O našich vzorech

16. března 2012 v 23:11 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Sociologové občas tvrdívají, že se během let překotně mění naše vzory. Většinou prý pochopitelně k horšímu, to už je u lidí takový zvyk: Posloucháte-li někdy stesky moralistů, musíte být překvapeni, že ještě zemská koule nepodlehla atakům stále koncentrovanější lidské zlotřilosti a drží vůbec pohromadě, zdá se, jako by vše minulé bylo jaksi automaticky lepší a poctivější, což mi tak úplně neladí. Někdo se děsí skutečnosti, že je dnes pro spoustu lidí vzorem známý hokejista, nicméně mně osobně je rozevlátý sportsman jako vzor pořád o dost milejší než třeba kdysi uměřeně vyhlížející Stalin. Ale vzory lidské jsou měřítkem příliš nestálým a individuálním, proto jsem si řekl, že by nebylo od věci prozkoumat nějaké stabilnější vzory, existují-li. A ony skutečně existují: Jsou to vzory gramatické!

Na první gramatický vzor jsem si vzpomněl, když jsem nedávno psal v jednom textu o nůši. Ano, to je přece jeden z dávných vzorů… Jak to do nás vtloukala naše češtinářka: "Žena, nůše, píseň, kost…" Pravda, dnes v době módních značek se už nůše moc nenosí a v první vzorové lize nehraje, protože její skutečná podoba a použití dnešním školákům moc neříká. Z baráže do první ligy postoupila růže, která nůši ochotně nahradila v příslušných učebnicích. Tedy: Žena, růže, píseň, kost… Jedná se ale ještě dnes o skutečné a stabilní vzory?

Řekl bych, že opravdovou ženu je možné za vzor nadále považovat. Zvlášť z pohledu mužů a zvlášť jde-li navíc o kost. Při pohledu do nabídky pražských květinářství bych se nestrachoval ani o budoucnost růže, tím spíš, že lze ženy při speciálních příležitostech růžemi zahrnout, zvlášť máte-li růží plnou nůši. Vzhledem ke stále se ztenčujícím zpěvným dovednostem široké populace však mám obavu, jak dlouho nám jako vzor vydrží píseň. Možná bych vzhledem k postupnému stárnutí populace doporučil zamyslet se nad použitím slova dáseň, i když oproti písni považují někteří jazykozpytci slovo dáseň za příliš bezzubé (zvlášť je tato skutečnost markantní, jde-li o píseň rapovou).

O budoucnost mužských vzorů naproti tomu nemám strach: Vždyť který muž by nechtěl být aspoň trochu (svým) pánem. A pro opravdové pány je kariérní výzvou, když se mohou stát předsedy anebo soudci. Jen u hradu mám určité pochybnosti. Co když někdo neopatrný podobně jako před nedávnem na Slovensku zažehne na hradě oheň, a hrad proměněný požárem ve zříceninu přejde do ženského rodu? Myslíte, že se to českým hradům nemůže stát? Já myslím, že ano! Nejsme přece stroje, že?

Statistici soudí, že venkov se postupně vylidňuje, město jako gramatický vzor by tedy mělo mít i nadále zelenou. Moře naproti tomu bude zbarvené do modra, ale i ono bude vždy bodovat svou majestátností a různorodostí života, i když se neblahou shodou okolností bude jednat o moře Mrtvé. Pravda, mohli bychom zapochybovat o tom, zda zrovna kuře, které znají lidé velkoměstského typu už jen jako urychlené, rozpláclé, dohněda ožehnuté tělíčko rotující na kovové jehle uvnitř grilu, je pro nás bůhvíjaký povznášející vzor. Na rozdíl od nůše nemá ale kuře ve své lize středních gramatických rodů konkurenci a je se svým jedním vypouleným okem asi věčným králem mezi slepými. No a úplně závěrem: Co myslíte, troufnul by si dnes - byť v době různých hypotéčních krizí a předražených bytů - někdo vůbec uvažovat o tom, že by z gramatických vzorů vystrnadil stavení, když se právě za tento vzor postavila kompletní asociace stavebních spořitelen? I když, mám-li být upřímný, jehličí by mi jako vzor bylo taky dost sympatické: Je příjemně zelené a popichuje.

Ať koukám kterýmkoli směrem, nevidím v gramatice moc důvodů ke změně. No vidíte to: A pak že jsme ve svých vzorech nestálí!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 16. března 2012 v 23:42 | Reagovat

Ach jak já nesnáším ten proměnlivý čas!
Je mi sedmnáct a už mi přijde že je všechno naruby a že se ženem do neznáma...
Chtěla bych aby se prvňáčci učili psát na černé tabuli křídou a psací písmena a ne tiskací a aby se později naučili co je to podmínková věta vedlejší, protože to vůbec není fér.

2 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 17. března 2012 v 0:19 | Reagovat

Dovolím si na obranu kuřat namítnout, že jejich obliba s vypuknutím "vaječné krize" výrazně stoupla, důkazem jsou kolony aut před slepičárnami. :)

3 Livien Livien | Web | 17. března 2012 v 9:38 | Reagovat

Když už je tak o tom řeč, o naše vzory se asi ani tolik bát nemusíme, ale větný rozbor má evidentně opravdu namále, alespoň jak hlásá hlavní článek včerejší MD Dnes :))

4 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 17. března 2012 v 10:26 | Reagovat

O nůši jako vzrou mi táta jako melé vyprávěl. Děkuju pohádkám za hodné babky kořenářky s nůší.

Jinak myslím, že za pár let se bude místo písně učit spíš plíseň.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. března 2012 v 13:45 | Reagovat

V současné vaječné krizi by kuře jako vzor používalo spíš TÍSEŇ než PÍSEŇ.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. března 2012 v 18:55 | Reagovat

[5]:Ta tíseň je sice trochu deprimující, ale je sympatičtější než plíseň, že? Tu mají lidé rádi maximálně na sýru a jako zdroj penicilínu- tedy možná i něčeho jiného?

7 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 17. března 2012 v 22:18 | Reagovat

Dobrá hra se slovy.

8 š š | Web | 18. března 2012 v 19:16 | Reagovat

hezky jsi si pohrál se vzory :) píseň je stále aktuální - vždyť co máme pěveckých soutěží! No a o kuřata se také nebojím - jsou jich stále plná média - od salmonel po vajíčka! :)

9 Lucka Lucka | 18. března 2012 v 19:53 | Reagovat

Hmmm... a co zloba, zvůle, tíseň, zlost...nebo spíš drzost? Tomu by možná rozuměl každý.
Nebo pán, hrad, zloděj, hnůj.
Dneska mám nějakou povstaleckou náladu. :-)))

10 Čerf Čerf | Web | 18. března 2012 v 20:53 | Reagovat

[1]: Bílou křídou na černé tabuli - není to podle psychologů příliš černobílé vidění? :-)

[2]: Kuřata v tobě mají dobrého arbitra :-)

[3]: Sborka a rozborka mají namále :-). Ještě že nám vzory zatím zůstanou!

[4]: Plíseň kromě sýrů a penicilinu já nerad :-)

[5]: Souhlasím. I tísňová volání mají navrch před písňovými.

[6]: Tíseň není taky nic moc. Ale třeba slovenské tiesňavy mám rád.

[7]: A co teprve až se jednou pustím do pádů... :-)

[8]: Takže nakonec propadla jen nůše. Ale co - jak říká Shakespeare: "Nůše, byť zvaná jinak, nosila by se stejně! :-)

[9]: Ano, vypadáš dnes mimořádně optimisticky :-).

11 adaluter adaluter | Web | 19. března 2012 v 2:48 | Reagovat

A já bych se ani o hrad nebála, vždyť "mé stavení, můj hrad", to by v tom byl čert, aby se asociace neplácla přes kapsu a nevzala i hrad pod svá křídla (kuřecí).

A příště ty pády, pěkně prosím, některé jsou tak dechberoucí, hlavně padáme li s kým (případně i s čím). :-)

12 Lucka Lucka | 19. března 2012 v 7:23 | Reagovat

[11]: Já myslím, že nejdůležitější je KAM padáme.
Ta nálada se pořád drží...:-\\\

13 Čerf Čerf | Web | 19. března 2012 v 8:00 | Reagovat

[11]:[12]:: Jak říkal kdysi při "hodině dadštiny" pan Svitáček: Vlézti komu na co, přecházející na Vlézti komu kam :-)

14 adaluter adaluter | Web | 19. března 2012 v 14:04 | Reagovat

[12]: Vzhledem k tomu, že tuším kam padáme, chci si užít aspoň ten pád. :-))

[13]: Vidím, že co se pádování týká, bude na koho, co se těšit.:-)

15 D. D. | E-mail | Web | 23. března 2012 v 23:50 | Reagovat

Místo "kuřete" se nabízí "klíště"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama