O sešitové promiskuitě

4. srpna 2011 v 22:45 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Stává se vám někdy, že když přijdete do obchodu, prostě se nemůžete udržet a musíte si něco koupit? Nemyslím zrovna hned na opravdu patologické "nakupovače", kteří nakupovat nepřestanou, dokud jim zbyde trocha peněz v kapse, trocha kreditu na kartě a trocha důvěryhodnosti k získání dalšího úvěru. Myslím teď jen drobnou, společensky celkem neškodnou úchylku, která lidi neruinuje. Znal jsem člověka, který - šel-li kolem zmrzlináře - nedokázal si nekoupit zmrzlinu. Chtěl-li se zmrzlině ve svých útrobách vyhnout, musel se velikým obloukem vyhnout i zmrzlináři, protože nedokázal nařídit svým neposlušným nohám, aby se u tohoto milého muže nezastavily. Tak přesně tohle pociťuji, když jdu v papírnictví kolem sešitů!

Neumím zůstat chladný vůči regálům plným krásných čistých a nepopsaných sešitů. Jen pohlédněte na ten neodolatelný výběr: Sešity bez linek, s řádky, čtverečky či krychličkami, notýsky, ápětky nebo áčtyřky, s deskami měkkými či v knižní vázané úpravě, některé podvyživené, jiné nadmutě obézní, s konzervativním jednobarevným "outfitem" nebo s přeplácanými fotografiemi na deskách, z papíru běleného nebo zašedle recyklovaného, s předtištěnými okraji či zcela volnou plochou. Té chuti na papírovou zmrzlinu se prostě nedá odolat.

Otevírám tašku, abych sáhnul pro peněženku a z tašky na mne vyčítavě hledí červený linkovaný sešit středního formátu se šedesáti listy. Koupil jsem si ho okouzleně minulý týden a sliboval mu věrnost: "Nové milostné básně nebudu psát nikam jinam, než na tvé skvostně bělostné stránky", sliboval jsem. Popsal jsem nepoužitelnými rýmy dva řádky prvního ze šedesáti listů a už proutnicky pokukuji po dalším sešitu. Kolega z tašky má smůlu, ale už mi prostě není dost dobrý. Pokud jde o náklonnost k sešitům, jsem silně promiskuitní. Zvláštní - přitom v reálných mezilidských vztazích bývám celkem stálý, možná dokonce víc, než je nezbytně třeba a občas ke své vlastní škodě. Žádný div, nejspíš je tomu tak proto, že si ventiluji své přirozené sklony k těkání a svoji nevybouřenou přelétavost na nebohých sešitech.

Když jsem jel naposledy do Řecka, koupil jsem si na cesty pěkný pevný vázaný čtverečkovaný sešit. Na zápisky, jak jsem se uklidňoval, i když dávno vím, že v Řecku stejně nikdy nemám na zápisky čas. A hned první den se mi připletlo zčistajasna do cesty z pláže řecké papírnictví. Plamen sešitové vášně vzplál s obvyklou intenzitou rozdmycháván navíc horkým jižním sluncem a větrem od moře. Jak krásné pastelové barvy ty řecké sešity měly! Temně červenou, kanárkově žlutou, rákosníčkovskou zeleň a nebeskou modř kombinovanou přesně v řeckém duchu s čistou bělobou. Koupil jsem si od každé barvy jeden sešit a to jsem se ještě hodně ukrotil, protože lepší by byly, jak jistě uznáte, od každé barvy dva. Místo zhmotněné vázaně-čtverečkované věrnosti jsem měl najednou k dispozici početný různobarevný harém. Ale jak se znám, i na něj jistě brzy zanevřu. Popíšu jednu, dvě stránky nerozluštitelnými klikyháky a zapomenu, proč jsem je napsal; možná jen jako záminku k tomu, abych se opět mohl porozhlédnout po regálech. Tmavě oranžovým fešáckým řeckým sešitem, který měl sloužit jako poznámkovník pro okamžité nápady, jejichž poločas rozpadu se měří ve vteřinách, za pár dní podložím nohu knihovny. "Dneska bych měl chuť na štíhlý a řádkovaný s červenými okraji!" nedokážu to puzení zastavit. Nevděk zjevně vládne i světem sešitů, harém - neharém.

Jak k tomu právě sešity přijdou, že jsem na ně takový? Jaký spáchaly dědičný hřích? Ale nebudu marně bádat nad zdroji a smyslem své permanentní sešitové rozháranosti a raději v duchu poděkuji, že si vystačím jen se sešity za pár korun a podobná obsese mne nepřepadá každý týden v prodejně kostelních varhan. Střídám-li často sešity, má to jistě menší destruktivní dopad na mou peněženku než kdybych střídal ženy, natož varhany. A také se exempláře, které se ocitnou "na vejminku" dají dobře skladovat pohromadě v jedné místnosti, což jinak nepřichází v úvahu ani u varhan, natož u žen.

Vida, v duchu přemítám a mezitím mě moje nohy donesly ke známým regálům kousek od místa, kde pracuji, a kudy musím čas od času projít. Jako obyčejně nemám dostatek sil, abych svého zmrzlináře jen tak bez zastavení minul. No né, to jsou krásně tlumené a jemné barvy, takové dokáže vykouzlit jen recyklovaný papír. Zapřemýšlím a vzpomenu si, že bych si mohl jeden sešit koupit jako slovníček na cizojazyčné základní fráze, které bych se rád naučil, než vyrazím na dovolenou. To se pochopitelně bez nového sešitu neobejde, to dá rozum! Třiadvacet korun, to je skoro zadarmo! Vilně na recykláta zamrkám, aby si užil svých patnáct minut slávy.

Cestou na vlak je totiž ještě nejméně jedno papírnictví …
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eM. eM. | 4. srpna 2011 v 23:14 | Reagovat

To je super vyprávění! :-D...Mě poslední dobou přijde popisování papírů poněkud smutné, jelikož když ho popíšu, tak ho většinou pak vyhodím...:-(

2 s-m-u-r-f s-m-u-r-f | Web | 4. srpna 2011 v 23:15 | Reagovat

Mazec..popravdě, taky slintám nad sešitama ale nekupuju si je, jen se dívám jak jsou hezky rovný =D

3 signoraa signoraa | Web | 5. srpna 2011 v 0:33 | Reagovat

Báječně napsané. Jak vidno, každý máme nějakou úchylku - asi to není ten správný výraz, ale jiný mě momentálně nenapadá. Já pro změnu "ulítávám" na botách. Miluju vůni kůže a jdu-li okolo prodejny bot, jdu se alespoň pokochat a ozkoušet. Asi bych i kupovala, kdyby mi to stav financí dovolil. Moje teta pravidelně kupovala z každé výplaty kabelku. Také byla promiskuitní, pro změnu kabelkově, protože v pravidelných intervalech obdarovávala rodinu kabelkami. :-D

4 Dicy° Dicy° | Web | 5. srpna 2011 v 1:14 | Reagovat

Jsem na tom úplně stejně!
Od určité chvíle, když už nemám staré (téměř prázdné) sešity kam dávat, se papírnictvím obloukem vyhýbám! :D

5 Teri Teri | Web | 5. srpna 2011 v 1:24 | Reagovat

Uáá, konečně někdo, kdo má papírnickou úchylku jako já! Já už tam radši ani nechodím - vždycky si odnesu děsnou spoustu nezbytnejch věcí (tu nový pero, tu zvýrazňovače, tu razítko s letadlem - no nechej si to tam!). Na bločkách a sešitkách všeho druhu taky ulítávám. Mám v knihovničce asi deset knihosešitů v pevnejch deskách - tenhle coby "srazovou kroniku" bývalý třídy z gymplu, tenhle jako zápisník na fígle ohledně zdraví, do onoho si eviduju sbírku šutrů, tamten (geniálně vyzdobenej oranžovou tapetou s bílým popisem) je na sbírku leteckejch vtipů. A samozřejmě deníky z cest po Irsku a kalební deníky z dřívějších let... jak pravil kamarád, ať máme jednou v důchodu co číst. Takže mám naprosto naprostý pochopení :o)) Nepopsanej sešit papíru má svý kouzlo - může se z něj stát cokoli...

6 kaja-chan kaja-chan | Web | 5. srpna 2011 v 2:52 | Reagovat

A kolik že jich vlastně máš? :D

(Mimochodem - moc dobrý článek, fakt že jo)

7 Iveta Iveta | Web | 5. srpna 2011 v 7:05 | Reagovat

Taky mám sešit v kabelce, obyčejnou tužku, kterou si občas napíšu co mě napadne.-:) No, není to sešit, je to takový malinký "sešítek" už něco pamatuje a listy mu pomalu ale jistě ubývají!-:(

8 Aleee Aleee | Web | 5. srpna 2011 v 8:12 | Reagovat

Nechceš se projít kolem mého domu? Mám v šuplíku slušnou zásobu sešitů z dob základní školy a ráda bych se jich zbavila. Že by sis je mohl odkoupit :-). Samozřejmě se slevou.

9 Aleee Aleee | Web | 5. srpna 2011 v 8:13 | Reagovat

[8]: Jo a sešity jsou krásné, netknuté, povětšinou A5 :-)

10 Lucka Lucka | Web | 5. srpna 2011 v 8:47 | Reagovat

Chachá! Dokonalé! Zatímco ty ulítáváš na nákupu, já zas na ukládání. Mám doma štůsek sešitů a sešitků, které jsem si koupila už možná na základce, ale jsou TAK krásné, že ještě nebyl dost závažný důvod, abych právě do toho nádherného sešitu začala něco psát. Jeden je dokonce ještě zavařen v průhledné lesklé folii. Přednedávnem jsem usoudila, že tohle nemá žádný smysl. Synek začal chodit do školy, vzala jsem štos sešitů a věnovala mu ho. A co myslíš, že řek? "Mami, přece nemůžu začít jen tak psát do tak KRÁSNÉHO sešitu! Vždyť je to škoda!"

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. srpna 2011 v 10:09 | Reagovat

Papírnictví /dříve NARPA – Národní papírnictví)/, stejně jako knihkupectví, i krásně voní.
Nový sešit symbolizuje nový začátek.
/Od teďka lépe/
Mnohdy začínám každé pondělí.

12 Kristy Bee Kristy Bee | Web | 5. srpna 2011 v 12:32 | Reagovat

Sešity a zápisníky, to je přesně můj případ :D Vždycky se nejvíc těšim až dopíšu aktuální deník a budu si moct jít vybrat novej.. A někdy ho ani nedopíšu a už nakupuju.. Co kdybych ho dopsala a zrovna se nedostala do papírnictví pro novej? Nebo co když už tam nebudou mit ten úžasnej sešit? To by byl fakt malér! :D Poslední dobou jsem si naprosto zamilovala čtverečkovaný A4 sešity, ačkoli možná svou velikostí nejsou zas až tak praktický, ale prostě se mi (z nevysvětlitelnejch důvodů) líběj :)Ale nemusí se jednat jenom o sešity na deníky.. Mám taky spoustu úkolníčků, sešitů na nápady, sešitů do školy, na kreslení, na výstřižky a tak dále :D Dokonce jsem měla i řadu sešitů na povídky, přestože jsem ještě nikdy žádnou nenapsala :D Ale je fakt pěkný si ty zápisníky s odstupem času prohlížet. Zrovna včera večer jsem vyštrachala jeden takovej, co jsem si psala někdy před 4 lety a fakt jsem se u toho dost nasmála :D

13 bretislav bretislav | Web | 5. srpna 2011 v 15:40 | Reagovat

Copak sešity! Já tohlecto měl s knížkama a cestama kolem antikvariátů a to bylo pro peněženku horší, odolat jsem neuměl. Ale život mě postupně vycepoval, už se preventivně obloukem umím vyhýbat, pohroma nastává obvykle až před vánocemi, kdy mi nepřeberná nabídka nepěkně vrásky naděluje.

14 lojzo lojzo | 5. srpna 2011 v 16:25 | Reagovat

Pridávam sa k bretislavovi, tiež to mám tak s knižkami. Ale na počudovanie, dcéra nosí domov zošity (musím sa svojej najmilšej spýtať, či nepozná Čerfa! ;-) ). Potenciálna vnučka bude zrejme trpieť závislosťou na žltých lepiacich papierikoch...

15 Vendy Vendy | Web | 5. srpna 2011 v 18:31 | Reagovat

Sešity, to je moje. Už jsem myslela, že jsu nějaká výjimka, ale jak vidím, úletářů přes papírnictví je víc. Ale nejenže ráda chodím kolem sešitů (bohužel, nebo bohudík jich nekupuji tolik), ale nenechávají mě chladnou ani tužky, barevné fixy, pastelky a různé barvičky.
Jeden čas jsem si zapisovala básničky, které se mi líbily, ale žádný ze sešitů se mi na to nehodil, nakonec jsem pořídila to, čemu se říká památníky - pěkný silný papír, pevné desky... Jen ta ruka mi pak ujížděla, a tak některé básničky jsou trochu nakřivo... :-) Psát bez lenochu není tak jednoduché.

16 Petr Vápeník Petr Vápeník | Web | 5. srpna 2011 v 19:11 | Reagovat

[1]: Tak to není smutné popisování, ale vyhazování, ne? :-)

[2]: Já sice neslintám, ale zato kupuju :-)

[3]: Kabelky jsem ještě nezkoušel :-). Ale je fakt, že o takových úchylkách se píše dobře.

[4]: Taky by bylo možné si jedno papírnictví doma otevřít, ale pak by se mu, pravda, šlo těžko vyhnout :-).

[5]: ...třeba vlaštovka :-). No vida, já pořád, že úchylka a ono je to, jak vidím, skoro normální :-)

[6]: Abych parafrázoval cimrmany: To vím přesně: Sešitů je u mě doma NEPOČÍTANÝCH! :-)

[7]: Malý sešit A6 s pevnýma deskama s sebou nosím už řadu let úplně pořád a píšu si tam vše, co se mi kde líbí (taky občas výňatky z vašich blogů, moc se nesmějte :-)) a co mě napadne. Už mám takových sešitků popsaných asi šest nebo sedm a někdy je zajímavé do nich nakouknout po létech.

[8]: Škoda, mám to trošku z ruky. Možná zase až jednou pojedu do Lomné :-)

[10]: Tak to tě musel synek potěšit :-). No, vidím, že k pěkným sešitům je málokdo chladný :-)

[11]: Začnu ještě dnes večer, jestli to pomůže :-). Obklopen tolika sešity začínám vlastně neustále.

[12]: Jo, vždyť to říkám, ty staré jsou nejlepší :-)).

[13]: Když se na takové místo dostanu, taky těžko odolávám. Ale snažím se krotit. Od té doby, co místo do antikvariátu si chodím pochutnat na starodávných pokladech na Tlusťjochovy stránky... :-)

[14]: Nějakého Čerfa zná jistě každý :-))

[15]: Vítej do Klubu milovníků papíru! Já se přiznám, že řádky nebo čtverečky potřebuju. Takový jsem lenoch! :-)

17 Connie Connie | Web | 6. srpna 2011 v 0:32 | Reagovat

zřejmě tím, že jsi v mezilidských vztazích věrný, musíš si to někde vynahradit :))

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. srpna 2011 v 10:28 | Reagovat

[13]: Antikvariáty má cestou z/do práce rovnou tři. Připadám jako antický mořeplavec, vyhneš se Scylle a padneš Charybdy...

19 adaluter adaluter | Web | 8. srpna 2011 v 2:36 | Reagovat

A díky tobě je to jasné, máme to všichni (možná, jsou blogeři náchylnější, jakožto chroničtí psavci) a tím se z toho stává norma. Od teď jsme normální. Divní jsou ti, co je sešity, sešitky, bloky, bločky, linky, čtverečky, tvrdé i měkké desky, recyklovaný a nerecyklovaný sortiment nechávají chladnými.
Nový sešit. To je jako pláň zapadaná čerstvým sněhem, člověk prostě neodolá a musí tam nechat svoji stopu. A pak napadne nový sníh.........

20 Čerf Čerf | Web | 8. srpna 2011 v 7:53 | Reagovat

[17]: Tak nějak to bude :-)

[18]: Zatracenej magnetismus!

[19]: Potěšilas mě. Jsem tedy prostě jen extrémně normální :-).

21 ethnea ethnea | Web | 10. srpna 2011 v 2:34 | Reagovat

Jee, to je prima, ze mame stejnou uchylku. =D Jenom u me je malicky rozdil, ze ja je vetsinou ani nepopisu, jen zalozim do skrine, supliku... Ono vubec papirensky sortiment byl pro me odjakziva desne lakadlo. Z vetsiny tahala kapesne cukrarna, ode me papirnictvi. No a pak je tu jeste jedna kapitola, ktera se zove knihkupectvi, ale o te az nekdy jindy. ;-)

22 Čerf Čerf | Web | 10. srpna 2011 v 7:24 | Reagovat

Moje namamoněné sešity jsou taky většinou neposkvrněné. No a knihkupectví, to by byl zase úplně jiný článek, to souhlasím :-).

23 š š | Web | 11. srpna 2011 v 9:43 | Reagovat

Dřív jsem měla na papírnictví taky úchylku. procházela jsem se tam, brala si různé lepítka, tužky, papírky, i sešity (zejména ty spojené umělohmotnými kroužky). Dnes se mi to trošku vyhýbá. Ale, když jdu v práci do skladu kancelářských potřeb, tak blahem poskakuji a pobírám, co můžu (ne z chamtivosti, ale z  nadšení). Dnes obdobně trpím v knihkupectví, bohužel to jde trošku dražší koníček, takže často se tam jen procházím a odcházím jen se seznamem, co si třeba i jednou odnesu (zaplacené) :)

24 Čerf Čerf | Web | 12. srpna 2011 v 7:56 | Reagovat

Škoda že se v práci nefasují "knižní potřeby" :-)

25 zdenazov zdenazov | E-mail | Web | 21. června 2012 v 16:04 | Reagovat

Mám stejnou zálibu. Miluji bloky, sešity,psací potřeby, hlavně plnicí pera - mám jich hafo a k nim rejstřík, abych věcně věděla, který blok použít. Takové deníčky si píši hlavně nyní v důchodu, bystří to paměť, prsty... Nejpopsanější mám k tvorbě webových stránek. Osvědčilo se mít pokyny zaznamenány, třeba při výpadku pc. Pěkné tvořeníčko!

26 Rowan Rowan | Web | 15. října 2012 v 0:01 | Reagovat

Myslím, že po tom svém článku o zamilovaném papírofilovi už nemusím vlastně nic dodávat. Naprosto přesně vystihnuté mé vlastní pocity, když neodolám nějakému novému diáři či sešitu. Jen kdybych si aspoň všechny ty citáty zapisovala pečlivěji, aby ty výčitky svědomí nebyla tak velké! :D

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2012 v 19:01 | Reagovat

[26]: Já mám pro tyto účely u sebe pořád malou tvrdou hustě linkovanou ášestku. Právě jsem načal nový sešit, protože jsem tak šel předevčírem náhodou kolem papírnictví...:-)

28 Adél Adél | 23. srpna 2013 v 11:58 | Reagovat

Myslím, že konečně někdo napsal, co cítím, když vidím sešit!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama