O ponoukadlech

6. dubna 2011 v 20:31 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Mezi mnoha boji, které je člověk čas od času nucen ve svém životě vést, možná ty nejvleklejší, nejnudnější a na pohled nejbezvýchodnější jsou průběžné šarvátky s vlastní slabou vůlí. Mám v tomto ohledu bohaté zkušenosti, protože se slabou vůlí se normálně potýkám denně a jedná se o souboje plíživé, neefektní, nezajímavé pro případné diváky, a tudíž i zcela nezpeněžitelné, asi jako šachy pro dynamickou televizní stanici specializující se na sportovní přenosy a prodej reklamního času. A dost často se mi stává, že jsem na souboj se svou slabou vůlí rezignoval, mávnul nad ním rukou, nevedl ho. Inu, kdo je v tomto ohledu sám bez viny, nechť po mně ráčí metnout žulového placáka.

Myslel jsem si, že je to dáno nějakou mou vnitřní nedostatečností, třeba tím, že jsem v jádru pacifističtějšího ražení, které mi souboje jakéhokoli typu přísně zapovídá. Co by člověk neudělal, aby se sám před sebou dobře obhájil! Jenže je to úplně jinak, jak už teď vím. Pevná vůle totiž i v napohled životem poněkud obroušeném člověku dříme jako magma v napohled vyhaslé sopce a dokáže neuvěřitelné věci. Stačí jen málo: Dokázat ji aktivovat. Samozřejmě je možné si na to sehnat specializované školení, kde vám milí, chytří a dobře oblečení lidé poradí především to, že se máte mít víc rádi a více si věřit. Máte-li dost peněz, je možné svoji nepříliš pevnou vůli povzbudit různými drahými mentálními afrodisiaky, ze kterých má ovšem skutečně pořádná slabá vůle jen legraci. Co tedy s tím, když sami nemáte na boj se svou slabou vůlí dost pevnou vůli? Recept je pozoruhodně jednoduchý: Sežeňte si ponoukadlo!

Skutečná ponoukadla - tedy ta originální, žádný čínský šunt - totiž patří k tomu nejlepšímu, co na světě existuje. Ale jako se někdy dá vzácná, chuťově vynikající a zcela nejedovatá muchomůrka snadno zaměnit za příbuzný druh, po kterém vám bude v nejlepším případě špatně od žaludku, i u výběru vhodného ponoukadla doporučuji obezřetnost. Opravdová pravá ponoukadla jsou totiž velmi vzácná a dají se snadno zaměnit třeba za vnukadla (zejména v případě prarodičů), která ovšem vyžadují pro plný účinek osvícení ze strany vyšších sil. Dost podobná jsou i nutkadla, která ovšem po požití vyvolávají na rozdíl od ponoukadel různorodá nutkání, která pak účinně rozptylují soustředění na skutečný problém. A to vůbec nemluvím o různých klamadlech, šalbidlech a těšínských jablíčkadlech, která si na skutečná ponoukadla jen (i když občas velmi věrohodně) hrají.

Skutečná ponoukadla ale v člověku dokážou aktivovat zóny, o jejichž existenci jste doposud neměli ani tušení, roznítí vás natolik, že vaše slabá vůle v okamžení zeslábne. Zeslábnutí již tak dost slabé vůle se sice nemusí zdát na první pohled jako velká výhra, je ovšem třeba si uvědomit, že i slabá vůle potřebuje mít na souboje s námi dostatek energie, jinak by nás přece nedokázala porazit, že? No a jakmile po aplikaci správného ponoukadla přijde na naši slabou vůli slabá chvilka, je ten pravý čas ukázat jí pevnou ruku. V takový okamžik prostě dokážete vše, co si zamanete, nic není nepředstavitelné, protože křídla fantazie nabývají na rozpětí, až je z nich mohutnější objekt než sebevětší reklamní orli u dálnic. Otevře se před vámi dosud ani ve snech netušený obzor s dobře viditelnou a panoramatu dominující horou vašeho náhle objeveného odhodlání. Inu, ne nadarmo tolik rudolfínských alchymistů toužilo ponoukadlo syntetizovat, ale pokud vím, nikomu se to nakonec nepodařilo. Tak je vzácné!

Samozřejmě, jako nic na světě, ani sebeskvělejší ponoukadlo není bez kazu. Poněkud problematická je třeba skutečnost, že na kvalitním ponoukadle se dá snadno vybudovat silná závislost. Když zásoba dojde, hrozí silné abstinenční příznaky notně rozdmychávané kvapem sílící a po dlouhém šedém období konečně zase jednou zářivě růžolící slabou vůlí, které devótně podkuřuje její přítelkyně sebelítost. A přitom by měl člověk spíš blahořečit odpovědným činitelům, že díky ponoukadlu dokázal a dokáže být účasten zázraku a že tento legendami opředený přípravek skutečně existuje, i když ho občas někteří méně šťastní považují jen za chiméru. Není divu, protože účinky ponoukadel jsou zcela individuální; co zabírá na jednoho jako zlatá žíla, je pro druhého jen bezcennou hlušinou, ať už je účinná ponoukadelná látka skryta v pilulích, hořkých odvarech nebo v duších báječných lidí. A protože pravá ponoukadla jsou velmi drahou medicínou, jde pochopitelně o velmi drahé pilule, drahé odvary a drahé lidi.

Myslel jsem, že internetové vyhledávače jsou vševědoucí. V dočasné nouzi, hnán projevy počínajících abstinenčních příznaků, zadal jsem tedy s důvěrou výraz "ponoukadlo" a vyhledávač mi nenašel nic ani doma ani ve světě. Dokonce se mě přístroj provokativně zeptal, jestli jsem náhodou nechtěl najít "porno kadlo", což jsem tedy nechtěl a navíc vůbec nevím, co bych od takového divného kadla mohl čekat. Ale co můžu čekat od svého ponoukadla, to už vím naštěstí úplně přesně, protože ta úžasná chuť a fascinující účinek se nedají nikdy zapomenout. Je vidět, že na počítač a internet se v těch opravdu důležitých věcech nelze spolehnout a pro hledání dalších zásob svatého grálu alchymistů bude třeba zvolit jiný postup. Ale rozhodně se nedám odradit. Ponoukadlo je totiž, jak už naštěstí vím, elixír, který za to opravdu stojí!

Právě na mne ze svého úkrytu po dlouhé, předlouhé době jukla moje slabá vůle, aby zkontrolovala terén. "Jedeš!" křiknul jsem na ni, až ji to málem - chudinku zesláblou - odfouklo zpátky do pelechu. Kdepak, ještě zdaleka nepřišel její čas.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. dubna 2011 v 22:04 | Reagovat

V morávském hantecu "poňókadla" znamenají ňadra ...

2 Gigilo Gigilo | Web | 6. dubna 2011 v 22:13 | Reagovat

[1]: A proč by takovým ponoukadlem nemohlo být právě jedno - či v lepším případě dvě - poňókadla? :)

3 Čerf Čerf | 6. dubna 2011 v 22:15 | Reagovat

No vida... Neznalost jazyků zjevně neomlouvá. Kdyby tak alchymisté věděli, že nemají zkoumat mandragoru, ale hantecko-český slovník!

4 adaluter adaluter | Web | 6. dubna 2011 v 22:54 | Reagovat

Tvůj návod na souboj se slabou vůlí, mi připoměl Šimkovsko Grossmannovské rady na zvládnutí obezity, kdy je třeba hodně spát a pořádně jíst, aby tělo bylo schopno se obezitě bránit.

5 Lucka Lucka | Web | 6. dubna 2011 v 23:10 | Reagovat

Ten vyhledávač je ale blb! Každý přece ví, že slvo "poňoukadlo" vzniklo zkomolením slova "panákadlo" a právě to ti měl ten hlupák navrhnout! Na každou slabou vůli zabírá panák - panákadlo - poňoukadlo. Předci to věděli, jinak by to do slovníku nezařazovali.

6 Čerf Čerf | 6. dubna 2011 v 23:24 | Reagovat

[4]: Je to tak, slabou vůli je třeba ještě oslabit, aby si ani neškrtla. Škrt!! :-))

[5]: Hlupák mi nenavrhnul nic, tak si musím vystačit s vlastní invencí :-). Ale ten panák není špatný nápad. Jdu na věc! :-)

7 fossilrose fossilrose | Web | 7. dubna 2011 v 6:37 | Reagovat

Možná by stačila substance z které by šlo vyrobit zlato - kámen mudrců. Existují i jiné možnosti. Alchymisté bývali vynalézaví za Rudolfovské éry. Někteří zhmotňovali tmu jiní prostě vařily špekáčky na úkor elixíru života. Nakonec stejně zvítězila obyčejná práce. Ten dělá to a ten zas tohle.

8 Čerf Čerf | 7. dubna 2011 v 7:07 | Reagovat

[7]: Kdo okusil pravého ponoukadla, dobře ví, že nějaký kámen mudrců je oproti možná roztomilou, ale jen hračkou pro děti. Rád vyměním! :-)

9 Naďa Naďa | Web | 7. dubna 2011 v 8:19 | Reagovat

Moje ponoukadlo se má u mě docela dobře. Většinou se mu podám bez boje. Ovšem někdy ty výsledky jsou opravdu zajímavé. Trochu neřízená střela :-)

10 š š | Web | 8. dubna 2011 v 15:53 | Reagovat

Já se svojí slabou vůlí nebojuji, proč taky - máme stejné zájmy, tak hezky spollupracujeme. Jó, ale takový boj s tou silnou - to je zápřah a výzva pro bojovníky :)

11 Janah Janah | Web | 8. dubna 2011 v 19:44 | Reagovat

Nejlepším ponoukadlem jsem pro své okolí já! :D  No, a mě zase ponoukají jiní...Takový věčný ponoukaný koloběh života.

12 Čerf Čerf | 8. dubna 2011 v 19:53 | Reagovat

[9]: Ano, neřízené střely znám ze svého působení dobře  :-))

[10]: Dobrá strategie. já se se silnou vůlí poperu, až si ji vypěstuji :-)

[11]: To je pěkné! Což o to, já si taky čas od času zaponoukám, jen si nejsem jistý, že to má na ty, co bych je rád oblažil, pozitivní dopad.

13 Melinda Melinda | 14. dubna 2011 v 22:01 | Reagovat

Svatá pravda! Nemám to správné ponoukadlo, které by mi zabránilo dát si další skleničku vína a k tomu jenom něco velmi malého na chuť.... Ponoukadlo, čekám na Tebe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama