O záludných heslech a romantických špiónech

19. července 2011 v 18:08 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Nedávno jsem se pokoušel dovolat na telefonní linku jedné známé firmy. Pomiňme teď zajímavou skutečnost, že trvalo asi 30 minut, než přestala hrát hudba a někdo se ozval. Na to už jsem zvyklý a když někdo tolik jako já touží, aby byl jeho rozhovor v zájmu stálého zlepšování služeb nahráván, musí být ochoten pro to něco obětovat. Co bylo zajímavé, že jsem byl vyzván k tomu, abych nadiktoval jakési přístupové heslo. "Já ale nechci nikam přistupovat, já se s vámi chci jen poradit," namítl jsem. Ukázalo se ale, že jde nejspíš přímo o přístupové heslo k telefonní operátorce, protože ta bez tohoto všemocného šému nemohla ani pohnout rukou. O jaké že má jít heslo? Aha, no přece o to, které prý jsem si zvolil, když jsem podepsal smlouvu! To bylo ovšem asi před pěti lety.

"Pokud jste heslo zapomněl, nevadí, stačí správně odpovědět na kontrolní otázku, jak se jmenovala vaše prababička za svobodna." Zaváhal jsem: Kterou z těch minimálně čtyř potenciálních prababiček jsem asi při podpisu smlouvy uvedl? "Nebo tu ještě máte jako druhou kontrolní otázku vyplněné oblíbené ženské jméno, trefíte ho?" pochopila operátorka důvod mého rozpačitého mlčení. Safra, oblíbené ženské jméno před pěti lety… Zadal jsem tenkrát jméno, které by se od (tehdy) odpovědného manžela očekávalo anebo to, které mi (už tehdy) začínalo ležet v hlavě? Anebo jsem zcela rezignoval na spojení se skutečnými osobami a vyplnil jsem do kontrolní otázky jméno, které se mi prostě líbí jenom tak? A jde to vůbec takhle odosobnit? Rozpačité mlčení pokračovalo a já si moc přál, aby zase začala hrát ta protivná hudba. Po dlouhém intenzivním přemýšlení jsem se rozhodl na své původní přání rezignovat. Neznáte-li totiž dnes ta správná přístupová hesla, ani si neškrtnete.

Pamatuji si, že na svého mlada jsem se s hesly setkával jen zcela výjimečně. Vždy když jsem chtěl něco vybrat z vkladní knížky, což nebylo často, protože - jak dobře ví lidová moudrost - kde nic není, ani nejskvělejší heslo nebere. A taky když jsem se díval na nějaký film ze špionážního prostředí. Jak jen to vypadalo romanticky: Pan špión si v parku sedl nenápadně na lavičku vedle krásné paní špiónové a řekl něco neutrálního jako: "Touhle dobou musí být v Ženevě krásně!" a paní špiónová odvětila: "Před Ženevou dávám přednost Bernu" a od té chvíle bylo jasné, že k sobě ti dva patří.

V dnešním počítačovém světě si však s romantikou na lavičce nevystačíte. Správné heslo a správný přístupový kód potřebujete prakticky ke všemu. A nevystačíte si zdaleka s jedním: Jednou si můžete vybrat heslo jaké chcete, tak zvolíte to, které si nejspíš budete pamatovat. Při jiné příležitosti vám ale počítač namítne, že tak jednoduché heslo si vybrat prostě nesmíte, protože by vaše bezpečnost mohla být ohrožena, takže v heslu musejí být zároveň písmena i číslice. Vyděsíte se a ke svému osvědčenému heslu přidáte koncové dvojčíslí, které - jak se vám zdá naposledy právě teď - má nějaký zjevný smysl.

Další vynucené heslo je ještě sofistikovanější: Musí mít minimálně dvanáct znaků a 5 až 7 z nich musí tvořit písmena a to pěkně na přeskáčku velká i malá. Číslice se pochopitelně nesmějí opakovat. Minimálně jeden ze znaků musí být z japonské abecedy, minimálně jedna číslice musí být napsaná římsky. Z původního krásou, citem a křehkostí překypujícího a snadno zapamatovatelného hesla SKRIVANEK tak tímhle postupným soustružením vznikne cosi jako s9K_riV8x16Dk, se kterým je počítač konečně spokojen, ale vy samozřejmě dobře víte, že takový řetězec se ve vaší paměti nemůže ohřát ani minutu, a tudíž příslušné stránky budou v naprostém bezpečí nejen před hackery, ale především před vámi samotnými, což není úplně nepraktické, protože když se upřímně zamyslíte nad skutečností, kolik nepříjemností jste si již v životě dokázali způsobit vy sami, většinou z toho srovnání hackeři celého světa vyjdou jako skupinka neškodných podivínů.

Samozřejmě hesla a přístupové kódy většinou neplatí na neomezenou dobu. Čas od času se vám připomenou, protože jim vyprší platnost a vy na nich musíte cosi změnit, co přesně, to se bude opět lišit. Někdy stačí změnit jeden znak, jindy dva, nejlíp rovnou minimálně tři znaky, aby nové heslo to původní moc nepřipomínalo. Za rok z vašeho původně úhledného heslovníčku nezůstane kámen na kameni, protože expirační doba je u různých hesel různá. Někdy mě napadá, jak je zvláštní, že v takto báječně chráněném a zajištěném světě ještě pořád existují lidé, kteří mají z něčeho obavy.

Kam si ale poznamenat všechny ty tajuplné kódy, na které je možná i paměť génia Kasparovova formátu krátká. Kam s nimi, aby to bylo bezpečné? Co kdyby se proboha útržek papíru s vaším sofistikovaným přístupovým kódem do internetového obchodu, kde jste si předloni zakoupili inkoust do tiskárny, dostal do nepovolaných rukou? Papír jako zálohovací médium jednadvacátého století? Fuuuuuj, křiví se ústa zastánců nekončícího elektronického pokroku hnusem. Mnohem lepší je vytvořit si počítačový soubor, do kterého si prostě všechna aktuální i dávno nepoužívaná hesla napíšete a pak už je budete jen postupně obměňovat a doplňovat, jak život poběží. Chytré a stylové. Samozřejmě jen za předpokladu, že systém hesel jako mimořádně citlivý a cenný artefakt řádně zaheslujete, aby se vám do něj nikdo nenaboural. A protože tohle všeshrnující heslo musí být naprosto neprolomitelné, nesmí to být nic triviálního, takže vymyslíte zcela nové heslo, které jste ještě nikdy na nic nepoužili, a zapíšete si ho pečlivě do poznámek v mobilu, který vám za nějakou dobu ukradnou v tramvaji.

Že se vám bez vašeho superhesla zhroutil celý svět? Že jste se jeho ztrátou odstřihli od veškeré vaší existence? Inu, v tom případě si zkuste najmout nějakého šikovného hackera, třeba ještě není vše ztraceno. Já nicméně v ten okamžik vstanu od počítače, půjdu do parku, vyhlédnu si lavičku s tou nejzajímavější ženou v dohledu, přisednu si k ní a řeknu: "Touhle dobou musí být v Ženevě krásně!"

Doufám, že ví, co má odpovědět.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shariony Shariony | 19. července 2011 v 18:38 | Reagovat

Nejhorší jsou hesla s čísly. A pak ta, co expirují. S jednou "dokonalou" zkomoleninou jsem měla velký problém, když jsem se chtěla přihlašovat na zkoušky.

2 Iveta Iveta | Web | 19. července 2011 v 18:43 | Reagovat

Pravda pravdoucí,já mám také z hesel guláš-:) Jedno na vstup v práci do PC, druhé do databáze pacientů, další na vnitřní intranet, další na možnost volání z telefonu na venkovní linky, další na kartu k obědu...atd.atd.atd..:) Ta hesla jsou mnohdy nejen z písmen, ale samozřejmě i čísel - jen k telefonu je asi 9 místné-:) Fakt dobré k zapamatování -:)))

3 Lady Nataly Lady Nataly | E-mail | Web | 19. července 2011 v 20:00 | Reagovat

Nesnáším hesla.
Nejraději bych měla prostě jedno jediné heslo a používala ho na všechno.
Ale z hlediska zabezpečení je to poněkud riskantní. Kdosi zjistí ono " jediné heslo " a pak už se vám nabourá ,kamkoliv se mu zachce. Ale zjišťovat pokaždé jiné heslo ,to už je komplikovanější.
Nakonec jsem přistoupila na kompromis. Mám jedno " hlavní heslo " ,které zadávám ,když potřebuji něco důležitého. Na zbytek ,jako třeba na e-maily a jiné stránky mám už hesla různá. Všechna vypsaná na papírku ,přilepeném kouskem izolepy ze zadní strany mé postele. Hlavní heslo nosím v hlavě.
Provází mě již od narození.

4 Jasmína Jasmína | Web | 19. července 2011 v 20:15 | Reagovat

Ach jo hesla.
Člověk si díky nim připadá někdy trapně.., a proto si je radši píšu ;D

5 lada lada | 19. července 2011 v 21:26 | Reagovat

super :) fajn počtení

6 Naďa Naďa | Web | 19. července 2011 v 21:45 | Reagovat

Nádherný článek, mluví mi z duše. Mám A4 s hesly a jmény, mám několikero doplňujících papírků a když nějaké heslo či jméno zapomenu, nenajdu je nikde. Ani na áčtyřce ani na papírách a to prosím opravdu volím téměř stále stejné heslo. Jméno (login) musím měnit a to už je úplná estráda. Takže vzniká problém, když se chci odněkud odhlásit. |Nemám šanci :-)
Za tenhle článek ti, Petře, pasuje metál, ale co včil? Co s tím? uděláme? :-)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. července 2011 v 22:27 | Reagovat

"V Paříži mají nejlepší kaštany na náměstí Pigal." pravil Neprůstřelný Standa.

8 Čerf Čerf | 19. července 2011 v 22:32 | Reagovat

[1]: Není div, že je v tom binec: latinská písmena, arabská čísla...

[2]: Vidím, že to máme podobné.

[3]: Tak to je celkem dobrý systém. Já to taky vše odvozuji od "hlavního" hesla, které mám v hlavě. Aspoň zatím.

[4]: Taky už jsem musel několikrát připustit, že nemám nejmenší šanci si na heslo vzpomenout.

[5]: Dík.

[6]: No, já jsem tiše doufal, že někdo ze čtenářů má zmáknutý geniální systém, se kterým se nám ostatním svěří :-)

[7]: To je přesně ono: Víš co mi dalo práce si zapamatovat tu Ženevu? A ty mi do toho podstrčíš Paříž!

9 Lucka Lucka | Web | 20. července 2011 v 8:46 | Reagovat

A nešlo by to hlavní heslo právě kvůli nebezpečí krádeže nějakým způsobem zaheslovat i v mobilu? Pro jistotu...:-\

10 Fredy  Kruger Fredy Kruger | 20. července 2011 v 14:43 | Reagovat

Co ran se mu na hlavu sneslo !
( jen proto, že  přístupní heslo
zkrátil o dvě - tři písmena !

" A hlavně pravím,  zejména,
prones je huhňavým hlasem " !
.... pronesla hlubokým basem
dvěstěkilová osoba....

" Zopakuj heslo to ... doslova !
... cože ? ženě bys nadával ?
Již smýkán starý  Wozzabball
dovnitř, za dvéře  vtažený !
uvnitř  chroptění z škrcení !

11 bretislav bretislav | Web | 20. července 2011 v 16:14 | Reagovat

Známé heslo "Kdo nic nemá.." se asi týká tady málokoho. I mně stačí nevelký formát otrockého papíru, abych se jakžtakž vyznal. Kdybych měl víc, jak vyrukovat na hesla s mnemotechnickými pomůckami mě napadlo dnes ráno. A když se mají střídat písmena s číslama, skvěle by se šikly různé varianty šachových zahájení - nepřeberné možnosti.. třeba: 13a2a3Jb4c6 - a kdo by řekl, že se jedná o "Odloženou Steinitzovu obranu"? Nebo v Evansově gambitu: 13Sc1a3Ve8 (s nepatrnou výhodou černého)? Tož, sehnat stařičkého Luďka Pachmana(4 díly) a hesla mohou pokrýt účty Evropy. Myslím, že i hackeři by ostrouhali, zvláště, kdyby člověk volil varianty nekorektní, dnes v čase computerů už málo na šachovnici hrané. Hrajte šachy, těch hesel, co tam najdete!!

12 1BzP 1BzP | 20. července 2011 v 20:53 | Reagovat

[1]: Ba ne, nejhorší hesla jsou po dvou týdnech krásné dovolené ...

13 Čerf Čerf | Web | 20. července 2011 v 21:52 | Reagovat

[9]: Některé tetovací salóny nabízejí šik tety na bezpečných místech :-))

[10]: Jde o projev čisté vztahovačnosti. Třeba nešlo vůbec o ženu!

[11]: Dobrý nápad. Z možných variant rovněž tíhnu k těm zcela nekorektním :-).

[12]: Tak tomu rozumím. Vítejte! Já jsem včera, zdá se, rovněž překročil svůj dovolenkový rubikon, tak budu nejspíš nucen přemýšlet, co z hesel může člověku zůstat v hlavě po třech týdnech. :-)

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. července 2011 v 11:09 | Reagovat

[11]:
Při zadávání nového hesla jsem obětoval koně.
Rošádu označil systém za prolomitelné heslo.

15 bretislav bretislav | Web | 21. července 2011 v 12:18 | Reagovat

[14]: Mouchy je třeba vychytat, systém asi nerad pomlčky.

16 Čerf Čerf | Web | 22. července 2011 v 22:40 | Reagovat

[14]: Za koně jsou přitom někteří ochotni obětovat i království!

[15]: Horší by bylo (v našem digitálním světě), kdyby na pomlčkách nezáleželo, ale systém by neměl rád nuly. Svět stvořený jen ze samých jedniček by byl nudný natolik, že s něčím takovým by se vyrovnaly jen opravdové jedničky :-).

17 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 23. července 2011 v 23:08 | Reagovat

Táta říkává "Jistota je kulomet". Jen taková malá rada ohledně prevence krádeží mobilů a tím pádem i hesel na hesla.
V jednom filmu vyzval agent agentku (tuším?) k tanci a ona na to: "Jen co dopiji svůj koňak." Jednou to určitě použiju, tedy pokud se naučím pít koňak. Ačkoliv i ta agentka pila místo koňaku whisku.

18 Čerf Čerf | Web | 24. července 2011 v 0:31 | Reagovat

Souhlasím, koňak je mnohem zvukomalebnější než whiska. Odpovím tak, až mě někdy vyzve nějaká agentka k tanci, což ovšem nejspíš ve čtvrtohorách už nenastane :-)

19 adaluter adaluter | Web | 24. července 2011 v 5:00 | Reagovat

Až budou všechny instituce, systémy a přístroje, včetně ledničky, používat k identifikaci přístupu sken oční duhovky, bude se o současnosti mluvit jako o době zaheslovaného temna či Babylónského zmatení hesel, či nějak podobně. Jen se obávám, že mé zřítelnice se toho luxusu nedožijí.

20 matanov matanov | Web | 28. července 2011 v 17:55 | Reagovat

Nejlepší jsou dlouhá cizí slova (z cizích jazyků) s počátečním velkým písmenem a k tomu přicmrdnout nějaké dvojčíslí.) Co mi ale dělá problém, je přihlašovací jméno k internetbankingu - to je nezapamatovatelné a, bohužel, přidělené...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama