Kláštery Faneromeni a Odigitria

22. září 2012 v 12:23 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Na Lefkadě se nachází přibližně deset klášterů. To je věta jako vystřižená z učebnice nesprávné češtiny: Je-li něco vyjádřitelné v kusech, nehodí se v jazyce takto zaokrouhlovat. Přibližně deset lidí by pak mohlo být interpretováno i tak, že je jich přesně 9,8, protože jeden z nich nemá hlavu. Ale v případě lefkadských klášterů je určitá nejistota na místě, protože situace se v průběhu času mění.

Při každé návštěvě si kupuji novou podrobnou mapu ostrova. Mohlo by se to zdát jako vyhazování peněz, zvlášť když podrobná mapa, která jediná za to asi opravdu stojí, protože s těmi obyčejnými za euro či za dvě se dá v méně přehledném terénu a ve spleti oficiálních a neoficiálních cest docela snadno zabloudit (ale samozřejmě máte-li zájem jen o hlavní pláže, i obyčejná mapa bohatě postačí). Podrobná mapa se však rok od roku proměňuje: Jednak se postupně dostavují zpevněné silnice místo původních kamenitých cest, nad čímž sice jako romantický turista nejásám, protože to zbavuje cestování ostrovem původního půvabu, ale dobře vím, že v tomhle směru se pokrok nedá zastavit. Jednak se v nových vydáních mapy překvapivě objevují nová místa, která původně zahrnuta nebyla. Ne, že by neexistovala, ale na mapu se z neznámých důvodů nekvalifikovala a konstruktéři mapy podlehli až soustředěnému nátlaku turistů, kteří o taková místa měli zájem.

Takto se například až v loňské edici v mapě objevil jeskynní kostelík Agios Stefanos (viz speciální článek ZDE) a turisticky nesmírně zajímavá rokle Melissa. Dá se tedy říct, že se podrobná mapa (modrá barva, měřítko 1 : 40 000, cena 6 EUR) snaží jít "s dobou" a přizpůsobovat se poptávce, což je, buďme upřímní, v Řecku spíš nadstandard. Jak je to ale kláštery v mapě, to je věc zajímavá. Někdy totiž z roku na rok dříve obyčejný kostelík "povýší" na klášter a dostane na mapě jinou značku. Nebo naopak z mapy zcela zmizí. Co je příčinou, jsem nikdy neodhalil, ale naučil jsem se být v počtu památek nekonkrétní, protože při nadměrné přesnosti mohu být snadno usvědčen z nepravdy, stačí vzít si jen jinou mapu a obrnit se populární myšlenkou, že co je jednou napsané, přestává být nesmyslem.

Výhled od kláštera Faneromeni na pláž Myli. Je vidět, že je celkem větrno, dělají se velké vlny.



Opatrně tedy připouštím, že z přibližně deseti lefkadských klášterů jsem dosud nenavštívil přibližně dva :-). Ale ne, tentokrát jde o skutečně dva konkrétní kláštery, jejichž klášterství nebylo, pokud vím nikdy zpochybněno. Jedná se o kláštery Faneromeni a Odigitria, které těsně přiléhají k hlavnímu městu Lefkada, a protože hlavní město bylo u mne doposud "v klatbě", neviděl jsem ani okolní kláštery. Tentokrát jsem se ale opět vyvezl autobusem z Vassiliki do hlavního města (blíže se o putování autobusy v Řecku můžete dočíst ZDE) s cílem vyšlápnout si kousek z město a navštívit zmíněná svatá místa. Je to celkem vycházka asi tak na deset kilometrů, jen předem upozorňuji že rozdíl mezi oběma kláštery snad nemůže být větší. Zatímco klášter Faneromeni si užívá věhlasu, jako jediný na Lefkadě je stále obýván a jedná se o turisticky významné místo, z dříve slavného klášteru Odigitría toho mezi honosnými usedlostmi předměstí hlavního města už moc nezbylo.

Spodní (vedlejší) vchod do kláštera Faneromeni se zvoničkou a nezbytnými vlajkami.


Při navigaci ke klášteru Faneromeni jsem zase jednou využil metodu "držení směru", která kromě Japonska funguje celkem dobře. Pode mapy jsem si určil přibližný směr a pak jsem se snažil při cestě starým městem i okrajovějšími městskými částmi držet tohoto myšleného "azimutu" co nejpřesněji. Postupně jsem prošel hustě zastavěnou částí města Lefkada, na kterou brzy navazují předměstí už s vesnickými prvky, takže se místo pěstěných zahrad kolem domů najednou objeví obyčejné olivové háje. Po solnici jsem tak došel až do vesnice Fryni, která leží kousek pod klášterem Faneromeni. Asi poslední kilometr jsem stoupal strání po chodníčku pro pěší poutníky, který vykazoval všechny prvky typicky řeckého přístupu: Měl krásně upravený a v kameni vyvedený začátek a konec (vždy asi tak třicet metrů) zatímco převážná část vedla štěrkovou prasečí stezkou mezi ostrými šutry a trnitými keři.

"Předsíň" kláštera Faneromeni. Jsou zde vyvěšené i různé básně zasvěcené klášteru a jsou vidět i "svolávací prostředky", zřejmě podle povahy signálu se tluče občas do dřeva a občas do kovu :-)



Pokud byste, milé dámy, chtěly svádět mnichy obnaženým kolínkem nebo snad dokonce na mnichy dělaly ramena, je tu pro vás připravena převlékárna.


Ale jinak je klášter Faneromeni skutečný skvost mezi lefkadskými kláštery, jak možná bude maličko patrné z ilustračních fotografií. Jen upozorňuji případné zájemce, že je klášter v době siesty od 14:00 do 16:00 zavřený. Já přišel v 16:04. Klika!

Interiér havní kostelní lodi. Nerad v takových prostorách fotím s bleskem, tak omluvte neostrosti dané dlouhou expozicí. Ale bleskové světlo se mi zdá do podobných prostor nevhodné, světci na ikonách se ho snadno leknou a co potom...



Patronka kláštera (i ostrova) v provedení nad hlavní vstupní bránou kláštera Faneromeni.


Po silnici jsem pak přešel asi tři kilometry prakticky předměstím hlavního města k druhému klášteru Odigitría. Pěší cesta není moc příjemná, s nemotorizovanými poutníky se tu moc nepočítá a každý pěšák na silnici je pro řeckého automobilistu velkým překvapením, n které ho evidentně v autoškole nepřipravovali. Ale silnice je naštěstí široká, jedná se zpočátku o hlavní okružní tepnu ostrova a cesta vede po většinu času z kopce, přičemž se otevírají krásné výhledy na hlavní město, okolní lagunu a volné moře.

Pohled na hlavní město Lefkada. Je pěkně vidět, jak se vzrůstající vzdáleností od moře roste podíl zeleně (hlavně olivových hájů). Kopec v pozadí je už řecká pevnina.



Hledáte-li klášter Odigitría, chce to trochu pozornosti. Zatímco u silniční křižovatky je zvláštní ukazatel, odbočku přímo do areálu kláštera lze snadno minout. Ale místní už jsou na "kufrující" turisty asi zvyklí, takže jejich "trochu zpátky, doleva a prudce dolů" na můj řecky vyvedený dotaz jsem rozeznal i já.

Pohled na hlavní budovu kláštera Odigitría skrze polorozpadlou vstupní bránu.



Z obrázků je patrné, že sláva tohoto kláštera už dávno pominula, hlavní kostel drží pohromadě jen díky tomu, že jeho odstředivé kamenní zdi svírá kovový svorník kolem všech čtyř zdí. Ruiny hospodářských budov původně bohaté klášterní jsou prorostlé všudypřítomnými fíkovníky a je vidět, že budovám nedělají době ani občasné otřesy půdy. Ale na to, aby se objekt na mapě kvalifikoval mezi kláštery, to pořád ještě bohatě stačí.

Zajímavý detail ve zdivu kostelní budovy. Odborníci architekti mi ho možná vysvětlí.



Kostelní budova je sice zamčená a polorozpadlá, nicméně má svoje číslo. Tak kdybyste chtěli do tohoto kláštera napsat, můžete.



Večer jsem se vracel do Vassiliki s pocitem splněné mise: Na vlastní oči už jsem viděl všechny lefkadské kláštery. Jestli mi tedy zase do příštího roku na mapě nějaké další nepřibudou!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. září 2012 v 12:51 | Reagovat

Správně zařadit objekt do kategorie bývá mnohdy oříšek.
Líbí se mi fotka vjettrná.

2 Lady Diabolus Aki Mortem Lady Diabolus Aki Mortem | Web | 22. září 2012 v 15:46 | Reagovat

Páni, tak z podobného pohledu jsem Řecko nikdy neviděla. Samozřejmě jsem chtěla, ale jezdit na dovolenou s prarodiči, jejichž jediným zájmem je nakupování a relax na pláži alá vyvržený vorvaň je jaksi v rozporu s něčím podobným.

3 Miloš Miloš | Web | 22. září 2012 v 19:53 | Reagovat

Na jedné straně jsou vlny a na druhé se zdá klid.
Přesně tento efekt znám z Rhodosu, ze šíje Prassonissi, kde jeden břeh omývá Egejské moře a druhý Středozemní. Z  jedné strany jsou velké vlny a ráj surfařů a na druhé je klidná hladina.

4 Čerf Čerf | Web | 23. září 2012 v 13:04 | Reagovat

[2]: Vorvaňování úplně nezavrhuju, ale dvě tři hodinky docela stačí. No a to ještě pořád zbývá spousta času :-).

[3]: Z druhé strany je to v tomto případě uzavřená laguna, proto je bez vln. Zajímavá rhodosská zkušenost :-).

5 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 26. září 2012 v 22:04 | Reagovat

První fotka - paráda, nádherný snímek. Díky za pěkné zápisky z cest.

6 š š | Web | 27. září 2012 v 10:55 | Reagovat

Opravdu nejde napsat, bylo tam přibližně 10 lidí? Můj malý svět zase utrpěl ránu!! :)
První výhled je okouzlující!

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. září 2012 v 17:54 | Reagovat

[5]: Není vůbec zač, to já se rád podělím :-).

[6]: Tak přibližně deset možná ještě s drobnou výhradou jo. Ale přibližně jedenáct už drhne :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama