Neobyčejně obyčejné Kjóto

31. října 2011 v 20:52 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči

Dnes se opět vracím k dosud nepublikovaným obrázkům z nedávné cesty po Japonsku. Tentokrát se soustředím na Kjóto, pominu ovšem všechny nádherné chrámy a zahrady a zaměřím se na celkem obyčejné věci, pro okouzleného turistu však občas velmi neobyčejné. Račte si nastoupit, vyjíždíme na malý výlet po tomto mimořádně zajímavém městě.

Modely jídel ve výloze tohoto bistra se otáčejí, stejně jako skutečné talíře se skutečnými jídly na pohyblivém pásu uvnitř. Berete si, co vám chutná, stačí jen počkat, až k vám vybraná lahůdka sama přijede jako zavazadlo na letišti. Nabídka košatá, ceny celkem rozumné.


Má-li člověk hlad, pocítí na sobě při míjení takové výlohy silně efekt Pavlovského psa. Ale zkuste ochutnat a zjistíte, že jde jen o plastovou fatu morgánu. Výhodou ale je, že nemusíte pracně lovit z česko-japonské konverzace příslušná slovíčka, ale stačí ulovit obsluhující personál, vyvléci ho před výlohu a ukázat na vytoužené jídlo prstem. Poté už si dosud zbůhdarma pracující slinné žlázy přijdou na své a dostane se vám i neplastové varianty příslušné pochoutky.


Nevím sice, co tato skulptura na kjótském nádraží představuje, ale dá se u ní dobře odpočívat. Já bych sázel na Polibek, ale taky to docela klidně mohou být Marťani na Fudži nebo personifikace Svítání.


Turistické chodníčky procházející zelení byly často odděleny od lesa doslova stěnou z pavučin, ve kterých si své teritorium bedlivě hlídali tito barevní pavouci. Arachnofobům rozhodně nemohu doporučit odbočení do takové panenské přírody, protože pavučinám se většinou nejde úplně vyhnout.


V turisticky exponovaných místech můžete potkat slečny převlečené za gejši. Mobilní telefony i fototechniku zvládají nejspíš lépe než hru na šamisen, ale úžasnou rovnováhu při jejich pouti v typických dřevácích jim můžeme závidět.


O pátečním večeru je v centru kolem řeky Kamo ve čtvrti Pontočó opravdu živo - v přilehlých restauracích i přímo na břehu.


Na rozdíl od tradiční japonské nevěsty, kterou jsem měl možnost vidět v Tokiu (foto v článku zde), jsem během noční procházky pověstnou kjótskou uličkou Pontočó potkal úplně moderní nevěstu i se ženichem. Oprávněně byli středem pozornosti proudů kolemjdoucích.


Vchody do kjótských tradičních podniků jsou v noci ozdobeny nádhernými barevnými lampióny. Dobrá a oku lahodící reklama.


Do některých restaurací, které v noci poskytují svým hostům kromě perfektních služeb i náležité soukromí, se běžný turista dostane jen těžko a často jen na osobní doporučení někoho ze "štamgastů". Nevyzkoušel jsem, ale prý to není opravdu žádná láce.


Pohled na jednu z kjótských dominant, Kyoto Tower, z terasy kjótského nádraží.

Milovníkům chrámů se omlouvám, že jsem přečetné kjótské chrámové stavby tentokrát zcela pominul a upřednostnil obyčejnější kjótské neobyčejnosti, ale případní zájemci se mohou podívat na články U císaře v paláci, Černý pátek na chrámové burze, nebo Tunelem z oranžových bran, tam se to chrámy jenom hemží.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. října 2011 v 21:04 | Reagovat

Ta lampiónoffka s bicyklem mi přijde velmi podařená.

2 Janah Janah | Web | 31. října 2011 v 22:44 | Reagovat

V mozku mi víří dotazy - nenaplivají a nenachrchlají lidé na to jídlo na pásu než ke mně dojede? Není ten pavouk jedovatý? Není řeka poněkud bahnitá a smrdutá? Není nevěsta v bílém nějaká divná, není bílá barvou smutku?
Nemůžu si pomoct, jsem zvídavá :-)

3 lusurichan lusurichan | Web | 31. října 2011 v 22:58 | Reagovat

Japonsko je můj sen, a musím říct, že tyto články jsou moc zdařilým průvodcem.

4 Čerf Čerf | Web | 31. října 2011 v 23:17 | Reagovat

[1]: Škoda, že bicykl nesvítí.

[2]: Na všechny tvé zvídavé dotazy se dá odpovědět "za určitých okolností ANO". Přemýšlím proto, zda je rozumné být zvídavý. Pořád doufám, že za určitých okolností ano :-).

[3]: Japonsko za sny určitě stojí.

5 Naďa Naďa | Web | 1. listopadu 2011 v 6:01 | Reagovat

Jsem na tom stejně jako Janah. I když byly její otázky zodpovězeny, pochyby zůstávají :-)

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 1. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

TaKjó,tó je načichlé! Nikoliv rybinou ale vůní smažených rýžových nudlí. Vynikající skulptúra a lampijón mi svítí do zářných zítřků! Vskutku nádhera.

7 Janah Janah | Web | 1. listopadu 2011 v 23:04 | Reagovat

[4]: ad 2 Myslím, že je dobré být zvídavý, i když za určitých okolností musíš být připraven nést za to následky :-)

8 Lucka Němcová Lucka Němcová | Web | 3. listopadu 2011 v 7:59 | Reagovat

Paráda, paráda. Přiložil jsi polínko do ohně mé cestovatelské duše, jenže já vz se vzhledem k svýmu věku držím ZATÍM:) Evropy...ale taky se nějak nebezpečně směřuji čím dál tím víc na východ:))

Měj se krásně, L

9 š š | Web | 4. listopadu 2011 v 16:11 | Reagovat

to plastové jídlo je neuvěřitelné :) na škole jsme vždy taky měli vytrínku s ukázkou jídla - ale to bylo pravé... čím později člověk dorazil, tím méně vábně vypadalo... lépe asi nekoukat :)

10 takara takara | Web | 13. října 2013 v 16:09 | Reagovat

respekt!!!Poznal, že slečna oblečená jako geisha, žádná geisha není. Musím říct, že je řada lidí, kteří se domnívají, že se jedná o skutečnou geishu navzdory smartphonu v prackách... :-D  :-D  :-D

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2013 v 0:59 | Reagovat

[10]: Skutečnou gejšu jsem potkat chtěl, ale nepotkal. Tak mám vyfocenou aspoň náhražku :-). Zdravím daleko na východ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama