O pomlázce od Žluté řeky

5. dubna 2010 v 22:02 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
V naší české Říši velkého předstírání, kde vrchní hospodáři předstírají, že umějí hospodařit a poddaní předstírají, že jsou s tím nespokojeni, kde lékaři předstírají, že uzdravují, ale přitom pouze uchovávají své pacienty ve stavu trvale udržitelné nemoci, a kde všichni společně předstírají, že vědí, ačkoli se pouze (v lepším případě) domnívají, v té malé říši, nad kterou slunce nudou a smíchy nezapadá, se objevilo před velikonočními svátky čínské proutí předstírající pomlázky. Určitě přímo na břehu Žluté řeky, tedy Chuang Che, cheche, sbírají čínští postátnění vodníci proutí z dýchavičných stromků, jejichž kořeny zaplavila voda nádrží gigantických hydroelektráren. Pak proutky suší, aby z nich vymizela pokud možno veškerá životní síla a pružnost, protože pružnost je čínský výrobní artikl a konkurenční výhoda, tak proč by měli pružností zásobovat tak umdlévající a nepružný kontinent, jakým je napolo sjednocená Evropa 21.století.

Pak spletou z proschlých a lámajících se větviček cosi, co se podobá našim pomlázkám, naloží tím po okraj své obchodní lodě a po pár měsících cestování společně s vkusnými pomlázkami z čistého bioplastu se výsledný produkt, který předstírá, že je typickou českou pomlázkou s visačkou Made in China a s informací, že se dá žehlit na jedničku, ocitne v našich supermarketech. Co má společného s českými Velikonocemi, je mi záhadou. Nicméně - slovy mluvčích našich řetězců - zákazníci si takové čínské pom-lac-ki přejí, protože jsou levné (aby ne) a vypadají pestře. Co na tom, že je to šunt, hlavně když je to laciné, vypadá to a není s tím žádná práce. Přeloženo do češtiny: Šetřivost (aby bylo i na jiné podobné nesmysly), preferování formy před obsahem a lenost - to jsou tedy převládající průvodní znaky letošních Velikonoc ze supermarketu.

Přemýšlím, jaké vlastnosti asi šlehnutím takovou pomlázkou přejdou na zdejší ženy a dívky. Zdraví? Těžko. Spíš riskujete žlutou zimnici. Svěžest? Pokud to tak funguje, žena vyšupaná takovou pomlázkou musí dostat ještě u pondělního oběda akutní záchvat jarní únavy. O pružnosti jsme už mluvili, tu si ponechávají čínští podnikatelé pro sebe a výsledkem je třeba paradoxní fakt, že Čína je asi největším výrobcem tibetských vlajek na světě. Spíš bych u takové dívky předpokládal, že od pomlázky zdědí faleš (dobré pro ty, kteří se chtějí živit hazardními karetními hrami), bude štiplavá na dotyk (prostě úplná Spicy girl) a - byť krásně opentlená - bude uvnitř vyprahlá a suchá jako troud. Být koledníkem, dobře bych zvažoval, než bych použil svůj vytříbený obouručný bekhend.

Dodnes se v některých místech dodržuje tradice, že pomlázka se po použití zasadí do země a zalévá, aby z ní vyrostl strom. Někdy se to podaří a vznikne vzrostlý pomlázkovník. To se ovšem stává jen u čerstvě a ručně spletených pomlázek, u čínských to - kdovíproč - k výsledku nevede.

Tedy aspoň doufám! Víte přece, jak to u nás dopadlo s bolševníkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama