Terezka

16. července 2012 v 7:29 | Petr Vápeník |  Pražské drobnůstky
Když dnes doma otočíme kohoutkem a teče voda, ani nám to nepřipadne podivné a dozajista to nebereme jako luxus. Je ale pravda, že ještě skoro po celé 19.století se muselo z pražských domů chodit pro vodu ke kašnám. Kašny tak v té době sloužily nejen jako zdroj vody, ale i jako zdroj novinek a drbů, které se při čekání ve frontě na vodu vyměňovaly. No a - co si budeme povídat - okolí kašen sloužilo i jako úžasná přehlídka krásy pražských děvčat a žen, takže nebylo divu, že ke kašnám chodili okounět i mládenci ze širokého okolí, i když starost o vodu byla v té době považovaná za čistě ženskou práci.

Jednou z kašen, která kromě praktického významu měla a doposud má nezanedbatelnou estetickou hodnotu, je kašna na rohu Mariánského náměstí ve výklenku zdi Clamm-Gallasova paláce. Socha dívky je sice alegorií Vltavy, ale to nejspíš ve své době málokdo věděl. Zato každý věděl, že kašna se jmenuje Terezka, a tak se lidé scházeli u Terezky, chodili k Terezce, mluvili o tom, že "Terezka netekla" a Terezka byla normální součástí jejich každodenního života.


Socha má zpodobňovat Vltavu. Dívka má dvě nádoby, ze kterých vytéká voda - z jedné doopravdy, z té druhé jen v podobě kamenného proudu s pěti hvězdami symbolizujícími ve Vltavě utopeného světce Jana Nepomuckého. Socha není originálem ale kopií nainstalovanou v roce 1953. Několikrát poškozený originál je uchováván ve sbírkách Národní galerie. Při pohledu na Terezku mě ale už mockrát napadlo, kdo asi byla dívka, která seděla sochaři modelem, a jaký měla osud.


Autorem Terezky je Václav Práchner a letopočet pod vysekaným podpisem ukazuje, že Terezce je letos už dvě stě let. No řekněte, na ten věk vypadá dost dobře, ne? A to přitom sedí venku stejně "ustrojená" bez ohledu na počasí, na žhavém slunci i v sibiřském mrazu, všechny rozmary přírody i kolemjdoucích lidí snáší doslova s kamennou tváří.


Krása mladé pískovcové dívky zřejmě v kombinaci se smutkem z jejího osudu, sehrála roli ve velmi zajímavém příběhu, který s Terezkou souvisí. V místech, kde dnes stojí budova pražského magistrátu, bydlel totiž řadu let podivínský a bohatý starý mládenec, penzionovaný dragounský rytmistr. Zažil Terezku ještě v době její dřívější slávy, ale i poté, co přestala jako kašna fungovat po zavedení městského vodovodu a stala se jen opuštěnou, bezúčelnou a pomalu se rozpadající sochou. Když dragoun zemřel, našlo se v jeho závěti ustanovení, že Terezce odkázal na tehdejší dobu velmi slušnou sumu deseti tisíc zlatých. Když se tak na Terezku dívám, ani se staromládeneckému dragounovi nedivím.


S takovou šokující závětí se samozřejmě dragounovi příbuzní nesmířili a nakonec po určitých soudních peripetiích dosáhli zneplatnění závěti. Přece je úplně jasné, že člověk, který své peníze odkáže soše a ne svým nenažraným příbuzným, musí být logicky blázen, že? Škoda. Možná kdyby měla Terezka lepšího advokáta...

Kašnu za léta, kdy se pohybuji v Praze, pamatuji v různém technickém stavu, většinou mizerném. Je ale dobře, že teď už je pár let Terezka celkem v pohodě, opět funguje jako zdroj osvěžující vody, která už sice není načerpaná přímo z Vltavy jako kdysi, ale paradoxně právě z vodovodu, který kašnu přivedl téměř k zániku.


Čas od času kolem projde skupinka turistů, kteří sem zabloudili ze Staroměstského náměstí při hledání Karlova mostu a většina z nich se na chvilku zastaví. Kolemjdoucí mladí muži dokonce občas uznale hvízdnou. A to ještě asi netuší, že Terezka je nejen krásná, ale mohla být taky docela bohatá. Ale ono je všechno relativní: Třeba kdyby byla bohatá, nikdo by se v padesátých letech nenamáhal s opravou a vytvořením kopie, ale Terezce by přinejlepším těch zděděných deset tisíc zlatých znárodnili.


Musím se přiznat, že k Terezce mám zcela zvláštní osobní vztah. Kdykoli jdu v poslední době kolem, musím se u ní zastavit a vždycky mi při tom proběhne hlavou myšlenka na někoho, koho mám rád; jako by Terezčina mlčenlivá společnost takové myšlenky vyvolávala. Vždycky když je v Praze maratón, jsou kousek od Terezky v Linhartské ulici umístěny šatny a já - hned, jakmile se mi podaří ze šatny vypotácet - nasměruji své první vratké kroky k Terezce, která shlíží na ten mumraj s pochopením a s nadhledem dvousetletých zkušeností s historickými mumraji všeho druhu, opláchnu si u ní pot a prach z čela a pošlu odtud jedinou v té chvíli důležitou zprávu - že jsem opět přežil a dostal se do cíle. A dívám se od kašny do míst, kde asi kdysi vyhlížel starý dragoun z okna a v jeho hlavě uzrávala na svou dobu převratná myšlenka.

Musím se jít do těch míst na magistrát zeptat, jestli je už dnes konečně možné odkázat nějaké peníze soše.

Pozn.: Při psaní článku jsem použil informace z knihy Jiřího Horáka Knížka o staré Praze, díky které jsem kdysi dávno Terezku objevil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. července 2012 v 8:26 | Reagovat

Lepá to děva.

2 helena-b helena-b | Web | 16. července 2012 v 10:27 | Reagovat

Díky za krásné povídání. Až zase navštívím Prahu, určitě se půjdu na Terezku podívat.

3 Ivet Ivet | Web | 16. července 2012 v 14:30 | Reagovat

Terezka má zvláštní moc - vyvolává u mužů srdeční záležitosti - tedy ty radostné, jako u tebe, vzpomínáš na toho koho máš rád! To je úžasná moc Terezky ne?-:)

4 Lucka Lucka | 16. července 2012 v 17:18 | Reagovat

No, jen jestli tu závěť notáři správně pochopili...Terezek běhá po Praze celkem dost i dneska. :-\

5 Čerf Čerf | 16. července 2012 v 20:13 | Reagovat

[1]: Lepá je. A byla ještě lepější, např. v době, kdy měla zelený olejový nátěr. Čisté dada :-)

[2]: To bude mít děvče radost. Určitě počká :-).

[3]: Tak tohle (aspoň u mě) opravdu funguje. Šikovná socha! :-)

[4]: Myslím, že kdyby byla závěť jen trochu nejednoznačná, Terezky by stály frontu delší než kdysi na vodu. Možná i Bětky :-).

6 mstajer mstajer | 17. července 2012 v 1:22 | Reagovat

Všechno dobré je pro něco zlé. Terezka kdysi bývala jistě zajímavým informačním uzlem, vlastně plnila účel jakéhosi serveru. Člověk za její pomoci mohl získat zajímavé aktuální informace... A navíc nabrat vodu, což se mu na Seznamu nepovede.

7 bretislav bretislav | Web | 17. července 2012 v 9:32 | Reagovat

Zvláštní inspirace. Taky jsem dřív kolem Terezky opakovaně procházel, ale jak to někdy bývá, procházel.. Teď se musím tady  opakovaně dívat a budu si k ní muset zajít, abych ji omrknul ještě zblízka v prostoru. Něco mi tu (proporčně asi) trochu nesedí. Výraz dívky je kouzelně krásný, horní polovina těla bezvadná, ale od pasu dolů mi přišlo, jakoby ta část těla patřila někomu jinému.. Závěr si radši nechám až po prohlídce na místě, nerad bych vzbudil u čtenářů za názor peskování. Na celkově pozitivní vnímání sympaticky snové dívky ani žádná případná "piha na kráse" nemá a nebude mít u mne vliv.

8 Miloš Miloš | Web | 17. července 2012 v 10:06 | Reagovat

Myslel jsem si, že Prahu dobře znám, ale Petrův seriál mě zbavil iluzí.
Díky za něj.

9 Čerf Čerf | Web | 18. července 2012 v 0:02 | Reagovat

[6]: Až začne jednou Seznam nabírat vodu... :-)

[7]: Třeba bylo nutné angažovat dvě různé modelky, protože první musela se štoudví pro vodu :-)

[8]: Však proto jsou to "drobnůstky". Nemají pražádný vliv na celkovou znalost :-)

10 Petr Jindra Petr Jindra | E-mail | 25. července 2012 v 9:58 | Reagovat

Postřeh o mírné nesourodosti postavy (která soše dodává velkou část jejího kouzla) je správný. Od pasu nahoru ta "Clamovic Terezka" (jak se jí také říkalo)představuje čistý klasicismus prosycený harmonickým ženským lyrismem, složitější útvar dolní části těla, který se otáčí opačným směrem než trup, sledoval dramatičtější vzor Michelangela (náhrobek Giuliana Medici).

11 Čerf Čerf | Web | 25. července 2012 v 21:30 | Reagovat

[10]: Petře, díky za odborný komentář a za vysvětlení. Dobře vynikne zejména v porovnání s mým pábením o štoudvi :-)

12 Veit Karwitz Veit Karwitz | 30. října 2014 v 11:46 | Reagovat

Jedna z mých nejmilejších soch, od dětství....

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. října 2014 v 19:49 | Reagovat

[12]: To úplně chápu, má svou jemnou krásu a charisma. Já jsem v tomhle trochu opožděný a objevil jsem ji až ve zralém věku :-).

14 userka userka | E-mail | Web | 8. února 2015 v 0:30 | Reagovat

Moje kamarádka Terezka má úplně stejný... nos!

[11]: Tak mi to nedalo a šla jsem se podívat na význam slova "pábení". Jasně, člověk to v hlavě tak nějak má, ale přečíst si, kdo je vlastně pábitel, není na škodu: "Pábitelé z povídek Bohumila Hrabala okouzlovali
přirozeným chováním, svěžím viděním všednosti, tvořivou schopností řeči, posedlostí životem a schopností pro něco se nadchnout." To jsi úplně ty, Čerfe, viď? A já si dovolím říct, že aspoň trochu jsem to taky. A je to tak uklidňující, že tenhle stav bytí existuje jako něco danýho! Protože mě lidi často nechápou s mou schopností nadchnout se a s mou (bohužel jenom) snahou o tvořivou řeč a s mým snaživým viděním všednosti svěže. Nejspíš si tenhle význam někam napíšu. Díky, že jsem tu zase objevila něco víc.

15 Čerf Čerf | E-mail | 8. února 2015 v 1:19 | Reagovat

[14]: Pábím rád. I když nevím, jestli naplňuji skutečný výraz toho slova a skutečně pábím, nebo jen tak popábívám :-).

16 Milda Milda | E-mail | 14. ledna 2017 v 13:28 | Reagovat

V té soše je více informací.
Je to alchymysticko hermetická zpráva.

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 14:28 | Reagovat

[16]: Proč ne? Ať tam ty informace jsou, pro ty, co je hledají a jsou o jejich existenci přesvědčeni. Nikomu je neupírám, ale sám je k tomu, aby mě Terezka dokázala okouzlit, nepotřebuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama