Štěstí

20. dubna 2011 v 22:19 | Petr Vápeník |  Filmy
"Štěstí. Co je štěstí? Můůůůůška jenom zlatá!!!" slyším stále Jaroslava Marvana jako filmového profesora jazyka českého, kdykoli se hovoří o štěstí. Ale režisér Bohdan Sláma o štěstí nehovořil, ale rovnou o něm v roce 2005 natočil film. Moc dobrý film, který bych jistě zařadil mezi svých TOP10 filmů natočených po vzniku samostatné České republiky a mohu ho každému jenom doporučit. Jak ale natočit výborný film o mušce jenom zlaté, kterou si ještě navíc každý představuje docela jinak? Jak docílit toho, aby film vystavěný na celkem sentimentální kostře nebyl ve svém vyznění ani trochu sentimentální? Jak to udělat, aby z toho, co je ve skutečnosti křehké a nepostižitelné, co existuje jen v podobě lehkého jiskření uvnitř zešeřelé komory citů, neudělalo filmové zpracování sádrovou bustu? Inu, musíte to setsakramentsky umět, musíte zbláznit lidi kolem sebe, aby ze sebe vymáčkli to nejlepší, a taky musíte mít špetku… štěstí.

Základní osnova příběhu je poměrně jasná a točí se kolem tří hlavních postav, zahraných tak dobře, že všichni herečtí představitelé byli (poprávu) odměněni za své výkony Českými lvy. Dáša (Aňa Geislerová) je svobodnou matkou, která kvůli prohlubujícím se psychickým problémům nezvládá ani sama sebe, natož péči o své dva malé synky. Jen o pár pater panelákového bloku níže bydlí Monika (Táňa Vilhelmová), jejíž přítel odjel za prací do Ameriky a ona si neumí představit, jak to půjde v jejím životě dál. No a Tonda (Pavel Liška) je z pohledu většinové společnosti outsider, který obývá se svou postarší tetou polorozpadlý domek. Tím, co navede dosavadní vztahy mezi hlavními postavami na zcela jinou kolej, je skutečnost, že Dáša je převezena do psychiatrické léčebny a Monika s Tondou se rozhodnou o malé klučíky postarat.

V rodinách Moniky i Tondy vypadá na pohled vše dobře a uspořádaně. Drobným problémem je fakt, že oba rodičovské páry mají zcela jinou představu, jak by podle nich měly být jejich děti šťastné. Jak je to zvláštní, domnívá-li se někdo, že ví lépe, jak by ten druhý měl být šťastný. A jak to přitom vypadá jednoduše: Stačí přece, aby sdílel stejné hodnoty, stejné postoje… Vždyť je to tak pochopitelné, tak logické! Proč tomu není schopen porozumět? Dělá mi to naschvál? Jak si může takhle šlapat po svém štěstí?! A tak jsou Tonda s Monikou a dětmi postupně vytěsňováni až do nekomfortní oázy Tondova domku, kde nachází zvláštní narychlo vzniklá rodina pevnou půdu pod nohama ve vzájemném soužití, které balancuje na pomezí přátelství a lásky. Jak dlouho ale ten stav křehké rovnováhy, který je ve zpětném pohledu tak jasným - i když nesnadno dosažitelným - zosobněním skutečného štěstí, může vydržet? Co se stane, až se vrátí Dáša pro své děti? Vrátí se vše do starých kolejí a Monika odjede podle původního plánu za svým milým za oceán?

Celý příběh je vlastně zcela obyčejný, neokázalý, uvěřitelný. Mnoho diváků si asi dovede snadno představit, že by se dostali do toho obyčejného a přesto tak výjimečného světa, kde není nic nalinkovaného, nic nečpí po scénáristickém inkoustu, ale vše voní čerstvou skutečností. Každý jako by si snadno dokázal promítnout sám sebe do hlavních postav, umí si brýlemi svých vlastních prožitků prohlédnout pohnutky jejich jednání. Tak jako se vyjímá Tondou nadšeně stavěná nová koupelna v prostředí zanedbané ruiny, takový se zdá být mikrosvět dvou lidí spojených dohromady zvláštním předivem okolností a oboustranně zneklidňující vzájemnou náklonností v porovnání s nivelizovanou šedí panelákové společnosti vyznávající vše spořádané, co by se takzvaně mělo a slušelo. A my jako diváci Tondovi s Monikou fandíme, cítíme na nich, jak je důležité každému dopřát jeho právo na vlastní podobu štěstí. Teď jen abychom podobné právo dopřáli i těm, co nás obklopují v našem skutečném světě a které bychom občas možná taky s chutí svázali do kozelce našich vlastních "správných" představ o štěstí.

Tak výborný film, který získal celkem sedm Českých lvů několik ocenění na významných zahraničních festivalech (nejlepší film v San Sebastianu, Montrealu, Athénách a v Anges) a stal se jasně nejlepším českým filmem roku 2005, samozřejmě nutí k přemýšlení: Je štěstí možné vnímat "on-line" nebo si ho dokážeme vždy uvědomit až s odstupem? Je možné se pro ně vrátit podruhé do stejných míst? Je to pocit intenzivní nebo tiše rozjímavý? Zažili jsme ho někdy skutečně nebo se o něm dozvídáme jen z filmů, z románů a z vyprávění lidí, kteří rádi přehánějí?

Já jsem si každopádně pro sebe z filmu vzal, že jít svou vlastní cestou za štěstím by se mělo vždy a za všech okolností tak upřímně, jak jen jsme toho schopni. I kdyby se ta cesta zdála nezasvěceným očím na pohled sebenesmyslnější. Kéž bych to vždycky - stejně jako sobě - dokázal dopřát i těm, na kterých mi záleží!


Náměty k diskusi pro komentující:
Zažili jste vy osobně někdy to, co si ve svých snech představujete jako dokonalé štěstí?
Kterých pět českých filmů z doby po roce 1989 považujete za nejlepší?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ▓▒ Mary Depp Snape ♥ ▒▓ ▓▒ Mary Depp Snape ♥ ▒▓ | Web | 20. dubna 2011 v 22:28 | Reagovat

dokonalé štěstí snad ani není realné.Možná tak něaký fet'ák,zdroguje se a myslí,že už nebude štastnější.Podle mě je to jen iluze.

2 adhoc adhoc | 20. dubna 2011 v 23:09 | Reagovat

Štěstí pramení z hluboké nevědomosti a nebo ho objevujeme ve chvíli, kdy dojdeme k hranici svého já. V okamžiku kdy nám docvakne, že štěstí je, když se ti nesvírá žaludek strachem a můžeš se volně nadechnout. A v takovou chvíli si přejeme, aby se na nás, kurňa, alespoň na okamžik taky usmálo.

3 Melinda Melinda | 20. dubna 2011 v 23:09 | Reagovat

Pro mě určitě několik sice krátkých, ale za to opravdu téměř dokonale šťastných chvilek existuje. A všechny jsem je zažila vlastně asi na cestách. A to "obyčejné" štěstí často nevnímáme, až když se něco zvrtne, tak si zpětně uvědomíme, že jsme vlastně asi byli relativně štastní. A ty filmy? Želary, Pelíšky, Samotáři a z poslední doby Občanský průkaz, protože to je přesně to, co jsem prožívala v mládí.

4 š š | Web | 21. dubna 2011 v 9:54 | Reagovat

Film jsem neviděla, ale asi to napravím.
Vysněné štěstí není ve skutečnosti naplnitelné - tak to  mám alespoň já. Kolikrát jsem si představovala situace, kde bych se měla cítit šťastná, a když třeba nastaly, tak jsem se ten vysněný pocit štěstí ani nedostavil (minimálně ne v té míře). A pak jsou situace, kdy je člověk opravdu šťastný a vůbec by nečekal, že ho to tak naplní.
Pět filmů.. hm - mám ráda Pelíšky, Musíme si pomáhat, Anděl páně, Kolja, Samotáři. Ale určitě je jich víc dobrých, jen si nemůžu na žádný vzpomenout :)

5 JanaP JanaP | 21. dubna 2011 v 10:14 | Reagovat

Ja mela stesti a vsimla jsem si, ze v tentyz cas, kdyz bezelo "Stesti", davali na dvojce Onegina. Druhe stesti spocivalo v tom, ze se mi podarilo si udelat cas a opravdu se pred blikajici obrazovku posadit.
Je to uz dva dny a porad se unasim na vlnach te krasy.
Je to divny - cim to, ze klasicka ruska dila nesou vzdy vysokou kvalitu filmoveho zpracovani (Vojna a Mir, Doktor Zivago, Onegin, ...). Ze by to bylo temi predlohami, ktere nedovoli ani americkym filmarum udelat z toho frasku?

PS. Slecny a pani, pokud jste nekdy v minulosti propadli kouzlu Ralpha Fiennese, nemuzete jeho Onegina nevidet :-)

6 Naďa Naďa | Web | 21. dubna 2011 v 10:44 | Reagovat

Tak na otázku o zažitém štěstí vždycky odpovídám trochu nezajímavě. Zažít štěstí někdy nebývá hned vidět. Štěstí se u u nás na nějakou chvíli zabydlelo, aniž bych si toho všimla. Až po letech, kdy se nám dařilo dost zle, našla jsem jsem magnetofonovou pásku, kde dcera čte článek z čítanky, koktá (prvňák) a muž ji opravuje. Já vedle vařím a zkouším synka data našich narození, což má ve 4. třídě umět. Na závěr záznamu se děti pošťuchují. Jeden obyčejný večer a já jsem si uvědomila, jak jsme byli v té době šťastní.

7 Naďa Naďa | Web | 21. dubna 2011 v 10:58 | Reagovat

Mně se nejvíc líbily Želary, Výlet, Obecná škola, Všichni moji blízcí (!) a Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.
Myslela jsem, že jich ani 5 nedám, ale zjistila jsem, že je jich víc :-)

8 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 21. dubna 2011 v 11:22 | Reagovat

Moc upřímný film.

Absolutní štěstí mám vždy, když se dívat na Shawshank Redemption - při TOM. Tak silný pocit už žádný jiný film nepřebil, a to jsem bylo veleskeptické, když je všude tak vysoko umístěn - a ona je to pravda. A mám ho i opakovaně, i při poslechu strhujícího soundtracku.
Je to nejcitovější film pro malé stvoření.

Snad doufám, že se trefím a nenalezneš tam nějaký film v roce před - já mám české filmy moc rádo, ale většinou ne nejraději, abych o nich hledalo kdejakou podrobnost:
Obecná Škola, Pelíšky, Slavnosti Sněženek, Fimfárum, Brainstorm (výborný televizní film, který mě nesmírně překvapil).

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. dubna 2011 v 11:34 | Reagovat

Obecná škola
Fimfárum
Pražská pětka
Kozí příběh

10 Lucka Lucka | Web | 21. dubna 2011 v 12:03 | Reagovat

Štěstí je když není průjem ani zácpa, když nekručí v břiše a když se na vás usmívá okolí. Jenže to málokdo ocení...:-D

11 Janah Janah | Web | 21. dubna 2011 v 12:57 | Reagovat

Štěstí je pro mne blíže nedefinovatelný stav, kterému jsem nejblíže někde sama v přírodě, kdy je krásně a já si uvědomuji, že jsem té krásy malinkatou součástí a všechno souvisí se vším...

Film štěstí mě neoslovil, chvílemi mi připadá hodně šroubovaný a přehrávaný a předvídatelný....

12 Čerf Čerf | 21. dubna 2011 v 23:52 | Reagovat

[1]: Jako na vystoupení výborného kouzelníka: Všichni vědí, že je to iluze, a přece podléhají :-).

[2]: Jsem vděčný za takovou nevědomost. A nemusí se smát, stačí když se právě nemračí.

[3]: Každá chvilka dobrá. Hodné závisti, ale takové, co - doufám - není hříchem.

[4]: Myslím, že štěstí občas zaťuká na rameno, když ho nečekáme a má z toho dětinskou radost. Očekávané a plánované štěstí aspoň u mě nefunguje.

[5]: Dlouho jsem váhal a nakonec jsem si řekl, že sám půjdu sobecky po Štěstí a Oněgina nechám tobě :-). Ale díky za dobrý tip, poohlédnu se. Vidíš, to mě nenapadlo, ale je to pravda, taky si nepamatuji na nějaký totální propadák natočený na motivy ruských klasiků. Možná je to proto, že jde o věci pro standardní prznitele obtížně srozumitelné, takže si je vyhledávají skuteční fajnšmekři mezi filmaři.

[6]: Je skvělé, když nás takový záznam zpětně usvědčuje ze štěstí. Bez něj bychom si to třeba ani neuvědomili. Děkuji.

[8]: Zajímavé, další sprška vody do studny inspirace, díky za ni.

[10]: Díky, podle této definice jsem vlastně právě teď skoro šťastný, jen si ještě musím pustit v televizi nějaké správné usmívající se okolí :-).

[11]: To je moc pěkná definice nedefinovatelného štěstí, děkuju ti za ni. S předvídatelností filmu zcela souhlasím, u té šroubovanosti a přehrávanosti mám sice jiný názor, ale od toho názory a dojmy jsou, aby byly různé.

13 Čerf Čerf | 22. dubna 2011 v 0:16 | Reagovat

Napadá mě, že jsem vlastně svou troškou nepřispěl a jen okomentoval jiné trošky. Tedy ještě za mě: Ano, zažil jsem takové úžasné chvíle a zažívám je. Srovnatelné se sny ale krásnější! A vůbec nevadí, jestli je to jen iluze.

No a moje TOP5? Asi Obecná škola, Návrat idiota, Nejasná zpráva o konci světa, Záhrada, Kytice.

14 Janah Janah | Web | 22. dubna 2011 v 20:04 | Reagovat

[13]: Já bych ještě přidala - Sedím na konári a je mi dobre, a pak to taky budu mít komplet.

15 Lucka Lucka | Web | 23. dubna 2011 v 20:06 | Reagovat

[14]:Po Sedím na konári a je mi dobre mi dobre nebylo...:-\

16 Vlaďka Vlaďka | Web | 14. ledna 2012 v 1:22 | Reagovat

má ráda tenhle film, skvělí herci...

štěstí si uvědomuju, život mě naučil, jinak jsem kdysi štěstí vnímala až ve chvíli, kdy pominulo, jako většina lidí, tteď už to tak není...

mám ráda fimy Mrtvej brouk, Návrat Idiota, Příběhy obyčejného šílenství, Do blba a Snowborďáci, ale vzpomněla bych si i na víc :) třeba Horem pádem

17 Janička Janička | E-mail | Web | 15. října 2015 v 8:21 | Reagovat

Štěstí přináší šperky s karneolem. Sama jsem tomu nevěřila, ale jsem daleko spokojenější https://www.sperkyprozeny.cz/Sperky-dle-kamenu/Karneol/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama