O zamilovaném someliérovi

30. srpna 2010 v 18:05 | Petr Vápeník |  Povídky a povídečky
Kdykoli si na ni vzpomněl, jako že to bylo poslední dobou každou chvíli, vždycky se musel pousmát a vždycky se zhluboka nadechl, takže získal pověst věčně dobře naladěného muže, který má problémy s dýcháním. Nikdo netušil, že se mu hlava i hruď přetéká láskou, všichni to přičítali prakticky neochabujícímu vlivu vína, jehož voňavá a chutná tajemství poslední dobou intenzivně studoval, i když ještě nedávno rozeznával jen bílé od červeného. Kdybyste se mu zadívali pozorněji do očí, viděli byste obraz objektu jeho zájmu, navíc zkrášlený pohledem jeho růžových brýlí. Ač pilně studoval odbornou literaturu a dostal se přes řadu zkoušek a testů v oblasti znalostí vína, nebyl si jistý, jestli mu jeho omezená slovní zásoba vystačí, když bude tuto ženu svých snů chtít popsat. A i když se nikdo na nic neptal, aspoň si občas zkoušel nanečisto, co by o ní případnému zájemci o informace řekl.

Asi by začal letmým popisem vzhledu, i když je tak těžké zůstat stručný v okamžicích, kdy skutečnost je tak bohatá! Její vzhled byl totiž neodolatelně jiskrný, barva nádherně vitálně růžová s lehce červenajícími tóny - zejména v okamžiku, kdy řekl neopatrně nějaký dvojsmysl. Leč stačilo obraz ženské tváře ve sklence lehce vykroužit a načervenalá místa se opět rozpustila v krásné živoucí stejnorodé barvě s kaleidoskopicky souměrnými odlesky všech existujících odstínů.

Její vůně byla rovněž úchvatná. Když procházela kolem, vždy trochu zadržel dech, aby se o zlomek vteřiny později stihl labužnicky nadechnout přesně v okamžiku, kdy k němu její vůně doputovala ve vlně největší intenzity. Šťavnaté ovocné tóny; ještě ne zcela zralá broskev, nakrojený vodní meloun zjemněný vůní drahého růžového oleje, závan vanilky a čerstvě posečené trávy a ještě jeden tón, který nedokázal dlouho k ničemu připodobnit, až mu jednou v náhlém prozření blesklo hlavou, že jde o vůni oloupané kukuřice, kterou ukradl jako dítě na poli za zahradou. Velmi svěží a přitom vyzrálé aróma, nic pro začátečníky a vůbec pro ty, co v touze po okamžitém efektu nedokážou dokonalou vyváženost vůní ocenit.

A to ještě není nic proti ohromující melodii chutí. Začíná to sladce meruňkovým filtrem rtů, který propouští vybrané degustátory k jahodovému aroma jazyka, snad i s trochou smetany ovšem bez jakéhokoli přidaného cukru, vše čistě přirozeně sladké, okořeněné navíc skořicovým nádechem polosuchého humoru. Pečlivě vyvážená směs odrůd daná dlouhodobým opatrným šlechtěním. Chuť pro znalce, navíc nepatrně perlící na jazyku neviditelnými perličkami rozpuštěného kyslíku s příchutí osvěžujícího ozónu po bouřce. A jak tak chuť stéká postupně po jazyku, přichází ke slovu i ušlechtilá a melodická kyselinka, která je vystřídána lehkým sevřením díky upozaděným tříslovinám, znatelným sice, ale nikoli nepatřičným. A vše končí v neuvěřitelném harmonickém souzvuku dlouhé dochuti s převažující exotickou chutí kokosového mléka.

Sluší se snad dodat, že jde navíc o skvělý ročník, který v sobě dodnes snoubí tehdejší podzimní hřejivé slunce, svěží vodu vsakující se v přiměřené míře do půdy plné živin i očistné ranní mlhy, v kombinaci s pozdním sběrem prostě delikatesa.

Tak tohle všechno by asi o své milé dokázal říct zamilovaný someliér, kdyby měl komu. V duchu si posteskl, že všichni po něm jen chtějí, aby zamilovaně hovořil o vínech, zatímco on by tak rád mluvit stejně nadšenými slovy o zcela jiných věcech.

"Sorry za tu sekeru, dneska sem to ňák, vole, nestihla, jak to bylo všude zasekaný, ozval se skřehotavě afektovaný hlas kousek od přemítajícího someliéra držícího opatrně v náručí pugét růží. "No jo, vo dvě hodiny pozdějc, já vim a to letim tak, že sem zpocená jako prase! No tak, copa bude? Pudem nebo co?" Vzal speciálně jen ty růže, co samy tolik nevoní, aby vůně květin nerušila tu fantastickou harmonii počitků. "Nebudem tady přece furt jenom vokounět, ne?" Jak lahodná barva hlasu, pomyslel si someliér přes růžové pecky svých sluchátek. Znovu se optimisticky pousmál a s přivřenýma očima a s hlubokým nádechem vykročil dokončit bohatou hostinu pro své smysly a dotknout se duhového okraje svého životadárného přežvykujícího slunce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 30. srpna 2010 v 18:50 | Reagovat

Asi si půjdu otevřít Rizlink...

2 Naďa Naďa | Web | 30. srpna 2010 v 20:05 | Reagovat

No, já jsem si načepovala Veltlín ...
Jinak, ještě nikdy jsem pokud vím žádného someliéra nepotkala.

3 Janah Janah | Web | 31. srpna 2010 v 0:04 | Reagovat

Všechno ti věřím, jen tu chuť kokosového mléka ne ;-) :-D
Pokud tedy nepíšeš o Sangrii.:D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. srpna 2010 v 0:34 | Reagovat

[1]: Dobrá volba, přeju dobru chuť.

[2]: Someliéři žijí většinou v přítmí vinných sklepů a mezi běžné lidi moc nevycházejí, takže není divu. Ale nehleďme na to a vzhůru do Veltlína!

[3]: No vidíš a já jsem přitom tak pravdomluvný a důvěryhodný... :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. září 2010 v 13:44 | Reagovat

Znal jsem koštéra, který přirovnával chuť jakéhosi vína k trampské flanelové košili načouzené táborovým ohněm.

6 Čerf Čerf | 1. září 2010 v 19:43 | Reagovat

[5]: Nejsem si jistý, jestli bych měl na takovou chuť chuť.

7 userka userka | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 22:13 | Reagovat

Teda... tomu říkám popis! Wow! Je ale vidět, že láska si teda fakt nevybírá :)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 22:31 | Reagovat

Naopak - tohle je minimálně výběr z hroznů :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama