O starých a nových věcech

30. července 2011 v 17:36 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Myslím, že kdyby to záleželo jen na mně, hrubý domácí produkt by dost silně stagnoval. Nemám totiž dostatečně vyvinuté konzumní instinkty, které by mi velely starší věci při nejbližší příležitosti opustit a nahradit novými. Nechávám věci, aby sloužily tak dlouho, dokud to ještě aspoň trošku zvládají a nad jejich nedostatečnostmi, které vždy vyniknou v porovnání s novou natěšenou generací věcí nových, mávám rukou. Něco jsme spolu prožili, tak je nechávám volně dosluhovat a nerozdávám výpovědi "na hodinu". V mé domácnosti tak najdete starou neekologickou ledničku, televizi z doby, kdy ještě jejích necelých 60 úhlopříčných centimetrů odpovídalo střednímu rozměru obrazovky, zatímco dnes vedle moderních plazmových obrazovek přes půl stěny vypadá jak anorektička zabloudivší na akci XXL klubu.

V kapse mi vibruje mobil, který byl ještě před třemi lety považován za dostatečně chytrý, i když nad jeho schopnostmi teď kdejaký dotykový IQ načepenec jen protočí své digitální mnohamegapixelové oko. Když mi jeden podomní prodejce chtěl ukázat, jak jeho exkluzivní a supervýkonný vysavač ve srovnání s mým starým dýchavičným luxíkem jménem Žeryk zazáří, vyhodil jsem nikoli Žeryka ale předvaděče s vysvětlením, že můj starý vysavač nikdo takhle tupit nebude, protože když my dva jsme spolu luxovali prach světa, milý prodejce ještě tahal kačera a ani ho nenapadlo, že jednou bude strašit spoluobčany fotografiemi miliónkrát zvětšených nenávistně se tvářících roztočů . Snažím se tedy neopouštět jen tak lehce staré věci pro nové, snad v bláhové naději, že se jednou za dlouholeté zásluhy stejně zachová svět ke mně, i když je mi jasné, že nejspíš ne, protože "HDP syndrom" se ze světa věcí postupně přelévá i do světa lidí.

Stejně tak jsem spokojený se svým notebookem. Je sice při svých sedmnácti diagonálních palcích neskutečně těžký a nanosil jsem se ho na rameni tolik, že se (nejen v tomto smyslu) kloním na pravou stranu. Svítí a hřeje tak, že baterie ho byla schopna pohánět i v lepších dobách sotva dvě hodiny a dnes už nezvládá ani půlhodinovou cestu vlakem z Prahy do Dobřichovic. Ale ani to by mě nejspíš nebývalo pohnulo k pořízení náhrady. Až touha cestovat a mít o tom možnost dát vědět. Prostě jsem si neuměl představit, že bych jednou odjel na dovolenou a jen tak jednoduše dal vale vám, mým milým a věrným čtenářům. Zároveň jsem si ale neuměl představit, že bych na delší cestu mezi jiné potřebné věci přibalil svého počítačového hrocha, který začíná být nervózní, kdykoli se vzdálí na víc než dva metry od zásuvky.

No a tak jsem se předevčérem rozhodl, že si pořídím nový počítač. Abych byl uctivý, nechci ho proto, aby mého "hrůška" nahradil, ale aby ho zastal v dovednostech, na které už starý notebook nestačí, tedy hlavně ve výdrži a v pohyblivosti. No a za pouhé dva dny už mám nového bílého krasavce; no, tedy spíš krasavečka. Diskaři by s ním hodili o dost dál než svým atletickým náčiním, protože je o dost lehčí než disk. Teď se snažím naučit mrňouse aspoň část z toho, co jsme se starším a větším "strejdou" společně objevovali víc než 3 roky. Nechci, aby z nich byli konkurenti, oba budou mít oblast své působnosti a doufám, že starší mladšímu předá část svého know-how a ten mladší staršímu pružnější pohled na svět. Teď jim to ještě musím nějak pochopitelně vysvětlit.

Dnes poprvé tedy píšu zkušební článek na nové maličké klávesnici a obrazovka ztrémovaného začátečníka nervózně poblikává. Pokud rozlišujete návštěvníky svých blogů podle počítačových IP adres, zvykněte si, že kromě trvalé adresy má Čerf i jednu adresu přechodnou a svůj pobyt bude vtipně měnit, aby ho jen tak snadno nedostihli dotěrní paparaziové či internetoví tajnoslužebníci. Poděkování za podporu růstu HDP mi ovšem mohou ekonomičtí odborníci poslat na kteroukoli z adres, já si ho najdu.

Na maličké obrazovce novice vypadá text podobně jako na velké počítačové tváři jeho zkušenějšího kolegy. Ale kdybyste v obsahu článku shledali netradičně velké množství obsahových, stylistických nebo dokonce gramatických chyb, vězte, že je to dáno hlavě jeho začátečnickou nervozitou.

Žádný učený přece ještě z nebe nespadl!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 30. července 2011 v 18:00 | Reagovat

Jméno! Hlavně ho nezapomeň pojmenovat!
Vidím to naprosto stejně, moje mobil je taky už ve středních letech, ale přesto se jí nehodlám vzdát. Dokud telefonuje, smskuje a budí, zůstane u mě. No a co, že nemá dotykový displej? Koho zajímá, že nefunguje tlačítko "nahoru"? Nehodlám dopustit, aby si připadala méněcenná a nahraditelná! :D

2 adaluter adaluter | Web | 30. července 2011 v 18:09 | Reagovat

Tak tedy vítej, štěně, neboť ze všeho nejvíc mi tvůj příchod připomíná příchod nového psího dorostence do teritoria starého barda. Doufám, že se nebudete štěkat, odhánět se navzájem od misky se žrádlem a žárlit na páníčkovu přízeň. Vězte, že v jeho srdci je dost místa pro vás oba. Ty mladší, měj trpělivost pro starochovy vrtochy, ty starší, zase pro horlivost a nezkušenost mládí. Pánečkovi pak přeju příjemné soužití ve staronové smečce.

3 Iveta Iveta | Web | 30. července 2011 v 19:07 | Reagovat

Hm, nový, bílý, krasaveček s malou klávesnicí? - :) Ale je vidět, že se na něm nejen píše jako na tom, který odpočívá zřejmě někde v povzdálí? - :) Tak ať vám to psaní spolu jde tak hezky jako doposud!

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. července 2011 v 19:20 | Reagovat

Já mám z nových bot na patě ohromný puchejř.
Doufám, že nová klávesnice je k tvým prstům přívětivější.

5 Čerf Čerf | Web | 30. července 2011 v 22:23 | Reagovat

[1]: Jméno zvážím. Taková odpovědnost ... :-)

[2]: Moc pěkně jsi to napsala. Budu to oběma předčítat na dobrou noc :-)

[3]: Právě teď jsou puštěné oba pěkně v zákrytu. Maličkej a velikej - jako pan Tau :-).

[4]: Nové boty - metla Achillova! S klávesnicí to zatím jde; v obchodě mě varovali, že bude zpočátku trochu tlačit.

6 bretislav bretislav | Web | 31. července 2011 v 9:21 | Reagovat

Tomu rozumím, my máme na chatě canoe s nápisem na přídi "Mrzák". Pořídil jsem ji (ho) hluboko v minulém století za 50Kčs, nápis výstihuje vnější podobu mockrát záplatované dřevěnky a ani dobrosrdečná hodná tchýně mě nepřiměla, abych mrzáka jakkoliv pro potěchu očí měnil, natožpak přetíral. Neteče do něj, tak coby?!

7 Aleee Aleee | Web | 31. července 2011 v 10:57 | Reagovat

Můj notebook by si s tvým starým kamarádem asi velice rozuměl, taky je nervózní, když se vzdálí od zásuvky :-).

8 Teri Teri | Web | 5. srpna 2011 v 1:31 | Reagovat

Naprosto rozumím! Taky se starejch věrnejch přístrojů zbavuju nerada a dělám to, až když musím. Mobil mám za 10 let druhej - s prvním jsme se rozloučili, když fakt zoufale nestačila paměť a už to dál nešlo. Současnej má paměť dobrou, ale je jaksi pokřapanej a přestává hrát. Ještě horší to je s počítačema - noťasy u mě slouží, dokud se neodeberou do křemíkovýho nebe. Že bych chudáka Mašínka nahradila nějakým malým zelenáčem... kdepák. Sice ta baterka není žádnej zázrak a těžkej je jako ďas... ale opusťte si ho, když s váma věrně projezdil půlku Evropy a zajišťoval spojení s domovem... :o) prostě nemožno!

9 ethnea ethnea | Web | 10. srpna 2011 v 2:41 | Reagovat

No neee, take jsem si nedavno poridila novy notes. A vubec ne proto, ze muj stary (ma prave tri roky) by nebyl dostatecne in, ale proto, ze mu odesla matrice pod klavesnici a bude muset na opravu (nez ho nasledne prodam - promin, broucku). Jenze vydrzet mesic bez notesu, to by bylo naprosto nemozne. Takze muselo dojit k nevyhnutelnemu. Jenze... Porad se nemohu rozhoupat k tomu, starecka nadobro opustit a hlavne instalace a prizpusobeni toho noveho trva moc dlouho, je slozita, ... sem vlozte milion dalsich vymluv ... Takze zatim jeste neni pouzivan. A ja se vztekam u napul nefunkcni klavesnice. Jsem desne pitoma, ale ja tak nerada menim stare a zajete veci za nove...

10 Čerf Čerf | Web | 10. srpna 2011 v 8:09 | Reagovat

[6]: Tak to naprosto chápu: Přece to nemůže být žádý Mrzák, když do něj neteče :-).

[7]: Nějaká fóbie postihující starší počítače, či co. Počítačoví psychologové si přijdou na své.

[8]: To je moc pěknej obrat: "Odebrat se do křemíkovýho nebe." Budu si pamatovat.

[9]: Taky jsem si neuměl představit, že bych vyrazil na cesty bez počítače. A přitom mě ještě před pár lety něco takového vůbec nenapadlo :-). A tyhle výmluvy dobře znám: Jen co dá práce si nastavit adresy všech oblíbených blogů! :-))

11 š š | Web | 11. srpna 2011 v 9:35 | Reagovat

jsem na tom obdobně, nerada vyměnuji staré věci za nové. Zejména, co se technologie týká. Oblečení a boty mám nové moc ráda... ač tedy také platí, že staré nevyhazuji :) Poslední dobou se snažím dodržovat pravidlo, dvě nová trička - jedno staré pryč... snaha je, realita je jiná, co když se jednou bude hodit... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama