Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla

15. ledna 2013 v 22:20 | Petr Vápeník |  Knihy

O knize Ekonomie dobra a zla, kterou napsal člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a dobře viditelná osobnost moderní ekonomie Tomáš Sedláček, se už napsalo a řeklo mnohé. Neodolal jsem tedy a koupil jsem si knížku sám sobě k Vánocům. Zatímco jinak opravdu nemohu říct, že by mě standardní ekonomické spisky nějak lákaly k četbě, na Ekonomii dobra a zla jsem byl zvědavý, snad proto, že tato kniha opomíjí grafy, rovnice, vzorce i tabulky. Na první pohled totiž opravdu nejde o běžnou ekonomickou knihu. A je otázkou, jde-li vůbec o ekonomickou knihu. Snad se v tomhle ale dá spolehnout na označení "Ekonomická kniha roku" z mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu. Pevně věřím, že "neekonomická" kniha by se ekonomickou knihou roku stát nemohla, a spoléhám se v tom na ty, kteří o ekonomické vědě vědí mnohem víc než já :-).


Když jsem ale začal číst, zaváhal jsem znovu. Knížka totiž připomíná spíš filosofický spis, byť jde v principu (alespoň v první z jejích dvou hodně odlišných částí) o historii ekonomického myšlení lidí od nejstarších dob, ze kterých se nám zachovaly písemné informace. Vyprávění o roli ekonomie v životě člověka proto začíná Eposem o Gilgamešovi, pokračuje rozborem starozákonní hebrejské společnosti, nachází zásadní impulsy v době antického Řecka, aby se přes dlouhé období středověkého křesťanství dostalo k přímým východiskům moderní ekonomické teorie v dílech Descarta, Mandevilla a Adama Smitha. A přesně podle názvu knihy hledá autor v každé době nejen prameny ekonomické vědy, ale i její ukotvení ve společnosti a vztah k dobové morálce.


Popravdě, není to vůbec jednoduché čtení. Kdo by si představoval, že jde o jakousi popularizační instantní knížku, jejíž stránky stačí přelétnout zrakem, zalít horkou vodou a ekonomická intelektuální polévka je hotova, nejspíš zažije rozčarování. Musím přiznat, že během četby jsem měl spíš silný a neutuchající pocit vlastního nedostatečného vzdělání a sečtělosti. Jako apoštolové na orloji na stránkách defilují slavní myslitelé minulosti, jejichž povšechná znalost sice patří k základům všeobecného vzdělání, ale povšechné povídání to v této knížce tedy není. Jde o poctivý text vystavěný na všech metodologických zásadách platných pro odbornou literaturu. Velmi košatá je poznámková část a citace; jak kdysi v jedné forbíně říkal Jan Werich: "Občas je vysvětlivek víc, hustěji, než samotná kniha, kterou to vysvětluje!" Autor celkem správně usuzuje, že se na podrobné znalosti dobových filosofických a etických autorit dnešními čtenáři nemůže spolehnout a v poznámkách se snaží zájemcům aspoň částečně "doplnit vzdělání". Nezůstává ale jen u věhlasných osobností ducha, ale neváhá - pokud jde o dobrý příklad - využít i populární zdroje - filmové scény, části scénářů, divadelní hry, písňové texty, atd. V knížce se během pár řádků můžete dostat od Tomáše Akvinského přes Samuela Becketta a skončit v nefalšovaném filmovém Matrixu.

Jak zásadním přerodem ekonomie během staletí prošla, je samozřejmě dobře patrné. Je ale nutné říct, že možná ještě větším přerodem prošlo ono vnímání titulního dobra a zla v souvislosti s ekonomií.

Vcelku oprávněně je lichva nanejvýše nenáviděna, neboť skrze ni vyplývá zisk z peněz samých a nikoli z toho, k čemu byly určeny. Peníze byly totiž vynalezeny ke směně, nikoli ke zvyšování úroku. A tak je tento druh výdělku ze všech možných způsobů obživy nejvíce proti přírodě. (Aristoteles - Politika).
Pozoruhodný posun od této antické myšlenky, když vezmete v úvahu, že prakticky celá ekonomie je na půjčování, vydělávání na úroku i na investici založena? A jak je to s dobrem a zlem u lidí? Je člověk z podstaty dobrý nebo zlý a jak se to odráží v ekonomických principech?

Bylo-li by zabráněno všemu zlu, z Vesmíru by se vytratila i mnohá dobra. (Tomáš Akvinský)
Naváděti člověka ke hříchu není žádným způsobem dovoleno, užívat však hříchl druhého k dobrému je dovoleno, protože i Bůh užívá všech hříchů k nějakému dobru; z každého totiž zla vyvodí nějaké dobro (Tomáš Akvinský).
Zdálo by se, že jde o nadbytečnou otázku. Autor knihy ale ukazuje, že odpověď na tuto otázku má naprosto zásadní dopad na to, jak může a má fungovat hospodářství, do jaké míry může být obecné dobro vynucováno a jak (a proč) se může v ekonomice uplatňovat cosi jako pověstná "neviditelná ruka trhu".

V druhé části pod názvem Rouhavé myšlenky (slovní příbuznost s Patočkovými Kacířskými eseji jistě nebude náhodná, ostatně Tomáš Sedláček si dává velmi záležet, aby některé pozapomenuté věci ukázal třeba i na tom, jak jsou tvořena některá běžně používaná slova a z jakého původního významu jsou odvozována) se pak autor věnuje současnosti a možné budoucnosti ekonomie, ukazuje, jak ekonomie balancuje na hranici mezi vědou a mýty, a jak se snaží tuto skutečnost kompenzovat dalšími a dalšími matematickými exkursy a přiblížení vědám přírodním a exaktním, namísto návratu k zásadním otázkám etickým.
Základní věcí, po které rozumné individuum touží, není uspokojení svých tužeb, ale nové a lepší tužby. (George Stigler).

Podle Sedláčka by "...ekonomie měla stát na obou nohou - mít tělo i duši. ... A jakpak by nekulhala, když se snažíme dělat účetnictví s hodnotami, z nichž jen některé mají cenu. V tomto, zdá se mi, je primární potíž ekonomie: mnoho věcí má hodnotu, ale jen některé hodnoty mají cenu. Tak třeba vlak, reklama nebo pilník na nehty jistě mají svou hodnotu a mají i svou cenu (protože pro tyto hodnoty existuje trh); jiné hodnoty (přátelství, úsměv dítěte, čisté ovzduší, atd.) jsou nezpochybnitelnými hodnotami, ale cenu nemají (není pro ně trh, nejsou volně směnitelné). Proto ekonomika kulhá a má někdy devastující dopady, protože proti sobě mnohdy staví hodnoty s cenou a hodnoty bez ceny.

Autor si často vypomáhá analogiemi k jiným oblastem, např. když se rozepisuje o ekonomických krizích, které teorie nejenže neumí předpovědět, ale dokonce je často neumí ani s odstupem vysvětlit.
Ekonomie může fungovat v běžných rozměrech, podobně jako Newtonova klasická deterministická a mechanistická fyzika. Jinými slovy, ekonomika může fungovat v nedůležitých oblastech. V otázce zdraví, lásky, smrti, státních bankrotů zřejmě fungují pravidla jiná, obecnější.

No a samozřejmě při podobném povídání dost dobře není možné se vyhnout velmi aktuálnímu tématu krize, zadlužování a toužebně vyhlíženého ekonomického růstu.
Představte si, že u stolu sedí tři lidé, ale na stole tančí jen dva pivní "kousky". Jak se o ně spravedlivě podělit? Má zůstat bez piva nejchudší, nejbohatší nebo dáma? Má pivo dostat přednostně závislý notorik, nebo člověk, který pivo v životě neochutnal? Má je dostat ten, kdo je vařil, nebo ten, komu patří hospoda? To jsou složité ekonomicko-politické otázky, které se nutně dotknou filozofie (co je to nárok a vlastnictví?) etiky (co je spravedlivé?), sociologie (z jakého společenského postavení vzniká nárok?), snad i psychologie (zda a jak vyjednávat) a jiných oborů. Každopádně otázkou je přerozdělování: jak rozdělit bohatství, a tedy kdo si pivo "za-slouží" a proč, za jaké "sloužení" vzniká ve společnosti nárok.
My jsme tuto složitou otázku vyřešili tím, že se na stole magicky ocitlo pivo třetí. Najednou je problém vyřešen, každý si vezme jedno a je to. Všimněme si, že tady se najednou otázka po spravedlnosti maže, jakoby zaokrouhluje (každý jedno a je jedno, kdo si je jak zaslouží, téma spravedlivé distribuce bohatství se jakoby instantně vytratí. Každému jedno pivo se nám zdá zhruba (slovo zhruba je důležité) spravedlivé, a naopak nároky jednoho z hodovníků na dvě piva (ať už z jakéhokoli důvodu) nám přijdou zvláštní, pokud mají na pivo chuť všichni.

Ekonomie dobra a zla mi jako knížka přijde hodně zajímavá a podnětná pro všechny, které zajímá, co se kolem nás (a s námi) děje a proč. Nejde o žádné hotové odpovědi na všechny otázky. Spíš o návod, jak se ptát a co všechno při tom také vzít v úvahu. Když to tak budeme dělat poctivě, je určitá nenulová pravděpodobnost, že si budeme na spoustu otázek schopni odpovědět sami. Kdesi jsem pana Sedláčka slyšel o tomto textu mluvit jako o "kecací ekonomii". Možná, že kdyby některé "pomazané" hlavy toto podnětné "kecání" braly v potaz, ekonomika by se dokázala nadechnout ke kvalitativně jiné cestě než doposud uplatňované cestě stálého a často s pomocí nedovolených povzbuzujících prostředků vymodleného růstu pro růst. Že je možná opravdu něco špatně, se může poznat i z věty, kterou jeden z ekonomických klasiků John Keynes vyřkl těsně po skončení druhé světové války a která je také citována v této jistě pozoruhodné knížce:

Není daleko den, kdy ekonomické problémy ustoupí do pozadí, kam patří, a naše hlavy i srdce se budou znovu zabývat tím, co má skutečně smysl: otázkami života, lidských vztahů, stvoření, jednání a víry.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 15. ledna 2013 v 22:50 | Reagovat

Na té knize je zajímavé to, že Tomáš Sedláček text nejdříve odevzdal jako disertační práci. Už nevím, zda měl záporné posudky a k obhajobě vůbec nedošlo, anebo neúspěšně dopadla obhajoba, výsledkem ale je, že Ph.D. titul nezískal. Teprve pak text vydal knižně a kniha se stala bestsellerem.
My ji doma také máme, manželka ji přečetla a velmi ji chválí, já ale raději čtu beletrii a knihy o umění, tak se na ni zatím nechystám.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 23:08 | Reagovat

[1]: Nedivím se, že měl s obhajobou problémy. Umím si představit, že hodnotitelé měli jinou představu o podobě takové práce, tím spíš, že Sedláček hodně kritizuje některé postupy "standardní" ekonomie, které většina ekonomů uplatňuje a požaduje. Čtenáři nicméně mají tu výhodu, že jim při čtení forma textu a naplnění některých vědeckých kritérií mohou být lhostejné :-).

3 pavel pavel | Web | 15. ledna 2013 v 23:12 | Reagovat

Mne ny v té knize asi nejvíc zajímala ta lichva. Tórou byla zakázaná a naopak ve středověku křesťanům a tak Židé, tóra netóra, lichvařili jak se dá. Taky jim to bylo osudné, že se spronevěřili svému zákonu. Bůh je Hitlerem potrestal, dá se říct.
Už jen tím, že platíme daňové poplatky za naše peníze uložené v bankách, lichvaří se dál. A to nemluvím o jiných kšeftech bank.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 23:25 | Reagovat

[3]: Vím, že to nepotřebuje, ale v tomhle bych se Boha zastal. Nemusíme mu přece přiřknout vinu za všechno zlé lidské konání, to by bylo moc jednoduché. A ovšem - aby se to vyvážilo - ani za všechno dobré lidské konání :-).

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 6:07 | Reagovat

Lichva! Neviem, ci netreba Artitotelesovi protirecit. "Penize delaji penize". Len by mali skutocne mat ich hodnotu, teda aj tu "smennu hodnotu". Cize "lichva" sa riadi tiez podla trhu.

Mimochodom dnes jednym uchom pocul - konecne! - utok politikov na tie "rating" agentury, ktore sa pomaly vyvijaju k bozskym sudcom a vyvolavaju paniku na trhu. Kto im dal to pravo?

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 8:13 | Reagovat

Tak tohle bych asi opravdu nepřelouskala, přiznávám, že na tohle mé vzdělánéí opravdu nestačí, ale názory pana Sedláčka jsou zajímavé, viděla jsem ho v pár pořadech i některá jeho vystoupení v rámci NERVu a myslím si že to je tip moderního ekonoma a docela dobře bych si ho představila jako ministra financí. Ale toť hlas člověka v ekonomii absolutně nevzdělaného a zakrnělého....

7 Jarka Jarka | Web | 16. ledna 2013 v 9:15 | Reagovat

Pan Sedláček, je věřící člověk a o to je mi sympatičtější, vážím si ho jako člověka i jako ekonoma. Na tu knížku bych si asi netroufla, bez slovníku bych se neobešla, stejně jako když se mi dostane do ruky kniha Tomáše Halíka, to pak čtu jeden odstavec dvakrát, abych pochopila jádro pudla. Jsi dobrej, že ses knihou prokousal a díky za přehledný výcuc. :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. ledna 2013 v 9:40 | Reagovat

Krása. Všechny ekonomické debaty vždycky skončí u piva.

V socialismu to bylo pivo i peněžní ekvivalent.
"Kolik to stojí?"
"Jářku, tak za čtyři piva!"

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 12:11 | Reagovat

Bez mučení přiznávám, tohle čtení není můj šálek kávy, protože tomuto tématu opravdu nerozumím. Ale situace s pivem na stole mě zaujala, u nás doma se o všechno dělíme, tam by se prostě přinesla jedna prázdná sklenice a do té by se přelilo trochu z těch dvou tak, aby měli všichni stejně... Jen si nejsem jistá, jestli by to tak fungovalo převedené do současné krize :-D.

10 Janah Janah | Web | 16. ledna 2013 v 22:44 | Reagovat

To mi připomíná, že jsem ti stále ještě nevrátila (nestihla vrátit - chtěla jsem ti ji vrátit o vánocích, ale nějak se to zvrtlo)tvoji knihu. Moc se ti tímto omlouvám a doufám, že vydržíš do mé příští návštěvy v ČR. Kdyby ne, a nějak to hořelo, pošlu ti ji poštou.

11 Čerf Čerf | 16. ledna 2013 v 23:22 | Reagovat

[5]: Myslím, že Aristoteles tentokrát nebyl prorokem :-)

[6]: Myslím, že na to ministrování jednou dojde :-)

[7]: Já to četl podobně, nemysli si :-)

[8]: Tomu říkám volně směnitelná měna!

[9]: Zřejmě došly prázdné sklenice :-)

[10]: Však tu knížku momentálně nepotřebuju a hořet, doufám, nebude :-).

12 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 13:48 | Reagovat

Myslím, že na mě je kniha příliš složitá. :-)

13 Treperenda Treperenda | Web | 19. ledna 2013 v 10:58 | Reagovat

Dočetla jsem ji málem v mrákotách."Nějak"   mi došlo, že neplatí zbožná přání našich představitelů,ale ekonomické zákony.Jenže- komu není rady/ Kalousek a spol/- tomu není pomoci/ my/. :D

14 š š | Web | 22. ledna 2013 v 13:58 | Reagovat

O knize jsem samozřejmě slyšela, ale nejak jsem nenašla sílu si s ní vyplnit svůj volný čas... ale možná bych si měla rozšířit své ekonomické obzory... Jinak mi to připomíná dotaz z jedné přednášky, o které jsem nedávno psala: "A je ekonomie věda?" :)))

15 Čerf Čerf | 24. ledna 2013 v 8:02 | Reagovat

[13]: Ono to s těmi ekonomickými zákony nejspíš taky nebude tak horké. Ostatně u nás je obecným zvykem zákony moc nedodržovat :-).

[14]: Však jsem si taky na tvůj článek vzpomněl :-).

16 userka userka | E-mail | Web | 6. února 2015 v 22:01 | Reagovat

Tomáš Sedláček - ach! To je muž! :D Promiň, jenom jsem si musela ulevit, protože kombinace sexy a chytrého muže je pro mě nepřekonatelnej svod :)

17 Čerf Čerf | E-mail | 7. února 2015 v 1:09 | Reagovat

[16]: Však si ulev. Já to nedokážu tak posoudit. Navíc potkávám pana Sedláčka jen zřídka, a to ještě v přítmí kavárny :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama