Malý prorok Eliáš

1. října 2010 v 19:46 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady
Mluvím-li s někým, kdo navštívil vnitrozemí Lefkady, a zmíním se o kostelíku Profitis Ilias, většina lidí hned kýve a nadšeně vypravuje o adrenalinové cestě na jeden z nejvyšších vrcholků zdejších hor a na kouzelný rozhled po celém ostrově i daleko za jeho vodní hranice. Kostelík Profitis Ilias  (v počeštěné verzi kostel proroka Eliáše) totiž stojí na úplné špičce vysokého skalního ostrohu a je od něj vidět opravdu skoro všude. A naopak - z velké části ostrova je vidět vysokánský a strmý kopec a na něm malá bílá čepička ve které jen dalekohled nebo jestřábí oko rozezná bílý kostelík. A i když je to kostelík maličký v porovnání s majestátem okolních hor a dokonce i s velikostí mnoha dalších lefkadských kostelů, právě pro jeho neuvěřitelnou polohu si ho každý pamatuje, právě kvůli ní mu pracovně říkám Velký prorok Eliáš (v něterém z dalších článků si ho určitě taky představíme).

Říkám mu tak od té doby, kdy jsem zjistil, že na ostrově existuje ještě minimálně jeden pozoruhodný kostel Profitis Ilias. Je větší, snadněji dostupný, nepřipomíná jako jeho výše postavený jmenovec orlí hnízdo, ale rozhled od něj je rovněž kouzelný, protože na jedné straně je odtud vidět jako na dlani celé hlavní město Lefkada a všechny severně položené pláže a na druhé straně se pozorovateli odkrývá zvrásněné vnitrozemí s malebně položenými vesnicemi úrodné a na prameny bohaté (a proto i na zdejší poměry celkem hustě osídlené) oblasti s názvem Sfakiotes. A přestože je tento kostelík rozlohou větší, díky jeho umírněné poloze ve výšce kolem 500 metrů ho čistě pro sebe nazývám Malým prorokem Eliášem.

Pohled na kostelík Profitis Ilias. V popředí je vidět jedna z několika místních studen. Žádná velká moderna: Díra v zemi, kamenná obruba a kovový dekl. Vodu možné nabrat kýblem a za pomoci vlastních svalů. Jen kousek vlevo mimo záběr ale stojí docela moderní vodní zásobník se systémem čerpadel, který využívají obyvatelé přilehlých vesnic.

Výhled od "Malého Eliáše" hluboko do rovinatého údolí, ve kterém se při moři rozkládá hlavní město Lefkada. Z hor do roviny vede systém divoce rozeklaných roklí, kterými v zimě tečou potoky. Ty jsou ale v létě až na výjimky vyschlé, prakticky veškerá voda se jímá do velkých betonových cisteren, které jsou vodě postaveny do cesty, aby po zřídkavém (ale většinou o to prudším) dešti neodtekla jen tak bez užitku do moře.

Lavička, studna s chladivou vodou, strom poskytující stín: Co víc si ještě poutník může přát, aby si mohl náležitě vychutnat výhled do úrodné oblasti Sfakiotes?
Jak to v Řecku často bývá, zvonička kostelíka stojí samostatně kousek stranou a tvoří vstupní bránu do areálu pro běžného pěšího vesničana, který přijde po starém kamenném chodníku. Turisti většinou přijíždějí po úzké zpevněné silnici a zvoničku, která má být správně vstupním místem (vlevo dole je vidět i kamenná nádoba na vodu), si paradoxně většinou všimnou až nakonec.

Průhledy bílým obloukem zvonice vysloveně vybízejí k focení. Odolává se jen těžko. A taky člověk snadno odhalí, proč jsou řeckými národními barvami bílá a modrá.

Nejedná se o žádné turisticky exkluzivní místo a píše se o něm jen v podrobnějších průvodcích, ale mně se tu moc líbilo a zdálo se mi,že se to tu za posedních mnoho let asi příliš nezměnilo. Turisty tu skoro neuvidíte, zvlášť pokud už není ta úplně hlavní srpnová sezóna. Strávil jsem zde a v blízkém okolí víc než tři hodiny a za tu dobu se žádný jiný turista (ale ani nikdo místní) neukázal.

Kostelík Profitis Ilias v oblasti Sfakiotes je taky dobrým orientačním bodem, pokud chcete najít místní drobný ale určitě pozoruhodný klenot: Skalní (nebo spíš jeskynní) kostelík Agios Stephanos, který je odtud asi deset minut pěšky. Ukazatel k němu neukazuje, nevede k němu oficiální cesta, ani na nejpodrobnější mapě Lefkady ho nenajdete a neví prý o něm ani většina místních. Ale o něm zase až příště.

Tak věřím můj Malý proroku Eliáši, že se tě to neoficiální slůvko "malý" nedotklo. Ostatně - kdo kdy slyšel o tom, že by se proroctví dala poměřovat podle velikosti?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ina Ina | Web | 1. října 2010 v 22:55 | Reagovat

Paráda. Takový záznam, dosud neodškrtnutý, že se tam musím někdy vypravit. Celá famílie ze strany mé mamky přišla do Čech z Rhodosu. A já ještě neměla šanci vidět ani řeckého celníka. Třeba jednou. V každém případě, umíš se krásně koukat, tak Ti za tu možnost podívat se byť jen zprostředkovaně, děkuju.
P.S. Ano, trefil ses. Syrový.

2 Čerf Čerf | 2. října 2010 v 0:07 | Reagovat

Vidět řeckého celníka nebývá žádná radost stejně jako vidět jakoukoli řeckou úřední osobu, která je právě "ve službě". Ale jinak Řecko to za to určitě stojí. A kořeny na Rhodosu, to zní moc zajímavě!

3 Naďa Naďa | Web | 2. října 2010 v 7:22 | Reagovat

Fotografiemi jsem se pokochala, jsou tak bezvadné, že jsem se cítila jako bych tam byla.

4 Lucka Lucka | Web | 2. října 2010 v 10:00 | Reagovat

[1]: Moje famílie přijela z Ruska. A vidět je nemusím a ruského celníka už vůbec ne! Každý to holt máme jinak. :-D
Úžasné fotky!!! Já chci teplo!!!

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | 4. října 2010 v 23:04 | Reagovat

Zvonec působí velkolepě proti té modré obloze. Asi by se jím dalo zazvonit na sv. Petra.

6 Čerf Čerf | 4. října 2010 v 23:54 | Reagovat

[5]:Zkoušel jsem to, ale měl tam jenom záznamník.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama