O báječných vrbách

2. února 2011 v 23:51 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Jak potvrzují veškeré soudobé výzkumy, množství podnětů, které den co den útočí na naše smysly, se neustále zvyšuje. I když filtrujeme, seč nám naše sebezáchovné pudy stačí, pořád toho ještě spousta projde až dovnitř našeho těla, do hlav, srdcí, žlučníků i jater. Není divu, že v tak turbulentním prostředí i zmíněná filtrace probíhá překotně a nepříliš organizovaně. Dost z toho, co se posléze ukáže jako důležité, odmítneme vpustit dovnitř, a naopak s úklonou vpouštíme mnohé nesmysly, pošetilosti a látky škodlivé. Ty se po vzoru kukaček v našem těle uhnízdí a nejen, že na své místo nechtějí pustit své užitečnější příbuzné, ale dokonce se snaží z hnízda vyštípat i ty, kteří víceméně náhodnou selekcí již jednou úspěšně prošli. Ti se samozřejmě brání a výsledkem nemůže být v omezeném prostoru nic jiného než přetlak, který se - podle příslušných fyzikálních pouček - nejlépe snižuje pomalým řízeným upouštěním. V takovou chvíli je dobré se poohlédnout po nějakém rozumném místě, kam je možné přebytky upustit a kde něco takového nenadělá větší škody. Podle místní kulturní tradice byly - jako obětní beránci - vybrány vrby.

Těžko říct, jak k této roli rychle rostoucí dřeviny rodu Salix přišly, jestli je tím vinen pouze onen poustevník z irské pověsti, který jistému pohádkovému královskému stylistovi poradil, komu se bezpečně svěřit s bizarním zážitkem. V dnešní době by se jistě holič Kukulín vyzbrojený zajímavou informací z VIP společnosti neobtěžoval až bůhvíkam k rybníku, aby své tajemství pošeptal do staré nedoslýchavé vrby. Spíš by si možná zašel do redakce bulvárního časopisu, aby bylo co nejrychleji na nové nůžky. Ale už zmíněný poustevník byl přesvědčen, že právě vrba je tím správným adresátem, který umí zpracovat i informaci větší brizance, jejíž případné dopady dokáže utlumit v košaté náruči svých pružných větví a nadbytečnou tíhu umí rozložit ve svém masivnímu kořenovému systému.

Nedávno mne vyzval jeden známý, jestli bych mu takovou vrbu neudělal, protože právě prožívá nelehké období a přetlak podnětů v jeho hlavě a srdci roste nad únosné meze. Těžko říct, co ho přimělo k tomu, že se obrátil právě na mne, jestli můj kořenový systém (jsem snad nějaký kořen, či co?) nebo (hodně optimisticky nazíráno) moje zkušené sice, ale doposud celkem pružné větve. Můj známý byl velmi rád, že jsem ho neodmítl, protože o spolehlivé vrby je prý v naší nepříliš zbožné společnosti, kde dosud psychologové, psychoterapeuti a jiní dušezpytci nedokázali zcela zaplnit mezeru po institutu svaté zpovědi, docela nouze.

Je s podivem, že se této podnikatelské příležitosti ještě nechytily nadnárodní řetězce. Bylo by přece krásné za nevelký peníz zavolat si na pohotovostní linku call centra VRBAPHONE a.s. sídlem ve Vrbátkách. Ozval by se nám automatický plechový hlas, který by řekl něco jako: Máte-li potíže v partnerském soužití, stiskněte jedničku, při problémech v práci stiskněte dvojku, trpíte-li neadresnou nenávistí ke světu, stiskněte trojku, pokud jste spáchali trestný čin, stiskněte čtyřku (propojuje rovnou na Policii ČR), atd. Ale kupodivu - podobné velkozpovědnice zatím nevznikají, asi v této oblasti nemají instantní, předvařená a náhražková řešení u potenciálních zákazníků takovou důvěru jako v potravinářském průmyslu.

Jen tak z zvědavosti jsem se vydal na několik míst, kde jsem si pamatovával nějakou starou zajímavou vrbu, která by byla jako stvořená pro odšeptávání nadbytečných nebo obtížně snesitelných informací způsobujících nám přetlak. Většinou už takové vrby neexistují. Místo toho, aby se vzácné a spolehlivé vrby pěstovaly coby opečovávaná zpovědní místa, dáváme přednost speciálně rychleným druhům na produkci biomasy a vyprodukovaným výsledkem jeden druhému pěkně zatopíme.

O to víc si vážím těch, kteří jsou ochotni nezištně nastavit své ucho našim steskům, ztlumit ve svých pevných základech poryvy našeho větru a dát nám své - laické sice, ale o nic méně upřímné, významné a potřebné - rozhřešení. Možná z takových vrb nejde vyrobit ten správný acylpyrin jako ze skutečné vrbové kůry, ale přesto si troufám odhadnout, že jejich léčebné účinky nejsou o nic méně důležité a život bez nich by byl mnohem těžší, než je s nimi. Bez takových báječných vrb bychom totiž svá tajemství museli šeptat do kdečeho, takže bychom nikdy nevěděli, jak to dopadne.


Jednou jsem to po dlouhém marném hledání vhodné vrby vyzkoušel u náhodně vybraného stromu. A přál bych vám vidět, jak se ta osika ještě dneska třese!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gigilo Gigilo | Web | 2. února 2011 v 23:59 | Reagovat

Já prostě smekám, vtipné, trefné, má to všechno :D
Ještě že při takovémto akutním nedostatku vrb existují i webvrby jako blog.cz.

2 Naďa Naďa | Web | 3. února 2011 v 8:20 | Reagovat

Souhlasím s Gigilo.
Já mám svoji vrbu na blogu, ze všeho možného (i když ne ze všeho) se vypíšu a tím pádem mám i několikero vrb, které to čtou a komentují.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. února 2011 v 9:01 | Reagovat

My košíkáři to vidíme krapet jinak.

4 ethnea ethnea | Web | 4. února 2011 v 13:52 | Reagovat

Smekam pred tim, jak nadherne je to opet napsano. =) U tebe je mi vzdycky dobre.

5 Janah Janah | Web | 4. února 2011 v 15:43 | Reagovat

Je příznačné, že Kukulín nevyhledal zpovědníka(v kostele), ale vrbu :-) Od té doby to děláme všichni, nechce se nám svěřovat se oficiálním "svěřovacím instancím" ale hledáme vrby, co by v sobě ještě našly dutinku na ten náš problém.

6 adaluter adaluter | Web | 5. února 2011 v 15:59 | Reagovat

Znovu skvělé, už bych se jen opakovala.

7 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 5. února 2011 v 16:58 | Reagovat

Jen, aby se na tebe neobracel vyjadřujíce, jaké jsi dřevo! :-D Ne ne, jistě si zručným - neboť tesat do vět ti jde. Odpovím však zcela netradičně: Břízou -
http://alfa-centauri.blog.cz/1009/smutek-zkusit-zanechat-uvnitr-blat

8 Čerf Čerf | 6. února 2011 v 1:11 | Reagovat

[1]: Klidně nech na hlavě, mě to i tak velice těší :-).

[2]: Souhlasím, blog je skělá vrba.

[3]: Košíkaření nezvládám, neb se mi plete.

[4]: To mě moc těší. Dneska přichází úplné procesí prostovlasých :-)

[5]: Slyšel jsem, že české vrby se cítí být přetížené věčnými přesčasy a hodlají taky odejít do Německa.

[6]: Takové opakování mi nevadí. Ve škole nám říkali, že je matkou moudrosti :-). Ne, vážně, jsem rád že se ti tu líbí a že se vracíš.

[7]: Do vět možná. Každopádně před ručním tesáním dávám přednost jazykotešectví.

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. února 2011 v 9:27 | Reagovat

[8]: ad 5) Česká vodnická asociace už podala stížnost na vrbný odbor, protože odejdou-li vrby, kde budou čeští hastrmani sedávat?

10 Vendy Vendy | Web | 6. února 2011 v 11:34 | Reagovat

Trochu úsměvné, trochu smutné, trochu s nadhledem.
Výborný nápad s Vrbaphone - pozor však, aby se toho někdo nechytil a nezačal skutečně provozovat. Vaše strasti vyřešíme u nás. Za pár minut telefonního hovoru se počet vašich starostí zkoriguje na jednu - z čeho zaplatit telefon.
Ale, kdyby s tímhle někdo opravdu vylezl na svět neboží, jsem ochotna dosvědčit, že prvotní nápad je tvůj a tudíž autorská práva patří tobě!
(Jen si nech ten nápad zaregistrovat...)
Vrby jsou krásné, ale obávám se, že skutečně zmizí. Jako zmizí z našich vepřínů prasátka a za chvíli kravky. A nakonec budeme všechno dovážet ze zahraničí, a jak nebude konkurence, kdoví, co bude s cenama...
A lidi se budou vracet k topením v kamnech, chováním slepic a prasátek, pěstováním rajčat, okurek a paprik, vysazováním ovocných stromů, protože zjistí, že co si doma nepořídíš, to nemáš.
Lidi v panelácích bohužel mají smůlu.
Ale proč jsem odbočila tak od tématu? Protože to jsou myšlenkový pochody, hmmmm...
Najít k sobě dobrou vrbnu, která mě vyslechne a podpoří, není jednoduché.
Ale pozor, aby ty ses nestal sám vrbou někomu. Pokud jde o jednoho-dva lidi, dá se to. Ale co když přitahuješ vrbovskou energii a začne se ti zpovídat stále víc lidí? Pak následuje útěk nebo vyhoření...

11 Janah Janah | Web | 6. února 2011 v 12:24 | Reagovat

[9]: Vrby naopak tvrdí, že hastrmani si na ně zasedli.

12 lanula83 lanula83 | Web | 6. února 2011 v 21:45 | Reagovat

Ty fakt nemáš chybu. Osobně se mi zdá, že jsem často za vrbu, ba pozor! Nikdy řečené nevstřebat do sebe!!! Každá vrba se nemusí ohýbat pod cizím břemenem a přesto může druhému pomoct ;-)

13 lanula83 lanula83 | Web | 6. února 2011 v 21:46 | Reagovat

[12]: Jé, nedala jsem za první větu smajla ... :-D

14 š š | Web | 7. února 2011 v 16:43 | Reagovat

chce to vrbu do každné rodiny... či vrba v rodinném balení - pravda je, že to hodně lidem chybí, vykecat se.
Volba čtyři u telefonního automatu mě neuvěřitelně pobavila :) Úplně vidím, jak se tam ten zlodějíček vyzpovídává :))

15 Čerf Čerf | 7. února 2011 v 23:59 | Reagovat

[9]: Budou muset na olších, takže Volšovečků přibyde.

[10]: Zatím mám skóre vyrovnané - jednou jsem jako vrběnec, jednou jako vrbitel :-). To se dá vydržet.

[11]: Hastrmani to podle svádějí na tradici a dokládají to Ladovými obrazy.

[12]:[13]:  Já jsem si tam smajlíka samozřejmě přimyslel, protože si svých chyb vážím :-).

[14]: Správně: Množme vrby pod heslem "Vrba - půl (duševního) zdraví."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama