O trojjediném králi

6. ledna 2010 v 23:56 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Potkal jsem ho v noci v metru. Vypadal smutně, jako kdyby šel z mejdanu rovnou do práce. Na hlavě nakřivo nasazenou papírovou korunu, na bradě strniště po vyčerpávajícím dni. Nestihl jsem ho ani oslovit a začal sám: "Nebudeš mi věřit, ale jsem Tři králové." Řekl to jako samozřejmost. Asi jsem vypadal udiveně.
"Nediv se," povídá. "To jsou trendy dneška: Šampón a kondicionér v jednom, prací prášek a aviváž v jednom, zapalovač funguje jako svítilna a ještě přehrává empétrojky, deštník jako golfová hůl. Když může poslanec bejt zároveň doktor, hejtman a arogantní vejtaha, proč bych já nemoh bejt Tři králové, ne?" Nebo Sněhurka a sedm trpaslíků, doplnil jsem si, protože mám rád pohádky. Nebo rovnou Alibaba a čtyřicet loupežníků. Mohla by to být pěkná dramatizace pro divadlo jednoho herce. Životní role, nízké náklady.

Znělo to logicky. Tři králové seděl na sedadle naproti mně a prohlížel si mne s vláčným a rozmazaným zájmem. Čepici mu co chvíli shodily poryvy setrvačnosti rozjíždějícího se a zastavujícího vozu, ale vždycky si ji nasadil zpátky. Byl pyšný na to, že je Tři králové.
Imponoval mi svou jistotou. Pořád jsem měl malou dušičku, že řekne: "Já jsem Tři králové - a kdo jsi vlastně ty?" Co mu na to mám odpovědět? Že jsou okamžiky, kdy si ani nejsem úplně jistý, že doopravdy jsem? Bude se smát celou cestu domů a čepice mu bude padat ze smíchem se otřásající hlavy do přemrzlého sněhu tříkrálové noci.

"Dneska to už nikdo nechce dělat," prohodil rozmrzele. "To je pořád krize, deprese, nezaměstnanost - a Baltazara neseženeš." Netroufl jsem se zeptat, jestli on je Kašpar nebo Melichar. Vím, co by mi odpověděl. Že on je Tři králové a nikdo z něho Kašpara dělat nebude!

Když dojel do své cílové stanice, zvedal se z pohodlného sedadla těžce a není možné říct, že by měl rovný krok. Jako kdyby se všichni tři králové v jeho těle přetahovali, kterým směrem se vydat. Nemůže být jednoduché dělat takové trojici arbitra. Já jsem sám sebou (pokud tedy nejsem zrovna z nějakého důvodu bez sebe) a mám s tím práce až nad hlavu. Třem králům se podařilo vypotácet jedinými dveřmi. Místo něho křepce vstoupil štíhlý mladík s bradkou a širokým kloboukem, kterému od pasu visel kord. Nemusel mi nic říkat. Hned jsem v něm poznal Tři mušketýry.

Ale ptát se pro jistotu nebudu. I kdyby se i pod mou kůží skrývalo víc lidí, obávám se, že v této počítačové hře mi zbývá stejně jenom jeden život. A co kdyby Tři mušketýři tasil?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lytchi Lytchi | Web | 7. ledna 2010 v 20:43 | Reagovat

a Pierot se zasmál pod smutnou maskou...

Cítim jak filosofično, tak komično..
Pěkné!

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 16:24 | Reagovat

I já se někdy cítím Trojjediná. Zrovna před chvílí, kdy mě švihl kamínek od projíždějícího auta pod oko. Viděla jsem Všechny svatý - ale nikdo široko daleko nebyl... :-(

4 Čerf Čerf | 3. února 2014 v 8:19 | Reagovat

[2]: To byla zřejmě nehmotná podoba. Ta umí nadělat občas taky pěknou paseku.

5 Vendy Vendy | Web | 3. února 2014 v 9:54 | Reagovat

Tři králové jsou aspoň daní, ale Bylo nás pět? Tam se dalo vybrat - pět kamarádů, nebo pět členů rodiny. A vlastně máš opravdu štěstí, že nebyl Tři mušketýři, se čtvrtým d´Artagnanem, nažhaveným se s každým bít. :-D
Tříkrálová je moc dobrá povídka. Máš výborné nápady, ale to už ti někdo určitě řek... ;-)  :-)

6 Bev Bev | E-mail | Web | 4. února 2014 v 5:49 | Reagovat

Obdivuji češtinu a psané slovo chovám ve velké úctě. I když je pravda, že se stále učím, nebudu lhát, od školních let uběhnul nějaký ten rok a leckterá pravidla se mi vypařila z hlavy.
Tvá hra se slovy mě okouzlila a pobavila. Půvabné, vtipné, hravé. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama