O nerudném stávkokazovi

8. prosince 2010 v 19:01 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Poslední dobou nepíšu své příspěvky tak často a v takové podobě, jak bych rád a jak byste si to zasloužili. Chápu, že výmluva na nedostatek času neobstojí, protože času je z hlediska objektivního pozorovatele stále stejně, jen počet různorodých aktivit jakoby rostl nad únosné meze. Ale pozor, vůbec to neznamená, že bych si stěžoval, ostatně většinu činností, které teď vykonávám, jsem si sám vymyslel a nikdo mě do nich nenutí. Nechci si tedy nesmyslně stěžovat, jen upozorňuji, že snižující se počet nových článků na mém blogu má i jiné vysvětlení, než že jsem se stal ještě lenivějším než dřív nebo že bych dokonce na vás - na své milé čtenáře - zanevřel.

Dnes ovšem vím, že něco napsat musím za každou cenu. I kdyby to měla být jen ona legendární "autorská tečka" (to bych se ovšem stal lehce usvědčitelným plagiátorem). Kdybych totiž dnes nic nepublikoval, mohl bych zavdat důvod k úvahám, zda jsem se náhodou také nepřipojil k dnešní odborové stávce. No a vzhledem k tomu, jaký je můj vztah ke stávkování a k odborům vůbec, bych byl v tomto podezření jen velmi, velmi nerad.

Myslím, že jsem celkem tolerantní k tomu, co si o mně lidé myslí. Pokud se například někdo domnívá, že jsem blbec, beru to jako jeho přirozené právo. Ostatně u lidského blbství neplatí, že buď člověk blbcem je, nebo není, tak černobíle náš přepestrý svět naštěstí nevypadá, ale jde jen o to, kdy a jak často jím je a jak často tedy může být s blbostmi, které páše, přistižen in flagranti. Někteří lidé mne mohou považovat za nerudu, lháře nebo magora. Budiž! Asi na tom stejně nic nezměním, proč bych tedy utrácel zbytky energie za lepší "mediální obraz". Podobně tolerantní jsem (i když u toho se víc usmívám) i vůči těm nemnoha, kteří naopak podlehli pocitu, že jsem prostě skvělý a osobnostní nedostatečnosti se mi obloukem vyhýbají. Existuje ale jen pár lidí, u kterých mi celkem záleží na tom, aby si o mně nemysleli úplné nesmysly. U těch se pak snažím případná nedorozumění razantně dementovat a - nedaří-li se mi to - bývám snadno rozčilitelný (vidíte - neruda!). Ale takových lidí není moc a postupem času jich, řekl bych, spíš ubývá.

Přes veškerou toleranci k cizím názorům bych ovšem nepřenesl přes srdce, kdyby mě někdo podezříval byť jen z náznaku sympatií k odborovému hnutí. Už nevím, co bylo primárním motivem totálního zavržení zpočátku ještě revolučních "hnutých" odborářů, ale averze zůstala a ani po létech nezeslábla. Naopak, každou viditelnou odborovou akcí sílí. Nechci, aby se o mne jako o zaměstnance někdo staral, rád si své zájmy ohlídám sám. A už vůbec nechci dopustit, aby mi někdo říkal, kdy mám pracovat a kdy nesmím, protože se to právě nesluší, anžto je stávka.

Stávky jsem se zúčastnil jen jednou v životě. Bylo to v pondělí 27. listopadu 1989 a jednalo se o stávku generální. Vzhledem k tomu, že jsem byl právě na vojně, a měl jsem tedy denním drilem hypertrofovaný lalok subordinace, všechny generální aktivity (pro pamětníky - ty s lampasy) pro mne byly svaté. Dodneška jsem na ty tehdejší prostávkované dvě hodinky po poledni celkem hrdý, protože zatímco "venku" už tehdy bylo mnohé rozhodnuto a riziko bylo minimální, ještě dlouho mne polévalo horko, když jsem si uvědomil, co jsme mohli podle tehdejšího "práva" vyfasovat za stávku na "lidové" vojně, která podle předpisů musela být neustále bdělá a v plné pohotovosti stojící na stráži míru, i když ve skutečnosti měla často problém najít aspoň část svých vojáků a vyjet s technikou aspoň za vrata útvaru. Tehdy se mi zdálo, že stávka má svůj vyšší mravní smysl, protože je posledním hřebíčkem do rakve totalitního socialismu, který se sluší s gustem zatouct (jak hřebíček, tak i socialismus).

Od té doby se občas stávkuje za všelico, ponejvíce za domnělé zaměstnanecké nároky. Peníze hrají v protestech první housle. Většinou až stávka samotná ukáže, že konkrétní požadavek stávkujících (pokud vůbec kdy existoval) postupně vyšumí a galantně uvolní cestu projevům obecného znechucení z politiky. Nespokojení jsme přece tak nějak všichni, že, tak proč to těm pánům nahoře nedat sežrat, když je konečně příležitost?! Kde ale není přesně zformulovaný a jednotně chápaný společný cíl, tam zafunguje demonstrace jen jako výlevka a tlampač obecné frustrace a stresu. Výsledky takových akcí jsou pak více než sporné, mimo jiné proto, že jim takové rozmělnění cílů výrazně ubírá na účinku, takže ti, proti kterým je akce (často celkem zaslouženě) namířena, si mohou jen spokojeně mnout ruce: Skutečné ohrožení je minimální, takže není proč se strachovat.

Vezměme si třeba dnešní vyhlášenou stávku. Proti čemu byla vlastně namířena? Ano, proti vládním škrtům. Že se má šetřit, pod to se skoro každý podepíše, ale překládá si to tak, že když se bude šetřit a škrtat na ostatních, je to nezbytnost, zatímco když se nedej Bože bude šetřit na mně, je to do nebe volající nespravedlnost. A když se ještě prakticky do čela rozhořčených stávkujících postaví právě ti, kteří svou dlouholetou rozhazovačnou politikou přivedli státní rozpočet na buben, můj žaludek - přestože je zvyklý na všelijaká potravinová svinstva - se začíná obracet jako spořivý Alois Rašín v hrobě.

Pokud budou i dál vyhlašovány stávky podobného typu jako je ta dnešní a budou-li i nadále stát v jejich čele naše skrznaskrz zpolitizované odbory, které si tím budou přihřívat svoji polívčičku vytaženou právě z mrazáku, dočasně odhodím touhu stát se rentiérem a mojí ctižádostí se stane být dobrým profesionálním stávkokazem. Tyto akce pro mě pak budou i nadále nejlepší motivací pracovat v takový den do roztrhání těla a bude mi ctí i potěšením takové stávce škodit a oslabovat její dopad natolik, nakolik toho budu schopen.

Kdyby ničím jiným, tedy aspoň tím, že napíšu mírně citově zabarvený článek na svůj blog. Případné stížnosti proti němu, prosím, směřujte v kopii na příslušné odborářské funkcionáře, bez jejichž přičinění by tento text nikdy nevznikl a na blogu by nejspíš k dnešnímu datu neviselo nic.

Platí-li i v tomto případě známé rčení "lepší něco než nic", to je samozřejmě otázkou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Johanka Johanka | Web | 8. prosince 2010 v 23:16 | Reagovat

:-D Kliknu k tobě...a hnedle je tu zmínka o tečkování...dnes mnou vane osud...
Víš, mám dojem, že organizacím odzvání...ať to jsou odbory, stát, nebo blog. Lidé se učí, co je to individualita, aby díky tomu poznání došli k jednotě. Organizace jsou pseudojednotné spolky, jejichž chod stejně dříve nebo později určuje několik jedinců. I blog je organizací a přesto se tu kdekdo čílí nad autorskými tečkami, neautorskými růžovkami a bůhvíčím. Žít a nechat žít...

2 Čerf Čerf | Web | 8. prosince 2010 v 23:41 | Reagovat

Tou zmínkou o tečce jsem si tě nejspíš přivolal :-) Ta paralela je zajímavá, takovéhle zobecnění mě nenapadlo. Tradiční organizace budou asi dál upadat, ale nové formy naopak vzniknou. I individualita bude potřebovat určitou formu společenství, i když bude asi mnohem roztříštěnější. Ale napadá mě, že by ta tečka ještě mohla být růžová :-).

3 Lucerna Lucerna | Web | 9. prosince 2010 v 7:52 | Reagovat

niekto rad stavky.. ja zas sisky :-D z dzemom, pokial mozno :D
hm, ja ti radsej nenapisem co si o tebe myslim :D sice mam plne pravo a si myslet nez uz myslim ci snad nemyslim a vsak ja si myslim, ze to co si myslim este si plne nemyslim(vaham) to co by som si vlastne o tebe mala myslet.. :D
ale, urcite by som sa ti nevyhla, pretoze ja robim nerada obkluky :D

4 Naďa Naďa | Web | 9. prosince 2010 v 8:05 | Reagovat

Na téma odbory bych mohla napsat delší pojednání, což neučiním, neb se přikláním k tomu, že jak jde čas, vše se mění, něco vzniká něco zaniká. K vlastní stávce já jen něco málo postřehů. K té generální, stála jsem přibližně v místech před Baťou a malovala jsem si úžasnou budoucnost, která samozřejmě nevyšla. Po kapitalistické cestě životem jsem měla možnost jako nově vzniklý úředník, nahlédnout do tunelů vedených na hranici zákonů i pod hranicí. Za dvacet let se dopracovat k dnešní politice,  to jinak dopadnout nemohlo. Jsem na straně lidí, kteří protestují, aby jim dnešní vláda škrtala platy. Škrty se mají dělat u nich, jejich zbytečných zahraničních cestách (parlament a senát) atd. Ono by se toho našlo dost. A taky stále neplatí, že ti nahoře mají nějakou odpovědnost. Nemají, proto je jim vcelku šumafuk, jak které experimenty dopadnou. Názor lékaře, u kterého stojí za to si přečíst i starší články - zde: http://rogozov.bigbloger.lidovky.cz/

5 š š | Web | 9. prosince 2010 v 10:03 | Reagovat

Taky odbory nemusím. Přijdou mi hrozně amatérské a ukříčené. Ať mají zaměstanci své zástupce - v pohodě. Ale ať ti zástupci vyjednávají s rozumem! Oni pořád stávkují za platy. Za přezaměstanost, plýtvání, dluhy - za to nestávkují - vždyť tím by zaměstnance taky chránili. Teď jsou spíš všichni v nejistotě. A pak přijde vypasený odborář, za ním nějaký levičák a hřímají  a hřímají.
dřív byly odbory velmi důležité (v době, kdy lidé ještě opravdu neměli žádná práva), dnes jsou možná jistým zkostnatělým přežitkem, který by se měl reformovat, aby opět získal úctu...

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. prosince 2010 v 10:57 | Reagovat

V jedné restauraci mají nad štamgastským stolkem cedulku "Politické debaty se zapovídají".
Nicméně mi to nedá:
Nemám rád vydírání.
Nějaké odboráře jsem včera viděl v Praze v nákupních centerch. Ten pragmatismus se mi docela líbí.

7 Čerf Čerf | Web | 9. prosince 2010 v 22:05 | Reagovat

[3]: Vy se na Slovensku máte - u vás "stávky" znamenají něco dočista jiného než u nás. Stávme sa! :-).

[4]: S tou odpovědností rozhodně souhlasím. A je jasné, že šetřit se má (a musí) leckde. Ale mám prostě problém se stávkou jako formou takového protestu.

[5]: Ano, pro mne jsou v této celostátní podobě opravdu mamutem, který si nevšiml, že doba ledová už skončila.

[6]: (Cyber)štamgasti to mají zařízené dobře, já holt se občas neubráním. Jinak tleskám tvému věcnému komentáři.

8 Janah Janah | Web | 10. prosince 2010 v 13:59 | Reagovat

Jednu dobu jsem docela často létala do Bruselu - každou chvíli tam (či zpět) se mnou letěl nějaký odborář, několikrát i sám "Nejvyšší" - pokaždé když přišla řeč proč že tam letí, tak zpočátku tvrdili že za prací, po několika pivech či skotských se jim rozvázal jazyk a s neotřesitelnou pravidelností z nich vylezlo, že letí na nějaký večírek(či podobnou spol. akci), přespí v hotelu, a pak zase letí zpět. Zkuste hádat na čí asi náklady. GRRR!

9 Čerf Čerf | Web | 10. prosince 2010 v 14:26 | Reagovat

V principu mi společenské akce jako forma práce nevadí, v rozumné míře to samozřejmě patří k věci; řekl bych, že se na méně formálních akcích dá dost věcí ovlivnit a dá se udělat i hodně užitečného. Jen mám podezření, že to právě tito lidé moc nečiní nebo to aspoň není poznat.

10 Lucerna Lucerna | Web | 10. prosince 2010 v 18:34 | Reagovat

[7]: obavam sa ze nie, ale casto si to mylime zo zastavku! pretoze stavky sa vedsinu pouzivaju len v historickych slovnikoch z dovodu nedostatku cukru v danom ukone :D
mi radi cukrime a ak by nas po stavke prepustili, nemali by sme mozno ani na cukor.. nie to este sisky na ranajky :D :D

11 Vendy Vendy | Web | 10. prosince 2010 v 22:02 | Reagovat

Je to k ničemu. Stávky samotné, debaty o odborech, sledování zpráv jako takových. Sice se naskýtá námitka - že by se pro to mělo něco udělat - ale otázka je, co můžeme pro svou budoucnost udělat?
Samozřejmě pro to, abychom se měli trochu líp, o tom to je - ne jen být tzv.svobodní, ale být i trochu ekonomicky svobodní.
Já se asi pohybuju spíš v těch spodních vrstvách příjmů, a tak lidi kolem mě jsou v podobných nesnázích (ono rčení svůj k svému není tak od věci). Takže mě logicky štve, že vláda dělá škrty a trestá lidi za svoje chyby. (Možná to vidím zjednodušeně, ale já opravdu ty předražené státní zakázky neuzavírala, ani jsem k nim nikoho nenabádala. Taky jsem netunelovala, ani k tunelování nepomáhala, nezakládala jsem falešné banky a netahala z lidí peníze).
A už vůbec jsem nedostala šanci lítat do Bruselu a zpátky - prostě proto, že na to nemám peníze.
A nemám peníze, protože lidi šetří a už si vybírají, zač peníze utratí nebo ne. Takže díky vládě, která přiškrcuje kde se dá, jen u sebe ne, možná do půl roku budu bez práce - a protože jsem na OSVČ, tak i bez podpory.
Asi je tento komentáře příliš osobní, ale tyhle věci se mě osobně dotýkají. A to nejsem ani státní zaměstnanec,ani v odborech...

12 Melinda Melinda | 12. prosince 2010 v 19:37 | Reagovat

Určitě nejsi neruda, pro mě spíš Neruda :-).

13 Čerf Čerf | Web | 14. prosince 2010 v 18:53 | Reagovat

Myslíš Pablo? Nebo snad don Pedro a Věra Lukášová? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama