O Mistru Pavlovi a včelí oběti

17. září 2009 v 22:56 | Petr Vápeník |  Reportáže
Vytrvalý hustý déšť, který ustal až s nastávajícím večerem, urychlil mé plány podívat se do krásného historického města Levoče. Ne, že by ve městě pršelo méně, ale věřil jsem, že bude možné občas nakouknout pod nějakou tu historicky cennou střechu. A těšil jsem se velice, protože ze všech stran jsem slyšel pět ódy (když ne pět tak aspoň tři). Abych protentokrát zvýšil pravděpodobnost, že se dostanu dovnitř autobusu (chystal jsem se jet stejným spojem jako včera), nešel jsem na autobus do Hrabušic, ale do vesnice jménem Betlanovce, odkud autobus vyjíždí, takže - budu-li tam mezi prvními, možná budu mít šanci si aspoň stoupnout do uličky. Výsledkem bylo jen to, že jsem měl dvacet minut na nakukování do zanedbané zahrady kdysi překrásného renesančního kaštieľa Thurzovcov, který je teď "vybydlený" zevnitř i zvenku a místo upraveného parku ho obklopuje jen vzrostlý plevel. Z Betlanovců jsme jeli dva, kromě mne ještě jeden mladý negramotný Róm. Ani v dalších zastávkách moc dalších lidí nepřibylo a do cílové stanice jsme dojeli poloprázdní, což mou včerejší nekorektní myšlenku o důvodech hromadné cesty do starobylého města (i když jde podle názvu o Novou Ves) jen potvrzuje.

Když jsem přijel do Levoči, zjistil jsem, že dostat se do sucha pod historickou střechu nebude jednoduché. Hodně historických domů, včetně dvou hlavních památek - radnice a chrámu svatého Jakuba - se rekonstruují. Paní v pokladně chrámu (sama pokladna je naproti v budově, nevím jestli pořád nebo jen kvůli rekonstukci) mi soustrastně sdělila, že jdu moc brzo, protože to ještě všechno nestihli opravit. To kdybych tušil, přijel bych až odpoledne! Nakonec se ale ukázalo, že když vytrvám asi hodinu a půl, budu moci vstoupit aspoň do svatojakubského chrámu, který je po dobu opravy přístupný jen s průvodcem a za "sponzorský dar" na opravu památky ve výši 2 eura. Moje touha vidět pověstný pozdněgotický oltář byla mnohem vyšší, než cena příspěvku.

V mezidobí jsem prošel celé velké náměstí a přilehlé ulice, viděl jsem malebný nápis na čínském obchodě, který byl v zájmu symetrie rozložen do dvou řádků (OBC - HOD), zhlédl pozvánku do místního kina na film Cisárův pisár (mohla by to být podle dávného vzoru i historická komedie Cisárův pisár a pisárův cisár, případně - pro otrlejší - nepřístupné komorní drama Cisárův pisoár a pisárův cisoár). Obešel jsem si několikrát i samotný hlavní kostel a dospěl jsem k přesvědčení, že moje dvě rozhodující eura přišla pro kostel právě včas, aby nespadl. Vladimír Boudník jako vrchní explozionalista by jistě na zdech kostela našel spousty báječných obrazů zmaru, která stačí obalit rámečkem a mohou se zatepla vystavit. Taky jsem s foťákem chvíli obcházel a fotil si některá dostatečně depresivní zátiší. Mistr Pavel z Levoči by se možná divil, jak vypadá zvenku chrám, chloubou jehož interiéru je především legendární oltář Mistropavlovy dílny.

A tu jsem si všiml roztomilé drobnůstky: V jižní, nejzdevastovanější zdi svatojakubského kostela si udělali hnízdo včelky. Pilně vlétaly a zase vylétaly, kdoví, jak to asi mají zařízené uvnitř. Jen aby se mne a mého foťáku nelekly a nemyslely si třeba, že jim chceme ublížit. Ale zase tak přítulní jako včera mravenci na Spišskom hradě by ani být nemusely, docela by mi stačilo, kdyby mne nechaly párkrát cvaknout spoušť a dovolily mi opět se vzdálit. Cvakal jsem a netušil, že natřásavými komunikačními tanečky se již včelky nad mými hlavami domlouvají, kdo na sebe protentokrát vezme záchranu hnízda. Taneční "ententýky dva špalíky" otázku brzy rozřešily. A pak už jsem jen zaregistroval nálet včelího kamikadze přímo na holou plošinku mé hlavy tolik vybízející k přistání. Nebyla to žádná náhoda, ale cílený útok, útok, který byl zároveň obranou a obětí v zájmu včelího společenství. Ďahlo mě to pekelně. Když už máte dostat žihadlo, doporučuji do hlavy, protože nejrychleji poznáte, jste-li na žihadlo alergičtí. Už jsem do stejného místa kdysi v Řecku dostal žihadlo od sršně a jsem tedy uvyklý lecčemus, to byla tehdy ještě o něco silnější káva a celý - byť slunečný den - jsem tehdy nebyl příliš rudný ani společenský. Ale cílem včel nebylo mne zabít, ale jen odradit od nepřístojností, což se docela podařilo, protože jsem chvíli měl starosti sám se sebou a přestal jsem myslet na explozionalismus.

Mám úctu k oběti. Jsem přesvědčený, že jen taková společenství, pro která jsou jedinci ochotni a schopni oběti a která ji jako oběť umějí přijmout a ocenit, mají z dlouhodobého pohledu šanci na přežití. I s hlavou napuchlou do tvaru hlavy slavného vlakového hrdiny z povídky Šimka a Grossmanna jsem želel zbytečného včelího života. A trochu mne zamrazilo při pomyšlení, že sebevětší oběť nebude stačit, protože i moje dvě eura přispějí k tomu, aby po nějaké době rekonstrukce dospěla od stěny severní ke stěně jižní. A věřím, že včelky kromě obětí zapojí i zdravý včelí úsudek a najdou si do té doby domov v nějaké perspektivnější zanedbané stěně. Je jich tu ještě v okolních ulicích dost.

Mistře Pavle, Tvůj oltář je vskutku fascinující. Kdyby po všech lidech zbylo něco takového, pro tu všechnu nádheru by to nebylo na světě k obyčejnému žití. Škoda že je teď jen na lístky, jako kdyby byla válka. Protože Tvůj oltář je stvořen pro modlitbu a pro naději. Protože oběť a naděje jsou dvě strany téže dvoueurové mince. A já jsem přesvědčený, že kdyby Tvému oltáři hrozilo nějaké nebezpečí, lidé spolu se včelami vytvoří souručenství, které naději v oltář vyřezanou dokážou ubránit před všemi, kteří by jí chtěli ublížit. Bude-li potřeba - i žihadly.

A protože každé obdržené žihadlo mne dokáže nabít notnou dávkou energie, vyhlédl jsem si po prohlídce chrámu z levočských mohutných hradeb stavbu mariánského kostela na vzdáleném kopci nad Levočou a došel jsem si k němu. Jako včera: skoro přesně 200 výškových metrů; když je nemám, není se mnou prostě k vydržení. Prošel jsem krkolomným stoupáním alejí Jana Pavla II, který se ve zdejším kostele při svém pobytu na Slovensku zúčastnil mše, a na vrcholu jsem si musel naordinovat povinnou půlhodinovou pauzu, abych vychladl a svým překotným vstupem do chrámu nevylekal jeho obyvatele. Ta cesta byla rovněž poučná: Hlavně na samotném konci tak prudce stoupá, že je prakticky neschůdná spěchajícím, zatímco lidé venčící tu v klidu své pejsky k chrámu přicházejí odpočatí a usměvaví.

Čekal jsem od města Levoči historický exkurs a dostalo se mi místo toho několikerého poučení. Ale divíte se? Vždyť je to tu přece kolem ráj!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 18. září 2009 v 0:45 | Reagovat

Z Ráje vyšli poučeni už ti první dva.A bylo jim to jen ku prospěchu.. ;-)

Ač nevím,jak vypadáš,docela dobře si tě umím představit s vytuněnou hlavou :)
Ale všechno špatné k něčemu dobré,jestli mají na Slovači tak kvalitní cesty jako my, pak můžeš včelímu komandu děkovat, že jsi byl zdarma vybaven celkem obstojným airbagem :)
Já coby, vcelku silný alergik na hmyzí jed,bych nejspíš ještě teď ležela na oltáři,(spíše pod),a udivovala zdarma turisty sílou a vytrvalostí modliteb

Ten opožděný Rom(v čase i prostoru) měl mimo to podivně oslabený pud sebezáchovy,pokud promeškal výplatu dávek..
No,když jsi cestoval s tak podivnou osamělou výjimkou, alespoń jsi měl šanci ohlídat si v autobuse svoji gazdinskú parenicu,či čo to bolo včera na desiatu,a zajisté i nezbytný stativ ;-)
Pokud sis ovšem stylově nenasadil hemži.což by bylo sice působivé,ale v dané situaci silně neprozřetelné :o)

2 pětišmidra pětišmidra | 18. září 2009 v 1:19 | Reagovat

New Terminus technicus..? Pětióda :o)
Njn,konkurence roste aj u bratov :)

3 pětišmidra pětišmidra | 18. září 2009 v 1:46 | Reagovat

A ještě jedna technická-až přijdeš k objektu,kde pokladna bude mimo,bude to nejspíš proto,že -jak pravila paní pokladní-objekt nestihli opravit.(!! )
V tom případě bys měl radeji vstoupit  s hlavou oplechovanou hemží,a v případě cíleného dopadu části historické střechy v množství větším,než malém,
bys navíc díky stroboskopickému efektu hemže viděl všechny svaté,byť by je ještě v tak hojném počtu nestihli  zrestaurovat
Jen mě napadá,jak dlouho ještě budeš mít tu hlavu vybavenou airbagem, to by pak jedno vylučovalo druhé :)
I když i ten by byl sám o sobě celkem dobře použitelný :)

4 čerf čerf | 18. září 2009 v 23:40 | Reagovat

Zatím si pocitově po včerejším žihadle připadám jako bych se proměnil v kasuára přilbového, a navíc zcela bez hemže. Využil jsem tedy příležitost a hned jsem se zúčastnil castingu připravovaného filmu "Cisár, pisár, kasuár a víťazný február".

5 čerf čerf | 21. září 2009 v 20:44 | Reagovat

A airbag je užitečný především pro svatého, aby se mu pádem na mou hlavu něco nestalo.

6 pětišmidra pětišmidra | 23. září 2009 v 18:50 | Reagovat

Aha,pán bude nejspíš pěkně tvrdohlavý :)

7 čerf čerf | 24. září 2009 v 23:02 | Reagovat

Jistota je jistota, přece jen svatý je většinou objekt památkově chráněný, zatímco moje hlava prozatím nikoli.

8 pětišmidra pětišmidra | 25. září 2009 v 1:49 | Reagovat

Památkově chráněný čerf,to zní morbidně ;-)
Nemá co padat na hlavu. Svatej,a padlej na hlavu,to by si to nahoře pěkně u nebeskýho managmentu polepil

9 Lucka Lucka | Web | 21. listopadu 2010 v 21:37 | Reagovat

Tak to je báječné, vidím, že nezvedené a nevychované rádobydomestikované včely jsou všude stejné! :-D Ale co my víme, třeba ti zachránily život - co kdyby ti na hlavu místo včely spadla cihla?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama