O lídryních

1. července 2010 v 9:32 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky
Nedávno jsem někde poprvé slyšel nové krásné a úderné "české" slovo lídryně. Lísklo mne svým zvukem přes líce a uším na první poslech neladilo. Měl jsem kdysi co dělat, aby mi nenaskakovala kopřivka i z lídrů, natož z jejich ženského klonu. Ale asi si musím zvykat, že se tento výraz bude z hlubin jazyka vynořovat častěji, jako velryba, které se věkem začíná krátit dech. I když upřímně řečeno, že zrovna nějaký podivný bloger s hrudkou másla na pleši se pozastavuje nad slovem lídryně, je samo o sobě dost na pováženou.

Pak jsem si ale řekl - proč vlastně ne? Když může být doktorka, učitelka, herečka i obchodnice, když může být podnikatelka, klavíristka, výtvarnice i básnířka, když může být psycholožka, krotitelka i chytrá horákyně, když postupem času přirozeně přibyla i analytička, manažerka či poradkyně a nikdo se nad tím vším nepozastavuje, proč by vlastně nemohla existovat lídryně? A přesto mi na tom slově něco neladí, nebo lépe řečeno - neladí mi na něm skoro nic, jako by přímo v jeho epicentru bylo zakleto něco podivného, co vzbuzuje jazykovou obezřetnost. Zatímco v uvedených profesích ženy už dávno zdomácněly a na chytré horákování mají dokonce v pohádkách monopol, do lídrování u nás dámy začaly fušovat teprve nedávno, pominu-li ovšem kněžnu Libuši a Marii Terezii, které ovšem není možné považovat za typické lídryně v dnešním pohnutém smyslu toho slova. Není tedy žádný div, že se mnoha lidem jazyk kroutí neochotou něco takového vyslovit.

I dnes jsou v češtině profese, které jsou ve svých názvech - řekl bych - poněkud gendrovně nevyvážené. Zatímco detektivy se to v televizi jen hemží, přemýšlel jsem, jak se správně říká samičce od detektiva. Detektivka? To je snad něco jiného, ne? A přitom známe a bez problémů používáme komisařku i inspektorku. Stejně tak když by si ode mne chtěl někdo půjčit svářečku, určitě by mě nenapadla dáma s neprůhledným kšiltem zaklekající nad rourami ropovodu, která místo toho, aby sváry mírnila, je sama aktivně vytváří a ještě za to bere plat. Rovněž při slově kovbojka se mi vybaví něco jiného než honička (hrůza, taky jedna profese!) dobytka. Jiné názvy profesí jsou zase vyvážené až příliš - třeba když se řekne strojvedoucí, mluvčí nebo guru, bez kontextu tápeme a já se domnívám, že se jednou dočkáme pouličních demonstrací žen z těchto profesí, aby si vydobyly vlastní čistě ženské pojmenování.

Mírně nevyjasněné je to s ženskou podobou mistra: Je správně mistryně (jako u sportovkyň) nebo mistrová (jako v učňovském zařízení)? Nutno dodat, že když se pokusíte obě varianty aplikovat na hypotetickou ženskou analogii Mistra Jana Husa, podivně vyhlíží obojí. Stejně tak se asi úplně nevžila zednice nebo truhlářka, zatímco zvonařka je tak četná profese, že si podle ní dokonce v Brně pojmenovali autobusové nádraží. Tradičně se nám nějak nechce spojovat ženy s nepěknými konci, takže zatímco lhářka, zlodějka, podvodnice a dokonce i vražedkyně jsou všechno běžně používaná pojmenování tak nějak ze života v jeho nejednoznačné košatosti přirozeně vyvěrající, oběšenkyně, bláznice, utopenkyně ani umrlkyně se nějak nevžily. Jako bychom si podobné konce v souvislosti s ženami nechtěli připustit, jako by byly ženy nesmrtelné a nedotknutelné jako bohyně, což je naopak označení ve vnímání mužů naprosto přirozené, i když - připouštím - ne vždy zcela zasloužené.

Z logických důvodů se neujala hermafroditka (třeba šnečice) a ani gigolo - pokud vím - nemá bezprostřední slovní analogii na ženské straně (snad jen "holka gigolka" by se dala použít, ovšem jen s velkou mírou nadsázky). A taky nevím, jak mám hovořit o ženě, jejíž mužskou obdobu bych bez rozpaků nazval volem, pokud tedy nechci lacině prvoplánově zůstat v rámci stejného živočišného druhu: Volyně? Co by na to řekli naši krajané žijící tamtéž?

Teď už jen čekám, až někdo vyhlásí anketu o lídryni roku. Když byla tato anketa vyhlášena naposledy ve velmi raném středověku, vítězství bojovně naladěné Vlasty tehdy nadělalo v českých krajích pěknou paseku (vidíte - to taková pasačka se v původním smyslu slova prosadila, ale v tom přeneseném již zdaleka ne tolik). V anketě jistě zvítězí žena s náležitě nabroušeným jazykem i lokty, takže se třeba v jejím případě nakonec s označením lídryně dočasně a neochotně smířím.

Anebo podám svůj tradiční protest na nejbližší lampárně. Třeba tam bude úřadovat nějaká milá lampárnice.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 š š | Web | 1. července 2010 v 10:02 | Reagovat

holt dřív pracovali jenom pánové, tak profese jsou mužského rodu. Musíme si zvykat na patvary do ženského. Ale dřív také nebylo možné říkat doktorka - je to prostě vývoj. mě spíš zaujalo, že u některých ženských tvarů mužských povolání si spíše vybavíme nástroje, s kterými ty pánové pracují (svářečka, míchačka) :)
jen mě ne a ne napadnout žena od truhláře :)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. července 2010 v 12:07 | Reagovat

[1]: a jak se mužský protějšek ku slovu "vědma"?
Pan Tuček z Lidových novin jednou psal ve svém jazykovém koutku, že existuje i slovo ve všech třech rodech: ZOMBIE (ten zombie, ta zombie a i to zombie)
v doplňující genderootázce jsem řešil i podobný oříšek s fotbalovým obráncem:
http://tlustjoch.blog.cz/1001/p86

3 š š | Web | 1. července 2010 v 15:14 | Reagovat

[2]: jedině vědec? :))

a už vím - truhlářka, jsem se totiž moc upnula na truhlu.. :)

kdysi jsem někde četla i úvahu nad slovem host...

4 Janah Janah | Web | 1. července 2010 v 17:19 | Reagovat

[2]: To není potřeba řešit, žádný takový muž, který by tohle označení potřeboval neexistuje. :-)

5 Čerf Čerf | 1. července 2010 v 23:07 | Reagovat

A co třeba muž - dula? :-). S fotbalovou obránkyní nemám problém, pokud to tedy není zrovna libero. A host je dobrý oříšek, chtělo by to nějakou vzdělanou Marfušku.

6 Naďa Naďa | Web | 5. března 2011 v 11:18 | Reagovat

Host - hostka, podle vzoru  kost - kostka :-))

7 Čerf Čerf | Web | 7. března 2011 v 7:18 | Reagovat

Zvlášť je-li žena "kost" (pozor, nezaměňovat s "kost a kůže") :-).

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 16:34 | Reagovat

Češtinu mám moc ráda, i když na blogu ju mnohdy mrším (ale to jsou moje "samoznaky) schválně. Chci tím říct, že přes veškeré mé patvary mi čeština moc pěkně zní a i na některé blogy chodím pro její krásný zvuk i tvary. Tyto úvahy o přechylování MUŽ/ŽENA mi nejsou k smíchu, spíš k trénování logiky. I tento článek se ti povedl :-)

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 18:11 | Reagovat

Nemohu si pomoci, ta lídryně mi připomíná ludru, ludryni. To je, doufám, všem známé slovo.
Stejně se mi líbí, že si někdo vymyslí, nebo spíš všimne, některých výrazů a rozpoutá diskuzi o tom, jak a co lze vyjádřit. Hra se slovíčky - prima! To já ráda... :-D

10 Robka Robka | E-mail | Web | 1. února 2014 v 22:04 | Reagovat

Já bych měla výhrady už k onomu samotnému slovu lídr - to přece není český výraz, je to počeštěný anglicismus. Ona se poslední dobou vůbec takových slov vyrojila hromada a zvláště v politice se to jimi jen hemží. A když se k tomu přidá úzkostlivá snaha o to, aby se snad nějaká feministicky založená "lídryně" nerozhněvala, to je potom teprve legrace. Nevím, asi jsem staromilec (vidíš, taky nepíšu staromilka:-)), ale tohle prznění češtiny se mi nelíbí.

11 Čerf Čerf | 3. února 2014 v 8:21 | Reagovat

[10]: Ani já tyhle novotvary nemám rád. Ale legrace se z nich dělá dobře :-)

12 Vendy Vendy | Web | 3. února 2014 v 10:00 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení. Češtin se tetelí blahem, i když už je spatlán ze všech možných jazyků. Je ale stejně zvláštní, jak si dokážeme ta cizí slova ohnout a přizpůsobit, že vlastně to je nakonec slovo české, protože už je trochu jiné než to originální, a přitom podstata toho originálního zůstává.
Ovšem lídryně se mi taky kroutí v puse, a podobně jako Ruži z Moravy mi vyvstává ekvivalent (taky správné české slovo, žejo) ludryně.
Když už, tak "lídrová". Jako "mistrová". Jenže mistrová je takové lidové pojmenování, zdá se mi, kdežto lídryně by měla znít noblesně.
Jenže, nemůžu si pomoct, lídryně mi zní prostě blbě. :-D

13 Bev Bev | E-mail | Web | 5. února 2014 v 6:04 | Reagovat

Lídryně je opravdu divné, nepříjemné slovo, jak jsem ho zahlédla napadla mne obryně nebo harpyje. :D
Ovšem článek o lídryních je úžasný. :-)

14 userka userka | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 18:13 | Reagovat

Zrovna nedávno jsem se dozvěděla, že ve skutečnosti není svár jako svar, a tak ti to v tom článku bohužel nesedí tak, jak by bývalo bylo jinak sedělo. Prý "honička" jako profese :-D

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 20:33 | Reagovat

Není každý den posvícení! Ale i když časem zjistím nějakou botu, snažím se starší články neměnit, jsou prostě dokumentem doby :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama