O dospělém šílenství a šílené dospělosti

5. září 2012 v 21:06 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy

Pozn.: Téma týdne, které je tentokrát "Jsem šíleně dospělý!", se mi jeví jako docela štěpné, a proto se k němu zase po nějaké době pokusím přidat i svých pár řádků. No řekněte: udělal by něco takového dospělý člověk, který svým specifickým způsobem nezešílel?
---------------------------
Už jsem si v životě přál být lecčím, ale dobře si pamatuji, že úplně to první, čím jsem moc chtěl být, bylo dospělým. A pamatuji si velmi přesně, co mne na tom tolik lákalo: Bylo totiž zřejmé, že kdybych byl dospělým, mohl bych chodit později spát, což pro mne v dětství jako pro typickou sovu, byla úžasná představa. Jinak jsem byl se svým dětstvím celkem spokojený, ale to, že jsem nemohl zůstat vzhůru po desáté hodině, bylo trvalým zdrojem mých dětských frustrací. Ano, samozřejmě jsem i po "večerce" četl pod peřinou při světle skomírající baterky nebo aspoň nechal hrát do svého ucha malý tranzistoráček. Bylo pro mě otázkou cti nepodvolit se zvůli dospělých, kteří mne s vytrvalostí Sisyfa zaháněli na kutě, a sami si přitom užívali slastné možnosti zůstat vzhůru.

Tehdy běžel v televizi kromě dobových pitomostí i dokumentární seriál o vzácných zvířatech s názvem "Přežijí rok 2000?" Inu, vůbec jsem si tehdy nedokázal představit, jak strašně moc dospělý už v tom roce budu. Upřímně řečeno, měl jsem sám o sobě dost pochybností, jestli přežiju rok 2000. Ta meta mi přišla tak strašně vzdálená, že jsem si uměl dobře představit, že do té doby vyhynu podobně jako řada ohrožených druhů fauny. Ale moc, opravdu moc jsem si přál, aby mi bylo aspoň čtrnáct let, protože jsem měl pocit, že v takovém zralém věku bych si už troufal vzepřít se nekompromisním hodinám a ponocovat po zásluze spolu s (dalšími) dospělými.

Ano, šíleně moc jsem tehdy toužil být dospělý. To jsem ovšem nevěděl, že dospělí občas bývají dospělí šíleně. Později jsem pochopil, že i když se navenek tváří vážně a odpovědně, dělají dospělí řadu šílených věcí, které nějaká ta hodina ponocování navíc jen těžko vynahradí: Chodí do práce, zamilovávají se, platí složenky, na fotbal se dívají jen v televizi, dávají dětem nesnesitelné rady do života, musí chodit na poštu, kamarádit se s příbuznými, slavit silvestra, a když si myslí, že je nikdo nevidí, hubičkujou se jako děti a o samotě prý dělávají i horší věci. Tehdy jsem pochopil, že být dospělý není žádné terno a doufal jsem, že se tak šíleným dospělým nikdy nestanu. Ale čas se neptá na názor, ani dítěte ani dospělého, a najednou to bylo tady. I když jsem se vzpouzel, byl jsem dospělý čím dál víc a postupně na mne přecházelo ono dědičné dospělácké šílenství. Ač jsem dokázal být na pohled rozumný a odpovědný, pod povrchem latentně zuřilo mé dospělé šílenství, které jsem si zatím sobecky nechával víceméně pro sebe.

Jeho inkubační doba byla dost dlouhá. Na své cestě šílenou dospělostí jsem úspěšně minul milník roku 2000, aniž bych vyhynul a aniž bych dal někomu poctivě okusit, co jsem v jádru za šíleného španělského ptáčka. Až v posledních letech jako bych svou šílenou dospělost začal konečně prožívat naplno (fakt, že toto období nápadně koresponduje s obdobím provozování mého blogu, je jistě jev zcela náhodný a nesouvisející :-)). A tak nejenže chodím do práce, platím složenky a na fotbal se dívám jen v televizi, ale také popouštím uzdu svým nestřídmým snům, přáním a touhám, žasnu nad věcmi, o nichž jsem donedávna neměl ani tušení, a zřejmě jen ta drobná překážka, že totiž neexistují, mi brání, abych svým dětem dával hrůzně nesnesitelné rady do života. Ještěže aspoň i nadále mohu chodit pozdě spát, jinak by se mi vážně začalo stýskat po nešíleném, pokojném a vnitřně téměř vyrovnaném - byť nepříliš záživném dětství. Občas je to samozřejmě, buďme upřímní, k nesnesení, ale i tak jsem šťastný, že jsem zatím nevyhynul a bylo mi dopřáno přežít nejen rok 2000, ale i pár roků následujících. Kůň Převalského se ostatně taky pořád drží!

Neznalí, jichž je naštěstí na světě většina, by mohli říct, že jsem od té doby o dalších 12 let dospělejší. Anebo jen o 12 let více šílený? Pssssst!! Nemusí to o mě přece každý vědět! :-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fée Fée | Web | 5. září 2012 v 21:15 | Reagovat

S každým číslíčkem, co přibývá v mé kolonce věk se čím dál víc snažím zuby-nehty udržet pod hranicí dospělosti, což sice už úředně nejde, ale duševně se stále ještě držím. Protože šíleně ani nešíleně dospělá být nechci :-)

Ale jo, dřív jsem chtěla a čím dál tím víc nechci :-D

2 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | Web | 5. září 2012 v 21:37 | Reagovat

Dřív jsem si taky přála být dospělá. Ale čím víc se blížím k tomu číslu osmnáct, tím méně se mi představa dospělosti zamlouvá. Chtěla bych být na pár dní zase tou malou holkou, jejíž jediná starost je, jestli si vezme do školky gumičky s beruškama nebo s kytičkama :D

3 Mami Mami | Web | 5. září 2012 v 21:52 | Reagovat

...i na spoustu dalších věcí se dívaj jenom v televizi:-) pěkný článek

4 Týnka Týnka | Web | 5. září 2012 v 21:58 | Reagovat

Upřímně - toto je první článek dospělé osoby, který jsem dočetla až do konce. :D Sice už jsem také docela dost odrostené dítě, ale dospělou se stále nenazývám a ani to neplánuju :)
Mimochodem... autorova gramatika je přímo excelentní, což je velkým pluskem, vzhledem k milionům blogařských článků, ve kterých se plete ,,mi" s ,,my" a kolikrát narazím i na velmi zajímavé ,,nevým" ;)

5 valin1 valin1 | Web | 5. září 2012 v 22:01 | Reagovat

Nejlepší na tom všem je, že člověk v jakémkoliv věku touží po něčem, co nemůže momentálně mít a nebo čím nemůže momentálně být, až když doopravdy, ale doopravdy dospěje, je spokokojený s tím, co má i je, protože si uvědomuje, jak všechno je vlastně pomíjivé. Dostane se tak do stavu zaklidovaného šílenství...:-)

6 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 5. září 2012 v 22:20 | Reagovat

Také jsem si jako dítě přála být starší,abych mohla chodit déle spát a dívat se na televizi i pozdě večer,ale kromě toho,že jsem si svou paní na dospěláckém světě nevidím moc kladů a obzvláště v dnešní době,plné každodenního stresu,zadluženosti,nezaměstnanosti aj.

7 Čerf Čerf | Web | 5. září 2012 v 22:22 | Reagovat

[1]: Já jsem dospělý celkem rád. Ale doufám, že ne úplně :-)

[2]: Ono má všechno svoje. A většinou si přejeme zrovna to druhé, než co právě máme. Já dávám přednost tomu mít od obojího trochu :-).

[3]: To je fakt :-)

[4]: Díky za pochvalu. Já jsem zase nedávno viděl napsané báječné slovo "krapýtek" :-)

[5]: Přiznávám se otevřeně, že i já toužím po tom, co nemůžu momentálně mít, a zkouším s tím něco udělat ještě před tím, než se definitivně zakliduju :-).

8 Čerf Čerf | Web | 5. září 2012 v 22:30 | Reagovat

[6]: Ale zní to moc pěkně: Být svou paní! Tohle mi zrovna připadne dospělé nešíleně :-).

9 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 6. září 2012 v 6:45 | Reagovat

V  pětadvaceti s  pětiletým dítětem jsem si připadala, že už mám život dávno za sebou a přitom jsem počád cítila, že mi chybí spousta věcí a zkušeností, které musím poznat.  
Pak nastal zlom ve třiatřiceti letech, kdy jsem začala nějak jinak vnímat život. Asi ne nadarmo se říká, že se s kristovými léty  u člověka mění pohled na svět. Úplné dospělosti jsem ale dle mého názoru dosáhla až po čtyřicátém pátém roku.
Koně Převalského pravidelně sleduji od doby, co bylo ze zoo Praha převezeno několik koní do Mongolska a úspěšně se tam v divoké přírodě rozmnožují. Mám z toho velkou radost. Doufám,  že jako "Převaláci" nevyhynou ani blogeři.

10 š š | Web | 6. září 2012 v 10:21 | Reagovat

Kdo by jako dítě nechtěl být dospělý.. Kdo by jako dospělý nechtěl být dítě... Jak tak píšu tuto svou geniální úvahu, tak mě napadá, jak je to slovo "dospělý" vtipný - k čemu či čeho a jak jsme vlasně "dospěli", že jsme "dospělý"? :)

11 Vendy Vendy | E-mail | Web | 6. září 2012 v 10:21 | Reagovat

Mohu být jen ráda, že jsi s rokem 2000 nevyhynul a nejsi na seznamu.
Protože by tu nebylo tak bezvadné povídání.
Ó dospělosti! Dětmi vytoužené, dospělými proklínané.
Tady se ukazuje v celé slávě rčení - není všechno zlato, co se třpytí.
Ano, dospělost nám umožňuje dělat spoustu věcí, o kterých jsme snili jako děti (hlavně chodit spát, kdy se nám zachce, pařit, kdy se nám zachce, jet si kam chceme).
Ale bohužel taky spoustu povinností (platit za všechno, chodit do práce, nechat se buzerovat od nadřízených, případně být za prosebníky na pracáku a hlavně na sociálce a jet si kam chceme, často stejně nemůžeme, protože prostě nemáme peníze.)
Nojo. Dospělost je opravdu šílená.

12 Vendy Vendy | E-mail | Web | 6. září 2012 v 10:22 | Reagovat

[4]: Jojo. Tady číst, to je lahůdka. Ale Petr není jediný, kdo má excelentní blog, další skvělý je třeba blog u TlusŤjocha nebo u Malkiela...

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. září 2012 v 12:49 | Reagovat

Jako dítě jsem chtěl být koníčkem.
V dospělosti jsem si uvědomil, že je to časté jméno vináren; možná už tenkrát jsem chtěl býti jako víno vyzrálý.
Teď bych dal bůhvíco za to, kdybych mohl v nesnázích volat:
"Nechte mne být, jsem ještě dítě."
Teď místo narozenin snažím se slavit tisícideniny a prvočíslininy.

14 Ivet Ivet | Web | 6. září 2012 v 18:21 | Reagovat

Je to fajn Petře, že jsi o 12 let dospělejší, až budeš uplně dospělý to se bude asi psát rok ....-:), ne nebudu hádat, ale určitě budeš na blogu pořád tak oblíben, jako doposud!-:)

15 Miloš Miloš | Web | 6. září 2012 v 20:03 | Reagovat

Já jsem chtěl mít co nejdříve 15 let, abych mohl chodit na nepřístupné filmy.
U dalších přání jsem měl už smíšené pocity, chtěl sice už být samostatný a vydělávat, ale představa, že studentský život skončí a budu muset chodit do práce, spíše vyvolávala chmury. A až někdy dospěju do dětinského stavu, zřejmě už žádná přání mít nebudu a pak teprve se můžu cítit spokojený ve svém vnitřním světě.

16 Janah Janah | Web | 6. září 2012 v 20:14 | Reagovat

Nejdřív si přejeme být dospělí, a potom když jsme, tak zase ne, a pak zase na sklonku života zdětinštíme. A je možné, že bychom si to měli přát... :-)

17 Janah Janah | Web | 6. září 2012 v 20:16 | Reagovat

[13]: Já zásadně slavím výročí pětatřicátin. (tedy než se to nabalí :D)

18 Čerf Čerf | Web | 6. září 2012 v 21:34 | Reagovat

[9]: Tak jen doufám, že mě taky nebudou chtít odvézt do Mongolska :-) Ty jsi po pětačtyřicítce dospěla, já zatím spíš odspívám :-)

[10]: Řada lidí dospívá ke všemu jinému, jen ne k dospělosti.

[11]: Většinou můžeme chodit spát, kdy chceme, ale zdaleka ne vždy tak taky můžeme vstávat :-)

[12]: A další a další a další...

[13]: Tisícideniny jsou milosrdné.

19 Čerf Čerf | Web | 6. září 2012 v 21:50 | Reagovat

[14]: To je zásadní otázka: Je možné zcela dospět a zároveň být na blogu? :-)

[15]: To je pravda, nepřístupné filmy u mne taky hrály svou roli :-). A jinak doufám, že pořád budeme mít přání a sny. A kdybychom je přece jen nakonec ztratili, zbyde nám určitě aspoň přání dostat je zase zpátky.

[16]: Byť je to poněkud dětinské, před sklonky dávám přednost sklenkám.

20 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 6. září 2012 v 22:06 | Reagovat

Já jsem si často představovala, že v roce 2000 budeme po Zemi chodit ve skafandrech. Čím jsem dospělejší, tím se cítím líp. Momentálně šíleně spokojeně :-)

21 pavel pavel | Web | 7. září 2012 v 18:25 | Reagovat

Já měl od dětství rád pivo, tak u mne hrálo roli jít bez strachu, že na mně budou chtít občanku, do hospody.

22 Čerf Čerf | Web | 7. září 2012 v 20:47 | Reagovat

[20]: Tak to je moc dobře, že jsi spokojená, i když se tvé skafandrové představy nenaplnily :-).

[21]: Kupodivu, já jsem - ač z Plzně - "před občankou" pivo nepil, takže pro mě občanka velký předěl nepředstavovala. Jen mě trochu naštvalo, že jsem měl v prvním průkazu oficiálně napsáno, že jsem "svobodná", což mohlo být pro leckoho matoucí :-).

23 nar.soc. nar.soc. | 7. září 2012 v 21:35 | Reagovat

Je zajímavé, jak se celá desetiletí života zhustí, naopak vystupují v paměti některé souvislosti z mládí.
Stáří dává možnost osobně posoudit, jak se za jeden lidský život mnoho změnilo.
Za 6 týdnů si připomenu 72 let. Ještě netrenuji  skok do penálu. Jsem zvědavý, co ještě uvidím a možná i zažiji.

24 Čerf Čerf | Web | 8. září 2012 v 0:29 | Reagovat

[23]: Je úžasné, co všechno si mozek někde ve svých hlubinách drží, aby to jednou mohlo z paměti vybublat v takové svěžesti, jako by se vše odehrálo včera.

Zvědavost, to je, myslím, ten pravý spojenec pro boj se všemi existujícími penály, ať už jsou z tohoto či jiného světa. A je-li zvědavost doprovozena i chutí vést názorový spor a schopností podívat se na některé věci s nadhledem a před jinými žasnout, je to dohromady pro "spojené penálovny" zatraceně silný soupeř. Tak ať je to tak ještě dlouho!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama