Májové haiku

5. května 2012 v 19:34 | Petr Vápeník |  Haiku

Májová rozkvetlá a všemi vůněmi (a pylovými alergeny) provoněná příroda vysloveně vybízí k psaní haiku, tak jedno malé květnové přidám. Ale snad jen shodou okolností jsem zrovna v minulých dnech míjel na své cestě mnohé připomínky lidí padlých za květnového povstání. Když čtu na deskách jména doprovozená jen dnem narození a úmrtí, moje fantazie, uvyklá domýšlet si lidské příběhy, pracuje na plné obrátky. Kdo z nich cíleně bojoval a kdo se tragicky připletl? Jak by asi žili dál, kdyby přežili? A kolik májů by je ještě čekalo? Malými pamětními deskami je poseta celá Praha a já se přistihuji, že o těch lidech vlastně doopravdy nic nevím a mám nepříjemný pocit, že bych aspoň něco vědět měl. Ale možná nemusíme chodit do daleké minulosti. O kom z našich dnešních blízkých v době, kdy jsme doslova zaplaveni informacemi, doopravdy něco víme? A přitom nás spojuje šumění stejného májového deště.


Májové haiku


Krev tiše smývá

archanděl zapomnění

májovým deštěm.


Cesta do pravěku:
Samozřejmě - když je na řadě haiku, standardně přidávám odkaz na jeden "pravěký" článek, abyste si nemysleli, že vás chci jen tak odbýt. Tentokrát by to mělo být něco optimistického, po té krvi, že?... A kde brát optimismus, než u lidí, kteří - na rozdíl od nás, obyčejných nespokojenců - prostě nemají žádné problémy. Nebo že bychom o nich zase jen nic doopravdy nevěděli? O věcech, které se přiházejí.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 5. května 2012 v 19:44 | Reagovat

Mohu se otázat, v čem spočívá Haiku? Nějak jsem to nepochopila, ale slůvka vypadají májově :)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. května 2012 v 19:56 | Reagovat

Ten příběh- odkaz na článek jsem si přečetla, to se opravdu stává, že se najde takový optimistický člověk?

3 Čerf Čerf | Web | 5. května 2012 v 20:02 | Reagovat

[1]: Jen pár slov k haiku: Jde o tradiční japonskou básnickou formu, která má docela pevná pravidla, nejčastěji se vyskytuje ve tradiční sedmnáctislabičné variantě, kdy se dodržuje rytmus 5 slabik – 7 slabik – 5 slabik. Nejčastěji se v haiku objevují přírodní motivy, ale není to podmínkou. Je to docela dobrá škola zejména pro „ukecané rozervané básníky“, protože celý pokud možno aspoň trochu smysluplný obsahem se musí vecpat do pouhých 17 slabik a to je zatraceně málo :-). Samozřejmě, to je jen hodně laický pohled, spoustu informací o haiku můžeš získat na internetu.

[2]: Jsem očitý a ušitý svědek :-) Už jsem si mnohokrát vzpomněl.

4 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | E-mail | Web | 5. května 2012 v 20:16 | Reagovat

Předmluva i nadcházející pocit - oboje je to dokonale nezapomnětlivé. A smutné... je to opravdu tak dávno, nebo to bylo včera, nebo to je někde zas?

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. května 2012 v 20:16 | Reagovat

Májové deště jsou osvěžující.

6 Vendy Vendy | Web | 5. května 2012 v 22:05 | Reagovat

Dobrá poznámka je, jak málo víme o svých nejbližších.
Natož o lidech neznámých, ze kterých zbyla jen jména.
Podobné myšlenky mívám i na hřbitově - vidím hrob udržovaný, ale i hrob zarostlý. V druhém případě si říkám - kašlou na něho? Nebo bydlí opravdu daleko a málokdy se dostanou? Nebo už po tom člověku nikdo nezbyl, kdo by zašel na jeho hrob, trochu upravit, dát kytičku, zapálit svíčku?
Loni, když jsme se vraceli z pohřbu mámy, jsem viděla hrob, který mě zarazil. Byli na něm totiž plyšáčci a různé hračky. A když jsem se podívala na pomníček a přečetla data... tomu chlapečkovi byly asi dva roky.
Promiň, že jsem zabrousila s takovým smutným tématem, ale i to je součástí našeho života.
Jinak přeji hezčí, slunečnější dny.
A krásné haiku!
(U haiku jsem zase slyšela, že má mít přesně patnáct slov. Takže nevím... slova? Nebo slabiky?)

7 Vendy Vendy | Web | 5. května 2012 v 22:06 | Reagovat

P.S. na ten odkaz (příběh) jsem také zabrousila a zanechala tam komentář. Neuvěřitelná ženská. :-)

8 Čerf Čerf | Web | 7. května 2012 v 7:23 | Reagovat

[4]: Bylo to - jak říkávala kdysi Svobodná Evropa - "právě včera, před šedesáti sedmi lety"...

[5]: Přesně tak, ještěže jsou.

[6]: Téma je to sice smutné, ale přirozené, a když se o něm nebude mluvit, nic to na jeho existenci nezmění. U haiku znám pouze slabičná omezení, o počtu slov nic nevím..

[7]: Díky za návštěvu "v pravěku" :-). Souhlasím, mockrát už jsem si a ni vzpomněl, když jsem se domníval, že mám důvod k pesimismu :-).

9 Přelud Přelud | Web | 7. května 2012 v 19:37 | Reagovat

a fakt že jo, ty pomníky mě taky někdy zvou na tichou seanci, zamyšlení nad jmény, která tam stojí.. a pro mě nejsou ničím než jmény, dokud se nerozhodnu přemýšlet a pak teprve vidím lidi, křivky jejich osudů a náznaky; otázka je to věčná- co by bylo kdyby..
kdyby krev zůstala a značila padlé naprosto nerozrušená májovým deštěm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama