O přechodnících

20. srpna 2009 v 22:30 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky
Máloco mne na češtině fascinuje tak jako přechodníky. Takové ty krásné archaické tvary jako přišedši, prchajíce, uzmuv, mize, nesše nebo vzav (nebo indiány hodně používaný přechodník squaw), kterými se to ve starých česky psaných textech jenom hemžilo. Fandím všem, kteří je používají, přes zjevnou snahu přechodníky z češtiny definitivně vytěsnit, aby větší prostor zaujaly novotvary úřednického nebo cizojazyčného ptydepe, aby se v českém jazyce mohly pohodlněji uvelebit všechny ty implementace a realizace a brainstormingy a šopování a spousta jiných náplav. Proto vždycky moje srdce zaplesá, když někde vidím nebo slyším zajímavě použitý přechodník. A nejsem nijak náročný - na rozdíl od jazykových puristů nelpím na tom, aby byl použitý správně podle všech pravidel, což je někdy (k mé škodolibé potěše) nad síly i lidí mnohem jazykově vzdělanějších, než jsem já. Snad jen pověstné "koukaje z okna, pršelo" otřese i mnou, jinak jsem benevolentní, za každý upřímně míněný pokus tleskaje.

Už v dětství, když jsem ještě o existenci přechodníků nic netušil, jsem k nim byl podvědomě přitahován. Mou oblíbenou pohádkou například byl v té době Nebojsa. Ze zvířat jsem měl nejradši zajíce a rovněž jsem velmi obdivoval medvěda - nevěda ovšem tehdy proč. Když jsem chodil do školy, bylo pro mne výzvou používat místo běžného výrazu "prasata", který jsme používali v zeměpisu (největší "výrobci" prasat na světě jsou…), zoologii a často i doma při televizních novinách, raději archaičtější tvar "brav", což jsem pak bez výchovných problémů uplatnil i jako poučený divák na fotbale, přibrav s sebou svou nezletilou sestru.

I můj další život je v mnohém ovlivňován přechodníky: Například můj jezevčík se jmenoval (přestože na rozdíl ode mne neměl nikdy nic společného s pedagogikou) Pajda. No a jistě jen kvůli mé náklonnosti k přechodníkům nejsem doposud otec, ale jenom strejda. A taky miluju (,) moře.

Líbí se mi slova, která často možná ani nevědí, že jsou přechodníky: třeba věda, mina, krmě či krajíc (tedy vlastně krájíc). Anebo jed (vida ho, jeda!) či dav. Jsou ale naopak některá slova, která přechodníky nejsou, i když já je za ně neoficiálně považuji - např. blecha by byl hezký přítomný přechodník (sice vši mám - z jazykového pohledu - ještě radši, ale z té koncovky už na mne přece jen čiší minulost, zatuchle páchnouc). Nebo mochna, tryzna či urna. Nebo tolik populární slovo předseda. Kdyby to nebyla nekalá reklama (i když fakticky je mi to putna), přidal bych i slovo puma (nebo radši srna, to bude obchodně bez problémů). Nebo šle (šlíc, šlíce?). Nebo jehně (zvlášť, jde-li sehnat levně). Nebo svíce (osvětlující pobledlé líce). A dalo by se toho určitě vymyslet více. Vypiv pár piv, byl jsem z toho všeho pif! Totiž paf!

Co se mi na používání přechodníků moc nelíbí, je jejich genderová nevyrovnanost, která se v naší gramaticky machistické společnosti projevuje upřednostňováním přechodníků mužského rodu. Kolikrát už jsem slyšel frázi "chtě - nechtě" - a to dokonce i od žen, ale jen málokdy "chtíc - nechtíc" či "chtíce - nechtíce". Rovněž zvolání "jejda!" jsem slyšel už mockrát, ale "jejdouc!" ani jednou.

Jak rád bych používal v běžné mluvě nádherné přechodníky jako šed, přišed, odešed! Ale moderní jazyk se jim brání a zůstává tak zbytečně šed a občas šered. Ale nehledě na protivenství, nedbaje na posměch (urážky nevyjímaje, počítaje v to i ty nespisovné), stále tak říkajíc proti proudu, snažím se přechodníky znovu vracet, odkud se vytrácejí - písemným projevem počínaje a hovorovou řečí konče.

Tra zatím přitom (docela zostra) jazykovou bídu s nouzí, přemýšlím o paradoxech přechodníkového světa. Není snad vrcholným paradoxem, že asi nejkrásnějším přechodníkem (a to, prosím, mužského rodu) je žena?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 20. srpna 2009 v 23:34 | Reagovat

Pokoušela jsem se k tématu stvořit koment v řeči mírně vázané ,
ovšem když jsem se dostala k přechodníkovému tvaru slova "chtít" v 1.os.č.j.času přítomného, vzdala jsem to :DD
Má to svoje úskalí ;-)

2 čerf čerf | 21. srpna 2009 v 0:01 | Reagovat

To mi povídej. Jen kolik krásných přechodníkových tvarů neprošlo autocenzurním filtrem, protože napsané už nepůsobily zdaleka tak čerstvě a nevinně jako právě vyřčené.

Copak chtít, to ještě jde, i když vím, jak to myslíš :-). Já jsem narazil u sloves dštít (nejlépe femininum, minulý čas) a dít (myslím to slovo z: "A havran dí: Už víckrát ne!", tady mužský rod v minulosti bohatě stačí)

3 pětišmidra pětišmidra | 21. srpna 2009 v 0:07 | Reagovat

Tak to už je vozlomjazyk, mlufff na mě zas čessskyyy =)

4 pětišmidra pětišmidra | 21. srpna 2009 v 0:10 | Reagovat

A mimochodem- co si havran nadrobil za prů*er, že vyřkl-"Už víckrát ne?" :-))
By mě fakt zajímalo..

5 čerf čerf | 21. srpna 2009 v 0:40 | Reagovat

Názory se různí: Jedna skupina vědců tvrdí, že Poeův havran původně svoji slavnou jednoslovnou repliku ("Nevermore")pronesl poprvé v hledišti při nepovedeném zápase anglického ragbyového mužstva. Druhá skupina se ale domnívá, že učenlivý pták jen bezmyšlenkovitě opakoval povzdech paní Poeové, když ohodnotila pokus nepříliš praktického Edgara Alana uvařit vajíčka naměkko.

6 pětišmidra pětišmidra | 21. srpna 2009 v 0:49 | Reagovat

Nevermore..  Moudrej havran

7 valin valin | Web | 14. ledna 2013 v 7:13 | Reagovat

Tak teď mi definitivně došlo, že na přechodníky nemám buňky, ale díky tobě jsem tedy pochopila alespoň rozdíl mezi mužem a ženou, tedy chci napsat mezi mužským a ženským rodem... :-)  ;-)

8 Čerf Čerf | 14. ledna 2013 v 7:34 | Reagovat

[7]: Ale kdepak! Máš je použité na sprvných místech a ve správném významu, takže je vidět, že máš pro přechodníky dobrý cit. Jen jde o to zvolit správný rod. Mimochdodem, v tomhle článku jsem měl taky původně chybu, kterou mi odhalila až moje sestra, o které se v textu zmiňuju a která teď učí češtinu :-). Jen přechodníky používej, musíme se přece snažit je zachránit před úplným vyhubením :-).

9 Vendy Vendy | Web | 12. září 2014 v 22:42 | Reagovat

Chtě nechtě jsem ještě slyšela v malebnější úpravě - chcačky nechcačky. Přes poněkud vulgárnější dojem bylo toto sousloví užívání v láskyplné formě. :-D

10 Vendy Vendy | Web | 12. září 2014 v 22:43 | Reagovat

Oprava - užíváno. Nikoliv užívání.
Vážně by to chtělo editaci komentářů, aspoň po nejbližších pět minut... :-D

11 userka userka | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 1:04 | Reagovat

U mě by teda náklonnost k přechodníkům byla jenom dalším plusovým bodem, proč z tebe udělat otce! :D A krásným slovem jsi ten článek zakončil... O vás jako sourozencích se určitě nedá říct: "Nesnese se se sestrou." :-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 1:38 | Reagovat

[11]: To nedá, snášíme se celkem dobře. Moje sestra se vůbec snáší dobře - jako sestra i jako snacha :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama