Vědecký důkaz

27. října 2012 v 11:51 | Petr Vápeník |  V řeči mírně vázané

Mám v lásce velké štěstí
a zároveň i pech.
Jsi velké pokušení
v šeru lamp na náměstí
nahradit skutkem bezbolestné snění:
Zanechat suché archeologii
otisk své tváře
na tvých vlhkých překvapených rtech.

Důkaz, že žiji.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 27. října 2012 v 12:16 | Reagovat

Ta tvoje inspirace se má:)) Píšeš pro ni krásné básničky.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 27. října 2012 v 13:12 | Reagovat

"Otisky DNA
odráží ode dna,"
absolutizuje Cimrman.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. října 2012 v 13:17 | Reagovat

[1]:
Co je fakt a co jen zdání...
Ve skutečnosti to není
ani špetku k závidění.
Básničky to nezachrání.

[2]:
Říkám si, zda Cimrman,
nebyl DAN :-).

4 Flash Flash | Web | 27. října 2012 v 14:23 | Reagovat

Super :).

5 mengano mengano | E-mail | Web | 27. října 2012 v 14:43 | Reagovat

[3]:
Zdání tedy hodně klame. Stejně to nic nemění na faktu, že tvoje básničky "o ní" jsou úžasné:)

6 Čerf Čerf | 27. října 2012 v 15:09 | Reagovat

[5]: Básničky ovšem musí být velmi krátké, abych tu původní neuvěřitelnou inspiraci stihnul pokazit co nejméně :-).

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. října 2012 v 15:52 | Reagovat

Nečekané políbení k lepšímu svět ihned změní
ať už jsou od kohokoliv od dítěte, dospělého,
není na nich pranic zlého.
Na rty,  nha líce, na čelo,
hned je nám po něm veselo.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. října 2012 v 15:53 | Reagovat

na líce-pardon

9 Vendy Vendy | E-mail | Web | 27. října 2012 v 16:29 | Reagovat

Stalo se?
Reakce byla kladná či záporná?
Nebo zůstalo jen u představy? :-)

10 valin valin | Web | 27. října 2012 v 17:04 | Reagovat

Snít se prostě musí,
kdo nesní,jakoby nežil..

11 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 27. října 2012 v 18:45 | Reagovat

Úplně jsem si tu situaci představila.

12 saleni saleni | Web | 27. října 2012 v 18:59 | Reagovat

To je moc pěkné :)

13 Miloš Miloš | Web | 27. října 2012 v 20:38 | Reagovat

[6]: "Básničky to nezachrání"

Vzpomínám si, jak tvůj oblíbenec Miroslav Horníček kdysi vykládal, že je na SŠ nutili učit se podrobný obsah díla Stříbrný vítr od Fráni Šrámka a snad i některé pasáže měli znát nazpaměť, zvláště tu kde hlavní hrdina poeticky vyznává lásku asi 27-leté slečně při svitu luny. A Horníček to komentoval tak, že nic nebylo vzdáleno realitě více než Šrámek, protože on, Horníček, ve svých 16 letech vůbec nemyslel na lunu a poetická vyznání, ale na sex.

14 Miloš Miloš | Web | 27. října 2012 v 20:39 | Reagovat

[13]: zvláště tu, kde

15 Mniška Mniška | Web | 27. října 2012 v 21:03 | Reagovat

To mi připomnělo, že archeologie středověku mi ve středu odpadá...
Ne. Rádoby vtipná. Prostě mě ty verše tak nadchnuly, že nevím, co lepšího na to říct. No, o nic lepšího se vlastně ani nepokouším, to bych si nedovolila :)

16 Čerf Čerf | 27. října 2012 v 22:32 | Reagovat

[7]: Děkuji za pěkný a veselý dovětek :-)

[9]: Představuji si jedině kladnou reakci :-)

[10]: Jak říkají milovníci dobrého jídla: Sním, co můžu! :-)

[11]: Představovat si mi jde taky dobře :-).

[12]: :-)

17 Čerf Čerf | 27. října 2012 v 22:36 | Reagovat

[13]: No vida, já se už zase postupně dostávám do fáze poetických vyznání :-). I když - podívám-li se z okna na tu siberii, dnes to na lunu zase nevypadá.

[15]: To je naprosto přesné: jde skutečně o archeologii středověku! :-)))

18 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 27. října 2012 v 23:19 | Reagovat
19 pavel pavel | Web | 28. října 2012 v 13:21 | Reagovat

[6]: V tom s tebou musím taky souhlasit. Když čtu někde na blogu básně, často delší, je docela snadno poznat, když tomu dotyčnému dojde ke konci dech. :D

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. října 2012 v 13:26 | Reagovat

[19]: Je třeba rozlišovat situace, kdy autor úžasem z inspirace dech pouze zatají a kdy mu opravdu dojde :-).

21 Milovnice žiraf Milovnice žiraf | Web | 3. listopadu 2012 v 20:35 | Reagovat

Pokud bych si poridila nejaky zapisnicek formatu A6,tuhle basnicku bych si tam urcite opsala.

22 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. října 2018 v 9:18 | Reagovat

Nechala jsem se na doporučení unést poetickou historií a určitě nelituji :-) Mám za to, že téhle básničce přes všechny rozdílnosti našich životních zkušeností rozumím lépe, než bych čekala. Právě v době, kdy jsi ji psal, jsem byla rovněž nešťastně/platonicky zamilovaná a musím říct, že i když jsem dnes úplně jinde, tak tahle etapa ve mně zanechala něco, co patrně nikdy nezmizí ani se nezacelí. Jsou zvláštní, ta sladkobolná pouta, která nás zároveň zraňují a zároveň udržují při životě. Díky za ten exkurz :-)

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. října 2018 v 12:24 | Reagovat

[22]: Ono je to těžké: Když je náš svět postavený na tak křehkých pilířích, jako je relativní čas (podle teorie relativity) a neurčitá poloha (podle kvantové teorie a principu neurčitosti), těžko doufat, že si budeme opravdu jisti právě v posuzování něčeho tak neuchopitelného, jako co jsou pro nás šťastné a co nešťastné chvíle a skutky; ostatně většinou jsou obě tyto tváře skutečnosti pěkně pohromadě a záleží jen na tom, kterou tváří se k nám právě natočí a které z nich v danou chvíli podle svého rozpoložení či povahy dáváme přednost. Každopádně jsou to věci, které nás spoluutvářejí, tedy myslím, že bez nich bychom to byli méně my :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama