Voda v Berounce je v Dobřichovicích za normálních okolností docela rychlá a dost dlouho jí trvá, než ji okolní mráz znehybní. Leč - letošní vlna (malých českých) sibiřských mrazů je silná a vytrvalá. Řeka se nejdřív zaplnila plujícími krami a ledovými chuchvalci a trochu jednolitého ledu bylo jen při březích. V noci z pátku na sobotu se ale obrnila poctivým ledovým krunýřem, který měl v sobě jen několik průhledů do vodního proudu, postupně přecházejícího do ilegality. Berounka ztuhla a po dlouhé době propojila oba své břehy napohled pevnou cestou.
V sobotu odpoledne jsem z lávky právě obdivoval výtvarnou rozmanitost říčního ledu, když se ledová masa dala do pomalého ale nezastavitelného pohybu. obrovská energie unášených ker si prorážela cestu jako atomový ledoborec a na místech střetu tlaků s protitlaky vznikaly čerstvě vyvrásněné ledové bariéry a hory. Led, který se neudržel v hlavním proudu, byl nemilosrdně vyvrhován na břeh a vzrostlé keře pro něj nebyly žádnou velkou překážkou.
Bohužel jsem u sebe neměl žádný rozumný záznamový aparát, abych vám umožnil vychutnat si tuhle ledovou plynoucí energii, tak jsem aspoň vyzkoušel, jestli něco podobného nenastane i v neděli. Nenastalo. Hladina už byla příliš ztuhlá, aby se opět rozpohybovala. Ale aspoň jsem zdokumentoval různé podoby ledu, které jsem cestou potkal.
Na řece už zbylo jen několik nezamrzlých "jezírek", ve kterých si sem tam plulo několik ledových ostrůvků.
Vzhledem k tomu, že se led v průběhu dní několikrát rozlámal a ledové masy na sebe porůznu narážely, nevznikla hladká ledová plocha jako na rybníce, ale led neuvěřitelně různorodý a rozvrásněný. Až si člověk říká, že může sledovat cosi jako horotvorné procesy, ale pořádně zrychlené :-).
U břehů jsou naskládané velké ledové desky tlusté 10 až 20 cm. Část síly vodního proudu přešla do energie ledu. Zkuste ho rozbít, brání se.
Tady se pokusil lokální ledoveček vyplazit po vzoru svých větších bratrů na pevninu. I když je to do kopce, celkem se mu to podařilo. Doba ledová je prostě doba ledová!
Bohatství ledových krystalů na bývalé hladině řeky v zapadajícím mrazivém slunci. Po takovém povrchu se sice moc bruslit nedá, ale na pohled to vypadalo moc pěkně.
Pohled na zamrzlou Berounku s Dobřichovickou lávkou.
Při cestě podél říčního břehu se člověk až lekal, jak strašidelné zvuky dokáže led vyprodukovat, nashromáždí-li se v něm napětí, alébrž španung alébrž po voskovcovsko-werichovsku napnelismus. Žádný lehký popík - led je rocker!
Pohled k Dobřichovickému zámku. Hladina je obrněná jako středověký rytíř. S obyčejným kopím nemáte šanci; tady pomůžou snad jen kaťuše.
Malá dobřichovická antarktická pláň. Jen led, mráz a vítr. Ještěže z jižního pólu domů ke krbu je to jen pět minut pěšky.
Ještě pár dní a možná týdnů bude řeka v pevném ledovém sevření. Jako optimista ale věřím, že na žádné řece neexistuje takový led, který neroztaje, i když si jaro zatím dává na čas. Pohyb nejde navěky zastavit, jen pozdržet.
Čerf | 7. února 2012 v 23:48 | 
Zde hledá 
Nádherné fotky. Dnes jsem slyšela vzpomínat 40tiletého pána, jak jako děti sáňkovali z kopce dolů a končili až na zamrzlé řece