O babylónském návodu k použití

14. října 2009 v 22:26 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Pořídil jsem si domů malou tiskárnu. Ne, nehodlám si po večerech přivydělávat jako mediální magnát typu Ruperta Mudrocha. Jen chci mít občas možnost vytisknout si pár áčtyřek a nejezdit kvůli tomu do matičky měst a konat přitom slalom mezi stovkami jejích věží. Zakoupil jsem jenom malou inkoustovou, která mi podobné občasné rozptýlení dopřeje. Po strastiplné cestě hromadnou dopravou s obrovskou krabicí připomínající rakev jsem doma přebrousil nůž a do krabice jsem infiltroval. Proč má ta celkem malá tiskárna tak velkou škatuli? V tu chvíli mi na nohu spadl z krabice těžký návod k použití, takže se mi během mžiku ztrojnásobil počet zánártních kůstek.

Zvedl jsem s údivem velkou knihu, která nebyla o moc menší než samotný osmikilový stroj, a usoudil jsem ukvapeně, že nikdy nemohu pochopit tak složitý přístroj, který potřebuje knihu tlustší než je Bible, aby dal začínajícím uživatelům nahlédnout do toho, co všechno umí. Nikdy to nezvládnu!

Když jsem otevřel mnohasetstránkový dokument, narazil jsem nejprve na bezpečnostní pokyny. Dočtete se objevné informace: Např. že tiskárna už nikdy nebude fungovat tak dobře jako dřív, umístíte-li ji do plamenů v krbu. Že inkoust z nádobek se nemá pít, protože by vám mohla zmodrat žluč. Že nemám dovnitř přístroje lít hořlavá ředidla. Že nemám okusovat izolaci kabelu, kterým je přístroj právě zapojený do sítě, aby mne z toho nerozbrněl ret. Dozvíte se i to, že užíváte-li kardiostimulátor, můžete v blízkosti přístroje pociťovat zvláštní stavy, což raději nebylo popsáno podrobněji, zřejmě aby se mladí narkomani v touze po neobyčejném zážitku nedomáhali kardiostimulátoru po svém ošetřujícím lékaři.
Pokud cokoli z uvedených bodů poruším, budu podle návodu potrestán spravedlivou smrtí sežehnutím nebo elektrickým šokem.

Druhou částí veleknihy byl návod, jak tiskárnu spustit. Zvyklý číst řádnou knihu pěkně od začátku do konce, začal jsem. Nemůžu říct, že bych rozuměl úplně všemu, ale to se mi u podobné četby stává často. Nicméně text se mi zdál na obyčejný návod k použití tiskárny dost jazykově košatý, skoro básnický. Až po dvou stránkách jsem pochopil, že čtu slovinskou verzi návodu. "Vstavite kaseto v napravo, da se zaskoči na mestu." Interesantní! Pokračoval jsem chvíli polštinou, díky které jsem provedl "wyrównania glowicy drukujacej" a když bylo vše dokončeno, poslechl jsem slovenský imperativ TLAČ!

Po krátké vynucené přestávce jsem se rozhodl, že se v sobě pokusím probudit po letech dřímání konečně pravého Evropana a zprovozním si tiskárnu napříč všemi použitými jazyky. Rovnýma nohama jsem skočil do skandinávské části: Švédština, dánština i norština vypadaly dost podobně, ale moje oblíbená finština mne nezklamala a první papír jsem vsunul do tiskárny přesně podle pokynu "Tulostuspää kohdistaminen parantaa tulostusjälkeä," naštěstí doplněného srozumitelným obrázkem. Přes všechny jazyky západní Evropy, díky kterým jsem si poradil s pochopením základních činností skeneru, jsem se dostal ke Středozemnímu moři, přes španělštinu a italštinu až k řečtině, která mi poradila, jak se řadí vedle sebe jednotlivé nádobky s inkousty a kde svítí jaké kontrolky.

Tisk fotografií byl na pochopení o něco složitější, protože jsem ho četl v azbuce, což ve mně vyvolalo démony z mládí v hodinách ruského jazyka. Při čtení srbské, bulharské, ukrajinské a především ruské části návodu se mi tak mimoděk vybavovaly Lermontovovy verše v originále, které jsem, tuším, přestože jde o prvotřídní lyriku, dosud nikdy žádné dívce nerecitoval a namemorované řádky tak přišly vniveč. Díky návodu k tiskárně teď mohu směle říct: Dívky všech evropských zemí - máte ještě šanci! Takto jazykově vybaven si s vámi navíc budu moci pohovořit o všech tajemstvích tiskáren Canon, ať už jste z Walesu nebo z Kypru.

Maďarština mne provedla oboustranným tiskem a díky turečtině (přestože kurdsky nebylo zase ani slovo, pozor!!) jsem si dokázal nainstalovat ovladač tiskárny do počítače. Jestli jsem se při listování dobře rozhlížel, chyběla romština (jestlipak ten nadnárodní návod je dostatečně politicky korektní?) a - jak jistě hoši z ETA ocení při svých dalších akcích - i baskičtina. Úplně na konci jsem se dostal ke svému jazyku mateřskému, který mi potvrdil, že je vše připraveno, rozhodujícím příkazem "Stiskněte tlačítko OK." Stisknul jsem.

Od té doby na mne tiskárna mluví zásadně čínsky, místo vstupů otvírá výstupy, tiskne diagonálně místo na výšku, chrčí ("vydávání přiměřených provozních zvuků není na závadu") a tištěné fotografie mají kvality děl Jacksona Pollocka (zrovna mám na prodej "No.42", nechcete?). Jistě jsem jen opomenul nějakou drobnost, přece není možné, že by evropské jazyky ve spojené Evropě 21.století ještě nebyly při užívání plně kompatibilní!

Snažím se v tom babylonském zmateném městě najít ryze českou čtvrť. Když prolistuji tlustopis poctivěji, zjišťuji, že celý český návod se krčí na dvanácti stránkách, z nichž polovinu tvoří obrázky. Proč sakra kvůli pár stránkám smysluplného textu dostane každý zákazník domů Codex gigas? Tiskárna se mým vztekům směje japonsky. Když já po mateřsku, ona taky!

Nevadí, vše vrátím do původního stavu a uvedení do chodu provedu ještě jednou, pěkně po našem. I když, počkejte,…! Na LCD displeji tiskárny se samovolně rozběhl nějaký dlouhý arabský text a podezřele známé arabské číslice naznačují, že se něco chystá: 5…. 4….. 3….. 2…. 1….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 15. října 2009 v 9:42 | Reagovat

Doufám,že tiskárna byla alespoň vícebarevná.

2 čerf čerf | 15. října 2009 v 21:45 | Reagovat

Tiskárna klame tělem: Vypadá na pohled černobíle, ale tisknout umí barevně. A taky blikat :-)

3 pětišmidra pětišmidra | 15. října 2009 v 22:03 | Reagovat

Bliksem...

4 Lea Lea | 18. října 2009 v 10:02 | Reagovat

Musím přiznat, že mě Tvůj článek potěšil, tak jak člověk vždycky pookřeje, když zjistí, že podobný problém, jako má on, má taky ještě někdo jiný. I když té mojí tiskárně nejde v současné době už nic jiného kromě výhrůžného chrčení. A to jsem si ji hýčkala a moc nezatěžovala.

5 čerf čerf | 18. října 2009 v 14:40 | Reagovat

S tiskárnou jsme už našli společnou řeč: Ona si mluví po svém, já taky. A výsledkem jsou docela pěkné fotky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama