O fasádismu

2. září 2009 v 0:05 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Ten člověk se mi docela pozdával. Mluvil jako kniha, měl příjemné vystupování a upřímný pohled. Skoro bych se u něj nechal pojistit. Ale známý mi na obědě řekl: "Tomu nemůžeš věřit, to je jen taková fasáda. Prostě umí vypadat." Přišlo mi to líto.

Pak jsem jel tramvají kolem místa, kde dříve stával památkově chráněný starý dům. Dům již řadu let nezdobil, jak bylo jeho zvykem za první republiky, ale nedalo se říct, že by šlo o úplnou ruinu. Proto jsem byl rád, když dům obemklo pevné lešení; když jsem jezdil kolem, říkával jsem mu:"Za chvíli budeš zase chlapík a zase budeš ozdobou města." A po nějaké době jsem zjistil, že z celého domu zbyla jenom přední stěna, ta je prý památkově chráněná nejvíc, svázaná řetězem kovového lešení, aby nemohla upadnout ani utéct. Vše ostatní zmizelo, bylo rozebráno, rozbořeno, naloženo a odvezeno. Zbyla jen kulisa jako ve falešném filmařském městečku z falešného Divokého západu, kulisa, do které žďuchnete prstem a ona se zakymácí. Kulisa starého domu chvíli rozpačitě postávala osamocená, necudně odhalená a spoutaná, ale netrvalo dlouho a zezadu na ni připlácli nové železobetonové tělo, fasádu k němu přimontovali a dům se zdá být zase tak krásný, jak býval. Jen s drobnou chybičkou - není to on.
Už není elegantní, prostě už tak jen umí vypadat. I to mi přišlo líto.

Když jsem byl na vojně, byl jsem několikrát nucen vyzvednout si v Praze své opilé spolubojovníky, které odchytla na nádraží obávaná vojenská hlídka. Depozitářem takto odchycených vojenských antilop byla kasárna na náměstí Republiky. Když na stejné náměstí přijdete teď, vypadá naprosto nádherně, opraveně, kasárna jsou na svém místě, zdá se. Omyl! Zůstala fasáda a pamětní deska upozorňující, že se zde odehrávaly významné historické děje. A k tomu všemu je přilepena velkolepá prodejná katedrála konzumu. Jak asi fasáda nesla tuto transplantaci svého těla? Co si o své nové identitě myslí? "Fasády nemyslí," řekne architekt - fasádista a stavitel přičinlivě kýve. Možná mají dokonce pravdu a fasády o svém údělu opravdu nepřemýšlejí, protože jinak by musely seschnout až k uchřadnutí, čímž by se obnažilo moderní tělo architektonického kyborga, které vůbec nejde dohromady se starodávnou krásou povrchu. Ale kůže nesesychá, ale zdobí, protože umí vypadat. I to je mi líto, ale když už jsem tu, aspoň si dojdu nakoupit.

"Zachránili jsme památku!" ryčí bezmocní ochránci architektonických vdov a sirotků, aby zahnali stále tlustší kůží (nápadně připomínající hroší) přitlumené výčitky svědomí. Houbeles! Nemáme většinou (a zřídkavé výjimky jsou čestným a obdivuhodným potvrzením nevábného pravidla) ani dost síly, abychom památku skutečně ochránili, ani dost odvahy, abychom si přiznali, že její čas prostě vypršel a v živém organismu města bude stát něco jiného, něco, co se nestydí za střih svého kabátu jen proto, že takový tu není zvykem. Zatím si pro nové stavby vypůjčujeme stařičké kabáty ve fundusech a ve starožitných cetkařstvích a přesvědčujeme turisty, že ten kluk s empétrojkou, co má kabát na sobě, k nám skutečně spadl přímo z dávných časů. A turisti řeknou: šén, manifik a grejt a jdou zas o dům se starou fasádou dál.

Vila Boženka, kolem které chodím do práce, se právě rekonstruuje přesně podle pravidel, které jsem v minulém odstavci vyslovil: Nikdo se za nic nestydí, ostatně jde o soukromý dům a nikomu cizímu do jeho rekonstrukce nic není. Fasáda je už z poloviny oklepána a z uvolněného vnitřku vyhřezávají ostře řezané hrany nových vnitřností s lomenými skleněnými brýlemi. Část původního nápisu BOŽENKA ještě odolává jako Moravané na Bílé hoře, ale další a další kulky prohrané bitvy nacházejí v řadách obránců svůj cíl. Nápis je otloukám odzadu, a když dům míjím, ve štítě svítí výkřik BOŽE s jednou přiléhající nožičkou bývalého N, která nápadně připomíná vykřičník. A mně je - jako obyčejně - i té staré fasády a toho starého jména dávné múzy trochu líto a říkám si, že někdy i na tom hnusném fasádismu možná něco je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 2. září 2009 v 10:24 | Reagovat

Významné architektonické památky si jistě zaslouží pietu,ovšem staromilství musí mít i své rozumné hranice. Proč by třeba pan Oldřich měl bydlet v domě s nápisem "Boženka", když on není oním Oldřichem,jemuž Božena byla blízkou, a navíc,jeho žena se jmenuje třeba Marie? ;-)

2 pětišmidra pětišmidra | 2. září 2009 v 10:32 | Reagovat

A kdyby romatickému staromilovi, procházejícímu kolem,spadl kus pravěké "Boženky" na hlavu,asi by byl prvním,kdo by si stěžoval.
Pokud by ovšem objem spadlé Boženky nebyl v množství větším,než malém. Pak asi ne ;-)

3 čerf čerf | 2. září 2009 v 19:59 | Reagovat

Že může mít Maruška problém s Boženkou, celkem chápu podle toho, jak metá kusy Boženky po kolemjdoucích snílcích. Jako Oldřich bych změnil bydliště a zvážil bych, zda s Maruškou či bez ní, protože co kdyby jednou začala metat po pocestných mnou. Jako romantický snílek se schovám na panelákovém sídlišti, tam snad Boženkou do hlavy nedostanu.

4 pětišmidra pětišmidra | 2. září 2009 v 21:50 | Reagovat

Tam zas padaj balkony,snílku :)

5 čerf čerf | 2. září 2009 v 23:25 | Reagovat

Balkóny jsou stavěné na éterické podměrečné Júlie, tak si umím představit, co s nimi může udělat  pořádná Boženka krev a mlíko. A romantičtí snílkové tak dál bloudí světem a hledají trochu klidu pro své vize. Nakonec prchají daleko od civilizace do panenské přírody, kde by žili šťastně dodnes, kdyby je hned druhou noc nesežrali vlci a medvědi.

6 pětišmidra pětišmidra | 3. září 2009 v 0:18 | Reagovat

Všechno souvisí se vším- A což takhle vlkům a medvědům podstrčit krevnatou tučnici Boženku? V té chvíli by byla užitečnější,než ona éterická Julie. :)Vlk by se nažral, a snílek by zůstal celá =)

7 pětišmidra pětišmidra | 3. září 2009 v 10:41 | Reagovat

Kdo se bojí,nesmí do lesa
Odvážnému štěstí přeje
Štěstí přeje připraveným

8 pětišmidra pětišmidra | 6. září 2009 v 2:57 | Reagovat

Jestli tě to uklidní,Maruška,Julie i  Boženka jsou postavy zcela hypotetické ;-)

9 čerf čerf | 6. září 2009 v 4:26 | Reagovat

Jako snílek (ovšem rovněž zcela hypotetický) sobecky hlasuji pro variantu uvedenou v komentáři 6. I když koalice snílků s vlky vypadá napohled nesourodě, jedná se o variantu, proti které hlasovaly pouze Boženky :-)

10 pětišmidra pětišmidra | 6. září 2009 v 12:43 | Reagovat

Koalice,to je ta samice od koaly?? =))

11 pětišmidra pětišmidra | 6. září 2009 v 12:49 | Reagovat

Koalici snílků s vlky bych nezkoušela, i když bys nebyl první,kdo to zkusil a přežil :-)

12 čerf čerf | 6. září 2009 v 14:21 | Reagovat

Koalici snílků s vlky je možné přežít v pohodě, tedy seš-li vlkem :-). Ale ani vlci z takové spolupráce nejsou odvázaní. Prý vlkům leží snílci dost v žaludku. Paradoxně víc před pozřením než po něm.

13 pětišmidra pětišmidra | 6. září 2009 v 22:56 | Reagovat

Nejsem vlkem,a ze snění mne vytrhl život :-)
Dokonce jsem až takový rebel,že nedokážu s vlky výt,pokud vyjí falešně,byť by se to jevilo sebevíc výhodné pro přežití

14 čerf čerf | 6. září 2009 v 23:33 | Reagovat

To je pud sebezáchovy daný zčásti hudebním sluchem a zčásti přirozenou sebeúctou. Horší je to s vlky, kterým to ladí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama