O jedení příborem

20. dubna 2010 v 20:09 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Celkem jsem svým rodičům za způsob výchovy, které se mi dostalo, vděčný. Jednu skutečnost jim ale rozhodně kladu za vinu: Nenaučili mne totiž jíst příborem. Tedy plastovým příborem!

Ne, že by se u nás jedlo na stříbře, ale vždy poctivým příborem (sice mi jako dítěti nebylo jasné, jak se v něčem takovém mohl narodit Sigmund Freud, ale toto trauma jsem nakonec vytěsnil). Příbor to byl různorodý, ale vždy zvonil kovem a dobře vedl elektrický proud. Dal se násilím ohnout a o něco šikovnějším zpětným násilím uvést zase skoro do původního stavu, dal se hodit do tašky, aniž byste si museli lámat hlavu s tím, jestli není vystaven nepatřičnému tlaku spoluzavazadel a místo příboru vás na dně kufru nečeká jen bílá plastová drť. Pokud jste chtěli někoho popichovat, na kovovou vidličku bylo vždy spolehnutí. Lžíce ponořená příliš dlouho do horké polévky sice pálila, ale nikdy se v dýmající tekutině nerozpustila. No a hlavně s tímto příborem šlo jíst. Přesněji řečeno - sousto šlo například ukrojit, bylo možné ho napíchnout a celkem bezpečně donést k ústům a předat k dalšímu zpracování. Zdá se to být jako samozřejmá věc, ale právě existenci zcela samozřejmých věcí si uvědomíte až v okamžiku, kdy o ně přijdete.

Poslední dobou je totiž stále více podniků rychlého občerstvení vybaveno pouze příbory z plastu. Tyto předměty se snaží tvářit, že jsou také příborem, mají podobný tvar a podle pokynů výrobce patrně i stejné určení. Jenom mi to s nimi nejde. Vroucí polévka má na bílý plast zřetelně devastující účinek s jedinou výjimkou: tepelný šok nijak neotupí jako břitvu ostré hrany lžíce, které sice neumějí přesvědčit horkou tekutinu, aby se udržela uvnitř vyhrazeného prostoru a nevycintala se zpátky (a jen v lepším případě do talíře), ale umějí bez problémů rozříznout koutky úst, abyste mohli vůči svému okolí snáze použít úsměv od ucha k uchu.

Plastovou vidličkou nejde napíchnout ani žužlací želé. Chci-li použít pseudovidličku aspoň jako lopatku a jídlo na ni nabrat, projeví se zvláštní soustofobie použitého materiálu a tvaru, který na sobě žádnou potravinu nesnese a shodí ji zpět na talíř. Z rychlého občerstvení se tak stává občerstvení mnohem pomalejší, než normální pomalé, což by jistě na naše zdraví v dnešní uspěchané době mělo pozitivní dopad, kdyby ovšem zároveň náš krevní tlak nedosahoval výbušných hranic a láva vzteku již nebyla sešikována těsně pod napohled stále klidným povrchem.

Nejveselejší je asi kombinace plastového příboru se stísněným prostorem letadla, zvlášť dostanete-li nějaké pěkně zakulacené pochutiny; optimální jsou ovocné bobule všech typů, kluzké těstovinové trubičky nebo malé kulaté nočky. Když nic jiného, snáze se seznámíte se svými spolucestujícími ze širokého okolí. Ostatně předpokládám, že takový plastový nůž vůbec nebyl vyvinut kvůli jídlu, ale především proto, aby s jeho pomocí nebylo možné unést letadlo (nebo aspoň ne nikým z ekonomické třídy). Proto jím není možné nikoho píchnout ani říznout. Nikoho a taky nic. Jak se s takovým plastovým příborem vypořádat s houževnatým a kompaktním kuřecím stehnem, je hlavolam na úrovni dikobraza v kleci. Po nějaké době si vždy vzpomenu na repliku Jiřiny Šejbalové z filmu Světáci: "U drůbeže se to smí!" a popadnu kuře příborem králů.

Uznávám, plastový příbor přináší i jedno pozitivum: Nemusí se mýt (což byl v raném dětství můj tajný sen), jen se sebere a vyhodí (tuhle fázi už jsem jako bezelstné dítě nedomyslel). V lepším případě se vytřídí do plastového odpadu, který se časem přetvoří v něco užitečného (ruku na srdce - nešlo by to rovnou?). Ale je možné, že ostatní lidé podobný problém nemají a v mém případě je to opravdu jen špatným vychováním, ze kterého mohu vinit rodiče, školu a kdybych byl zaměřen levicověji, než jsem, třeba i stát. Co je mi platné, že se snažím žít jako přiměřeně slušný člověk, když nedokážu jíst příborem?!

Kdybyste se dozvěděli o nějakém specializovaném kursu, dejte mi, prosím, vědět. Jsem připraven praštit se přes kapsu, jen abych se opět zařadil mezi civilizované moderní lidi mladší doby plastové.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 20. dubna 2010 v 20:41 | Reagovat

Plastové příbory jsou zvěrstvo, jeden z důvodů, proč rychlá občerstvení obcházím širokým obloukem a radši si koupím rohlík, s tím to jde aspoň ručně a stručně:) Než jíst tím, tak snad radši nejíst. Ale jsou akce, kde se tomu občas člověk nevyhne a proto jsem vždycky potěšená, když se dostanu dejmetomu na festival, kde tyhle jídelní záležitosti řeší alternativně - ono z bambusové mističky se dřevěnou vidličkou jí mnohem kulturněji - a taky ekologičtěji:)

2 Janah Janah | Web | 20. dubna 2010 v 22:18 | Reagovat

Tuto záležitost moji rodiče taktéž trestuhodně zanedbali, a co se v mládí naučíš... Ale pilně trénuji a zjistila jsem, že lze plastový příbor používat stejně jako čínské hůlky ;-)

3 Lucka Lucka | Web | 23. dubna 2010 v 7:27 | Reagovat

Tohle mě tada po ránu pobavilo! :-D Máš 100 bodů! Dikobraz v kleci mě dostal! :-D
Ondymo jsem stolovala s člověkem, který když dojedl, zjistil, že na plastové vidličce zmizely tři zuby. Jako zpestření stravy to není špatné...:-\

4 quick quick | 20. června 2015 v 22:11 | Reagovat

Bez obav, v letadle starosti s plastovým příborem /aspoň v ekonomické třídě/ co nevidět přestanou, aerolinky v rámci snižování nákladů nebudou  podávat ani ty bobule, natož kuřata.

"V lepším případě se vytřídí do plastového odpadu, který se časem přetvoří v něco užitečného..."
Samozřejmě v nový plastový příbor. Jeho nesmrtelnost je tak zaručená.

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. června 2015 v 10:46 | Reagovat

[3]: Ty chybějící plastové zuby pobavily zase mě :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. června 2015 v 10:48 | Reagovat

[4]: Nejen přetvoření do nového, ale má zaručenu i nesmrtelnost. Naši potomci v tisící generaci budou vykopávat už jenom plastový obaly a příbory ;-)

7 userka userka | E-mail | Web | 21. června 2015 v 12:10 | Reagovat

Pane jo! Já jsem vůbec netušila, že se Freud narodil na Moravě! Ještě žes tam tu vtipnou závorku dal :)
Těstovinové trubičky? Jako penne? Ty se právě jí nejlíp! Mám v tom už grif a na vidličku si nabírám dvě najednou. Hroty vidličky prostrkuju vnitřkem tý trubičky :)
Tohle je vlastně hejt! Určitě jsi byl jedním z prvních, kdo uveřejnil hejt, než to začalo být moderní! Nechceš ho poslat na blog 1000vecicomeserou? Kvalita tam trochu upadá, že bys jim ji pozvedl?

[3]: "ondymo"??? 8-O  :-D

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. června 2015 v 12:33 | Reagovat

[7]: To je dobrá ukázka lehce skryté informace, které si část čtenářů všimne (a třeba ji to potěší) a tu druhou část to snad neruší :-).

Je spousta věcí, které mě štvou, rozčilují, krkají, vytáčejí, míchají, hýbou mi žlučí, případně mi nadzvedávají mandle. A bohužel, tyhle často už jen menšinové úkony nemají tak dobré blogové zastání jako "věci, co mě serou", takže se snažím je proti mainstreamu podporovat. Nejspíš založím blog "1000vecicominadzdvihavajimandle", ale ten, předpokládám, bude mít zcela zanedbatelnou návštěvnost :-).

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 7:05 | Reagovat

Najít rovnováhu je někdy těžké. Na straně jedné, jíš-li pomalu, dostaví se pocit nasycenosti při snězení menší porce. Ovšvem ti netrpěliví s příborem nejspíš seknou a půjdou o dům dál. A pak jsou i tací, kterým pomyšlení na plastový příbor obrací žaludek. A nejen na příbor. Lidi jsou nevděčné plémě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama