Vzpomínky na kouzelné Kjóto

13. února 2013 v 16:57 | Petr Vápeník |  Japonsko na vlastní oči
Někdy se zajímavě sejdou a navzájem podpoří velmi různorodé věci. Posuďte sami:

1. Zrovna včera večer jsem náhodou viděl v televizi dokumentární film o Kjótu a nadšeně jsem sledoval místa, která jsem skoro všechna před necelým půldruhým rokem viděl na vlastní oči (a zdejší čtenáři tak trochu se mnou :-))
2. Jen pár hodin před shlédnutím dokumentu jsem si po dlouhé době trochu uklízel svůj pracovní stůl, jehož (pro mne) nejdůležitější součástí je právě jedna fotka z oblasti Kjóta, která se mi už velmi dlouho a spolehlivě stará o přísun insiprace.
3. Před pár týdny jsem si jako mírně povánoční dárek nadělil nový notebook, na který postupně přesouvám svou soukromou obsáhlou "fotogalerii" včetně asi tří tisíc fotek z putování Japonskem.
4. Zjistil jsem, že jako Téma týdne bylo tentokrát vybráno téma Vzpomínky.
5. Dnes jsem kvůli menším zdravotním problémům musel zůstat doma a měl jsem tedy na rozdíl od běžného pracovního dne čas připravit článek už za denního světla.

No řekněte: Může z této báječné konjunkce jednotlivostí vyjít něco jiného, než vzpomínkový fotočlánek s několika dalšími fotografiemi z bohatého "japonského" archívu? Tak tedy pozor, malá vzpomínková fotoexkurze do podzimně vyhřátého kouzelného Kjóta právě začíná!


Pozn.: Ti, co již mají mou kompletní "elektronickou knížku" japonských reportáží V kůži Čekodžina, budou některé z dnes uveřejněných fotografií znát, snad mi tuhle duplicitu odpustí. Těm, co knížku ještě nemají, a chtěli by si ji přečíst, ji rád zdarma zašlu v podobě pdf souboru, když mi o svém zájmu dají vědět na mou e-mailovou adresu pvapenik@centrum.cz.

Milovníci moderní architektury si přijdou na své při podrobnější prohlídce budovy kjótského nádraží. Je až neuvěřitelné, jaké různé průhledy, nápadité zrcadlení i podivuhodná zákoutí jsou v této multifunkční budově k vidění. Ano, odíždějí odtud vlaky, ale je tu i spousta obchodů a restaurací, pořádají se tu koncerty, světelná představení, a hlavně - na to, kolik tudy stále prochází lidí, je tu nečekaně "vzdušno".


Japonci jsou na rozdíl od našince neuvěřitelně spořádaní. Na vlaky i na autobusy, ale dokonce i na taxíky čekají srovnáni do zástupů, kterým snad jen nepřejníci mohou říkat fronty :-). Na snímku je zatím velmi krátká frontička na místní autobus.


Vstup do objektu císařského paláce není úplně jednoduchý, musíte si podat zvláštní žádost, která - nebude-li se na vás úředníkům něco líbit - nemusí být vyslyšena. Teprve potom se můžete na určenou hodinu dostavit ke vstupu do obrovského ohrazeného areálu v centru města. A to - považte - tu císař fyzicky není přítomen. Co se asi teprve musí dít, když je tu osobně?


Rozlehlé zahrady císařského paláce jsou potěchou pro oko a ve vedrech končícího léta i pro celý organismus. Na snímku je tradiční vyklenutý můstek překonávající jednu z četných vodních ploch.


Zlatý pavilón Kinkakudži stojí v západní části Kjóta. Vůbec kolem celého Kjóta je věnec zelených vršků, na jejichž svazích a pod nimi jsou vystavěny stovky chrámů. Tahle budova patří k nejznámějším a pro mě je to z mnoha důvodů záležitost doslova srdeční. Prostě něco, o čem víte, že to ve svém životě uvidíte na vlastní oči, i když se místo nachází na druhé straně zeměkoule. A když ne v tomhle životě, tak jistojistě v některém z těch příštích.

Kupodivu, zblízka se mi už Zlatý pavilón tolik nelíbil, protože lépe vynikne jeho příliš oslnivé zlacení. Při pohledu z dálky, zvlášť v měkkém podvečerním slunci, převažuje spíš zlatožlutá barva, která spolu s odrazem v jezeře dovede rozdrnčet duše všech tradičních i dosud utajených romantiků :-).


V uličkách vedoucích z pulzujícího města k chrámům (nebo naopak?) je možné narazit na řadu lidí v tradičním oblečení. Má to svoje neobyčejné kouzlo, i když někdy to musí být docela ozlomkrk balancovat na tradičních vysokých dřevácích. Ale už jen pár schůdků a budeme na hlavní turistické třídě...


...která s sebu přináší možnost seznámit se se spoustou lidí z celého světa, ale hlavně ze všech koutů Japonska. Je libo fotečku?


Chrám Ginkakudži - pro změnu Stříbrný pavilón - se již téměř dotýká předměstí Kjóta. Přesto jde o velmi klidné místo vhodné k meditacím, ne nadarmo sem vede tzv. Stezka filosofů. Pavilónek svůj původně zamýšlený stříbrný kabát nakonec nedostal, ale nejspíš je to z architektonického pohledu dobře. A jméno, to už mu zůstalo :-).


Večer se v Kjótu zaplní uličky vnitřního města a z břehů řeky Kamo se stane nefalšovaná promenáda. Okolní restaurace a kluby mají své rozsvícené terasy otevřené směrem k nábřeží, kterému dávají zvláštní a moc příemnou atfosféru.


Zvířecí hlídač dozírá na turisty i na věřící vstupující do oranžových tunelů tvořených branami torii na několik kilometrů dlouhých cestách svatyně Fušimi Inari kousek od Kjóta. Chcete si taky nechat postavit podobnou bránu? Je to sice docela drahá záležitost, ale jistě vám to přinese štěstí. proto se to ostatně také dělá. Vlastní bránu jsem si nekoupil; pro sebe si žádné extra štěstí nepřeju a jsem úplně spokojený s tím, které mám. Až ale do Japonska pojedu příště (a já věřím, že se mi to ještě jednou podaří), symbolickou branku pro štěstí si jistě koupím aspoň pro ty, na jejichž štěstí mi záleží, protože se čím dál víc ukazuje, že bez toho se stejně to moje vlastní štěstí neobejde :-).


Dnešní poslední fotka je opět z císařského parku v centru Kjóta. Vrátili jsme se tak aspoň ve vzpomínkách z dlouhé okružní cesty po některých z mnoha zajímavostí a krás nádherného místa, bývalého hlavního města pozoruhodné ostrovní říše. Tak si na nějakou dobu v klidu a ve stínu zahrady odpočiňme, než se zase vypravíme na toulky japonským fotoarchívem. No a kdo bude chtít, může si výlet prodloužit zmíněnou "e-knížkou" nebo reportážemi v rubrice Japonsko na vlastní oči, kam přidávám i tento článek :-).




Pozn.: Už jste se asi smířili se skutečností, že anketa k mé červnové fotovýstavě bude až do vernisáže v posledním květnovém dni pod všemi články na tomto blogu, dokonce i pod vzpomínkami na Japonsko. Kdo by si ale rád přečetl podrobnější informace o této akci, může se podívat na článek Červen s Čerfem: Obrazy "ze zásvětlí", kde se dozvíte o něco víc, abyste případně v anketě mohli vybrat tu nejsprávnější odpověď :-).
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. února 2013 v 17:15 | Reagovat

Kouzelná procházka po kouzelných místech s kouzelnou architekturou. Vzpomínky dokáží kouzlit :-)

2 Jeřabina Jeřabina | Web | 13. února 2013 v 17:33 | Reagovat

Nádherné =) Japonsko je jedním z míst, kam bych se moc ráda podívala. Snad to v budoucnu vyjde =)

3 Pealia Pealia | Web | 13. února 2013 v 18:06 | Reagovat

Kjóto! Gejše! Sakury! Architektura! Ach, taky bych se tam jednou ráda podívala :)
Fotky jsou moc pěkné :)

4 Teeda Teeda | Web | 13. února 2013 v 18:25 | Reagovat

Moje závist je nepopsatelně veliká! Chtěla bych Kjóto spatřit na vlastní oči..

5 Miloš Miloš | Web | 13. února 2013 v 18:50 | Reagovat

Japonci jsou také vzorní a náruživí turisté. Celý život pracují, takřka bez dovolené, a v důchodovém věku čundrují po světě. Tam, kde je něco zajímavého, např. památka UNESCO, je jen otázkou času, kdy se objeví autobus s Japonci. Všichni jsou ověšeni zrcadlovkami a teleobjektivy a fotí o sto šest.

Stavby podobné Zlatému pavilonu jsem viděl v Číně (konkrétně v Pekingu) a také v Japanese Garden a Chinese Garden v Singapuru. Někdy je také zkusím přiblížit.

6 Jarka Jarka | Web | 13. února 2013 v 20:09 | Reagovat

Do Japonska se určitě nepodívám, tak jsem se aspoň pokochala tvými fotkami. Moc se mi líbí japonské domy a paláce s jejich zvláštními střechami a obdivuji jejich úhledné zahrady s jezírky a potůčky, přes které vedou krásné klenuté můstky. Taková procházka je pastva pro oči i pro duši. :-)

7 pavel pavel | Web | 13. února 2013 v 22:42 | Reagovat

Jedním slovem krása a proto se mi taky líbí ty Japonky. :-D

8 annapos annapos | E-mail | Web | 14. února 2013 v 2:33 | Reagovat

Je to kouzelná země, když se po válce rozhodli, a splnili co si předsevzali, a dosáhli krásného tradičního života, vážím si jich jako národa, Chtělo by to tak na půl roku, potom by to poznávání, bylo dokonalé. Trošíčku závidím.

9 Frypat Frypat | E-mail | Web | 14. února 2013 v 10:29 | Reagovat

Nikdy neříkej nikdy,ale momentálně jsem přesvědčený,že do Japonska se nikdy osobně nepodívám. Proto děkuji za pěknou procházku pro mě exotickou krajinou :-)

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 14. února 2013 v 12:21 | Reagovat

Přiznám se, že fotografiím moc nerozumím a nejsem ten typ, který nad fotkami prosedí dlouhou dobu, ale Ty Tvé mě zaujaly, jsou strašně moc pěkné a tolik mě zaujaly, že bych si do toho Kjóta přála jet také. Ty fotky máš takové pěkně zelené, asi je tam krásná příroda. Ale i ty japonské zvyky můžou být nejen pro oko zajímavé, mohu o tu elektronickou knížku tedy také zažádat, prosím? :)

11 adaluter adaluter | E-mail | Web | 14. února 2013 v 14:17 | Reagovat

Není nad to, když jsou náhody v dobrém rozmaru. :-)
Co ještě dodat k fotkám? Snad jen to, že občas mívám problém uvěřit, že tahle místa skutečně existují, jsou tak snová, tak jiná, a já, cestujíc po světě jen pomocí internetu, si někdy říkám, jestli to všechno není jen kouzelné šálení smyslů. :-)

12 Freezy Freezy | Web | 14. února 2013 v 19:13 | Reagovat

Před 3 roky jsem v Japonsku byla, bohužel do Kjóta jsem se podívat nestihla :( snad si to někdy vynahradím. Jak dlouho jsi tam byl ty?

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. února 2013 v 22:02 | Reagovat

[1]: To je pravda. Jsem okouzlený ještě teď.

[2]: Držím moc palce, aby ti to vyšlo.

[3]: Ony to nebyly "gejše" v pravém smyslu toho slova. Jen jejich nápodoba. Tak třeba se tam taky podíváš.

[4]: Když budeš hodně chtít, určitě se ti to podaří a s Kjótem se potkáte.

[5]: Však si taky můj foťák liboval, že se konečně zase jednou podíval domů :-).

[6]: Jsem moc rád, že se kocháš. Zahrady jsou samozřejmě báječné a působí jako balzám na duši i na tělo.

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. února 2013 v 22:26 | Reagovat

[7]: Však já vím. To by ses v Japonsku ufotil :-).

[8]: Taky bych si k pobytu pár měsíců přidal a zpátky se mi vůbec nechtělo. Ale práci mám tady a byl jsem tam jen jako výletník. Dlouhodobý pobyt spojený s prací - to je zase úplně jiná písnička.

[9]: Jsem rád, že své zážitky můžu aspoň takto zprostředkovat.

[10]: Knížku už jsem ti odeslal, najdeš v ní pohled okouzleného turisty na vše, co jsem cestou viděl a zažil. A pěkných zelených fotek je tam víc :-).

[11]: Když se tak ohlížím, taky si nejsem úplně jistý, že se mi to celé nezdálo. To je právě ona pochybnost, co je sen a co realita :-).

[12]: Tak příště se to třeba podaří; Kjóto je opravdu nádherné a když jsem si skládal program, trval jsem minimálně na čtyřech dnech právě v Kjótu. V Japonsku jsem byl bohužel jen pouhé tři týdny, ale ovlivnilo mě naprosto zásadním způsobem, přímo i nepřímo.

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. února 2013 v 23:31 | Reagovat

Je to krása.  Obdivuji vše, co na těch fotografiích je a  tiše závidím. Tu knížku bych  si také ráda prohlédla. Musím cestovat už jen takto.
Nevím jestli je vám známo, čím si Japonky udržují vláčnou pleť a do pozdního věku  stejný tvar obličeje:
Především se neopalují, chrání si obličej před  vysušujícími paprsky slunce. Na noc si podvazují bradu přes hlavu, aby jim sanice neklesala, neuvolňovaly se svaly obličeje. Bylo to psáno v radách právě pro gejši- jak je s tím seznamují ty zkušené... ;-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. února 2013 v 13:37 | Reagovat

Děkuji moc za zaslání knížky a už se těším, jak si k tomu  hačnu a budu číst a koukat na obrázky. :-)

17 Pižlík Pižlík | 15. února 2013 v 18:33 | Reagovat

Do země vycházejícího slunce bych se sice strašně ráda podívala, ale vím, že je to v současné době nemožné.
Musí tam být nádherně, hlavně japonská zahradní architektura, to by bylo něco pro mě.

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. února 2013 v 23:43 | Reagovat

[17]: Tož to si projdi aspoň blog pana Petra nebo ho požádej o zaslání té  knihy, je jako bys ji viděla a dověděla se o mnohém.

19 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 16. února 2013 v 9:19 | Reagovat

Nějak mi tento japoský článek unikl.
Země vycházejícího slunce je krásná.
Neboť při východu slunce fotografuje se nejlépe.

20 bludickka bludickka | Web | 16. února 2013 v 12:42 | Reagovat

Je tolik zemí, co by určitě stály za to vidět. Nevím proč se mi Japonsko jeví jako tolik vzdálené a nedostižné :) Nejvíc se mi líbí ta pátá fotografie, působí tak příjemně harmonicky.

21 annapos annapos | E-mail | Web | 18. února 2013 v 6:03 | Reagovat

[8]:Práci? Tak tu již k životu nepotřebuji, tedy myšleno jako výdělečnou činnost, jako státní rentierka, si jistě to Japonsko na půl roku mohu dovolit? stejně jako oni jezdí sem k nám? Odpočívat a užívat si důchod ? Cha chááá.... Ale v příštím životě, až se zase budu živit prací, si to zařídím jistě lépe?

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. února 2013 v 1:29 | Reagovat

[16]: Není zač a děkuji za zájem :-).

[17]: Taky jsem si myslel, že to není možné, ale pak to najednou všechno šlo, jen jsem koukal. Však za ten hlavní impuls, který k mému výletu vedl, nebudu nikdy umět být dost vděčný.

[19]: Pokud ovšem člověk nemá zkřehlé prsty po ledové noci na vrcholku Fudži :-)

[20]: Však říkám: Srdeční záležitost :-).

[21]: Tak to já mám pro svůj další život dočista jiné plány :-)

23 š š | Web | 20. února 2013 v 11:14 | Reagovat

Je fajn občas se jen tak zastavit a zavzpomínat si na něco hezkého :)

24 annapos annapos | E-mail | Web | 21. února 2013 v 4:22 | Reagovat

[21]:
Jé, řekněte jaké? Jsem hrozně zvědavá babka?

25 annapos annapos | E-mail | Web | 21. února 2013 v 4:22 | Reagovat

[21]:
Jé, řekněte jaké? Jsem hrozně zvědavá babka?

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. února 2013 v 22:29 | Reagovat

[24]: Třeba jsem pověrčivý a věřím, že když o plánech budu mluvit, nesplní se :-)

27 annapos annapos | E-mail | Web | 24. února 2013 v 18:10 | Reagovat

[24]:  To se mně moc líbí, vy se tedy bojíte o hodně vzdálenou a fiktivní budoucnost, to je mezi námi dost velký rozdíl, o tu budoucnost, o tu já obavy nemám, spíše o tu bližší? A na ty plány...... Jsem zvědavá stejně, vůbec jste mě neodradil.

28 annapos annapos | E-mail | Web | 24. února 2013 v 18:10 | Reagovat

[24]:  To se mně moc líbí, vy se tedy bojíte o hodně vzdálenou a fiktivní budoucnost, to je mezi námi dost velký rozdíl, o tu budoucnost, o tu já obavy nemám, spíše o tu bližší? A na ty plány...... Jsem zvědavá stejně, vůbec jste mě neodradil.

29 annapos annapos | E-mail | Web | 24. února 2013 v 18:14 | Reagovat

Ty dably, to vám nechci zvednout, ani adrenalin, ani sledovanost, to je buďto nějaký renonc v mé myšce, nebo ve vašem blogu cz? děje se mně to jen na něm.

30 shadisek shadisek | Web | 30. května 2013 v 20:36 | Reagovat

jezis, to muselo byt uzasny tam byt. ja si v posledni dobe japonskou kulturu zamilovala, fascinuje me a fascinovat neprestane. nekdy v zivote bych se tam chtela jit podivat

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. června 2013 v 21:56 | Reagovat

[30]: Ano, byla to úžasná cesta, moc na ni vzpomínám a rád bych si ji ještě jednou vyzkoušel.

32 Gil Gil | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 10:06 | Reagovat

Ten můstek a ty zahrady ♥ ! Jsem strašně ráda že jsem tento blog objevila :-)

33 Gil Gil | E-mail | Web | 9. ledna 2014 v 10:08 | Reagovat

Závidím jim ty nádherné stromy :D Pár japonských už doma máme, ale tohle! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama