nečekal, i když si vytrpěl své.

Když jsem šel odpoledne zpět, čtení z Bible i pouť pokračovaly. Právě se hovořilo o návratu ztraceného syna a pozorný organizátor mi vtisk do dlaně lísteček se rčeními z Bible a protože jsem se mu nezdál být dobře obeznámen, nabídl mi několik Biblí ke koupi., abych se ani já netratil. Chlapeček s plastovým samopalem z pouti (vida, přece to někdo kupuje!), který procházel kolem, udělal hlasité "tatatatatatata!!!" a nadělal ze všech bibliofilů fašírku. Spokojen s tou corleonovskou spouští odešel. Byl-li zde přece jen Kristus, padnul čestně v boji.

Slunce klesá k obzoru a stíny pouťových atrakcí se prodlužují. Kristus pozítří vstane z mrtvých. Nejvyšší čas! Ještě spolu snad stihneme zajít na horskou dráhu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naďa Naďa | Web | 26. dubna 2011 v 15:07 | Reagovat

Pěkné čtení o Velikonocích. Zaboha nevím, zda se píší velikonoce s malým v (jak říkají věřící) nebo s velkým V jak jsem se to učila ve škole ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama