Zač je v Pardubicích vinařský perník (Vinařský půlmaratón Pardubice 2012)

14. dubna 2012 v 23:06 | Petr Vápeník |  Reportáže
Když jsem si dělal v lednu své roční běžecké plány, dnešní datum jsem měl zatržené červeně. Dnes jsem totiž měl být v Pardubicích - poprvé na startu Vinařského půlmaratónu, na který jsem měl z předcházejících ročníků výborné reference. Když začaly mé letošní "Achillovy patálie", bylo mi nicméně jasné, že budu letos muset vzít zavděk aktuální módou (aspoň v podání české vlády) a kvůli zraněné patě škrtat a škrtat a škrtat. První na řadě byly bohužel právě Pardubice.

Je zajímavé, že ač jsem Pardubicemi většinou jen projížděl a moc se tu nezastavoval, dá se říct, že mě toto město v řadě souvislostí pozitivně ovlivnilo a mám ho spojené se spoustou vzpomínek. Už když jsem byl malé dítě, byly Pardubice mým nejoblíbenějším místem, které jsem osobně neznal, protože se mi moc líbilo, že mají ve znaku koně. Mezi nenápaditými heraldickými štíty, orlicemi nebo dokonce - považte, Plzeňané - velbloudy, se kůň vyjímal sympaticky nenabubřele.
Ale osobní zkušenost s Pardubicemi jsem získal až na vojně, kdy jsem byl na začátku jednoho zpočátku nenápadného listopadu převelen na brigádu do městečka Dašice poblíž Pardubic. A bylo to právě pardubické nádraží, kde jsem si v pondělí 20.listopadu koupil před pátou ráno při návratu z prvního opušťáku několikeré noviny, protože v nich zčistajasna vyšly články, které se daly číst a z jejichž dikce jsem si uvědomil, že džin dosud pevně uzavřený v komunistické lahvi byl vypuštěn a je docela možné, že už do láhve nikdy netrefí zpátky. Netrefil, zpátky do láhve se nikdy nevrátil a já jsem tomu dodneška moc rád. Psal se rok 1989, já se tehdy musel vrátit - ač nerad - ke své odloučené rotě a zmatený velitel to komentoval slovy, jimž se musím smát ještě teď: "Já jsem to věděl, četaři Vápeníku, že vás nemám pouštět domů. Poprvé jste venku a hned je z toho takovej bordel!"

Ten tehdejší neuvěřitelný pocit jsem si dnes na pardubickém nádraží připomněl, protože na některých místech to tu vypadá úplně stejně jako tehdy a taky protože jsem se rozhodl se na běh aspoň podívat jako divák a fotoreportér, a omluvit se tak městu, že jsem ho teď řadu let zanedbával. Na důkaz mých velkých a stálých sympatií k městu s koněm ve znaku jsem tedy popadl fotoaparát a dokonce i stativ a po asi hodinovém zmateném hledání nejlepšího místa jsem se naaranžoval na chodník u půlmaratónské trati na třídě Míru v očekávání zajímavých zážitků. Nutno říct, záviděl jsem běžcům, že můžou běžet, ale taky jsem jim vůbec nezáviděl, když jsem viděl tu dřinu. Tomu se říká obojakost. Napřed jsem pouze fotil, protože jsem na tleskání už neměl dostatečný počet volných rukou. Ale když cílová časomíra odpočítala dvě a čtvrt hodiny, nastal čas běžců, které jsem prostě povzbudit musel, protože vím, jak moc to potřebují. Tam někde jsem si přál být, jenom jsem tentokrát byl okolnostmi donucen stát na druhé straně zábradlí vymezujícího závodní trať.


To je pohodička, pane, sledovat takové fyzické trápeníčko rovnou z kavárny. Pardubičtí kavárenští "povaleči" versus běžecké žíznivé čáry.



Tak tomuhle pánovi je pětaosmdesát a byl nejstarším účastníkem běhu. Co vám budu povídat, čas měl skoro takový, jaký já před dvěma týdny v Praze.



Polákovi měli na trati pořádné povzbuzení. A taky Novákovi, Hamáčkovi, Kratochvílovi, Krátcí a tisíce dalších. Ulice byly lemované mnoha lidmi, kteří v davu běžců vyhlíželi své blízké a milé.



Poslední ze tří kol, která vedla centrem města. Postupující únava už je patrná, ale vůle jí dává na frak.



Tento pán sice neběžel, ale na svém odrážedle si taky určitě zasloužil úctu. Žádné převody, žádný volnoběh, jen síla vlastních nohou. Zdalipak ten koník na dřevěném rámu je originál pardubický?



Ne, nebojte se, děti týrány nebyly. Tahle holčička se připojila jen na chvíli, aby povzbudila jednu ze závodnic. A povzbudila ji dokonale, to si tedy pište! Ještě chviličku a budeme v cíli.



Proč to tajit; byli i tací, které běžecké zápolení moc nezajímalo. Ale i oni dokázali využít polojasné a příjemné odpoledne k vlastním tvůrčím aktivitám a ještě po nich na pardubických ulicích něco pěkného zbylo.



V cíli to už byl docela jiný příběh. Jeden ze skutečně velmi rychlých a sportovně vyhlížejících závodníků právě doplňuje tekutiny a nutné ionty. Schválně - po kolikátém pivu mu ty jeho budíky začnou pípat?



Vítězům v cíli blahopřál mimo jiné i bývalý mistr světa v hodu diskem, Imrich Bugár. Je to pořád ještě chlap jako hora, i když už mu bylo (právě dnes) sedmapadesát. Pohlavek bych od něj tedy schytat nechtěl.



Po skončení závodu zbylo ještě dost času na procházky po krásném starém městě. Zámek se spoustou pávů a se stromy, které právě začínají kvést, byl oproti narvanému náměstí oázou klidu a pohody. Mimochodem, procházel se tu i pes s účastnickou medailí na krku, jehož paní lehce pokulhávala. Kdopak z nich asi běžel a kdo povzbuzoval z chodníku?



Tahle brána dělila Pardubice na rušnou a klidnou část. Uvnitř města už se začínalo uklízet a trhovci rozebírali své stánky, s vínem, pardubickým perníkem, uzeninami, pivem, ale i s energetickými gely a iontovými nápoji.



Příště tady zase zavládne nervózní blázinec přibližně za rok při příštím ročníku Vinařského půlmaratónu. Uvidíme, jestli se budu moct někdy připojit i jinak než s foťákem kolem krku. Každopádně vám, milé Pardubice, můžu slíbit, že se na vás určitě přijedu podívat dřív než zase až za sedm let. Tak se zatím opatrujte a já jedu na další opušťák. Snad se zase během něj něco nesemele! :-)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bretislav bretislav | Web | 15. dubna 2012 v 5:24 | Reagovat

Kouzelná droga, tohle běhání.. docela mě mrzí, že jsem už dávno přestal taky, byť v malém, drogařit. Teď leda jako ta žíznivá čára zřetelně zpomalená cestou na protější chodník.. Musím zkontrolovat Bohunku, Pardubickou účast mi mezi chystanými akcemi nehlásila. Chystala se m.j. také na KVOK, což jsem si právě radši vygooglil, nevědouc oč běží.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. dubna 2012 v 8:37 | Reagovat

Líbí se mi fotka s kavárenskými povaleči.
Namasírováni kofejnem bystře sledují to kmitání kolem.

3 jezinka jezinka | Web | 15. dubna 2012 v 9:37 | Reagovat

Parááááda- povídání i fotky.

4 Čerf Čerf | Web | 15. dubna 2012 v 9:59 | Reagovat

[1]: KVOKu jsem se nikdy nezúčastnil a Bohunku jsem nikde v tom pardubickém davu neviděl. Ale oči jsem měl pro leccos, počitků tu byla spousta, tak nemůžu vyloučit, že jsem ji jen přehlédl.

[2]: Tuhle fotku jsem si "vymyslel" ve vlaku, jen mi chvíli trvalo, než jsem našel tu správnou kavárnu se správně namasírovaným osazenstvem :-)

[3]: :-)

5 Vendy Vendy | Web | 15. dubna 2012 v 14:27 | Reagovat

Pěkná fotostory.
Sportovci očima kavarenských povalečů? Luxusní foto.
Ale i další fotky byly moc pěkné, sportovci, děvčátko a kreslící holčička, ale i extra dřevěné kolo, zřejmě pardubická výroba - a pak, také nejstarší běžec si zaslouží obdiv a potlesk. Za jeho vytrvalost a vůli.
Jak vidět, bylo tam pěkně živo.

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 15:25 | Reagovat

Pěkné povídání i fotografie. K Pardubicícm mám kladný vztah, neboť tam máme pár příbuzných z otcovy strany. Malolány a Černá za Bory a navíc tam bydlí v Pardubicích jedna naše býv. spolužačka, která dokáže na pár hodin přijet i na náš ,,dědko-babinec".

7 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 15. dubna 2012 v 18:52 | Reagovat

Díky za hezkou reportáž, nejvíc mě dostal ten děda...

8 Naďa Naďa | Web | 16. dubna 2012 v 8:59 | Reagovat

Pardubice je moje nostalgie, pardubické období, bylo. :-). Hezká fotoreportáž!

9 adaluter adaluter | Web | 16. dubna 2012 v 10:10 | Reagovat

Tak ta historka z vojny mě tedy dostala.
Velitelé se tehdy museli cítit jak kuřata, když jim zmizí kvočna, ještě že tě za ten "bordel" iniciativně neposlali do basy.:-))

Půlmaraton v tvém podání je zajímavý a přitažlivý (v životě bych nečekala, že tahle slova můžu použít v jedné větě) ať už ze strany účastníka, tak ze strany diváka.
Fotky jsou prostě dokonalé, máš dar vystihnout to podstatné a co ti trochu závidím je, že máš odvahu fotit lidi, to já si netroufám, myslím cizí lidi.

Je dobře, žes nechal patu trochu odpočívat, jinak bys byl jedna z těch šmouh před kavárnou a my bychom přišli o fotoreportáž. :-)

10 š š | Web | 16. dubna 2012 v 14:32 | Reagovat

Nejstaršího účastníka plně obdivuji. ale i ostatní samozřejmě :)

11 Čerf Čerf | Web | 16. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

[5]: Živo bylo, a taky husto!

[6]: Koukám, že Pardubice to mají u většiny zdejších čtenářů dost dobré :-)

[7]:[10]: Mimochodem, děda měl na zádech velký nápis JIRKA.

[8]: Jojo, nostalgii mám taky rád :-).

[9]: Vidíš, existují mnohé spiklenecké teorie, kvůli čemu to celé v listopadu vypuklo, a přitom pravda je tak prostá, milý Watsone :-).
Taky jsem měl zábrany fotit lidi, ale postupně to odbourávám, je to moc zajímavá oblast na focení. Jestli můžu doporučit, zrovna takové hromadné akce jako maratóny jsou dobré na trénink, protože je po městě spousta oficiálních fotografů a lidem focení většinou nevadí.
O fotoreportáž byste asi přišli, ale bych bych  moc pomalejší šmouha! :-)

12 Lydie Lydie | 18. dubna 2012 v 19:37 | Reagovat

Zajímavé a poutavé čtení i pro mně "nesportovce".Také pěkné fotky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama