O důvěryhodnosti

7. listopadu 2009 v 22:34 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Neznal jsem to tu. Potřeboval jsem se dostat skrz tu změť křivolakých uliček, které tolik sváděly k bloudění, a vlastně jsem sám bloudil. Možná moje tvář vypadala důvěryhodně, nevím. Možná lidi přesvědčilo to, že jsem neměl žádné zavazadlo. Jako bych tu v hrubě dlážděných ulicích jen venčil neviditelného psa. Zdálo se, že se jen tak bezcílně procházím. Že jsem odtud.

"Prosím vás, kde je tady divadlo?" zeptaly se mne dvě bloudící mladé dívky. Nevěděl jsem a přiznal se k tomu. "Vůbec netuším, že tady někde nějaké je," odpověděl jsem po pravdě. Urazily se. Myslely, že si z nich dělám dobrý den, protože jsou mladé. A přitom jsem vypadal tak důvěryhodně!

Pak vedle mne zastavilo auto napěchované početnou rodinou. Okénko se svezlo, v oblaku cigaretového kouře se objevila hlava a zeptala se: "Depa je tady Navrátilovo ulice?" Opět jsem nevěděl, i když jsem nemohl vyloučit, že vede k divadlu, které tu asi někde v okolí musí být. Odpověděl jsem, že tu nebydlím a tuhle čtvrť neznám. Řidič se rozzlobil, že jsem jenom nafoukaný Pražák, který když vidí venkovany, nechá je ochotně v jejich neznalosti vykoupat. Nasupeně opět uvěznil dým z cigarety v konzervě svého skřípějícího vozu.

Další byl jakýsi mladík s batohem hledající hotel. Pak starší naparáděná paní s květinou sháněla koncertní síň. Pak spěchající muž v kožené bundě hledal jakýsi bowling. Ti všichni si ze všech kolemjdoucích vybrali právě mne v domnění, že sem patřím a že dokážu poradit a nasměrovat je. Všem jsem zopakoval, že to tu kolem vůbec neznám, a jejich přání, bohužel, nedokážu splnit. Co naplat, že to byla pravda? V jejich očích jsem viděl překvapení a záchvěv znechucení, přecházející v zlost. Proč nám to jenom ten člověk nechce říct? Dělá mu naše bloudění radost? Ale když nechce, ať si to tedy nechá!

Pospíchal jsem z té čtvrti a na rozloučenou s ní mne oslovil člověk v zaparkovaném autě, který v návalu okamžitého neopodstatněného sebevědomí opustil bezpečí širokých bulvárů, odvážil se do spleti jednosměrných ulic a ty ho teď silou mořského příboje vyvrhly na tomto neznámém pobřeží. Zeptal se mne, jak se dostane zpátky na volné moře. Nebyl jsem již schopen znovu někoho přesvědčovat, že nejsem odtud a okolní ulice obestavěné divadly, hotely, koncertními síněmi a provozovnami bowlingu jsou mi neznámé jako pravidla kriketu. Mluvím-li na tomhle zakletém místě pravdu, nikdo mi nevěří.

"Rovně, druhou ulicí doleva a až dojedete k hospodě, tak se dáte nahoru do kopce," odpověděl jsem mu tentokrát rozhodně. Mnohokrát mi děkoval. Prý má štěstí, že narazil právě na mne, který to tu tak dobře znám. Ano, lidé jsou zřejmě rádi, když se mluví rozhodně. A taky lépe slyší.

Nedíval jsem se za ním a raději jsem odbočil. Kam? To bohužel nevím. Ale když jsem volným krokem procházel kolem jakéhosi divadla, všimnul jsem si dvou mladých čekajících dívek, které se na mne ošklivě mračily.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pětišmidra pětišmidra | 8. listopadu 2009 v 1:29 | Reagovat

Pokud člověk sděluje jiným pravdu,mnohdy bývá za pitomce.
To ovšem neznamená,že by jím byl.
Stává se jím až ve chvíli,kdy se ho snaží snaží udělat z někoho jiného.

Pán měl opravdu štěstí.
Možná proto,že ulice byla jednosměrná

2 pětišmidra pětišmidra | 8. listopadu 2009 v 1:37 | Reagovat

Myslím,že tebe bych potkat nechtěla

3 Lytchi Lytchi | Web | 8. listopadu 2009 v 1:40 | Reagovat

Hmm, zase jsi mne dostal.
Nad tím se ještě asi chvíli budu zamýšlet!

4 Čerf Čerf | 8. listopadu 2009 v 9:22 | Reagovat

[2]: No vidíš, to já bych tě potkal rád. Jednak každého bloudícího vždycky potěší, potká-li někoho, komu je všechno jasné, a jednak už bych ti mohl odpovědně poradit, kudy se dostat do divadla. Od té doby, co to vím, se mne na to nikdo neptá :-).  

5 pětišmidra pětišmidra | 9. listopadu 2009 v 2:13 | Reagovat

Nikoliv příteli,nepokládám se za vševědoucí, na to je lidská šarže trochu malá, ale v určitých věcech naprosto jasno mám.
Asi bych neměla žaludek na to poslat zmateného bloudícího zoufalce s důvěryhodným xichtem do horoucích pekel a ještě k tomu poslouchat chválu na svoji laskavost.
Ten pán se měl vrátit, byť i jednosměrkou,a důvěryhodně ti nakopat do nedůvěryhodných míst.
Myslím,že i za ev.pokutu za nedovolený vjezd by to stálo.

6 pětišmidra pětišmidra | 9. listopadu 2009 v 2:15 | Reagovat

Ještě bys mě rád potkal? :)

7 pětišmidra pětišmidra | 9. listopadu 2009 v 2:23 | Reagovat

Ačkoliv i důvěryhodný xicht může být nedůvěryhodný, měla jsem na mysli zcela jiné anatomické souřadnice.
I když.. Kdoví,jak by pán zareagoval..
Proti gustu žádný dišputát
Já bych u toho být fakt nechtěla.

8 Dulli Dulli | 9. listopadu 2009 v 19:49 | Reagovat

Xicht?! Člověk si stále rozšiřuje obzory.

9 pětišmidra pětišmidra | 9. listopadu 2009 v 22:48 | Reagovat

[8]: Ano,milá Dully,tomu se říká žargon.
Jinak ksicht,neboli obličej,tvář..atd
Ale to už nemá tu údernost a kouzlo.
Patrně jsi z jiné planety :o)
S jazykem českým problémy nemám,máš-li tohle na mysli
Těší mne ,že sis rozšířila obzory

10 pětišmidra pětišmidra | 9. listopadu 2009 v 22:51 | Reagovat

*Dulli
;-)

11 Čerf Čerf | 10. listopadu 2009 v 1:08 | Reagovat

[6]: Samozřejmě, že bych tě rád potkal, na tom nemám důvod nic měnit. Možná ti není jasné úplně vše; připouštím, že tato kategorie již je obsazena. Ale z tvých komentářů soudím, že to, jak věci jsou, byly, či aspoň mají být, je ti jasné dost často, určitě častěji než mně. Nepovažuji to automaticky za pozitivum, ale uznávám, že pro bloudícího to může být dobrá zpráva. Ale nedělej si iluze, že bys při takovém setkání byla svědkem nějakého obzvlášt dramatického výstupu: Maximálně bys mohla vidět pár imaginárních facek od imaginárního pána, který se právě vrátil (i s rizikem pokuty) imaginární jednosměrkou z imaginárních horoucích pekel. Tedy něco, co reálný důvěryhodný xicht (tím spíše jiné partie) celkem bez problémů vydrží.
Jsem, myslím, dost slušný na to, abych se snažil bloudícím poradit to nejlepší, co vím. Nicméně - zaplaťpánbůh - nejsem zase slušný natolik, abych si aspoň neuměl představit, že to neudělám. Trochu mne překvapuje, že zrovna ty, milá přítelkyně, která máš nepřehledné pomezí skutečnosti a virtuality tak dobře zmapované (viz některé tvé dřívější komentáře), v tomto případě tápeš nebo se tak aspoň dovedně tváříš :-).

12 pětišmidra pětišmidra | 10. listopadu 2009 v 2:01 | Reagovat

Jsi pro mne stejně imaginární substance jako tvé počiny
:)

13 pětišmidra pětišmidra | 10. listopadu 2009 v 2:19 | Reagovat

To,jak věci mají být,je každého soukromý názor,a já ho nikomu neupírám. Jen vyjadřuji svůj,a pokud je zásadní,je většinou podložen empiricky.
Nic víc,ale nic míň.
Příteli.
:)

14 Dulli Dulli | 10. listopadu 2009 v 12:58 | Reagovat

Zazlívám škole, milá pětišmidro, že nás tak nedokonale  připravila do života na této planetě, i když o žargonu jsme se taky učili. Co teď s tím? Snad jen se zvědavostí v xichtu a slzou v oku čekat na další náhodné rozšiřování obzorů. Ale stejně si myslím, je slovo ksicht je někdy úderné až až.

15 pětišmidra pětišmidra | 11. listopadu 2009 v 2:53 | Reagovat

[14]: Non scholae,sed vitae discimus

16 pětišmidra pětišmidra | 11. listopadu 2009 v 3:13 | Reagovat

[11]:Myslím,že vůbec není podstatné,nakolik byl příběh skutečný,či nikoli.Mentální pochody se projektují obvykle v obou rovinách stejně,a pocit zadostiučinění či uspokojení z -(byť) virtuální řekněme amorality či podrazu se neslučuje s mým
vnitřním postojem

17 pětišmidra pětišmidra | 11. listopadu 2009 v 3:29 | Reagovat

[14]: Ano,myslím,že máš pravdu,myslím,že xicht je mnohem jemnější výraz :)
Údernosti ovšem nabývají obě varianty až v závislosti na daných okolnostech :o)

18 Čerf Čerf | 11. listopadu 2009 v 21:12 | Reagovat

[16]: Souhlasím, pokud ovšem i pocit zadostiučinění není pouze virtuální :-)

19 pětišmidra pětišmidra | 12. listopadu 2009 v 1:19 | Reagovat

[18]: Pocity,na rozdíl od věcné reality,mají jen jednu rovinu.

Realita buď je a nebo není.

Pocity jsou ale obsaženy vždy,a jsou vždy reálné i v rovině fikce.

Jsou totiž projekcí autorova nitra.
Zejména pokud se autor v díle personifikuje.

Neznám virtuální pocit zadostiučinění.
Zadostiučinění,jako kterýkoliv jiný pocit buď mám a nebo nemám

Pocit je vždy reálný emocionální stav,a je jedno,zda byl vyvolán realitou či jinak

20 pětišmidra pětišmidra | 12. listopadu 2009 v 1:27 | Reagovat

Zkrátka z tohoto příběhu i s jeho pointou já dobrý pocit nemám
Protože,byť (možná) virtuální,vyvolává ve mně zcela reálné pocity.
A zadostiučinění, ani jakkoli podobný pocit,to rozhodně není.

21 Dulli Dulli | 12. listopadu 2009 v 13:00 | Reagovat

[15]: Ano, s tím určitě souhlasím

22 pětišmidra pětišmidra | 12. listopadu 2009 v 20:14 | Reagovat

Všimla jsem si, žes příběh dodatečně "učesal" a obrousil tak ostré hrany..
Jenže tím tahle diskuze ztratila jaksi smysl
No comment,příteli

23 pětišmidra pětišmidra | 12. listopadu 2009 v 20:26 | Reagovat

Ten titulek článku je opravdu výstižný.
Není nad "Důvěryhodnost",že?

[21]: Dulli:-I jé a stí souhlasím,-to,co tě naučí život,ti žádná škola nedá.
Tak se nezapomeň učit,někdy stačí se jen dívat kolem......

24 pětišmidra pětišmidra | 12. listopadu 2009 v 20:29 | Reagovat

21/ opr. -I já s tím..
seká se komp

25 pětišmidra pětišmidra | 12. listopadu 2009 v 21:28 | Reagovat

Tím,že jsi článek přepsal a různě pozměnil,jsi se snažil zamaskovat to,nad čím tu vedeme spor,Ten článek v téhle podobě tě možná očistil v očích náhodných čtenářů,kteří teď zákonitě nechápou souvislosti.
Ale v mých očích jsi totálně spadl.
I tomuhle se totiž říká podraz.
Když teče do poněkud do bot,pozměnit skutečnost tak,abych z toho vylezl s čistým štítem",-to ten druhý,já ne..

Víš co,tohle dělá zbabělý malý kluk.
Chlap ne

26 Čerf Čerf | 13. listopadu 2009 v 22:39 | Reagovat

Když už někoho kritizuješ, měla bys mít aspoň lepší paměť. Své texty na blogu totiž zásadně neměním, to si prosím dobře zapamatuj! Některé jsou lepší, jiné horší, ale všechny jsou odrazem dne a situace, kdy vznikly a proto ten blog píšu. Hlavně pro sebe. Proto nemám žádný důvod své texty zpětně měnit. A - promiň - tím méně pro mne takovým důvodem můžou být tvé komentáře, to se opravdu dost přeceňuješ.  

Doporučuju proto více pozornosti hned při prvním čtení - to samozřejmě pro případ, že chceš ve čtení na těchto stránkách pokračovat. Jestli nechceš, nutit tě nemůžu, blogů je na webu k dispozici dost a výběr je veliký. Tenhle blog tu byl před tím, než jsi na něj poprvé přišla a bude tu i poté, co z něho odejdeš. Jeho pravidla se za celou dobu nezměnila a měnit je nebudu. Ani kvůli tobě.

27 pětišmidra pětišmidra | 14. listopadu 2009 v 1:00 | Reagovat

Nic jiného jsi v téhle situaci ani napsat nemohl.Jak jinak.
Patrně se přeceńuješ ty,když si myslíš,že opakovaná lež se stane pravdou.
Já si na svém taky trvám,ten text je dodatečně "uhlazený",a nic na tom měnit nebudu.
Ani vůli tobě.
A číst umím dost pozorně,o tom ses mohl mnohokrát už přesvědčit.

Přeju hodně podobných "virtuálních"pocitů zadostiučinění.

28 pětišmidra pětišmidra | 14. listopadu 2009 v 2:15 | Reagovat

Poznávat duše
Číst mezi řádky
Vrátit tě může
I mezi vrátky..

A čas se naplnil

29 Čerf Čerf | 14. listopadu 2009 v 14:10 | Reagovat

Není nic jednoduššího, než obvinit z vlastních nedostatečností a omylů ty druhé, a z nedostatku schopnosti sebereflexe udělat přednost. I když mne máš za bezectného zbabělého lháře, tohle mi můžeš věřit, protože o tom něco vím :-).

O tom, že umíš číst pozorně, jsem se opravdu mnohokrát přesvědčil. O to víc mne mrzí, když to, co tak dobře umíš, nepoužíváš. Je mi samozřejmě líto, jestli ve svém světě vidíš všude kolem sebe jen podrazy, faleš a spiknutí. Můj svět to ovšem není, tak se nediv, že tě do něj nehodlám následovat.

Vrátka na tomhle blogu jsou a budou otevřená pro každého. Záleží na každém z kolemjdoucích, zda vstoupí a zda se rozhodne číst v řádcích nebo mezi nimi. A stejně tak zůstane vždycky pouze na každém ze vstupujících, aby svobodně zvážil, je-li vítán.

30 pětišmidra pětišmidra | 14. listopadu 2009 v 18:55 | Reagovat

Jeden podrazy dělá,druhý je vidí.
Ani já tě do takového  světa nehodlám následovat.

Poslal jsi mi na mail článek v původním znění,s odůvodněním,že to byly jen drobné změny formulace.
Neřekla jsem nikdy,že článek je obsahově změněn,řekla jsem,(viz výše),žes ho dodatečně během diskuse "učesal".
A jako  chronický psavec samozřejmě dobře víš, jak i "drobné změny formulace",jak to milosrdně nazýváš,dovedou pozměnit celkový dojem.
A zodpověz si sám, i těm,co tu čtou,proč jsi tu "potřebu drobných úprav formulací" náhle pocítil.

To nic nemění na tom,že bych na onoho pána, navíc s úsměvem na důvěryhodném obličeji nikdy nedokázala udělat takový podraz,a to ani virtuálně,ani jinak,
A jestě z toho mít pocit zadostiučinění,byť „virtuální"
Ale každý to máme asi  nastavený jinak.
Celý mi to připomíná jev zvaný "píchnout do vosího hnízda"

Pravda nikdy není vítána,že?
Tak si tady v klidu formuluj a fabuluj.

Nemám nejmenší potřebu být vítána či nevítána tam,kde cítím faleš.

Jde to naprosto mimo mne

31 pětišmidra pětišmidra | 14. listopadu 2009 v 18:59 | Reagovat

29] Čerf | Dnes v 14:10 | Reagovat
Není nic jednoduššího, než obvinit z vlastních nedostatečností a omylů ty druhé, a z nedostatku schopnosti sebereflexe udělat přednost. I když mne máš za bezectného zbabělého lháře, tohle mi můžeš věřit, protože o tom něco vím :-).

To je mi taky jasné, že víš.
Jinak bys v tom neuměl tak dobře chodit.

32 Čerf Čerf | 14. listopadu 2009 v 22:49 | Reagovat

Tak moment dámo! Jediné, co jsem ti poslal v dobré víře jako důkaz TVÉHO omylu, je ukázka původního wordovského textu článku. Tento text není "čistopis", při přepisu do blogu ho samozřejmě upravuji do definitivního textu, i když – jak můžeš na rozdíl od ostatních posoudit – minimálně. Ale jakmile to na blogu jednou visí, už na tom neměním NIC! A to ti opakuju znovu a znovu a znovu a - nezlob se - jako autor toho textu bohužel stoprocentně vím, že mám tentokrát já pravdu a ty kecáš!

Takže vidím, že nejen že nejsi schopná připustit svou chybu, ale dokonce účelově lžeš, že ten zaslaný materiál potvrzuje tvoji verzi. To už je tedy síla a chce to hroší kůži, fujtajbl! Když už jsi jasnými argumenty zahnaná do kouta a usvědčená - a teď už nebudu říkat z omylu, ale bohužel musím říct ze lži, nezbývá z tvé proklamované zásadovosti nic jiného, než slupka arogantní a uražené hlouposti. No nic, já to vydržím, i když mne to osobně mrzí.

Měl jsem tě totiž jako komentátora v úctě, i když jsem s tebou občas nesouhlasil, což považuju za normální, ale ty nejspíš ne, protože - jak se zdá - nejsi schopná jiné názory tolerovat a rozčilují tě. Na své cestě jsi tak postupně dospěla do míst, odkud už umíš jen metat neopodstatněné urážky. Tak si to pěkně užij, když tě to těší! A ostruhy úcty si můžeš začít vytvářet na jiných blozích, protože u mne s ní máš utrum.

Snažíš se dělat ze sebe rebela a div že ne kacíře, který trpí za pravdu. Myslím si ale, že je to ve skutečnosti jinak, protože žít v jiné době, měla bys možná naopak dobré předpoklady být kvalitním inkvizitorem. Umíš, zdá se, velmi dobře chodit v manipulaci a demagogii a ještě máš dokonce tu drzost obviňovat z ní ostatní. Tak si tedy štěkej a lži, když ti to dělá dobře.

Každopádně až jednou opět pojedu místy, kde občas v létě padá horký déšť, vzpomenu si, i když asi jinak, než jsem si ještě před nedávnem myslel. Díky za poučení.

33 pětišmidra pětišmidra | 15. listopadu 2009 v 1:02 | Reagovat

:)
Ano,tak konečně jsi odhodil svoji masku.

Pokud jde o ten článek, mám zkopírované obě verze,která se tu objevily,ale už mě tohle dál fakt nebaví.

Jestli tě pravda uráží,je to jen tvůj problém

Přeju ti jen to dobré
Haf

34 pětišmidra pětišmidra | 15. listopadu 2009 v 1:10 | Reagovat

Inter arma silent musse
Sunt denique fines

35 pětišmidra pětišmidra | 15. listopadu 2009 v 1:18 | Reagovat

*Sunt certi denique fines

36 Čerf Čerf | 15. listopadu 2009 v 1:38 | Reagovat

Jasně, takže na mém blogu nejspíš straší. Nebudu se už opakovat, odhodit masku jistě stačí jednou, že? Zvlášť když mám v tobě tak následováníhodný příklad :-)

Porovnání verzí by mě nicméně docela zajímalo, protože bych minimálně rád věděl, jaký hejkal mi jako autorovi fušuje do řemesla. Nicméně musím zopakovat svou mantru: Od okamžiku publikace článku jsem NIC na blogu nezměnil. Na tom prostě trvám a jak vidíš, nesmířím se s tvým osočením tak lehce. Jsem kdykoli připravený si zodpovědět věci, které jsem udělal, ale nikdy ty, které jsem neudělal.

Jen pro pořádek: Zpětnou úpravu jsem neudělal dokonce ani u článků, které mi ve zpětném pohledu přijdou špatné, a to je při mé ješitnosti co říct. Nicméně s tímhle o důvěryhodnosti jsem zatím pořád celkem spokojený.

A vysvětluješ si to špatně: Neurazila mne pravda, ale ty.  

37 pětišmidra pětišmidra | 15. listopadu 2009 v 5:30 | Reagovat

Tak vážně naposled:
Tohle jsou velice jednoduché počty i pro začátečníka:

1/Sám jsi přiznal,že jsou dvě verze,-"původní wordovská,a pak druhá,upravená"(viz 32)

2/Ale tvrdíš,že tu od začátku byla pouze jenom ta jedna (26)(32)(36)

_____________Otázka zní:____________

3/Jak bych se tedy dozvěděla o té  druhé,a reagovala na ni,kdyby se tu nikdy neobjevila?!
(22)(25))30!)

Jsem snad vědma,a přečetla ji na dálku z tvého PC!?
Či snad ty dvě verze sem různě skákaly a mizely přímo z tvého wordu bez tvého vědomí?
Či snad,jak říkáš,na tvém blogu straší?!
Úsměvné,že?

Vpodstatě teď už nejde ani tak o ten článek,ale o podstatu věci.
Tys mě tu nazval účelovou lhářkou s hroší kůží,se slupkou arogantní hlouposti,inkvizitorem a drzým   manipulátorem a demagogem..(32)

Říkáš o sobě,že jsi ješita,(36)
a také,že jsem tě urazila.

Protože urazit ješitu,jak známo,není až tak těžké,předpokládám,že je tvé EGO zvyklé na rychlou regeneraci, a uražený kus ti brzo doroste. :-)
Já se nad tvé urážky díkybohu dovedu bez újmy povznést.

Měj se hezky

38 Čerf Čerf | 15. listopadu 2009 v 8:45 | Reagovat

Opět je diskuse s tebou jako už vícekrát předtím: jeden o koze, druhý o voze: Sprostě a bez jakéhokoli důkazu si mne obvinila, že účelově měním článek na blogu podle toho, jak probíhá diskuse v komentářích. A já celou dobu neříkám nic jiného, než že to je lež, protože od okamžiku vyvěšení článku na blog jsem text nezměnil ani o tečku za větou.  

Pracovní wordovskou podobu textu píšu a upravuju několik hodin až dnů, až jsem s ní spokojen natolik, že ji překopíruju do publikačního nástroje blogu. Tam si ji přečtu, naposled zkoriguju (to jsou ty drobné rozdíly mezi wordovskou a blogovou podobou) a pak stisknu tlačítko „Zveřejnit“. V ten okamžik se článek objeví „v éteru“ a od té doby se již k textu nevracím a neupravuji ho. Takže wordovský soubor, který jsem ti včera poslal, vůbec nesouvisí s nějakými úpravami po publikaci a už vůbec nepotvrzuje tvou nesmyslnou konspirační teorii.

Pokud tedy nemáš nějaká nová nevyvratitelná fakta, považuju tuhle obskurní diskusi ze své strany za ukončenou. Radši budu psát něco nového, než pokračovat v hádání, ve kterém se tolik vyžíváš. Každý holt podle svého gusta. A nediv se, že když hrubost tvého pytle přesáhla pro mne přijatelnou mez, použil jsem na něj hrubou záplatu. Na rozdíl od tebe na to nejsem nijak pyšný, což ovšem neznamená, že bych na tom názoru něco změnil.

39 Čerf Čerf | 15. listopadu 2009 v 8:53 | Reagovat

Jo a díky za jedničku do hodnocení článku. I když je pro mne dalším potvrzením tvého černobílého vidění světa, tentokrát se po dlouhé době určitě shodneme, že na takové hodnocení máš plné právo :-).

40 pětišmidra pětišmidra | 16. listopadu 2009 v 1:38 | Reagovat

Pitomče.
Tohle je zas moje záplata na tvůj hrubý pytel.
Možná ti tamtudy kdysi uniklo víc poctivosti,než mělo

Já,na rozdíl od tebe jsem neměla nejmenší důvod tu lhát.
Ale že kopeš kolem sebe jako vzteklej pes,je v tvém případě pochopitelné.
Jde tu přece "O důvěryhodnost"
Tvojí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama