O nesmrtelné mrtvole

15. listopadu 2009 v 1:07 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Bylo, nebylo - za sedmero řekami a sedmero horami, asi tam někde, kde leží Praha, bylo jedno království, kterému umřel nesmrtelný generální král. Přestože byl králem, byl to pěkný pacholek. Kdekomu byl ochoten zakroutit krkem a řadě smrtelných lidí to taky udělal. Když jednou smrtka zakroutila krkem jemu, soudruzi pozůstalí rozhodli, že generální král byl natolik krásný a nesmrtelný, že jeho tělo je třeba zachovat na věčnou památku jako tělo faraóna a Boha slunce. Jen místo zlatého slunce mu vyšili na nabalzamovanou hruď rudou hvězdu.

Nemajíce k dispozici vhodnou pyramidu, vzali zavděk betonovou kostkou. Pravda, ta byla sice původně na kopci postavena k jinému účelu, ale na ten se v konkurenci jiných starostí rychle zapomnělo, takže nejspíš nebyl tak důležitý. A tak se královo nesmrtelné tělo po smrti přestěhovalo. V návštěvních hodinách bylo vystavováno na odiv v načepeném skleněném sarkofágu ve smuteční síni a na noc odjíždělo do vykachličkované garáže posílit svoji nesmrtelnost speciálními kosmetickými přípravky, když samotný spánek už mu nemohl pomoci. Čekaly se neustálé fronty poddaných, kteří budou nesmrtelnou mrtvolu obdivovat, ale protože betonová kostka stála na kopci, poddaní byli líní a pohled na mrtvolu nebyl nic moc, návštěvnost uvadala, jako když Sparta doma přestane vyhrávat. A to přesto, že král měl na sobě (ostatně - vždyť to také byl král generální) barevnou generálskou uniformu.

Nicméně morbidněji orientované osoby si mohly přicházet na své čím dál víc. Tu uhnil kousek královské nožky, onde prstík nebo ouško. Záře rudě žhnoucích hvězd je asi moc slabá, aby nahradila sílu staroegyptského slunce. A tak nakonec skončily královy nabalzamované nesmrtelné zbytky v plamenech - nejdříve lidských a pak (doufejme) i pekelných.

Takže jestli budete mít, milé děti, cestu na žižkovský kopec, doporučuju se jít podívat do staré betonové kostky, která stále ještě stojí, i když pořád vlastně přesně nevíme, proč bychom tu (kromě překrásné vyhlídky na Prahu z horní terasy) tak zbytečně patetickou budovu měli mít. Když už ji tu ovšem máme, udělali jsme si v ní muzeum, které sice zatím za moc nestojí, ale třeba to jednou bude lepší. Ale jestli aspoň něco za něco stojí, jsou to staré prostory mauzolea i s obskurním velínem, z něhož bylo možné nesmrtelnému tělu na dálku přitopit nebo ho trošku zvlhčit, aby vypadalo pružněji a mladistvěji. Možná se vám z toho, milé děti, udělá maličko šoufl, aspoň mně se to při návštěvě stalo. Jen to nebylo z představy postupující hniloby, ale spíš při vědomí, koho jsme také byli schopni velebit a komu jsme se chodili klanět.

Bojím se ale, že s betonovou kostkou to možná v budoucnu o moc lepší nebude, protože prý v ní v noci straší. Noční hlídač už několikrát viděl projít po chodbách uniformovaného muže, který nepříjemně zaváněl a sháněl někoho, komu by mohl zakroutit krkem. Zdá se, že si s nesmrtelnou mrtvolou ani v pekle nevědí rady a rádi by ji na základě reklamace vrátili zpátky na zem. Snad to naši právníci nedopustí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama