Skalní město Tiské stěny

14. července 2010 v 17:31 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Jak jsem minulý týden slíbil, vracím se několika obrázky ke své páteční návštěvě Tiských stěn. Myslím, že skalní město, které vzniklo postupným zvětráváním pískovcové tabule během cca 90 mil.let, si pár fotek zaslouží, i když polední prudké slunce v horkém letním dni jistě nejsou optimální podmínky pro focení. Takže technická kvalita fotek nic moc, ale jiné k dispozici nemám.

Skalní útvary mají svá jména a přesnou identifikaci. Můžete tedy potkat třeba Lesní bránu, Jeskyni oblud, Švédský tábor, Sloní nohu i Kuří nožky, Žabí korunku i Tančícího medvěda, Cikánský tábor i Přimáčknutého krejčíka, Lodní příď i Kazatelnu, no a mne osobně vzhledem k mým již zmíněným zdejším vojenským zkušenostem zaujala mile dvojznačně pojmenovaná skála Sťatý major.


Některé skály se dívají tak přísně, že raději pokorně u pokladny zaplatíte vstupné, než abyste byli za černé pasažéry. Ostatně 30 Kč není zas tak moc na to, že si pak můžete bloudit, co vaše hrdlo ráčí.


Na cestě je řada úzkých průchodů mezi skalními bloky, které jsou testem štíhlosti (jeden z nich se přímo Zkouška štíhlosti jmenuje). Některými jsem zdárně prošel, jinými již tak zdárně ne a trochu to drhlo (to bude jistě tím batohem...).


Zvlášť vyšplháte-li se nahoru na skalní ochozy, je dobré dávat nadstandardní pozor, kam šlapete. Propady bývají náhlé a hluboké, všudypřítomný bílý písek kluzký a skalní diváctvo napjatě čeká, aby objektivně zhodnotilo umělecký dojem i technickou hodnotu vašeho pádu.


Ke skalnímu městu patří i sem tam nějaké to náměstíčko nebo pasáž. Začne-li pršet (jako že tentokrát k tomu v horkém dni bylo bohužel daleko), je určitě kam se schovat. Občanská vybavenost pasáží je však mizerná a nehodná moderního města 21.století, například jsem tu nenašel ani jednu hernu nebo tattoo salón. Druhohory byly prostě děsně staromódní!


Budete-li se chtít někomu schovat, ve skalách se vám to může povést tak dokonale, že sami budete mít dost práce s tím se najít. Pro ty, kteří chtějí pro tuto schovávanou i nějakou teoretickou průpravu, mohu doporučit třeba mysteriózní film Piknik na Hanging Rock.


Světlo a tma, slunce a stín, vedro a chlad, na pár metrech tisíc proměn. Na sluníčku bylo poctivých 50 Celsiových stupňů, ale skalní klimatizace fungovala tak dobře, že na dně skalních roklí to bylo skoro na svetr. Kdepak asi mají schované ty velké klimatizační agregáty?
  

Skály občas vypadají, že jen moudře shlížejí na vyprahlé poutníky. Ale jsou to potvůrky našeptavačské a lákají: "Vykašli se na turistickou značku a zatoč ještě ke mně... A ke mně... " A po chvíli překročíte bludný kořen a zjistíte, že zrcadlové bludiště na Petříně je proti tomuhle skalnímu bludišti jenom kašička pro batolátka. Ne nadarmo sem byl až do roku 1918 zakázán přístup bez doprovodu místního průvodce.


Když výsledky vandalismu vydrží dostatečně dlouho, stanou se chráněnou památkou.


Optimální pro samotáře: Jsou tu některá místa, kde budete tutově sami.


Tomuhle útvaru se říká Napoleonova bota. Trošku velká botka na tak malou postavu!


Zákony gravitace platí i tady, i když to leckdy svádí tomu nevěřit. Občas prostě shora něco spadne a je na vás zařídit to tak, abyste právě nestáli na špatném místě.


Strážce skalního města doufá, že mu tahle práce ještě dalších pár miliónů let vydrží, když s penzemi je to teď taková bída.


Legenda praví, že francouzský šlechtic jménem Leduquin, který uprchl z Francie za Velké revoluce, zde v Tiských stěnách zakopal svůj velký rodinný poklad. Bohužel ještě neměl k dispozici GPS, takže prý již nikdy nenašel místo, kam svůj poklad uložil, z čehož se pomátl (praktici ovšem namítají, že kauzalita je obrácená a že sem francouzský podivín svůj poklad zakopal právě proto, že se pomátl). Takže - až budete potřebovat někdo zakopat poklad, Tiské stěny jsou jako bezpečný sejf a hlídají ho (bohužel i před vámi samotnými) zdejší skřítkové. Tvrdí se, že prý jsou zlí a sypou pocestným do kapes bludné koření, ale já osobně jsem potkal jenom skřítky hodné, kteří mi nakonec za malé spropitné ukázali cestu ven.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. července 2010 v 18:15 | Reagovat

Kdysi se mne tu moji kamarádi snažili učit horolezectví.
Marně.
Se skřítky nejsou žerty, ať jsou založení jakéhokoliv.

2 Anička Anička | Web | 14. července 2010 v 18:40 | Reagovat

Zajímavé,tohle místo ještě neznám.Pro výlet jako stvořené .-)

3 Lucka Lucka | Web | 14. července 2010 v 22:51 | Reagovat

Skvělé, úžasné, dokonalé!!! Až se budu chtít zbavit dětí, už vím, kam vyrazit...

4 Šárka Šárka | Web | 25. července 2010 v 23:26 | Reagovat

Do skal vyrážím ráda.Každoročně procházíme Prachovské.Horolezce obdivuju,já mám závratě už v druhém patře :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama