O školních tahácích

1. června 2011 v 21:52 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Docela by mě zajímalo, jestli existují nějací lidé, kteří nikdy v životě ve škole nepoužili tahák. A pokud existují, rád bych věděl, zda je tomu tak proto, že jsou natolik čestní anebo to má jiný důvod. Jsou to géniové s fenomenální pamětí? Jsou to rebelové, kteří zásadně odmítají plout s davem nebo lidé bojácní, kteří by si to také rádi vyzkoušeli, ale bohužel se při páchání podobného přestupku třesou tak, jako by osnovali teroristický útok? Anebo jsou to jen lenoši, kterým je líto hnout prstem a ani pokušení učinit něco nekalého je nepohne k činu?

Když jsem ještě chodil do školy, přišlo mi postavení studenta a učitele nevyvážené nejen mocensky, ale i "tahákově". Zatímco studenti byli za své načapané taháky popotahováni a sankcionováni, učitelům, jejichž tahákům se eufemicky říkalo "přípravy", to procházelo zcela bez problémů a dokonce po nich jejich ředitelská a inspektorská vrchnost takové taháky vyžadovala. Učitelské taháky ovšem většinou moc kvalitní nebyly Protože se nemusely skrývat v ilegalitě, bývaly zbytečně veliké, byly náročné na orientaci a často se vyznačovaly křiklavými kombinacemi barev. Ve volné přírodě, nechráněn protekcionistickými pravidly, by musel takový druh taháků brzy vyhynout.

Já sám jsem si tahák připravoval mockrát. Paradoxně jen málokdy jsem ho doopravdy použil; často se mi stalo, že právě tvorba taháku byla tím nejužitečnějším způsobem přípravy, mnohem účelnějším než plané memorování informací, takže se pohotovostní tahák nakonec ukázal být nadbytečným. Také jsem zjistil zajímavou skutečnost, že když jsem se pokusil tahák použít, ve stejný okamžik jsem přestával normálně uvažovat a spoléhat se sám na sebe a místo toho jsem jen chaoticky hledal na kousku papíru spásné informace, ber kde ber. A tohle"vypínání" zdravého rozumu se mi zdálo být do té míry nepříjemné, že jsem taháky nakonec používat úplně přestal. Abyste správně rozuměli: Nepřestal jsem si je tvořit, jen už jsem je nepoužíval.

Osobně si myslím, že schopnost udělat si kvalitní tahák, je pro život velmi cenná. Ne snad proto, abychom jednou - tázáni slavnostním hlasem, bereme-li si vedle stojící dámu dobrovolně - vyjmuli zpoza manžety našestkrát přeložený papírek a začali v něm nervózně hledat správnou odpověď. Ale schopnost umístit co nejširší výběr podstatných informací do co nejmenšího prostoru považuji za mimořádně přínosnou. Člověk, který si dokáže připravit kvalitní tahák, nejenže při jeho přípravě nenásilně pojme spoustu informací, ale bude asi i schopen vybrat ze záplavy dat různé kvality ta, která mu nejspíš budou doopravdy užitečná.

Proto si myslím, že s taháky by se rozhodně nemělo bojovat, ale školy by naopak dovednosti v psaní taháků měly cíleně podporovat. Již od základní školy by měl být samozřejmě v rozvrhu kromě standardních předmětů i předmět Psaní taháků, ve kterém by si zprvu žáci a posléze studenti mohli připravovat kvalitní taháky do ostatních hodin. Stejně se to tak neorganizovaně děje, tak proč tomu nedat náležité teoretické základy, schopné odborné vedení a profesionální materiálně-technickou a metodickou podporu? Na závěr středoškolského studia by se pak pochopitelně dalo z předmětu i státně maturovat (podle volby by se zkouška skládala z lehkých nebo těžších taháků) a že si na maturitu z taháků studenti přinesou opravdu kvalitní taháky, to tak nějak patří k profesní cti. Je ale také docela dobře možné, že povinným používáním taháků by se taháky studentům do té míry znechutily, že by se všichni natruc dobře učili, jen aby si nemuseli připravovat ten trapný tahák, co měli za úkol.

Ještě jsem chtěl říct něco dramaticky vzletného a dostatečně slavnostního na závěr… Ostatně, někde jsem to tu měl…. Takový malý papírek to byl, nevidíte ho někde? Sakra, kam jsem ho jenom… A takovou jsem si s tím dal práci!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. června 2011 v 22:17 | Reagovat

Můj kamarád to dotáhnul k dokonalosti, v obleku měl rozmístěno plno taháků a pravé kapse měl "plánek taháků", aby věděl, kam šáhnout.

2 Melinda Melinda | 1. června 2011 v 22:17 | Reagovat

Měla jsem jednu "osvícenou" učitelku, která tahák sice zabavila, ale komentovala to, že pokud dotyčný není úplný blb, tak si snad při psaní taháku alespoń něco zapamatoval...

3 Charlie Charlie | Web | 1. června 2011 v 22:23 | Reagovat

Základní a těžší úroveň státní maturity z psaní taháků by se jistě rozlišovala velikostí papírku, na který musí student danou látku vměstnat.
Nepamatuji si, že bych kdy použila tahák. Ano, vypisovala jsem si tzv. "zhuštěné vědomosti", ale na tahák byl ten kus papíru moc velký a nápadný. Navíc jsem na to moc velký srab. :)

4 Lucka Lucka | Web | 1. června 2011 v 22:24 | Reagovat

Asi tomuto tématu také věnuji článek. Je to totiž bezedná studnice.
Největšího rekordu jsem dosáhla při psaní taháku na organickou chemii. Musely se mi na něj vejít všechny obrázky vzorců sloučenin i s triviálními názvy. Nakonec z toho byly čtyři obsáhlé harmoničky s očísličkovanými stránkami a taky ještě harmonička pátá, kde jsem měla ty triviály seřazené abecedně a u toho název taháku a číslo stránky, kde tu věc najdu.

5 Bylinka Bylinka | Web | 1. června 2011 v 22:34 | Reagovat

Tak tenhle článek mě pobavil! Ať už přirovnání taháků velkých rozměrů k druhu, který by byl ve volné přírodě odsouzen k záhubě, tak plán zakomponování tahákologie do rozvrhu :)
Kdo by tahák nikdy napoužil? Pravda, znám pár takových případů, ale to je snad proti přírodě, ne? Ale na druhou stranu taky musím dodat, že narozdíl od zbytku svých kolegů jsem na tom byla ještě dobře. Nejen, že jsem taháky měla málokdy a když už, tak na ně nikdy nikdo z učitelů nepřišel.
Docela mě taky pobavila historka, kterou mi jednou vyprávěl taťka. Za jeho školských let to jeden z profesorů řešil tak, že u koho našel tahák, dostal čtyřku. Ten stupeň nahoru byl za přípravu na hodinu :) Takhle mi to přijde aspoň spravedlivé!! :)

6 Aleee Aleee | Web | 1. června 2011 v 22:44 | Reagovat

Když jsem ještě studovala gympl, díky technice už jsme měli všechno vychytané, ale zase to ztrácelo význam tebou zmíněný - zapamatování si látky při tvorbě taháku. Zkrátka a dobře někdo tahák připravil na počítači, písmo tak 5 nebo 6, vytiskl v aspoň dvaceti kopiích a pak se to jen hezky rozstříhalo a rozdalo :-).

Já ty taháky použila výjimečně, ale teď jsem si vzpomněla, že moje nůžky v celém procesu hrály důležitou roli (byla jsem jediná, kdo si ty nůžky do školy nosil). Ono nastříhat tolik papírů, to dá práci :-). Na gymplu jsem o putování svých nůžek po třídě dokonce napsala fejeton na téma "cesta tam a zase zpátky" a byla jsem oceněna za originalitu :-).

7 Čerf Čerf | Web | 1. června 2011 v 22:56 | Reagovat

[1]: Výborné! Jen to nepoplést.

[2]: Nejlepší metodou boje proti tahákům je taháky povolit a upravit podle této skutečnosti charakter testu nebo písemky, aby byly taháky s jednotlivými informacemi k ničemu. Takové podlosti je ovšem schopen jen velmi osvícený nebo naopak velmi zvrhlý učitel :-).

[3]: Prostě jsi jen využila tu tvůrčí část celého tahákového procesu a k praktické podvodné aplikaci jsi nedošla :-)

[4]: Tak tohle bych rád viděl! Jeden čas jsem měl pěknou sbírku zabavených taháků, to byl dobrý sport :-).

[5]: Tak to je moc dobré s tou čtyřkou. Kdybych propadal, připravoval bych taháky jako vzteklý :-).

[6]: To bych interpretoval jako predispozici k filmovému střihu :-))

8 Naďa Naďa | Web | 2. června 2011 v 9:06 | Reagovat

Docela by mě taky zajímalo, zda existuje člověk, který tahák nikdy v životě nevyrobil a nepoužil. Já jsem si k maturitě dala šít speciální šaty, tedy s vysokými manžetami, kam jsem ty taháky ukryla. Nakonec jsem je nepoužila, měla jsem jiné otázky a světe div se, odmaturovala jsem. Jinak jsem se pobavila nejen tvým zamyšlením, ale taky komentářema tvých čtenářů.

9 š š | Web | 2. června 2011 v 9:15 | Reagovat

Tak se klidně přiznávám, tahák jsem nikdy nepoužila. Jednou jsem si ho zkusila napsat na papír - byl hezký, to se musí uznat, ale díky málo praxe v podstatě nepoužitelný. Pak ještě jsem si jednou na střední napsala tahák tužkou na lavici, ale když učitelka rozdávala papíry, tak jsem ho nervózně smazala :)jsem moc velký nervák (a navíc jsme si s kamarádkou na střední dost radily, tak postup byl - každá se naučila něco :) A na vejšce mi to za to nestálo, a celkově mi to přišlo tak nějak pod mou úroveň. Ano, neměla jsem sice jedničky, ale byly to moje zasloužené trojky :)

10 bretislav bretislav | Web | 2. června 2011 v 12:30 | Reagovat

Taky jsem si nějaké nachystával, ale skoro nikdy je nepoužil, strach o odhalení působil. Víc než taháky mě bavilo si dělat časové harmonogramy, kdy co a do kdy zvládnu, ke konci vždy musela být nějaká pozitivní "rezerva". Měl jsem radost, když jsem se pak dostal "do předstihu" (stimulovalo mě to se do něj dostat), ale obvykle předstih nevydržel a harmonogram s novou rezervou jsem opakovaně měnil a měnil a zase mě to bavilo, i když časová tíseň narůstala a z rezervy moc nezbývalo. Před zkouškou by harmonogram zpravidla potřeboval ještě aspoň týden navíc. Na průmce jsem si ve čtverečkovaném sešitě A4 vedl po nějakou dobu jakýsi barevný denník, kde zaškatulkované činnosti měly své barvy (zpozdilá hravost z dětství?), doplňované ještě poznámkami (název shlédnutého filmu atd.). Pak na koleji jsme měli spolužáka, byl neskutečně skromnej (a zvláštní), v noci vylejzal z pokoje na chodbu, aby nás nerušil a tam při chatrném světle si opisoval poznámky na polepenou krabičku od sirek(!). Takových krabiček měl hodně, takovou miniaturizaci a titěrnost písmenek jsem nikdy už neviděl. To snad nebyly taháky, on šetřil papír. Ale hned v prvním ročníku školu opustil, učení mu nevyšlo.

11 adaluter adaluter | Web | 2. června 2011 v 19:19 | Reagovat

Tak se hrdě přiznám, na taháky jsem byla moc velký posera. Já si ho i udělala, ale těsně před akcí, jsem to neustála, v lepším případě jsem ho zahrabala někam na dno tašky, v horším rozcupovala na prvočinitele, v obavách, aby ho snad v odpadcích se hrabající učitel neidentifikoval. Byla jsem přesvědčená, že by stačil kantorovi jediný pohled na vynervovanou, chvějící se mě a měl by jasno. Naštěstí jsem také byla typ, který nejvíc informací pobere jejich přepisováním a tříděním, takže taháky nakonec i své výsledky měly.

12 ichos ichos | Web | 2. června 2011 v 20:58 | Reagovat

Já jsem byla na taháky taktéž srab. Pamatuju na spolužažku, která je distribuovala sve velkém a přesně jak píšete - sama látku uměla dokonale, protože jí to pomohlo při přípravě.

13 Čerf Čerf | 2. června 2011 v 22:15 | Reagovat

[8]: Tak tomu říkám poctivá příprava na maturitu :-)

[9]: Je to trochu na hlavu postavené, když se lidé "přiznávají" k tomu, že jednají poctivě. Klobouk dolů před tvým přístupem. Tahák jako formu přípravy uznávám. Použitý tahák teď už ne :-).

[10]: Moc pěkné komentáře, harmonogramy mají své kouzlo :-)

[11]: Já jsem jako učitel párkrát taháky oficiálně povolil a dokonce jsme se byli se studenty schopni dohodnout i na maximálních rozměrech taháku :-). Ale nemůžu vyloučit, že někdo podváděl a měl větší :-)).

[12]: Dobrý způsob přípravy. Ale co neberu, to je používání cizího (třeba koupeného) taháku. V tomhle jsem stará škola a jde mi to proti srsti.

14 Lucka Lucka | Web | 3. června 2011 v 7:18 | Reagovat

[13]: ad 12\ Koupené taháky stejně nefungují, to je normální podvod. Já to zkoušela.

15 ichos ichos | Web | 3. června 2011 v 19:59 | Reagovat

[14]: kamarádka je neprodávala, jen poskytovala línějším spolužákům. Mně to nevyhovovalo, nejlépe je udělat si to po svém ;)

16 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 3. června 2011 v 21:41 | Reagovat

Byla doba, kdy se bez taháků neobešla celá třída, a to každou písemku. Profesoři jich našli pouze pár, ale snažili se a pořád snaží docela dost=) Přesně nevím, proč jsem je přestala používat, ale nejspíš bych s tím měla zase začít, protože je někdy nemožné se naučit všechno na další den.

17 david-r92 david-r92 | Web | 5. června 2011 v 16:06 | Reagovat

Určitě si každý už někdy udělal tahák. Ti hloupí a líní ho dělají furt, chytří a nejchytřejší je občas použijou. Přece nemůžeme mít všichni mozek jen na školu, že? :-)

Ten předposlední odstavec je úžasný! :-) Zavést do školních předmětů tvorbu taháků... a ještě z toho maturovat - no tak to by bylo drsné! :-D A možná máš pravdu i v tom, že si děláme taháky, protože se nechcem učit... ale kdyby nás tvorba taháků omrzela a začali jsme se normálně učit, to by bylo na světě chytrých lidí... :-)

Škoda jen, že nic z toho nehrozí... :-(

18 Tril Tril | Web | 5. června 2011 v 16:53 | Reagovat

Cha cha! Já je teda dělala furt a na všechno (téměř teda... kromě dějáku a práva) a taky jsem je vždycky použila, protože mi bylo líto té námahy. Naopak mě strašně bavilo, když mě nikdy nikdo nechytil. Podle mého je to ta nejlepší cesta učit se to, co v životě člověk využije a zajímá ho to, než aby si zahlcoval hlavu.

19 my-e my-e | Web | 27. července 2011 v 20:57 | Reagovat

Jsem na střední. Je to něco jako gymnázium. Máme ve třídě pár lidí, kteří se opravdu rádi a s vervou učí. Tahák prý v životě nepoužili, ale moc rádi je vyrábí jiným. Já si taháky dělám jen do předmětů, který se mi nechtějí učit a znám je, ale nejsem si až tak jistá. Obvykle je to Biologie a Fyzika. Do chemie a matiky máme učitelem povolený taháky. Při písemkách rád odchází a my pracujem ve skupinkách ;) Taky si rádi posíláme písemky a dopisujem to co druzí nevěděli. :D Taháky jsou fajn.

20 Ilma Ilma | E-mail | Web | 29. července 2011 v 20:24 | Reagovat

Myslím, že každý alespoň jednou tahák vyrobí a použije. :)

21 Rob Rob | 8. ledna 2014 v 19:16 | Reagovat

čawko všichni ja používám už nějakou dobu tahákovou propisku a na to nepřijde nikdo vždycky si to jen natisknu a nalepim je to bomba, uz nevim kde sem ji koupil ty stranky zrusili ale kamosi ji kupovali teďka tady tak skuste:

tahakovapropiska.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama