O sestřencích a tetěňatech

3. srpna 2010 v 17:49 | Petr Vápeník |  Jazykové hrádky
Nevím, jestli to není známka nějaké osobnostní poruchy, ale měl jsem vždycky strašný chaos v pojmenovávání příbuzenských vztahů. Rozlišovat mezi bratrancem a synovcem či mezi neteří a snachou mi činí neobyčejné potíže. Když se mne někdo třeba zeptá, jak se má můj švagr, je na mně na první pohled vidět, že nejenže nevím, jak se má, ale překvapuje mne i samotný fakt, že někdo takový existuje (a přitom existuje; jako by se nemohli rovnou zeptat, jak se má Karel, mohli jsme si porozumět hned!), takže se snažím odvést řeč na nějaké téma, kde se cítím být jistější, třeba na kulturní a společenské tradice novozélandských Maorů.

Po mnohaletém drilu aspoň rozeznávám strýčky od tet, vím, že kmotřenec existuje, kdežto kmotřitel je nesmysl, a dokonce si troufnu říct, že i když pravnuci i prarodiče vypadají podle svého prajména stejně prastaře, existují mezi nimi často nemalé věkové rozdíly. Obávám se ale, že toto je limit mých možností, a raději bych byl odpovědným samosoudcem při nelehkém Paridově soudu, než abych odpovídal na otázku, jestli kromě prasynovců mohou existovat i prasestřenice.

Nedávno se mě zeptala moje sestra, jestli vím, že jeden z mých sestřenců bude mít narozeniny. Dodneška jsem si myslel, že sestřenec je nějaká vzácná houba, u které by ovšem bylo dost odvážné hovořit o narozeninách. A teď se dozvídám, že sestřence mám i já a dokonce jich, zdá se, je víc. Tak jsem se svou sestrou, která právě hltá kapitoly z vývoje českého jazyka, trochu zabředl do dávnověku a dozvěděl jsem se od ní, že - i když ani moderní zjednodušené pojmenování příbuzenských vztahů nejsem schopen zvládnout - bylo to všechno kdysi ještě mnohem složitější a existovalo mnoho dalších slov tak krásných, že by bylo škoda je nepoužívat a zapomenout na ně.

Takže teď už vím, že sestřencem býval ve středověku syn sestry (heuréka, ty opravdu mám - a hned dva!), zatímco sestřenice bývala kdysi sestřinou dcerou. Kdybych měl bratra, mohl bych analogicky mít snadno nejen bratrance ale i bratranici, což bych donedávna - nepoučen - mohl mylně považovat za druh alkoholu. Kdybych měl děti a moje sestra by jim tedy byla tetou, její děti - tedy mí sestřenci - by těm mým byly tetěňaty. Obráceně by to ovšem nefungovalo, protože já bych byl dětem své sestry nikoli strýcem (to býval jen bratr otce), ale ujcem, takže mé děti by byly ujčeňaty (kdyby ovšem má sestra nebyla sestrou ale bratrem, což v tomhle zmatku nemohu úplně vyloučit, šlo by o strýčeňata). Zdá se vám, že v té komplikované změti aspoň teta je pořád tetou a tvoří tak kýžený pevný bod v příbuzenském vesmíru? Bohužel, není tomu tak, protože teta byla jen sestrou jednoho z rodičů, případně ženou ujce, zatímco ženou strýce byla strýna.

Se švagry to také nebývalo tak jednoduché jako teď, kdy švagr je ze všech stran stejným švagrem a i ostatním švagrům jako by (aspoň z jazykozpytného hlediska) z oka vypadl. Manželčin bratr se totiž nazýval šir, zatímco manželův bratr byl deveř (přesvědčit word, že chci opravdu napsat deveř a ne dveře, není úplně jednoduché). Taky se ve středověku nevyprávěly vtipy o tchýních ale o svekruších, svekrách nebo dokonce tščích, tchán byl tehdy svekrem nebo svakem, aspoň do té doby, než si svak sbalil svůj sak-pak a dal svekruši vale. A když jsem se navrch dozvěděl, že snaše se říkalo zelva, ostatně jako prý dalším nepokrevným příbuzným ženského rodu, a že pastorek není - jak jsem si myslel - jen součástí bicyklu, ale také nevlastním synem (znalci Janáčka jistě tuší, jak to bylo s nevlastními dcerami) chaos definitivně překročil únosnou mez.

Obdařen bujnou fantazií, představuji si, jak se ve středověku sešla širší rodina, kde skoro každý každému byl tu deveřem, onde zelvou, občas tetěnětem, jindy zas strýnou. Co když, proboha, se na takovém středověkém posvícení notně posilněn domácí pálenkou spustil ujec s bratranicí nebo se do osidel náhlé lásky zapletl svekr s nepokrevní zelvou - co z toho všechno mohlo vzejít za nové životy a nová slova?! Na to aby měl člověk dvě vysoké školy, aby se v něčem takovém vyznal, a celkem chápu ctihodného Gregora Mendela, že při svém zkoumání základů genetiky prozíravě nevstoupil do tenat různých ujčeňat a soustředil se na studium nekonfliktního a mlčenlivého hrachu.

Šťasten, že kolem nezuří (aspoň z našeho současného pohledu) středověk, jdu na nádraží vyzvednout návštěvu. Měla by přijet moje docela obyčejná moderní sestřenice. I když - co si budeme povídat - kdoví, jak je to doopravdy!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janah Janah | Web | 3. srpna 2010 v 21:20 | Reagovat

Tady to taky není jednoduché - jinak se označuje dědeček z matčiny strany a jinak z otcovy - 1. je morfar a druhý farmor (aby se to nepletlo) a to samé je s babičkami a i s švagry a švagrovými...Takže veškeré příbuzné označujeme ve švédštině příbuzní což taky není jednoduché, protože je to dlouhé a blbě vyslovitelné, ale radši to, než zelva.

2 Lucka Lucka | Web | 3. srpna 2010 v 21:54 | Reagovat

Jeeežiš, já jsem z toho úplně celá zamotaná...Sestřenice byla ve středověku něco jiného než je dnes??? :-O U Joviše! Já bych do toho pustila Vichr z hor a byl by pokoj...:-\

3 š š | Web | 4. srpna 2010 v 11:06 | Reagovat

tak jestli to dobře chápu, tak dřív byl bratranec a sestřenice někdo jiný než dnes... a komu mám za to poděkovat? neboť rozlišovat příbuzné podle nejbližšího příbuzného je možná logické, ale šílené!! :)

4 Gig Gig | Web | 4. srpna 2010 v 11:40 | Reagovat

To jsem ráda, že v tom nejsem sama. Tuhle jsem přemýšlela, čím je mi maminka manželky mého strýce - nevlastní babička nebo prateta? Jí to bylo jedno, pro ní jsme byli hned "holoubátka moje", ačkoliv nás viděla poprvé v životě.

5 Šárka Šárka | Web | 4. srpna 2010 v 18:09 | Reagovat

No pane jo.Co se člověk nedoví...Přijde mi to hodně zajímavé,četla jsem si to několikrát,ale asi si všechno budu muset nakreslit,jinak to nepoberu...

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. srpna 2010 v 19:43 | Reagovat

[1]: Tedy morfar a farmor mě skutečně dostali :-)

[2]: No já měl takový pocit, že už do toho někdo ten vichr z hor pustil.

[3]: To je jenom věc zvyku. Kdybychom to používali denně, asi by nám to tak komplikované nepřišlo.

[4]: Záleží na tom, zda jde skutečně o strýce nebo o ujce, podle toho bych tipoval prastrýnu nebo pratetu. Ale zelvou nic nepokazíš :-). Ostatně stejně jako ona holoubátkem.

[5]: Já jsem si ti taky pro jistotu nechal napsat, abych to moc nepopletl.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. srpna 2010 v 10:59 | Reagovat

A když to zkombinuje se šlechtickými tituly a jejich povolenými osloveními, tak v tomu bude úplně jasno, že Vaše Jasnosti (popř. Vyskoprevoschaditělstvo)?

8 baník baník | 8. srpna 2010 v 22:47 | Reagovat

jestli to trochu pomůže, tak to hodně zkomplikuju: "u nás" se říká "brachanec" a "ségřenice"... tož máš minimálně další dva odstavce k zamyšlení:)

9 veronika veronika | E-mail | 7. května 2014 v 11:09 | Reagovat

chtela jsem se zeptat co je pro mne tatinek manzela me tety? :-

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. května 2014 v 21:38 | Reagovat

[9]: To si vůbec netroufám odhadnout, ale zkusil bych mu říkat třeba "Vašnosti" :-)

11 Bev Bev | E-mail | Web | 30. září 2014 v 14:45 | Reagovat

I mne jímá hrůza při pouhém pomyšlení, že by se spustil kupříkladu zmiňovaný svekr čí dokonce deveř se zelvou! Co by z toho probůh vzešlo? :-? Ale jinak děkuji velice za poučení i pobavení, zas jsem se smála, až se pes probudil a znepokojeně kňučel. :D

12 userka userka | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 17:54 | Reagovat

Teda to jsem se absolutně soustředila, abych z těch složitostí něco měla! :) A nemáš taky nějakýho toho syna bez choti, kterej by zdědil tvůj češtinářský cit, stejně jako tvoje gentlemanství?

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 20:43 | Reagovat

[12]: To bohužel nemám. Musím si vystačit s šířením po webu. Třeba se to někde ujme :-)

14 userka userka | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 20:46 | Reagovat

[13]: :D kéž by. Nevadí, postačí mi u tebe počtení.

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. prosince 2015 v 15:03 | Reagovat

Tak a už nevím kdo vlastně jsem... O_O :-D :-D :-D

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 17:20 | Reagovat

Zajímavé! Najednou se objevila spousta přístupů právě na tento starý článek, takže to vypadá, že někdo vyvěsil odkaz na nějaké své stránce nebo na facebooku. Bohužel se mi ale nedaří najít, kde odkaz na "tetěňata" visí, takže se ani nemohu podívat, v jaké souvislosti byl odkaz využitý, což mě velmi zajímá. Poradí mi někdo z vás, milí noví čtenáři, jak jste se na tuhle stránku dostali? Děkuji za jakoukoli informaci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama