O běhání v zahradách a japonštině s řeckým přízvukem

18. září 2012 v 11:08 | Petr Vápeník |  Črty z Lefkady

Ve Vassiliki právě lije, zatímco já na internetu čtu informace o počasí, které pro Lefkadu hlásí slunečno a teplo. Centrální horský masív Stavrota je celý v černých mracích, takže jsou z něj vidět jenom nižší partie. "Horňáci" si dneska na své nepřijdou. Pak věřte internetu! Mimochodem, je pěkné sledovat z kavárny, jak na ulici prší, určitě lepší než moknout venku a sledovat, jak lidi v kavárně sledují, jak moknete.

Přímo na mém balkóně dorůstají krásné velké pomeranče. Odhaduji, že na přelomu října a listopadu by mohly být akorát.



Jedním z mých letošních cílů zdejšího pobytu je pořádně si zatrénovat. I proto jsem si vybral místo, kde se nebudu zbytečně rozptylovat velkým objevováním nového. Je třeba si dát každý den aspoň hodinu nepřerušovaného běhu, byť to bude ten nejpomalejší běh, který se ještě může za běh vůbec vydávat. Záměrně jsem se neubytoval přímo u moře, ale v přilehlých zahradách, kde mohu jen vyjít před dům a mám okamžitě k dispozici krásné a většinou rovinaté cesty klikatící se v krásné zeleni. Kyslíku je dost a provoz tvoří pár obstarožních japonských dodávek a sem tam rachotící traktůrek pamatující určitě ještě vojenskou vládu. Lefkada je velmi hornatý ostrov, ale na dvou místech (v Nidri a ve Vassiliki) přiléhají k moři rozsáhlé rovinaté úrodné plochy, které jsou rozparcelované na zahrady, kde se pěstuje, na co si vzpomenete. Kolem je spousta olivovníků, nasbírat je možné citróny i pomeranče, právě dozrávají a praskají fíky a granátová jablka, takže vosy si mě u snídaně vůbec nevšímají a mají dost práce s tím vysosat z napukaných plodů sladkou šťávu. V nížině už dozrává i hroznové víno, předpokládám, že za týden se bude slavnostně sklízet.

Přímo slyším pramáti Evu, jak stojí pod tímhle fíkovníkem a říká svou klasickou a od té doby v mnoha obměnách opakovanou větu: "Nemám co na sebe!"



Vyrazil jsem a po několika krocích jsem zjistil, že to dnes nebude jednoduché: Ztloustl jsem a zlenivěl, zkrátil jsem si dech a vlastní hlava mě s úsměškem oslovuje "buřte!" Takhle to nejde; když budu sledovat jen sám sebe a hodinky, daleko nedoběhnu. Proto přece běhám v zahradách, aby bylo na co koukat kolem sebe. Ano, v zahradách postávají tu krávy, tu stáda ovcí, sem tam oslík či kůň, ale kde jsou lidi? Jindy tu přece bývá v pondělí tak živo a dnes tu nikdo není. Cožpak tu už stávkují i záhumenkáři?! Chvíli jsem si lámal hlavu a pak mi to konečně došlo: Řecký pěstitel ovoce a zeleniny pracuje, jen když je to zapotřebí. A v létě je samozřejmě zapotřebí zalévat, zalévat a zase zalévat. Jenže po deštivém víkendu je jaksi zalito centrálně a tedy bezpracně. Tak co si rvát žíly! V některých zahradách pro formu pár chlápků posedává, ale spíš se rozhlíží po okolí. Občas tudy někdo proběhne jako já, projedou tady hejna cyklistů. A Řekové kroutí hlavou: Proč to ti pošetilci dělají, když je nikdo nenutí?

Výhled z mého bakónu přes zahrady směrem k vesničce Ponti


Běžci se zde občas mohou dostat do křížku s hlídacími psy. Ti totiž - vybaveni jasnými pokyny roztrhat cokoli živého, z čeho by mohlo koukat majetku nějaké nebezpečí, nepobývají uvnitř zahrad. Vůbec - pojem "uvnitř" se tu dá těžko použít: Zahrady totiž většinou nemají žádné oplocení. Hranice svého pozemku tu každý zná (hlídací psy v to počítaje) a nikdo cizí tu stejně nemá co pohledávat. Takže se dá říct, že setkání s pořádným hlídacím psem může výrazně zlepšit váš tréninkový čas, protože v sobě zčistajasna najdete tolik sil, že byste to do sebe neřekli, zvlášť když psiska neumějí česky.

Pohled od zahrad přes moře směrem k Ithace a Kefalonii. Normálně jsou tyto ostrovy celé léto v oparu a jsou vidět stěží obrysy, po opakovaném dešti jsou ale vidět nepoměrně lépe.


Kdysi jsem se snažil naučit aspoň základní a často používaná řecká slovíčka a fráze. Jak se ale letos ukázalo, situaci jsem si nečekaně zkomplikoval: V minulém roce jsem se spíš formálně začal učit úplné základy japonštiny. Samozřejmě bezúspěšně, v praxi jsem použil pár vět a občas nějaké vysvětlující slovíčko, které spíš bořilo komunikační bariéry, než že by se hodilo ke skutečnému dorozumění. I dnes si beru japonštinu do míst, kde se dá počítat s dlouhým čekáním, někdy do metra. Bez valného efektu, jak jsem si aspoň myslel do okamžiku, kdy jsem přijel do Řecka. Japonština dosud syslená do hlubokého nevědomí, se na Lefkadě vyvalila na povrch jako láva v dlouho přetlakovaném sopečném jícnu. Chtěl jsem pozdravit a napadlo mne to japonsky. Stejně tak poděkovat, představit se a říct, že mě těší. Všechny základní fráze se mi vybavily prioritně japonsky, v obchodě se mi vybavily všechny číslovky až do stovky. Když jsem chtěl říct známému, který měl právě narozeniny, že já mám narozeniny v březnu, k mému údivu se mi vybavila japonsky celá fráze a dalších jedenáct měsíců k tomu. Řecky ani ťuk! Co naplat: Na řecká slovíčka přijde ten pravý čas, až jednou budu bloudit po Hokkaidó.

Na psa jsem zařval HUŠ (pro frankofily YŠ!) a on nerozuměl, takže jsem si vylepšil svůj traťový rekord. Nakonec jsem uběhl v kuse hodinu a čtvrt a překvapivě to nebylo vůbec nepříjemné. Není prostě nad běhání v lefkadských zahradách.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lady Diabolus Aki Mortem Lady Diabolus Aki Mortem | Web | 18. září 2012 v 12:10 | Reagovat

To mi připomíná moje večeře v Itálii a pak dovolenou ve Francii. Italsky a francouzsky ani ťuk, ale Japonsky pomalu všechno. ^^ I když si za to můžu sama, když do toho čumím pomalu každý den. :D
Jinak, v Řecku je určitě pěkně. Asi pětkrát jsem tam byla, i když nespadá do mých nejoblíbenějších destinací. :)

2 Nikolas Nikolas | Web | 18. září 2012 v 12:26 | Reagovat

Vypadá to tam moc hezky. Já byla jen na Zakynthosu.
Jinak já měla podobný problém teď v Indonésii, když jsem se s místními snažila mluvit indonésky, ale oni mi odpovídali rusky (protože pořád nechtěli pochopit, že Rusko je jinde než ČR). A já naopak měla problém, že mě napadala slova v němčině.

3 Lexí Lexí | Web | 18. září 2012 v 12:58 | Reagovat

Ahoj. Nechceš si u mě na blogu objednat design?

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. září 2012 v 14:21 | Reagovat

K listí fíkovému:
"Víš proč byla Eva s Adamem vyhnána z ráje?"
"Pro porušení listovního tajemství!"
=========================================
Dá se list fíkový prát v pervole?
Neztratí barvu?

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:41 | Reagovat

[4]: Není to v pervolu? Pervole ještě nevyrábějí!

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:42 | Reagovat

Tak abych jela do zahraničí si zaběhat, přestože tak zajímavě, to by mne nenapadlo. To je už trénink na Pražský půlmaraton? Píšu to dobře?

7 Vendy Vendy | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:51 | Reagovat

Řekové mají občas zdravý a rozumný přístup. K práci v zemědělských sférách.
Psiska zas mají zodpovědný přístup, aspoň ve svých teritoriích...
A díky pejsanům jsi získal zodpovědný přístup ke svému tréninku i ty sám.
Navíc jsi zúročil studia japonštiny. I když na nesprávných místech, ale to přece nevadí.
No není to skvělé? :-)
Jako bonus krásné fotky, ta jezerní se mi líbí tuze.

8 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 18. září 2012 v 21:53 | Reagovat

Běhu zdar, máš k tomu pěkné kulisy a motivaci zrychlit v podobě hlídacích psů.
Ráda jsem si prohlédla fotky, ta směrem k Ithace je úžasná, ty mraky... vybavily se mi Staré řecké báje a pověsti, moje oblíbená knížka.
Mně se zase stává, že mi místo anglických výrazů vyskakují německé. A poznámka pro frankofily je malá lahůdka :-)

9 Čerf Čerf | Web | 19. září 2012 v 11:23 | Reagovat

[1]: U mne Řecko momentálně - aspoň do příštího týdne - jednoznačně vede.

[2]: Rusky a polsky je tu možné se taky domluvit, prakticky v každé druhé místní kavárně a obchodě pracuje nějaká Ruska nebo Polka. Ostatně právě v jedné takové kavárně sedím. Kdybych chtěl zaimponovat, stačilo by vybavit si: "Búrja mglóju něbo krójet, víchry sněžnyje kruťá..." Ale asi bych by za blbce, neb zdejší obsluha je již naturalizovaná :-)

[3]: Dík za nabídku. Já na ty designy moc nedám a dávám přednost spíš obsahu.

[4]: Dá se říct, že Adam s Evou byli první listonoši :-)

10 Čerf Čerf | Web | 19. září 2012 v 11:28 | Reagovat

[6]: Zjišťuji totiž, že v Čechách za běžného denního režimu nemám dostatek vůle běhat tak, jak by bylo třeba. Tady zatím jo. Každý den 10-12 km, když to půjde takhle dál, ještě zauvažuju nad jedním podzimním půlmaratónkem :-).

[7]: Zajímavé, dnes jsem běžel potřetí stejnou trasu a když běžím kolem, psiska leží a zívají nudou. Poprvé se ještě mohla vzteknout, ale jsou učenlivá :-).

[8]: Podíval jsem se, jaký jazyk doporučuje zdejší průvodce v komunikaci s hlídacími psy. Rada je prostá: Prý pomáhá házet po nich kameny, tomu kupodivu rozumějí bez problémů a e velkých studií.

11 mengano mengano | Web | 19. září 2012 v 20:09 | Reagovat

Na Krétě jsme zaháněli psy tleskáním. Docela to fungovalo, ale před jedním psím exemplářem jsme museli tenkrát potupně zdrhnout. Asi byl hluchý:))

12 Mniška Mniška | Web | 20. září 2012 v 13:09 | Reagovat

"Nemám co na sebe!"slyším dennodenně od mojí ségryA jestli ti to zvedne náladu, tak na tom s tím běháním určitě nejsi špatně. Kdybych s tím začala, asi by mi slovo "váleček uválený" znělo v uších celou další probolavělou noc a druhý den...

13 Čerf Čerf | 21. září 2012 v 11:26 | Reagovat

[11]: Teď už jsou psíci v klidu, neštěkají a jen zívají. Už si na mne zvykli.

[12]: Výborně, nálada zvednutá, tak jdu zase do toho! :-)

14 š š | Web | 25. září 2012 v 13:22 | Reagovat

Miluji čerstvé fíky! Asi bych tedy daleko nedoběhla - jen k tomu stromu a sváděla boj s vosami o ten nejsladší fík :) Co se týče psů - ani české hlídací nejde tak lehce zahnat - jizva na mém pravém lýtku toho budiž důkazem ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama