O dezorientačnících

30. srpna 2011 v 22:04 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Stává se to. Svět je tak složitý a nepřehledný, že se v něm snadno zabloudí. Občas zabloudí zavazadla, která s vámi měla cestovat stejným letadlem, a honí vás pak po takových koutech světa, o jejichž existenci nemáte ani tušení. Občas zabloudí normální lidé - někteří celým tělem, protože mají špatný orientační smysl a neumějí číst v mapách, jiní třeba srdcem, protože v těchhle prostorách zatím ještě nefunguje ideální navigace, která by vám řekla, kudy pokračovat z napohled nekonečného kruhového objezdu. Dokonce i bludičky prý občas zabloudí, přestože by bylo opodstatněné se domnívat, že by vzhledem ke své profesi mohly mít proti bloudění vybudované protilátky. Když tedy umí bloudit i tak dobře organizovaná hmota, jakou je chaotický člověk, není divu, že dokáže zabloudit i tak jednoduchá věc, jakou je e-mailová zpráva.

Řekli byste si možná, že je to podezřelé, zvlášť když stejnou trasu absolvovala v minulosti již mockrát a do cíle trefila vždycky bez problémů. Vždyť i kůň kněžny Libuše - pravda, nadán jistě aspoň částí nadpřirozených schopností své paní a vládkyně - dokázal sám najít Přemysla Oráče, a to trasu jistě neprošel - buďme k legendární kněžně a k jejím povyražením aspoň trochu shovívaví - mockrát. Očekával bych, že mailová zpráva po krátkém zaškolení vyfasuje e-navigaci a vyrazí do terénu. Milý a krásně barevný ženský hlas mu pak z krabičky radí, kdy se má vydat napravo, kdy nalevo, kdy setrvat ve směru a kdy bezostyšně zahnout, jen aby cesta do druhého počítače a skrze spřátelenou obrazovku i ke druhým očím trvala jen krátce a v příkopech kolem cesty číhající banditi nestihli po mailech s (jen občas) cenným nákladem chňapnout a v rozporu s dobrými mravy i s autorským zákonem si tak přivlastnit něco, co jim nepatří. Ale asi to není tak jednoduché, protože i zkušená a schopná mailová zpráva občas sejde na scestí. Kdoví, zda skutečně omylem nebo i s trochou škodolibosti nad pasekou, kterou může nadělat, nad nedorozuměními, které může způsobit. Čím dál víc si ale myslím, že mailové zprávy nebloudí a nemizí náhodně nebo o své vlastní mailí vůli. Mám podezření, že na vině jsou počítačoví skřítkové, kterým říkám pracovně dezorientačníci.

Je to věru zvláštní, ale maily skutečně bez ceny a smyslu jsou tohoto nebezpečenství ušetřeny. Ty přicházívají přesně a včas, i když by jim člověk nějaké to zpoždění či odklon od plánované trasy bez mrknutí oka odpustil. Ale to by pro dezorientačníky, naschválnické počítačové regulovčíky, nebyla dostatečná výzva. Mnohem zajímavější je samozřejmě odklonit zprávu, která je netrpělivě očekávána, rychloobrátkovou zprávu, jejíž obsah podléhá rychlé zkáze, případně jejímž cílem je někoho potěšit. A nestačí zprávu jen odklonit, je třeba tuto skutečnost i co nejdéle oběma stranám tajit, aby bylo potenciální nedorozumění maximální. Teprve pak pociťují dezorientačníci skutečnou rozkoš a uspokojení z dobře vykonané práce.

Dezorientačníci napadají můj počítač a moje zprávy v průměru jednou za dva až tři měsíce. Vyberou si několik mailů, na kterých mi v danou chvíli hodně záleží a začnou páchat nenápadnou paseku.

Letos jsem kupříkladu jedné báječné osobě, které si nesmírně vážím, slíbil, že jakmile se dostanu do cíle pražského maratónu, podám hned v cílovém prostoru rychlou zprávu e-mailem přes mobilní telefon, přičemž strohá několikaslovná zpráva v sobě bude obsahovat několik dílčích poselství: Jednak dám vědět, že jsem i svůj desátý maratón přežil, což je vždy praktické ujištění pro známé báječné osoby (a někdy i pro mne samotného), jednak potvrdím, že i v těžké chvíli si dokážu vybavit a z v duchu zhmotnit oblíbenou tvář i postavu, kterým rád věnuji první myšlenku po doběhu, i když je ještě roztěkaná a voní nelibě po potu, a jednak potvrdím, že je na mne spolehnutí, protože co řeknu, to platí. V tento okamžik nadešla pravá chvíle pro dezorientačníky. Popadli můj pracně sesmolený mail a sprostě ho unesli jako by to nebyli skřítkové z kyberprostoru, ale odněkud z Corleone. Nechtějí výkupné, ale kochají se tím nedorozuměním, kdy já jsem přesvědčený, že je vše v pořádku a adresát je zpola nervózní a zpola zklamaný. Dezorientačník počká dva až tři dny a pak pošle "férovou" omluvu, že "váš e-mail bohužel nemohl být doručen…" a kochá se podruhé mou překotnou snahou uvést vše co nejrychleji na pravou míru a vysvětlit nevysvětlitelné.

Naposledy napadli dezorientačníci můj počítač tento víkend. Rozeslal jsem několik mailů, jejichž cílem bylo jednoho neméně báječného člověka, než byl ten "maratónský" povzbudit a udělat mu radost. Včera večer mi zákeřní dezorientačníci začali posílat své obřadné formální omluvy, takže je mi jasné, že moje maily nepřinesly ani malou část vytouženého účinku. Jen profrčely organismem internetu, nakoukly do jeho nevábných útrob a nezpracovány a nevyužity skončily někde na mailovém šrotišti: "Bohužel, váš e-mail nemohl být doručen…"

Skřítkové dezorientačníci, vím, že to nemyslíte zle, možná se jen snažíte maličko obveselit v nudném a neromantickém elektronickém světě. Přijďte někdy na kus řeči, najde se určitě i něco dobrého, sklenka vína, úsměv, vlídné slovo… Nakoukněte mi třeba do snu, jak je libo. Jen prosím mým dopisům nestříhejte křídla, ať můžou doletět tam, kam mají. Slibuji, že své případné úspěchy oslavíme společně a ze svých neúspěchů nebudu vinit nikoho jiného než sebe, což ale - budete-li mi dál fušovat do korespondence - nemůžu zaručit.

A vás, milé čtenáře, prosím o shovívavost: Pokud ode mne očekáváte zprávu či odpověď a já se k ní stále nemám, nestyďte se mi připomenout. Je možné, že zatímco já jsem klidný a necítím žádné resty, skřítkové dezorientačníci se nad mými zadrženými dopisy plácají do svých skřítčích stehen.


Jako první společnou akci na cestě ke vzájemnému pochopení a toleranci skřítkům nabízím společnou víkendovou výpravu do petřínského bludiště. Tak co, berete?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucka345 lucka345 | Web | 30. srpna 2011 v 22:18 | Reagovat

Houby deozirentačníci- šmejdi to jsou! Já je mám taky! ):-O

2 adaluter adaluter | Web | 31. srpna 2011 v 1:10 | Reagovat

Může být něco smutnějšího, než zbloudilá bludička?
Možná jen někdo, kdo stále a marně čeká, čeká, čeká a email mlčí.

3 Naďa Naďa | Web | 31. srpna 2011 v 8:30 | Reagovat

Některých malilinkatých virtuálních pošťáčků se musím zastat. Stojí s mailem na správné adrese a rádi by mailík doručili, leč schránka je plná, přetéká a pak takový pošťáček mailík vrátí odesilateli :-)
Šla bych, ale nemůžu, díky za pozvánku.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. srpna 2011 v 9:54 | Reagovat

Možná máš v klávesnici bludný kořen (vicious root).

5 š š | Web | 31. srpna 2011 v 12:27 | Reagovat

Nevím, zda to bylo účelem článku, ale nejdřív se mi vybavily dvě postavy z Pratchetta - chodící zavazadlo a úžasný démonek iPaco. No a od půlky jsem myslela na krásnou Poštovní pohádku, jak tam poštovní skřítci hráli karty s dopisy... A protože to emailový skřítci nemůžou, tak se na ně nesmíš zlobit, že si našli jinou hru - na schovávanou..

6 Čerf Čerf | Web | 31. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

[1]: V tomto případě mě nijak netěší, že nejsem sám :-).

[2]: Určitě jde pro tyhle účely nahrát nějaká průběžná e-mailová melodie, do muziky se hned mlčí líp :-)

[3]: Taková milá stvoření nemám na mysli. Nedá se nic dělat. Zabloudím si tedy sám :-).

[4]: Obávám se, že bludný kořen sedí před klávesnicí :-).

[5]: Však já se na ně vůbec nezlobím. Ale někdy strašně! :-) Pokud jde o Pratchetta, jsem pohříchu "tabula rasa" (s poštovní pohádkou je to o něco lepší). Ale jestli se ti při čtení něco takového vybavuje, jsem moc rád.

7 Iveta Iveta | Web | 31. srpna 2011 v 20:34 | Reagovat

Znám moc dobře, mě se zase objevuje na mobilu, že "zpráva nedoručena". Znovu a znovu, přesto, že osoba které jí posílám mobil nemá vypnutý a na zprávu čeká, takže ani není někde kde by nebyl signál. Zcela běžně se to stává v situaci kdy "o něco jde". Takže...znám -:(

8 Janah Janah | Web | 31. srpna 2011 v 22:02 | Reagovat

Koukám, že se ti šmejdíci vyřádili i na tomhle článku - ač psán včera, mně se zobrazil až dnes (co si tím chtějí dokazovat?).

9 Vendy Vendy | Web | 1. září 2011 v 17:59 | Reagovat

Jsou to hajzlíci, žádní dezorientačníci... jsou to škodolibí prevíti, kteří se baví a potichu se chechtají, jak ty člověčí troubely zase převezli...
Ale vážně, zajímalo by mě, kde skončí taková internetová nedoručená pošta. Uvízne někde na cestě? Je lapena do sítě nebo zákeřné pasti? Nebo je rovnou směrována do jakéhosi internetového odpadkového koše?
Obdobný problém mám kupodivu i s mobilem. Sice se mi to stalo dvakrát, ale stalo se - když jsem někam volala, tak dotyčný volaný mi později tvrdil, že nejenže neslyšel zvonit mobil, ale na displeji nebyl ani nepřijatý hovor. Ale možné je, že jsem volala někomu úplně jinému, na jiné číslo...

10 ethnea ethnea | Web | 1. září 2011 v 21:47 | Reagovat

Hele, ja tyhle smejdy znam take!
Stalo se mi to poprve v praci. Potrebovala jsem odesla e-mail s hotovou praci. Zabalila jsem prilohu, poslala, pockala par minut - vsechno vypadalo ok a sla jsem lenosit. A za dva dny mi vola nervozni sef, ze kde je ta prace... Ja myslela, ze me trefi. A par minut na to, mi dosla klasicka zprava od poskytovatele, ze doruceni selhalo. Trochu pozde ne? Jeste ze me tenkrat nevyhodil - ale prvni dojem jsem udelala spatny... =/

11 Čerf Čerf | 2. září 2011 v 8:01 | Reagovat

[7]: To je přesně ono: Pokud "o něco jde". Jinak je to pro dezorientačníky nůda :-).

[8]: Jako lidi: Že kdyby chtěli, mohli by věci nevídané. Jsem rád, že můj článek se k tobě nakonec dostal, byť s určitými peripetiemi :-)

[9]: Ti, co poctivě třídí odpad, vědí, že se tyhle nedoručené maily recyklují na nové nuly a jedničky, které se pak používají dál, takže blogové články z recyklátů jsou pak šetrnější k životnímu prostředí :-).

[10]: Ano, typická práce dezorientačníka. Jsem ale rád, že nakonec všechno dobře dopadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama