O striktně vědeckém odhadu počtu přátel

11. listopadu 2010 v 19:39 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Opravdových přátel je málo a je třeba si je hýčkat, praví tradovaná zkušenost. Ale je jich opravdu málo? Není to náhodou jen klišé, které bez rozmyslu a bez logického zdůvodnění přejímáme, protože se to tak prostě říká nebo to psali v novinách? I já jsem podlehl mediální masáži a několikrát jsem už málem dospěl k závěru, že o přátele je právě teď veliká nouze, takže bych se měl po nějakých poohlédnout, zejména pak po nějakých opravdových přítelkyních. Ale vím, že takový přístup založený na emocích a domněnkách v dnešním světě postaveném na strohých faktech a vědeckém přístupu nemůže obstát. Proto jsem začal o věci intenzivně přemýšlet a dnes vám mohu sdělit optimistický výsledek mých nesnadných bádání, že totiž opravdových přátel je na světě víc než dost a snad kromě rozumu, kterého má každý (tedy alespoň podle vlastního mínění) dostatek, jde o komoditu, které Bůh nebo jiný přerozdělovač nadělil lidstvu snad nejbohatěji. Co mne k tomuto možná nečekanému závěru vede?

Domnívám se totiž, že i u přátel dochází k jevu, kterému pracovně říkám Horníčkův paradox. Miroslav Horníček totiž kdysi říkával: "Každý člověk má dvě babičky, takže na světě musí být dvakrát víc babiček než lidí." Zkusme si proto položit otázku: Máme nějakého svého nejlepšího přítele (teď ovšem nemyslím psa nebo knihu, ale přítele nebo přítelkyni z řad lidí). Myslím, že někoho takového dokáže uvést skoro každý. Poměr mezi lidmi a přáteli se tedy podle Horníčkova paradoxu bude už v této fázi blížit jedné. Protože jde o přítele nejlepšího, v mnoha případech to bude vybraný nejlepší přítel z několika dobrých. U mnoha respondentů se tedy dá předpokládat, že mají víc než jednoho opravdového přítele. Horníčkův koeficient, který je pro babičky roven dvěma, tedy nejspíš bude u přátel růst vysoko nad minimální hranici jedné celé.

Vezmu-li v potaz, že v populaci je dost přátelských lidí, kteří mají přátel skutečné zástupy (aspoň by se tak dalo soudit z jejich facebookovských profilů), vypadá to, že již v tomto okamžiku v Horníčkově koeficientu přátelé babičky předběhli, což ostatně vzhledem k průměrnému věku babiček není nic divného a aspoň je pak budou moct slušně pustit sednout v tramvaji, což by nemohli, kdyby babičky přiběhly do tramvaje první.

Ale pokračujme v úvaze: "Přítel mého přítele je i mým přítelem," praví další moudro, které část lidí prokazatelně uplatňuje v praxi. Platí-li toto tvrzení aspoň u části populace, s každým vlastním přítelem nabalíme minimálně dalšího nejlepšího přítele a zprostředkovaně pak další a další, takže celkový počet přátel roste geometrickou řadou. Horníčkův koeficient překotně roste a z běžných lidí se ve srovnání s přáteli stává rázem menšina, což je, domnívám se, rovněž pozitivní fakt, protože menšinu je třeba proti většině vždycky bedlivě chránit a je vhodné ji rozmazlovat, takže by se lidem mohla brzy výrazně rozkošatět lidská práva. Lidé by pak oproti přátelům měli třeba větší šanci studovat, platili by menší daně a žádný přítel by si na ně nemohl jen tak beztrestně dovolit.

Nadšen z neodvratně krásné vize budoucnosti, která mi z mých úvah zcela logicky a vědecky vyplynula, vycházím do větrného podvečera. Všude kolem je spousta lidí s listopadovou vráskou na podmračeném čele, kteří odkudsi kamsi spěchají.

Kampak se asi všichni ti přátelé (a přítelkyně obzvlášť) poschovávali?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 0Tekvila0 0Tekvila0 | 11. listopadu 2010 v 19:48 | Reagovat

Ahoj :-) !
Někdo ho zná, někdo ne, ovšem každý kdo se zapojí, může vyhrát úžasné ceny!
Řeč je tu o mém znovu založeném blogu, na kterém můžeš vyhrát úžasné ceny za jednoduché otázky, na které odpovíš. Nejedná se o ceny typu: "blendíček, klikačka, diplomek" a podobné hlouposti, jsou to opravdu úžasné ceny ;-) , ovšem víc se dozvíš na samotném blogu, kde právě probíhá historicky první bleskovka po znovu založení, odkaz je tady → http://nej-bleskovky-nej.blog.cz/1011/001-bleskovka
Určitě přijď, vyhrává každý!
P.S.: Omlouvám se za reklamu, ale veř mi, že to za to stojí ;-)

2 Katy-Kate Katy-Kate | Web | 11. listopadu 2010 v 20:01 | Reagovat

Zajímavý článek, u někoho to tak zřejmě platí :)

3 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 20:15 | Reagovat

Nějak mi vytanula na mysli on nesmrtelná cimrmanovská hláška :"Neschovali se děti,umřeli".Ale to je jen myšlenkový pochod mé choré mysli.Jinak díky za moc zajímavé čtení.

4 Lucka Lucka | Web | 11. listopadu 2010 v 20:29 | Reagovat

[3]: Pokud se v této souvislosti zamyslím já, je to spíš ten princip, kdy do dolů sjíždí vždy o jednoho horníka více než nahoru.
Když jsem se uložila na Fuckbooku, vyhrnula se najednou veliká hromada přátel, kteří mě všichni chtěli. To mě dost zvedlo EGO. Ovšem když tam teď něco připíšu pod hlavičku "Co se mi zrovna honí hlavou", neodpoví mi nikdo. Už jsek zkoušela i provokaci šokem. NIC. Asi mají všichni mí přátelé těch přátel moc a nestíhají to. Nebo to bude úplně jinak...

5 Čerf Čerf | Web | 11. listopadu 2010 v 20:58 | Reagovat

[1]: Věřím ti.

[2]: Z teorie plyne, že to tak musí platit u všech :-)

[3]: Samozřejmě vytanula i mně. Musel jsem si nahlas zakázat použití slova "čerchmanti". Nebo čerfmanti?

[4]: Po hlavě mi stéká poctivé české máslo. I já jsem pro těch několik svých facebookových přátel ozvěnou, která ztratila hlas.

6 lanula83 lanula83 | Web | 11. listopadu 2010 v 21:10 | Reagovat

No všichni jsou přece na jedné Svatomartinské sklence! ;-)

7 Naďa Naďa | Web | 11. listopadu 2010 v 22:02 | Reagovat

Pro mě je tohle téma celoživotní záhadou a celoživotní trauma, na které by se třásl každý psycholog, aby mi sdělil, že je to důsledek zážitků z dětství.
Dodnes jsem došla jediného poznání - v případě, že se nacházím v totálním propadu, o přítele ani nezakopnu, natož o toho nejlepšího :-) a Fejsbúk? Virtuální svět plný přátel i nepřátel ...

8 Janah Janah | Web | 12. listopadu 2010 v 1:53 | Reagovat

Někde jsem četla, že známe-li XX lidí, bylo to číslo kolem 30 tuším, známe i jejich prostřednictvím celý svět. Dokládali to tam matematickými výpočty, které už si pochopitelně nepamatuji, ale ohromilo mě, že k tomu stačí tak málo lidí...

9 š š | Web | 12. listopadu 2010 v 9:13 | Reagovat

[8]: a také prý přes pět lidí "známe" každého, taky mi to přijde neuvěřitelné.

heslo pana Horníčka je kouzelné, ale lehce prostřelitelné, ale proč to kazit ;)
teď se přátelstvím ohání hodně lidí, čím víc přátel tím líp. Na mnohopřátelství po pravdě nevěřím, ale protože se mi článek líbil, začnu si tuto teorii vtloukat do hlavy a pak jistě uvěřím :)

10 helena-b helena-b | Web | 12. listopadu 2010 v 13:45 | Reagovat

Nad tímto tématem jsem uvažovala, dříve než bylo vyhlášeno na blogu tématem týdne. Shodou okolností jsem tento týden slyšela v rozhlase takové malé pojednání o přátelství, které mi šlo na ruku. Význam přítel se v poslední době značně degradoval. Je to tak jednoduché a tak nás to učili i ve škole (kupodivu). Přítel je ten, na koho se můžeš kdykoliv a s čímkoliv spolehnout a komu se můžeš kdykoliv s čímkoliv svěřit. Ten zbytek jsou kamarádi.

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. listopadu 2010 v 14:52 | Reagovat

Havlíček Borovský (tuším) praví:
NOUZI DÁ TI RADU KAŽDÝ DOBRÝ PŘÍTEL, ALE MÁLOKTERÝ DÁ TI MOUKY PYTEL.

Teď už vím proč: kdyby totiž všichni ti přátelé dávali pytle mouky, zhroutila by se plodinová burza.

12 Čerf Čerf | Web | 12. listopadu 2010 v 22:39 | Reagovat

[6]: Tam jsem osobně pátral a nic!

[7]: I virtuální přátelé dokážou v některých situacích pomoct. Ostatně svým způsobem i virtuální nepřátelé :-)

[8]: Někdy stačí znát jednoho kosmonauta :-)

[9]: Prostřelit by šlo snadno, ale byla by to velká škoda.

[10]: Vidíme to velmi podobně.

[11]: Výborný postřeh! Až půjdu na nějaký konkurs na místo přítele, tak jedině s pytlem mouky.

13 what-up(dubious cat) what-up(dubious cat) | Web | 16. listopadu 2010 v 11:09 | Reagovat

Tento článek mi mluví z duše! Pryč se statistikami a ověřenými povídačkami o tom, že skutečných přátel máme málo..To bych totiž musela o těch svých začít pochybovat, a tím bych docílila pravdivého zakončení zaručené pravdy. Na každém se dá najít něco špatného, co stojí za strhnutí pomyslené hvězdičky na stupnici přátelství..

14 m. m. | Web | 16. listopadu 2010 v 14:13 | Reagovat

Zajímavá úvaha :)

15 Lytchi Lytchi | 16. listopadu 2010 v 23:15 | Reagovat

Napadá mě Platón a jeho hermafrodit...........

16 Terka hol. Terka hol. | Web | 18. listopadu 2010 v 17:58 | Reagovat

je známý a přítel, kamarád a přítel, přítel a přítel do nepohody a mohla bych pokračovat. Skutečných přátel je málo, ne vždy jde striktně určit toho jednoznačně nejlepšího, protože si s ním můžeme rozumět na bytě / ve škole, atd., ale necestujeme spolu, některé koníčky nás spojují s jinými lidmi. Někteří přátelé se našimi přáteli stali víceméně díky náhodě, jednoduše byli ve správnou chvíli nedaleko nás, měli zrovna čas a ochotu zajímat se, když jsme přítele potřebovali, zatím co ti, kteří by k této pozici měli blíž, třeba zrovna řešili něco zcela jiného nebo nedávali pozor, a podobně.
Každopádně platí ono známé "v nouzi poznáš přítele", kdy se to vykrystalizuje poměrně silně, mnohdy nepříjemně, ale i opaky se stávají.

17 ethnea ethnea | Web | 19. listopadu 2010 v 10:35 | Reagovat

Neco tak fikaneho by me nikdy nenapadlo. A ja jsem si doted myslela, ze opravdovych pratel mam sotva pet a pul... Jak jsem se mylila. =)
Mimochodem: Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád.
( Elbert Hubbard )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama