O neviditelných strašidlech

29. dubna 2011 v 18:48 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Když si vzpomenu na své dětství, dobře se mi vybavuje, že největší strach mi naháněla strašidla, která nebyla vidět. Je to tak doposud. Copak vodníci, bezhlaví rytíři nebo ježibaby! To je celkem legrace, protože bývá šance je v koalici s jinými pohádkovými silami nějak zneutralizovat nebo - když dojde na problémy v komunikaci - je před nimi možné prostě utéct. A to vůbec nemluvím o různých divoženkách, bludičkách a bílých paních, před kterými jsem dokonce postupně prchat přestal a naopak se jim občas - s nepříliš velkým úspěchem - snažím podbízivě křížit dráhu. Před neviditelnými strašidly se ale utíká špatně. Nevíte totiž, kde přesně jsou, takže vypadají, jako by byla rozprostraněná všude. Do jakého místa píchnout mečem? Kam namířit svůj mírný donucovací prostředek? Kterým směrem se dát na útěk, abychom v panice nevběhli přímo do jejich náruče?

Je těžké správně odhadnout závažnost takového neviditelného nebezpečí. Svádí nás to brát je buď na lehkou váhu (co není vidět, přece nemůže být nic závažného) nebo k nim naopak přistupovat hystericky (jistě nás to všechny přinejmenším zabije), což je převelice výživný substrát pro média všeho druhu, která mohou vesele spekulovat, přehánět, rozdmychávat, vybarvovat, podkuřovat i strašit, vše je dovoleno, protože kde nic pořádného není, nic nás nemůže obvinit z hlouposti nebo ze lži. V dnešním zkratkovitém světě, který sestává více z nadpisů než z obsahu se ostatně není čemu divit. No a z některých zkratek a nadpisů vyplývá, že neblahou konjunkcí se nám v posledních dnech sešla dvě důležitá viditelně neviditelná strašidla: 25. výročí výbuchu černobylské jaderné elektrárny a současné přetrvávající problémy v japonské elektrárně Fukušima, poničené devastujícím zemětřesením a vlnou tsunami.
Dobře si pamatuji, jak jsme na vysoké škole pár dní po černobylské katastrofě po dešti poblíž kanálů naměřili nezanedbatelné záření dokonce i pro sibiřské podmínky konstruovanými vojenskými měřiči, které chrčely jako o závod. Neviditelné strašidlo jaksepatří, ale ani jsme se ho tehdy po výbuchu nestihli začít bát, protože tehdejší krotká, na krátkém provaze přivázaná a dogmaticky řízená média líčila spíš pracovní úspěchy uvědomělých dělníků a rolníků, než aby se věnovala tomu, že naše ulice, pole, louky i lesy září, aniž by nás to stálo jedinou korunu na spotřebované energii. Není divu, za rohem byl 1.máj, svátek socialistické práce a všudypřítomné prvomájové průvody. A proč strašit naše poctivě pracující nepřátelskou propagandou? Trocha záření nikoho nezabije (aspoň ne hned) a navíc budeme mít díky němu lepší představu zářných zítřků.

To Fukušima už tak snadno neprošla. Pokrok nezastavíš, takže dnes na vypočteném modelu můžeme prakticky v přímém přenosu sledovat přesun jinak neviditelných radioaktivních mračen nad celým světem, můžeme se dohadovat, kolikrát už vzteklý zářící roj nakouknul do naší české kotlinky a co nám z toho vzešlo za příkoří. Když média ohlásila průchod mraku radiace nad Českou republikou, diskutovalo se o tom široce, chudáci odborníci nestíhali vysvětlovat, že jde jen o nafouknutou bublinu, a když se projdete Jáchymovem a spoustou dalších českých krásných míst, dostanete mnohokrát větší dávku a ještě za to občas zaplatíte lázeňský poplatek. Jistě by se našli i tací, kteří si zbytečnými obavami a překotným a nesmyslným polykáním jodových tablet přivodili skutečné zhoršení svého zdravotního stavu. Může i za to radioaktivita nebo jde o zcela jiné neviditelné strašidlo?

Protijaderní aktivisté si mnou ruce. Konečně naše neviditelná strašidla hrají pěkně pohromadě v melodickém souzvuku! Kdy jindy prosadit správný a všestranně a vůči všem ohleduplný energetický směr? Kdy jindy konečně odkázat jadernou energetiku do míst, do kterých už dávno patří, tedy do muzea několik set metrů pod povrchem země a s definitivním zákazem vstupu? A jako otroka na výrobu energie můžeme využít třeba větru a deště, kterým poručíme asi tak, jako se nám to povedlo kdysi v případě Černobylu. Anebo konečně na Lipně spustíme přílivovou elektrárnu? Zastavíme po vzoru některých našich evropských bratří v triku Temelín, abychom zcela eliminovali nebezpečí tsunami z oblasti jihočeských rybníků? Určitě dostaneme mnoho dobře míněných rad od těch evropských spolubydlících, kteří by rádi, aby se dopady jejich rozhodnutí rozprostřely i na ty země, které se odvážily rozhodnout se jinak.

Čekám, kdy konečně někoho napadne zakázat jinak užitečné automobily, když ty mršky smradlavé a nenasytné mají každý rok tolik nevinných obětí. Kdy zakážeme fotbalistům hrát jinak celkem zábavný fotbal, při kterém se už tolika lidem udělalo těžko u srdce a s některými to čas od času definitivně švihne? Kdy zakážeme lidem koupat se v jinak tolik osvěžujícím moři, protože každou sezónu se někdo utopí? Kdy zakážeme bláznivou honbu za penězi a neúctu k ostatním, které mají podle mého názoru nesrovnatelně větší ekologické dopady než všechny jaderné elektrárny dohromady. Ale auta, hokej, moře, natož peníze - to jsou všechno velmi dobře představitelná strašidla, něco jako v úvodu zmíněné ježibaby a vodníci, těch se asi tolik nebojíme a i když sem tam někoho začarují nebo stáhnou pod vodu, jimi vyvolaná rizika se nám, zdá se, jeví jako přijatelná. To s neviditelnými strašidly je to jinak: Ta to s námi určitě nemohou myslet dobře, jinak by přece neměla co skrývat.

Ani v nejmenším nechci podceňovat nebezpečí skrývající se v nitru hmoty. Ani v nejmenším nechci snižovat utrpení lidí, kteří byli těmito obrovskými silami postiženi. Jen si myslím, že když už nám mají emoce zatemňovat mysl, rozhodně dávám přednost vzplanutí milostnému před ideologicko - aktivistickým. Domnívám se, že přináší zajímavější zážitky a slibuje napáchat výrazně menší společenské škody!

Ostatně, když už jsme u těch milostných vzplanutí - neviděli jste tu někde nějakou ucházející divoženku, bludičku nebo aspoň bílou paní? To víte, není nad sympatické a aspoň trochu viditelné strašidlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 29. dubna 2011 v 20:50 | Reagovat

Pozor, neplést bílou paní s částečně chudokrevnými slečnami, ty jsou sice bílé dost, ale některé z nich by nemusely být ani trochu sympatické (příkladem budiž moje maličkost).

2 mstajer mstajer | Web | 29. dubna 2011 v 21:01 | Reagovat

Černobil je taková pěkná ukázka, jak si s námi hrají média. Nakonec tahle nesnadná cesta pravdivé informace k člověku je strašidelnější než samotná vybuchlá elektrárna, protože naznačuje, že k nám informace o opravdu důležitých věcech leckdy vůbec nedoputují, případně doputují když už se nedá nijak reagovat. Neznalost a zmatení je jedním z velmi dobrých mocenských nástrojů.
Ale to už zavání opravdovým strašením a paranoiou.

3 Lucka Lucka | Web | 29. dubna 2011 v 21:02 | Reagovat

Fukušima je pěkně mastný zákusek pro všechna veřejná masmédia, takže je jasné, že se tím budou živit ještě hodně dlouho. Kdo chce žvýkat s nimi, prosím. Já jsem svou porci již snědla a stačila. :-)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. dubna 2011 v 21:02 | Reagovat

Evropou obchází strašidlo ...
Safryš, kde jsem to jen slyšel.

5 Lucka Lucka | Web | 29. dubna 2011 v 21:05 | Reagovat

[2]: Pokud si pamatuji, Černobyl buchnul 26.4., ale první informace dorazily až tuším 3.nebo 4.5. Na prvního máje jsme se vesele opalovali a pozorovali zvláštní haló kolem slunce. :-\

6 adaluter adaluter | Web | 29. dubna 2011 v 21:18 | Reagovat

Jo, je to tak, lidi se vždycky nejvíc bojí nepoznaného, neuchopitelného. Nakonec, auto mají doma skoro všichni, jadernou elektrárnu ale málo kdo. Těžko se pak divit, že je pro mnoho lidí obestřena temným zářením.
Jo a strašidlice žádný, ale zítra by se snad dala odchytit nějaká sličná ježibabka, nebo ježižínka, ještě než jí upálí.

7 Naďa Naďa | Web | 30. dubna 2011 v 8:35 | Reagovat

S myšlenkou článku se ztotožňuji, rovněž s názory mých předřečníků, takže všichni všechno řekli. Jen dodám, že zítra bude opravdu z čeho vybírat :-). Ještě moje zkušenost z dětství. Byla jsem velmi senzitivní holčička a bála jsem se kdečeho, jen nevím, když jsem šla po schodech v domě a zhaslo světlo, proč jsem prchala do prvního patra s tím, že za mnou utíká hadr. Nepochopila jsem se dodnes :-)

8 Naďa Naďa | Web | 30. dubna 2011 v 8:37 | Reagovat

Oprava, samozřejmě dneska bude z čeho vybírat! :-)

9 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 30. dubna 2011 v 11:08 | Reagovat

[4]: "Dělat z komunistů neustále strašáka je stupidita."

Kde jsem jen tuhle pitomost slyšelo já? :)

Ve všem se v podstatě pro lidi skrývá strašidlo, ale největším strašidlem jsou lidé sobě samým - vytváří si předsudky a složitostní fungujícnost společnosti, přitom nic by nemuselo být tak strukturovaným a ošklivě zamotaným, kdyby si to neustále nevymýšleli jako nutnost a jistou "snobskost" lidství. Asi už nad tím nebudu raději přemýšlet, protože jsem z toho celé radio aktivní.

10 Janah Janah | Web | 30. dubna 2011 v 12:51 | Reagovat

Ještě jsi zapomněl, že kolem černobylské elektrárny se jel Závod Míru, a sportovci ze socialistického bloku nesměli bojkotovat.

Další nesmysl je kácení alejí , protože jednou při vichřici zabil jeden strom jednoho automobilistu, co jel kolem...

A taky by se měli zrušit supermarkety, protože už jen já vím o 3, co se zřítily na lidi... atd. atd.

11 Lytchi Lytchi | 30. dubna 2011 v 18:25 | Reagovat

Kde dnes strašáci nejsou?!....

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. dubna 2011 v 20:44 | Reagovat

[11]: Správní strašáci mají být v zelí.
V tom nosošovickém chybí, straší tam nejmenovaná automobilka.

13 Čerf Čerf | 30. dubna 2011 v 22:17 | Reagovat

[1]: I anemičky mohou být jistě sympatické. Třeba taková Perchta...

[2]: Tu tehdejší neinformovanost bych na média určitě nesváděl. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že vlastně neexistovala.

[3]: Ještě nějakou dobu bude v žaludku tlačit.

[4]: U neviditelných strašidel je sporné i to, zda vůbec ještě obcházejí.

[5]: Je to přesně tak. První máj si přece rozvracet nedáme!

[6]: Díval jsem se na oblohu: Koště žádné, jen samý Airbus!

[7]: To je normální, já se zase bál ježka schovaného za knihovnou :-)

[8]: Největším strašidlem pro strašidla jsou lidi.

[10]: Ano, dobře si to pamatuji, díval jsem se tehdy na přenosy ze závodu a byl jsem z toho před zrnící obrazovkou celý ozářený.

[11]: Především tam, kde by možná měli smysl. Třeba na polích...

[12]: ...nebo přímo v zelí, správně. Připouštím, to nošovické má určitá specifika.

14 š š | Web | 3. května 2011 v 9:54 | Reagovat

čím víc chodím na internet a čtu zprávy, tím víc mám takových strašidel... lépe nežli ve strachu je žít v naději...
já se mimochodem vždy bála toho neznáma za hadrovým závěsem u nás na záchodě... bylo tam žehlící prkno a toaletní papír :)

15 Čerf Čerf | 6. května 2011 v 7:22 | Reagovat

[14]: Já se ti nedivím. Když se toaletní papír rozčilí, to je potom tanec! :-) A s tou nadějí máš naprostou pravdu, k takovému tvrzení se rád připojuji.

16 Soifong Soifong | Web | 30. května 2011 v 21:18 | Reagovat

Moc krásný článek, úplně hustý! Tak třeba v anime Bateráček maj plutonia fyzickou podobu, když čtěj tak se stanou neviditelnými a pak se objeví za Bateráčkovými zády. Ještě říká, že mizet není ono, pak prý boj není prdel.

17 Čerf Čerf | Web | 30. května 2011 v 21:28 | Reagovat

[16]: Moderní "anime Popelka" by jistě řekla: "Plutonium přede mnou, plutonium za mnou..." :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama