O vítězné ochutnávce

3. prosince 2009 v 23:48 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Karel vešel do místnosti trochu dřív než organizátoři ochutnávky čekali. Přípravy byly ještě v plném proudu, jeden člověk krájel sýr, druhý chléb, číšník na stoly teprve instaloval sklenice a karafy s vodou. Jak se vlastně správně nazývá takový opak dochvilnosti? pomyslel si Karel. Jedna z jeho vlastností, které nejsou ostatními považovány za bezvýhradně dobré.
"Jste tu první," řekl mu neutrálně číšník zřejmý fakt.
"Někdo první být musí." Odpověď vypíglovaná dlouholetou praxí.

Karel si vybral místo u stolu, sedl si a na druhé položil tašku. "Přijdu, ale o něco později," slíbila mu Milena, kterou na ochutnávku pozval. Těžko říct, jestli si od toho něco sliboval. Milena byla příjemnou výjimkou v jejich malém a jinak výhradně mužském kolektivu. Musí ale prý ještě dnes něco dodělat. Takhle to Karel taky říkává vždy, když neumí odmítnout přímo. Deset minut seděl v místnosti sám jen s mísami nakrájeného sýra, který neměl vůbec rád. Eunuch jako harémová stráž.

Prostor se postupně zaplňoval hosty. Celkem se čekala účast třiceti, možná čtyřiceti lidí. Čím méně zbývalo volných míst, tím větší počet nově příchozích se ptal Karla, zda židle vedle něho, kde zatím po náročném dni odpočívala jeho unavená taška, je volná. "Někoho ještě čekám," odpovídal a čekal. Jakpak dlouho asi bude ještě Milena "něco dodělávat". Dlouho už volné místo neudrží. "Chodí pozdě, dobře bychom se doplňovali" napadlo ho nesmyslně. Skoro nikoho tu neznal. Vinař mezitím rozložil své papíry a pověsil mapu vinic jižní Francie. Tak copak dnes budeme probírat, pane učiteli?

"Nebudu vám tu vadit," oznámila mu tělnatější krátkovláska větou, která vůbec nepřipomínala otázku. Stejně nečekala na odpověď. Položila jeho hlídací tašku sama na zem, sedla si a usmála se: "Viďte, že ne!" Zkoušel si představit Milenu, ale její tvář se mu nedokázala vybavit jinak než osvětlena obrazovkou počítače. Asi musela opravdu něco urgentního dodělat. Na ochutnávku vína by se nemělo chodit pozdě, protože náskok ostatních už těžko dohoníte a vaši Pražané vám pak už pod vlivem několika ochutnaných vzorků tolik nerozumějí. "Jistě!" odpověděl nejednoznačně ale rozhodně. Nabrala si hrst sýra, který neměl rád. "Já sem chodím hlavně kvůli sýru. A ty?" zašeptala spiklenecky. Je tu kvůli vínu? Těžko říct. Ale slušelo se něco odpovědět.
"Byl jsem tu dnes první," řekl nejistě. "To je prča," odvětila.

Druhou dvojicí u jejich čtyřmístného stolu byl mladý roztržitý muž s tlustými brýlemi a hubenou průsvitnou dívkou. Zjevně byl na podobné akci poprvé a kapala z něho nervozita, kvůli které nedokázal vůbec s dívkou komunikovat, protože se snažil pekelně soustředit na vše kolem. "Jen žádný trapas!" volaly zoufale jeho vytřeštěné oči.

"Dobrý den," pozdravil Vinař a chvilku se odmlčel, aby mohl tlumený ruch kolem stolů postupně utichnout. Když ticho očekávání dostoupilo vrcholu, ozvalo se ještě jedno hlasité "Dobrý den," kterým nahlas odpověděl právě jen partner průsvitné dívky. Zašumělo to a všichni se na nejistého mladíka podívali. Rychle zakousl kousek sýra a průsvitná dívka vedle něj sice i nadále prosvítala, ale její průsvitka chytla lehce rumělkový odstín.

Pak už přicházel na řadu jeden vzorek za druhým, pěkně srovnané, napřed v bílém, pak v červeném provedení. Karel přece jen zapředl nijak intelektuální hovor se sousedkou a obraz Mileny s počítačově bledničkovou tváří postupně vyprchával jako voňavý obláček po omylem otevřeném parfému. Nervózní brýláč se několikrát pokusit víno vykroužit, jak to předváděl Vinař, ale vždycky způsobil ve sklenici místo ladné kapalné spirály jen vlnobití. Bílé vlny vychlístnul na stůl a podlahu, červenými zneprůsvitnil kousek své dívky. Pak omylem vylil zbytek červeného vzorku do karafy s čistou vodou a vytvořil tak nechtěně rosé. I přes pokročilé stadium ochutnávky komunikace mezi tímto párem probíhala zcela beze slov, nejčastěji jen pohybem očí:
"Nepůjdeme už domů?" otázaly se oči průsvitné dívky.
"To by bylo, abych na to nepřišel!" odpovídaly brýláčovy oči se sveřepým odhodláním. Předposlední vzorek vychrstnul na výstřih veselé krátkovlásce, která to už v uvolněné náladě považovala za první z úkolů v začínající soutěži o Miss mokré tričko.

"A na závěr ochutnáme slepý vzorek," oznámil slavnostně Vinař a nervózní mladík natěšeně sundal své brýle. Vinař vytáhl zátku a obřadně s ní obešel stále rozvernější účastníky. Karel mrknul na svou rozjařenou sousedku, dodal si odvahy a svěřil se do rukou Náhody.
"Tak to je úplně jasné už teď!" zahlaholil nahlas, když ho míjel Vinař s ukázkovou zátkou. "Tahle barva se zaměnit nedá." Zátka se mu skutečně zdála barevná podobně jako u vzorku číslo osm, ale to nejspíš jen proto, že i ostatní červené vzorky vypadaly na spodu korku stejně, jen si jich Karel nevšiml. Ruch ostatních maličko utichl a kyprá sousedka mohla na Karlovi nechat své jiskrami protkané oči.
Vinař se na chviličku zastavil a vycvičeným pohledem se snažil odhadnout, je-li Karel skutečným odborníkem nebo jde jen o frajera. Zkušenost hovořila jednoznačně pro druhou variantu.
"Vítěz ale musí správně určit odrůdu. A to není úplně jednoduché."
"A já dam vítězovi pusu!" rozhodla se v návalu bodré dobrosrdečnosti kypřenka.

Všichni ochutnali, jen brýláč (momentálně bez brýlí) ne, protože se právě nešikovně snažil z vína vylovit sýrového trosečníka, tedy kousek eidamu, který mu omylem spadl do skleničky. Karlovi to chutnalo podobně jako vzorek číslo tři, což bylo divné, protože vzorek číslo tři bylo víno bílé. Vynásobil tedy výsledek dvěma a dostal se ke vzorku číslo šest. Náhoda přeje připraveným. Napsal na papírek směs odrůd vzorků číslo šest a vzorku číslo osm (to kvůli té barvě zátky) a odevzdal svůj tip Vinaři. Kostky jsou vrženy!

Vinař prošel odpovědi a zvučným barytonem vyhlásil, že soutěž má jediného vítěze, což sponzorku zasmušilo, protože zajímavých chlapů jako stavěných pro její vítězný polibek, se jí tu zdálo být víc. The Winner is….
"Pan Karel!"
"Jupppíííí," zařvala sponzorka a vrhla se na Karla, aby mu mohla neodkladně předat cenu. Bohužel právě v okamžiku, kdy Milena svou práci u počítače definitivně dokončila a přišla se podívat, jestli Karel nebude po náročném večeru potřebovat doprovod. Jen to potvrdilo myšlenku, se kterou už dávno koketovala, že totiž na počítače je ve srovnání s muži daleko větší spolehnutí, takže nejlepší řešení je vrátit se neprodleně mezi ně.

Když už odcházeli i poslední opozdilci a Karel čekal u východu na svou novou přítelkyni, protože doprovod opravdu potřeboval, Vinař mu zastoupil cestu. "Prosím, jenom by mne zajímalo…" hledal slova "…jestli jste to opravdu poznal. Víte, jak už podle té zátky…."
"Dovolíte?" nasypala do nich broky svého jediného slova za celý večer průsvitná dívka, oba odstrčila a nasupeným krokem odešla do mrazivé noci. Brýláč nebyl vidět, ale jeho brýle stále ještě na pocamraném stole hlídaly jeho zcela slepý vzorek.

Karel se nepřítomně usmál a jeho unavené oči souhlasně ale přece jen už hodně zpomaleně zamrkaly: Někdo prostě první být musí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hilaryerhard-duff-4ever hilaryerhard-duff-4ever | Web | 3. prosince 2009 v 23:51 | Reagovat

Hezkej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama