O zlatém vánočním prasátku

23. prosince 2009 v 18:50 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Tak tu zase po nějaké době máme Štědrý den. Den s velkou duchovní i marketingovou mocí, den, u kterého záleží na každém člověku, jakým způsobem naplní tolik slibující přívlastek "štědrý". Pro někoho je štědrost skryta v dárcích, kterými je obdarován, pro někoho naopak v dárcích, kterými obdarovává. Někde se štědrost projeví v duchovním obohacení, jinde v bohatství prostřené sváteční tabule. Někdo je fanouškem štědrosti pompézní a okázalé, jiný naopak dává přednost štědrosti skromné a uměřené. Ale ať už si vzájemně o svých štědrostech myslíme cokoli, pod střechu Štědrého dne se vejdou všechny, vzájemně se nekádrují ani nepředhánějí ve frontě, všechny platí stejně, protože všechny mají něco společného s láskou a láska - jak známo - může nabývat tisícerých podob. Která je ta správná? Která je ta pravá vznešená a která naopak falešná a přízemní?

Jsem zastáncem drobného a intimního Štědrého dne a večera. Nevyhledávám rodinné sešlosti a mnohohlavé akce. Snažím se ho strávit vždy s tím člověkem, se kterým bych byl v ten daný den právě nejradši, a když to z nějakého důvodu nejde (třeba Julia Roberts nebo Woody Allen mají shodou okolností jiný program nebo mi dojde, že Miroslav Horníček už provozuje své Hovory před úplně jiným auditoriem), nemám problém být sám, o samotě, která ale dokáže být pořádně zalidněná všemi těmi, kteří stojí za poslední rok za vzpomínku a připomenutí. Kolik takových lidí a situací je? Desítky? Tisíce? Kolik z nich si mozek uchoval v "operativě" a kolik už orazítkoval a zasunul do archívu, kde na ně dojde jen omylem, shodou zajímavých okolností nebo ve snu? Jsem sám zvědav, kdo a co bude u mne doma večer defilovat na této vánoční promenádě. Bude to vyrovnané defilé anebo one (wo)man show? Nevím, i když tuším. Ale nechám se překvapit, protože k Vánocům překvapení patří.

Když jsem byl malý, slibovali mi dospělí, že budu-li se o Štědrém dnu až do večeře postit, bude mi dovoleno spatřit zlaté prasátko. Nevěděl jsem, co od toho zážitku očekávat a jestli mi to za takové odříkání stojí. Nikdy jsem úplně nevydržel. Ale hřešil jsem jen maličko: Sem tam - když jsem se domníval, že Pánbůh se určitě právě nekouká, protože musí mít spoustu jiných starostí, než sledovat, co pášu, jsem zobnul báječného cukroví, nebo ujedl trochu bramborového salátu. Přece cukroví není jídlo, to se nemůže počítat! Kupodivu, vždycky se to na mne muselo nějak provalit (jak dobře ví především pan Cibulka - agenti byli v té době opravdu všude) a zlaté prasátko bylo zase pro další rok ztraceno. Představoval jsem si ho, jak smutně a trochu uraženě odchází (nebo odlétá?) do své Neviditelné říše, protože i ono jistě už léta touží nechat se spatřit a nedokáže pochopit, co je těžkého na tom pár hodin nejíst. A ubezpečoval jsem se, že příští rok už ale opravdu, opravdu odolám a budu oprávněně odměněn pohledem na zlatého vepře.

Až jednou, už jako dospělý, jsem vydržel být o hladu doopravdy celý den až do večeře. Ani mi to nějak přes den nedošlo, ale večer jsem si to uvědomil: Dnes bych ho měl konečně uvidět! Ale… Snad se mnou za ta léta zlaté prasátko ztratilo trpělivost. Snad je navždy neviditelné očím dospělých. Snad jen nemělo toho roku dobrou náladu (nebo právě naopak "nadmíru výtečnou"). Snad se zdrželo při přípravě rybí polévky a nestihlo - ač samo bylo hlavní cenou - vyhlašování vítězů. Kdoví.

Vánoční promenáda lidí a situací pokračuje a já přemýšlím, co všechno jsem v mezidobí od loňských Vánoc udělal a zažil, na co můžu být hrdý a na co ne, kdy nad sebou chápavě přimhouřit oko a kdy naopak káravě zdvihnout ukazováček. Pozor: Odměna pro tebe zůstává pro letošek za neprůhlednými hradbami Neviditelné říše spolu se zlatými prasátky celého světa. Moderní telekomunikační řečí: Odměna je dočasně nedostupná. A já si jako kdysi v dětství v kauze zlatého vánočního prasátka napůl zklamaně a napůl odhodlaně říkám: Snad příští rok. Příští rok se to už určitě povede!

Třeba zrovna vy, čtenáři tohoto blogu, budete patřit mezi ty vyvolené, kteří už letos uvidí neviditelné, uslyší neslyšitelné nebo se dotknou nedotknutelného. Upřímně bych vám to přál. Stejně jako vám všem přeji krásné, klidné a požehnané vánoční svátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naďa Naďa | Web | 16. prosince 2010 v 7:34 | Reagovat

Já jsem z toho tábora, který je natěšený dárky dávat. Já ani moc neumím dárky přijímat, mám takový divný pocit.
Moc hezké a v první pasáži krásně tolerantní psaní. Nepotrpím si na články mravokárné, které nabádají k určitému prožívání vánočních svátků a odsuzující jiné, které do modelu mravokárce nezapadají.
Měla bych takový návrh. Možná by mohl být tento článek vyvěšen aktuálně znovu. Takto to dělal se svými články jistý kolega. Nejdříve jsem ho nepochopila, ale on řekl, že je to jako s knížkami, které se znovu berou do ruky, aby nám udělaly radost, i když už jsme je jednou přečetli a třeba na ně i zapomněli. A něco na tom bude ...

2 NULI NULI | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 10:18 | Reagovat

Souhlasím s Naďou, fakt ve všem. I s těmi dárky a s tím návrhem. Článek je moc pěkný.

3 Čerf Čerf | Web | 17. prosince 2010 v 1:02 | Reagovat

[1]: S dárky to mám podobně. Právě se tedy rozmýšlím, jestli mám vůbec co napsat na téma týdne Co si přeji k Vánocům :-). S tím opětovným vyvěšením článku si to ještě rozmyslím, ale protože se článek "kvalifikoval" do malé knížky, kterou bych se rád někdy příští rok odměnil (i když zlé sněhové jazyky tvrdí, že nemám za co), myslím, že tento stupeň recyklace bude postačovat a musím pro letošek vymyslet něco jiného :-). Ale děkuji, udělalo mi to radost.

[2]: Děkuji za návštěvu i za potěšující názor. I já se rád vydám na na objevnou plavbu do dosud neprobádaných vod "lidoveckého bigblogera" :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama