O nechuti vysvětlovat

21. dubna 2009 v 22:02 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Čím jsem starší, tím menší u sebe pozoruji chuť vysvětlovat. Dřív jsem měl puzení vše řádně zdůvodnit, přesvědčit ostatní o své pravdě a pokud možno je pro ni nadchnout - a když to nevyšlo, tak je aspoň "uargumentovat". Chtěl jsem vždy umět odpovědět na jakoukoli otázku začínající slovem PROČ a navíc jsem požadoval po ostatních, aby chtěli totéž. Jen když mi došly argumenty, odsekl jsem na další otázku po důvodu zlobnými slovy: "Protože to tak chci!" což považuji za odpověď absolutní, která vylučuje další disputaci, na druhé straně také za odpověď zbabělou, kterou jsem volíval především tehdy, kdy už jsem visel v provazech diskusního ringu a byl jsem poněkolikáté ostudně počítán.
A pak jsem jednou slyšel nějakého moudrého člověka, kterak na jakousi otázku po důvodu svého konání, nevím už, kdo to byl, ani co to bylo za konání, odpověděl: "Protože jsem chtěl a mohl."
No to je mi odpověď! řekl jsem si tehdy. Proč to asi řekl? Nejspíš se chtěl pravdivé odpovědi vyhnout - snažil jsem se opět tzv. přijít věci "na kloub". Co ale bylo na té odpovědi podezřelé, byl fakt, že nešlo o zlobnou odpověď člověka zahnaného do kouta. Byla to odpověď plná nadhledu a rozmyslu, odpověď přemýšlivá. Teď začínám pomalu a postupně chápat její pravdivost a moudrost.

Když se teď dozvím o nějakém podivném lidském jednání, snažím se nehledat rychle jeho "pravé" příčiny a účel. Stejně jde často jen o zpětně vykonstruované důvody, které mají provedené kroky v očích ostatních racionalizovat a ospravedlnit nebo naopak znesmyslnit a vysmát se jim. Snažím se tedy vždy říct si, že se to stalo jen proto, že dotyčný právě "chtěl a mohl". Diskutuje se např. o tom, proč u nás padla vláda. Co asi bylo na pozadí? Kdo s kým uzavřel alianci a kdo koho nemohl vystát? Kdo se proti komu spikl a kdo komu s gustem nožku nastavil? Ale ono je to občas těžké: Když je někdo PRO, hledáme pro to důvody. Když je někdo PROTI, rovněž hledáme důvody. A co když ten dotyčný žádné opravdové důvody nemá, pouze se po něm chce, aby se přiklonil na jednu stranu. Udělá to, protože právě chce a může.

Chceme-li a můžeme, jsme většinou přesvědčeni, že činíme správně a pravda je na naší straně. I já si to o sobě a svém konání myslívám. Jen už nemívám potřebu o tom ještě někoho přesvědčovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 25. července 2009 v 1:43 | Reagovat

jj. k tomu člověk musí "dozrát"
Pokud má člověk potřebu cokoliv omlouvat,vysvětlovat a zdůvodńovat, značí to někdy i to,že o své pravdě uvnitř není dostatečně přesvědčen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama