O řecké bouřce

31. srpna 2010 v 18:03 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Nedávno jsem četl článek, ve kterém se autoři rozplývají nad převratnou možností získávat energii "vysáváním" bouřkových mraků. Kromě toho, že díky takové energii si budeme moci ještě víc na všechno posvítit a ještě víc si přihrát různé naše polívčičky, podaří se nám - jak tvrdí jacísi experti "zbavit se tímto způsobem jednou provždy těch nepříjemných bouřek, kterých se tolik lidí bojí". Inu, nepatřím k těm, kteří se bouřek bojí. Svůj postoj k nim bych nazval okouzleným respektem jako je tomu ostatně u všech přírodních sil, které si dělají, co chtějí, a na mínění člověka se zatím (naštěstí) moc neohlížejí. Z rozpoutaných živlů, které jsem takto "ochutnal" jako přímý aktér, se mi v konkurenci požáru, povodně a zemětřesení bouřka zdá ještě jako celkem přijatelná alternativa. Ale je docela možné, že mám o bouřkách díky našemu zdejšímu mírnému pásmu a díky existenci hromosvodů, jen zkreslené mínění.

Většina bouřek, které jsem zažil, byly totiž bouřky celkem přátelské. Zahrozily, pravda, často po nás sekly svými svítícími ohlušujícími drápy, až oči i uši zaléhaly, ukázaly nám, že kdyby jen o něco více chtěly, mohly by natropit pěknou paseku, ale pak většinou odešly spolu se svou mateřskou oblačností potěšit i další místa a další lidská obydlí. A tak jsem musel za svou nejmohutnější dosavadní bouřkou vycestovat až do Řecka, kde jsem zažil rozběsněnou bouřkovou noc na mém milovaném ostrově Lefkada.

Bouřka tehdy přišla od západu, tedy ze strany, odkud je městečko, kde tradičně při svých cestách na Lefkadu pobývám, chráněno pásmem vysokých kopců. Dlouho tito naši mohutní ochránci útokům nabitých mraků odolávali. Zpoza kopců se již vpodvečer ozýval vzdálený rachot, nad čepičkami hor se vařily vzdušné proudy, ale mraky se stále ne a ne dostat za pevnou obrannou zeď. Celý večer v městečku ještě proběhl celkem normálně, jen časté záblesky osvětlovaly i po setmění siluetu pohoří a černočerná mračna nakukovala čím dál odvážněji za okraj obranné linie. Nedivím se jim, i já bych moc chtěl nakouknout do tak malebné zátoky s mile chaoticky se rozrůstajícím městečkem. Rachot postupně sílil a blesky vytrvale a s čím dál větší vehemencí dopadaly na nastavené štíty, až nakonec těla našich hrdinných Lakedaimonských nápor živlu nevydržela, jejich kopí i víra ve vítězství otupěly a podmračené hordy konečně našly kýženou cestu.

Bouřka přišla asi v půl druhé v noci, tmavá elektrizující mračna obsadila naši zátoku bez jediného výstřelu (což by odpovídalo spíš tradiční situaci v české kotlině) a setrvala na této nevyžádané návštěvě až skoro do šesti do rána. Za normálních českých bouřek mi nedělá problém usnout a spát. Často se ráno překvapeně probudím a slýchám vyprávění sousedů o tom, jak zase v noci bouřkový živel vyváděl při cestě z nebeské hospody. A já si pak vždycky pomyslím: "Ale to přece nemohlo být nic velkého, když mě to ani neprobudilo!" Ale v řecké bouřce se mi usnout nepodařilo. Naopak, když bouřka dosáhla maxima, byl jsem opravdu nervózní a uklidňoval jsem se aspoň tím, že jsem počítal blesky bičující zátoku. Třicet osm, třicet devět,…, a čtyřicet. Čtyřicet blesků za pouhou minutu! Ale ne takových blesků, na kterých mne kdysi dávno můj táta učil počítat, jak je bouřka daleko. S takovými blesky, jaké byly tady, jsem to měl spočítané natošup, protože všechny blesky byly hned vzápětí následovány svými hromy, jako kdyby jeden bez druhého v tomto hříšném spojení nedokázali existovat. Neuvěřitelné divadlo pro oči i uši, srdce milovníků i odpůrců takového umění tepalo až vysoko v krku. Ještěže jsme tu v městečku, v civilizaci, kde jsou domy vybaveny hromosvody. A že musel každý hromosvod schytat během více než čtyřhodinového představení nějakých blesků!

Kolem šesté ráno se začal bouřkový lomoz umravňovat, proudy nebeské vody slábnout a světlo elektrických výbojů začalo být vytlačováno světlem vycházejícího slunce. Za chvíli začal na Lefkadě normální horký zářijový den, slunce se opřelo do vyčerpaných mraků a po chvíli nás na zpáteční cestu do mírného podnebného pásu přišla vyprovodit stejně azurová obloha jako každý jiný den. Češi vyšli ze svých pokojů se zelenomodře nevyspalými tvářemi a tmavými kruhy pod vykulenýma nervózně těkajícíma očima. Řekové naopak vstali růžolící a odpočinutí po dobrém a zdravém spánku. "Co že se v noci dělo? Ale to přece nemohlo být nic velkého, když nás to ani neprobudilo!" Když jsem se rozhlédl po okolí, zjistil jsem, že ani jediný z domů v okolí nemá hromosvod. I když jsem jinak příznivcem poznávání, některé informace je lepší dopředu nevědět.

Představuji si, že třeba budu jednou jako stoletý stařec vysvětlovat mladé generaci, co bývala ta podivná a romantickými legendami opředená bouřka, která se přece teď už z mraků běžně vysává normálním bouřkovým vysavačem. Nikdo z nich už nebude vědět, co je to blesk a jejich otcové už jim nikdy nepředají tu zbytečnou informaci, že každé tři vteřiny zpoždění hromu za bleskem znamená bratru jeden kilometr. A Slováci si budou muset změnit hymnu, protože té současné nebude nikdo rozumět.

A já si vzpomenu na dávnou řeckou bouřku a budu věřit, že ještě existují na světě místa, kde z domů bez hromosvodů a zázračných energetických vysavačů lidé dodnes vzhlížejí k nabité obloze s respektem k silám, které kdysi vládly tomuto světu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Naďa Naďa | Web | 31. srpna 2010 v 18:12 | Reagovat

Tak já při bouřkách pociťuji velkou pokoru, nejen velký strach. Jde ale o různé stupně. Zatím nejstrašnější bouřku jsem zažila pod peřinou, která nic netlumila a při každé ráně, která vypadala, že buchla vedle mé postele jsem kňučela - už né, jdi pryč buřino hnusná a krčila jsem se tak, že by se mohlo zdát, že v posteli vůbec nejsem. Ne, bouřky mám ráda v jiných okresech a mé oko zálibně spočívá na fotografiích blesků, co rozčísnou oblohu do bizardních tvarů!!! Bouřku on-line ne!
Taky jsem o bouřce psala, ale jsem líná to hledat. Však jste to napsal, jak jinak, moc hezky, tak na co hledat něco druhořadého.

2 tom-791 tom-791 | Web | 31. srpna 2010 v 18:14 | Reagovat

Pěkné počtení. Takže teď už Vás naše "slabé" bouřky nezastraší. Pozor, u nás se už objevila i tornáda. S některými bouřkami také ale není legrace.

3 Bellush Bellush | Web | 31. srpna 2010 v 18:28 | Reagovat

zajímavý článek

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. září 2010 v 13:50 | Reagovat

Na Tatrú sa saje
hromy sa pytlujú
keď se dovysává
žiarovky ožijú

(samozřejmě, že ty úsporné, schválené v EU)

5 Čerf Čerf | 1. září 2010 v 20:00 | Reagovat

[1]: Nač taková skromnost? Článek si rád najdu a přečtu. A fotografie blesků bych taky někdy rád pořídil, jen nevím, jestli to není vůči bouřce neuctivé.

[2]: Tornádo já na vlastní kůži nerad. Ještě tak možná nějakou tu trombu.

[4]: Na tvém místě bych si toto čtyřverší uchoval; co kdyby...

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. září 2010 v 21:35 | Reagovat

[5]: ad)1  blesk si rozčísně pěšinku a je připraven na snímkování ...

7 Šárka Šárka | Web | 2. září 2010 v 23:58 | Reagovat

Okouzlený respekt - to je hezky napsané. Jako malá jsem se při bouřce vždycky vytratila na balkon, pozorovala blesky, poslouchala hřmění a samozřejmě počítala. Vždycky jsem za to dostala od mámy vynadáno, protože ta se bouřky bojí :-)Bouřka mě taky nebudí, ale vzpomínám na jednu, která vzbudila mně a dokonce i manžela.Popsala bych ji podobně, jako Ty tu řeckou, jen trvala chvilku. Stála ale za podívanou  :-)

8 Lytchi Lytchi | Web | 4. září 2010 v 12:20 | Reagovat

Článek o bouřce jako blesk z čistého nebe - pro mě. Jelikož jsem ještě žádný takový článek na dané téma nezaregistrovala. A Tvýma očima je poeticko-realisticky vysvětlený.
Zajímavé vyprávění mě zavedlo až ke konstruktivnímu závěru.
Zkrátka pěkně se to četlo;)

9 Čerf Čerf | 4. září 2010 v 17:38 | Reagovat

[7]: Je to v noci vždycky i koncert pro zrak. Pamatuji si, jak jsme jednou na Lefkadě, kde byla krásná a jasná vlahá noc, pozorovali řádění bouřky v dálce nad Kefalonií, kde měli zrovna něco podobného, jako jsem popsal. Turisté a lefkadští domorodci si vynosili křesílka na terasy svých příbytků, natočili je nejvhodnějším směrem a za popíjení řeckého vína sledovali mlčky a v bezpečí to vzdálené představení plné světelných efektů :-).

[8]: Inu, čisté nebe občas klame tělem  a pak to najednou pěkně práskne :-). A jako vedlejší produkt mne ještě napadá ulítlá myšlenka, že rozdíl mezi pořádnou bouřkou a boxem je v tom, že v boxu to napřed práskne a až pak se počítá :-).

10 NULI NULI | E-mail | Web | 6. září 2010 v 14:08 | Reagovat

Bouřek se normálně bojím, neděsím se a neschovávám, ale nevyhledávám je :-). Ovšem v klídku u netu si o nich takhle krásně číst, toť paráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama