O chvále prvních sněhových vloček

17. listopadu 2010 v 13:07 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Pozn.: Musím říct, že aktuální téma týdne "První vločka" mi jde s dnešním svátkem k připomenutí "sametové revoluce" docela dobře dohromady. Jestli to bude platit i pro čtenáře, zvlášť pro ty mladé, pro které je listopad 1989 vzdálený skoro stejně jako objevení Ameriky, to je samozřejmě otázka. Já to risknu :-).

Přemýšlím o prvním pračlověku, který upustil svůj kyj a podal svému soupeři na život a na smrt ruku k dohodě. Jasně, že asi dostal okamžitě ránu do hlavy a fyzická síla opět triumfovala. Ale šlo podle mě o první sněhovou vločku, o takovou, která nedočkavě vyskočí z podchlazeného mraku s naivní touhou jen sama sebou zasypat celý svět. Nezasype. Zprvu zaskočené slunce ukáže na drzého vetřelce svou kouzelnou hůlkou a ztrestá ho svým žhavým paprskem. Dlouho pěstěné rafinované krystalické vzory nedočkavého idealisty se rozpijí do obyčejné kapičky a i ona se po chvilce rozplyne v páru. To je vše, co zbyde z původního odhodlání?

Vidíš, my jsme ti to říkali, přispěchají k mrtvole mírumilovného pračlověka jeho soukmenovci. Ovšemže opět s kyji, protože pračlověk bez kyje poněkud předběhl svou dobu, stal se první obětí své předčasné myšlenky, první sněhovou vločkou, která provedla svůj sebevražedný výsadek ještě v rozpuku léta, protože ve svých snech již dokázala vidět zemský povrch jako jednu bílou, chroupající a přitom měkkounkou peřinu, i když dole na zemi ještě probíhaly žně.

I onen pračlověk si uměl představit, že soužití mezi kmeny může fungovat i na jiných principech než na vzájemném vybíjení. Jenže tahle pravěká vybíjená s velmi jednoduchými pravidly zatím měla na zemi období žní a vůbec se nechystala na zasloužený odpočinek; ostatně - pokud vím - k důchodu si úspěšně přivydělává ještě dnes a vzhledem ke svému věku je pořád v docela slušné formě. Zkapalňující sluneční paprsek z kouzelné hůlky nebo rána kyjem do hlavy, obojí vychází ze stejného základu: Ještě je přece moc brzy!

Existovali kdysi v naší zemi lidé, kteří si uměli představit, že život na poušti není nic extra a že by se poušť dala přetvořit v docela normální místo k životu. Co to je za nesmysl? křičeli ostatní. Nejlepší k životu je právě poušť, pokud možno ještě obehnaná drátěnou stěnou, aby se náš skvělý písek nesmísil nikdy s písky nepřátelských pouští. A pokřivené slunce namířilo na takové příliš časné proroky zítřků svou kouzelnou hůlku a rozpustilo je stejně nemilosrdně jako příliš pospíchající sněhové vločky. Vidíš, my jsme ti to říkali, opakovali pouštní lidé po svých dávných prapředcích svou mantru. Ještě přece nenastal ten pravý čas!

Ale věděli bychom my, obyčejné sněhové vločky, obyčejní pralidé s kyji a obyčejní obyvatelé hlídané pouště, že pravý čas už nastal, bez vloček, které předběhly svou dobu, a vnukly nám tak myšlenku, že bílá měkká peřina na povrchu země nemusí být v zimě vůbec špatný nápad? Stále víc odvážných malých krystalických parašutistů se po vzoru prvních vloček snáší k chladnoucímu zemskému povrchu. Teď! Teď je konečně ta pravá chvíle pro hromadný seskok. Riziko minimální, teď už v tom tak nějak jedeme všichni a je nás tolik, že vyhasínající rudé slunce si na nás už kouzelnou hůlkou zlého čaroděje nedovolí.

Vzpomínám si na listopadové dny před jednadvaceti lety, jak milióny různobarevných náhle odhodlaných sněhových vloček postupně zasypaly naši malou českou a tehdy ještě drátem obehnanou poušť a postupně a nesnadno se rozpomínaly i na ty, které kdysi žhavý kouzelný paprsek právě zapadajícího slunce a nezřídka i surová rána kyjem do hlavy potrestaly za jejich nadprůměrnou představivost a touhu.

A přemýšlím o podobně předčasných vločkách dneška. O těch vločkách, které si umějí už dnes představit bílé měkké peřiny zítřků, které jsou pro nás obyčejné zatím jen bláznivou fantazií. O těch, kterým právě dnes říkáme tak populární a v historii tolik profláknutá slova: Vidíš, my jsme ti to říkali. Ještě přece nenastal ten pravý čas!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 13:31 | Reagovat

Jojo ty vzpomínky jsou stále jako živé.A při sledování některých dnešních dokumentů opět ta hektická doba ožívá.

2 Gigilo Gigilo | Web | 17. listopadu 2010 v 14:57 | Reagovat

Tak si pořád víc a víc uvědomuju, že o 17. listopadu prakticky nic nevím. Je to pořád příliš čerstvé a tak se o tom dnes ještě bojí učit.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. listopadu 2010 v 16:46 | Reagovat

Jenže ... bez těch průkopníků to nejde.

4 helena-b helena-b | Web | 17. listopadu 2010 v 17:03 | Reagovat

Pěkně jsi to napsal. Krásné přirovnání ke sněhové vločce. Hodně se za těch 21 let událo, hodně se změnilo. Jedno však zůstalo - boj o moc a o peníze a některé tváře z minula... My pamětníci víme svoje, jen to nadšení roztálo, jako ta vločka...

5 Lucka Lucka | Web | 17. listopadu 2010 v 17:14 | Reagovat

Bylo to neuvěřitelné, bylo to povznášející a bylo to úžasné. Jenže se to pak celé nějak zvrtlo, asi když revoluce sežrala své děti. Nových vloček jsem si zatím nevšimla, ale možná špatně koukám. Každopádně už by měly pomalu začít padat pokud si uvědomíme, že v této zemi dochází k převratu zhruba každých 20 let. Jak řekl klasik: "Dávám bolševikovi rok...maximálně dva."

6 Naďa Naďa | Web | 17. listopadu 2010 v 18:16 | Reagovat

Napsala bych to podobně jako Helena-b a ještě bych dodala, že od té převratné doby je prostý lid utahován předpisy jako šroub. Stále víc toho nesmí a to pod pokutou a stále častěji po něm chtějí všude možně předkládání občanky. Jo a na úřadech jsou už zase někde pěkné ... no já to řeknu - krávy.

7 Čerf Čerf | 17. listopadu 2010 v 22:52 | Reagovat

[1]: To teda jo. Musím přiznat, že mě to i po těch letech bere.

[2]: To je škoda! Je dost dokumetárních materiálů i vlastních zážitků těch trochu starších. Čeho by se dnes měli učitelé bát? Ptejte se jich otevřeně na všechno, co chcete vědět, a nejen jich. Buďte na ně milí, ale nenechte se odbýt.

[3]: Určitě souhlasím a snad to bylo z článku patrné.

[4]: Nadšení pro něco je jako zamilovanost. Nevydrží sice roky, ale může přerůst v něco pevnějšího. Anebo se taky může jen tak rozplynout.

[5]: Každý rok se tento den znovu namíchnu, když si uvědomím, že jsem místo aktivní účasti na těch nezapomenutelných dnech trčel pod dozorem za zdí vojenského útvaru. Ne, že by bylo nezajímavé vidět ty události z netradičního úhlu pohledu, ale stejně... Nikdy jim nezapomenu, že u většiny tehdejšího dění jsem nemohl být přímo.

[6]: Krávy a volové existují nezávisle na režimech a já vždycky, když na někoho takového narazím (nebo když mám neodolatelné nutkání se tak chovat, imunní proti vlastní hlouposti nejsem), říkám si, že někde prostě takoví lidé být musejí. A utahovat lidi je přirozená tendence jakékoli vrchnosti, jde jen o to, co si ještě lidi nechají líbit.

8 š š | Web | 18. listopadu 2010 v 11:22 | Reagovat

chodila jsem tehdy do druhé třídy na ZŠ, takže můj největší problém byli igráčci a možná, proč najednou  máme říkat soudružce paní učitelko. Každopádně jsem ráda, že se to stalo, jen jsem trošku zmatená, kam se to dostalo. Stále si ale říkám, že to mohlo dopadnout hůř, ač touha po majetku a ovládání a nějakých pseudoprávech pomalu ničí zdravý rozum. Ale, jak píšeš, vločky jsou a budou, první se rozpustí, ale po nich přijde třeba i nějaká ta chumelenice. A hlavně - pak přijde jaro! :)

9 Lucka Lucka | Web | 18. listopadu 2010 v 20:53 | Reagovat

[7]: To ještě není tak zlé, moh jsi koukat za zdí. Ale můj bývalý kolega se 10. listopadu zřítil z ultralightem a tak se rozšaloval, že se vzbudil až po novém roce. To muselo být překvapení!

10 Janah Janah | Web | 21. listopadu 2010 v 0:34 | Reagovat

Nejvíc si pamatuju, jak do LBC přijel Havel, když mluvil, tak jsme ani nedýchali. A vločky se nám přitom tiše snášely na hlavy...

11 Lucka Lucka | Web | 21. listopadu 2010 v 21:02 | Reagovat

[10]: A na Staromák zase přijel Petr Janda a my ho v davu hledali a nemohli najít i když byl na tribuně a slyšeli jsme ho a nakonec jsme ho viděli z velké dálky jen kousíček, protože se mu trochu výš nad ostatními hlavami leskla pleš...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama