O vánočních zázracích

23. prosince 2010 v 22:46 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Když jsem ještě chodil do školy, mívali jsme jako rodina každý rok hned troje Vánoce: Začínali jsme urychleným Štědrým večerem už 23.prosince spolu s rodiči v Plzni. Pak jsme druhý den přejeli k jedněm prarodičům, kde se slavil oficiální Štědrý den, i když pro děti byl vždy o něco "méně oficiální" než večer plzeňský, protože v Plzni většinou Ježíšek přinesl ty hlavní dárky. No a nakonec se ještě na Štěpána jelo k druhým prarodičům, takže Vánoce byly mile rozvleklé a pořád bylo na co se těšit. Celkem jsem to chápal: Kdyby Ježíšek všechny dárky roznášel během jediného večera, musel by se chudáček udřít. Takže jsme mu vlastně svým pojetím Vánoc umožňovali, aby si mohl lépe rozvrhnout svou práci, za což by nám dnes jistě ekonomové zatleskali.

Vánoce jsou pro mě vždy spojené s tajemstvím, s překvapením. Asi bych se neuměl plnohodnotně radovat z Vánoc, kdyby bylo vše včetně dárků předem domluvené a vzájemně schválené (jen pozor, to že to neumím já, ještě neznamená, že neexistují lidé, kteří to umějí a dělají to tak rádi a ve vzájemné souhře). Stává se mi, že bývám překvapený trochu i o něco víc, občas docela dost a někdy dokonce hodně. Ale málokdy mne dokáže překvapení doopravdy přemoci a ohromit mne. Vlastně jsem byl doopravdy plnohodnotně přemožen a ohromen až letos. Ale co už by mělo člověka ohromit, když ne zázrak? A zázraky, to už teď mohu potvrdit, se dějí.

Předevčírem jsem si shodou podivuhodných okolností vzpomněl na někoho, koho jsem už několik let neviděl. Jediné, co jsem o něm věděl, bylo to, že právě pobývá kdesi na druhém konci světa a ještě drahnou dobu tam pobývat bude. No a já jsem dostal zčistajasna chuť, velmi neodbytnou chuť si s tímhle člověkem promluvit. Ne přes žádné obrazovky a reproduktory, přes počítačové křemíkové trpaslíky, přes strojová písmenka bez diakritiky, přes kolotající družice a anténní systémy, přes kilometry drátů a světlovodných vláken. Pěkně z očí do očí, naživo a zblízka, aby byl nejen slyšet hlas, ale i cítit rozpoložení, aby bylo vidět nejen do tváře, ale i hluboko do duše, aby nebylo třeba očima jednotlivá písmenka skládat do slov a ta teprve do vět a souvětí, ale abyste jim jen mohli nastavit ucho a ona ve vás začala drnčet jako neposedná struna. Aby nebylo pro vyjádření radosti i pohnutí nutné používat smajlíky. Zrovna zítra, říkal jsem si, mám volný večer, to by se nám jistě pěkně povídalo. Pěkná představa, jenže to by se musel stát zázrak!

Zázraky jsou jen šalbou pro romantické duše, ozvalo se ve mně rácio emeritního přírodovědce; vše je přece pouze otázkou míry pravděpodobnosti. Zázrak v takovém světě nemá místo; a co pak s nezaměstnanými zázraky?! Ale boží mlýny prozření, které jinak melou sice jistě ale pomalu a jejich diamantové břity dokážou rozdrtit i pěkně tvrdou slitinu staletých "jistot", mlely tentokrát naštěstí pozoruhodně rychle. "Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů", praví známý a užívaný slogan. Tomuhle stachanovskému zázraku to trvalo jenom jeden jediný den! Takové ohromující překvapení by bylo chloubou každých Vánoc. Království (a koně k tomu) za takové vánoční překvapení!

A tak jsem dostal včera večer svůj první letošní (a rovnou zázračný) vánoční dárek. Dokonce už 22. prosince, ještě o den dřív, než se kdysi nadělovalo v našem plzeňském bytě. Není to sice úplně správný štědrovečerní termín, vím, ale já nijak nelpím na tom, aby zázraky z důvodu nějakých nebeských formalit musely čekat až na oficiální Štědrý den. To by pak, uznejte sami, byl pro panny Zázračnice taky pěkný frmol, jako roznášení dárků pro neúnavného Ježíška.
Proto si myslím, že bychom měli být připraveni na zázraky nejen na Štědrý den, nejen pár dní před ním a po něm, ale neustále. Já každopádně připravený budu, protože - jak už teď vím - zázraky se prostě občas dějí, jsou tu, ať už v ně věříme nebo ne, ať už jsme tomu rádi, jsme z toho na rozpacích nebo se s tím jen obtížně smiřujeme. Jsou tu a je jen na nás, jestli je necháme kolem sebe projít bez povšimnutí anebo jim otevřeme svou náruč.

Přeji vám všem, milí čtenáři a návštěvníci tohoto blogu, abyste své kolemjdoucí zázraky nikdy neprošvihli a abyste letos prožili radostné, pohodové a požehnané vánoční svátky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. prosince 2010 v 22:50 | Reagovat

Ano, Ježíšek má vždy správný tajming!
Zázraky taky.

2 Gigilo Gigilo | Web | 23. prosince 2010 v 23:30 | Reagovat

Šťastné a veselé :)

3 Naďa Naďa | Web | 24. prosince 2010 v 9:12 | Reagovat

Občas o nějaký zázrak přeci jen zavadím, ale je to s nimi jako s tím šafránem a šafrán, tak ten už jsem neviděla ani nepamatuju :-). Krásné Vánoce i Tvým čtenářům blogu!

4 Teri Teri | Web | 24. prosince 2010 v 12:04 | Reagovat

Díky, díky moc. I já Ti přeju nádherné a klidné svátky a všecko dobré do nového roku... http://terryle.bloguje.cz/876084-hezke-a-klidne-svatky-a-p-f-2011.php

5 Lucka Lucka | Web | 24. prosince 2010 v 15:53 | Reagovat

Taktéž se přidávám. Přeji krásné Vánoce a šťastný nový rok.

6 Janah Janah | Web | 24. prosince 2010 v 16:10 | Reagovat

Přeji pohodové V8noce a zázraky jen dobře načasované :-)

7 helena-b helena-b | Web | 26. prosince 2010 v 20:30 | Reagovat

Já jsem sice u tebe prošvihla přání krásných Vánoc, tak ještě těch pár málo hodin ať je kouzelných! U mě se letos pár zázraků také objevilo, je to tak, zázraky se dějí.. Pěkný večer.

8 lanula83 lanula83 | Web | 26. prosince 2010 v 20:41 | Reagovat

Nádherný zázrak! Takové zahřátí u srdce...hezky a citlivě jsi to vyjádřil.

9 Vendy Vendy | Web | 26. prosince 2010 v 22:54 | Reagovat

Zázraky se občas dějí. Proto jsou to zázraky...
Tebe potkal jeden z nich před pár dny...
Hezké sváteční dny!

10 ethnea ethnea | Web | 27. prosince 2010 v 4:01 | Reagovat

Neverime na zazraky, spolehame na ne!!!
Je skvele, ze se ti vyplnilo takove mile prani.
(Taky jsme slavili Vanoce na trikrat - 24. doma s jednou babickou, 25. u druhe babicky, 26. u te prvni babicky s celym pribuzenstvem - a potreti darky, ale jak jsi napsal, ty hlavni darky byly doma)

11 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 27. prosince 2010 v 12:39 | Reagovat

Zázraky je někdy velmi těžké spatřit; děkuji za milé přání toho, aby mi neunikaly!
Jsem rádo, že se ti nejtajnější přání slíbilo - a třeba proputoval tvůj přítel Čerfí dírou, kdo ví? :)

12 š š | Web | 27. prosince 2010 v 15:32 | Reagovat

tak já taky začnu věřit, ať mě taky nějaký (aspoň malinkatý) navštíví :)

13 Čerf Čerf | 28. prosince 2010 v 0:52 | Reagovat

[10]: S tím spoléháním máš asi pravdu.

[11]: Úplně nejtajnější přání to ještě nebylo, ale aspoň se o tom dá mluvit jako o nejtajnějším přání zveřejněném na mém blogu :-). Ale i tak se chystám dotyčnou čerfí díru v nejbližší době pozlatit.

[12]: Držím palce. Malý zázrak taky zázrak :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama