Faunův labyrint (El Laberinto del Fauno)

16. března 2013 v 0:21 | Petr Vápeník |  Filmy

Španělský film režiséra Guillerma del Tora Faunův labyrint jsem viděl už dost dávno, před pěti lety, tedy v době, kdy jsem ještě ani neměl blog, abych se s vámi mohl o svůj zajímavý zážitek podělit. Kdybych ho tehdy měl, doporučil bych vám tento film, který získal tři oscary (za výpravu, masky a kostýmy), jako filmovou lahůdku, pro jejíž náležité vychutnání stačí jediné - umět se povznést nad hranice jednoho oblíbeného žánru. Jsou totiž lidé, kteří si lahůdku vychutnat nemohou: Čistí milovníci fantasy například - nabydou-li z internetových recenzí dojmu, že jde především o fantasy film - se budou zoufale nudit v pasážích líčících poměry ve frankistickém Španělsku roku 1944, kde stále ještě doznívají boje občanské války (proč proboha tvůrci nevyužili toho, v čem jsou nejsilnější a neudělali čistě fantasy film, to by přece bylo něco! Nadšení rodiče zase - spatří-li na obrázku na internetu roztomilé pohádkové příšerky z tohoto filmu - mohou snadno popadnout své ratolesti a odtáhnout je do kina na milý rodinný film; pak ale dětem nestíhají zakrývat oči před násilnými scénami, ale válka je válka a ta na dětské oči moc nedbá, o čemž se právě v tomhle filmu dozvíme víc než ve většině jiných. No a milovníci rytířského klání dobra a zla si možná nemohou vynachválit realismus střetů mezi partyzány a Francovou armádou, ale rozhodně nedokážou pochopit, co tvůrci filmu hulili, když vymýšleli ty nepochopitelné animované zrůdy, které odvádějí divákovu pozornost zcela nežádoucím směrem.


Chcete-li si opravdu vychutnat tuhle lahůdku, nezbývá, než se vyšplhat na betonovou zeď kolem vaší oblíbené žánrové zahrádky a překročit ostnatý drát chránící vás před kontaminací zvnějšku. Film totiž ukazuje, jak odlišné světy mohou (možná) existovat těsně vedle sebe, jak se mohou působením okolností navzájem ovlivňovat, jak se mohou prolínat prostřednictvím osob nadaných vidět i něco jiného, než vidí ostatní, aniž by tyto produkty fantazie byly jakkoli méně skutečné, než skutečnost sama. Pozor, Faunův labyrint není pro lidi bez fantazie. Ale upřímně, kdo z lidí má takovou odvahu, aby svou nedostatečnou fantazii uznal; každému z nás se naše fantazie - minimálně v naší fantazii - zdá být vyhovující a dostatečná.

Malá Ofélie opouští se svou těhotnou matkou město, aby mohli žít společně s otčímem, nelítostným důstojníkem armádní jednotky, která se kdesi ve španělských horách snaží bojovat s místními partyzány. Není to jistě nic jednoduchého, partyzáni mají podporu místních vesničanů. Je to snad ten důvod, proč kapitán Vidal chce sdílet těžký vesnický život se svou rodinou? Asi ne, to spíš chce mít pod kontrolou nastávající porod svého syna (děvčátko přece v jeho případě vůbec nepřichází v úvahu!) V jeho jasném, černobílém a realistickém světě se ovšem objevuje Ofélie jako zcela cizorodý prvek a hrozba, dívka plná fantazie svých pohádkových příběhů, do kterých utíká před hrozivou skutečností. A její nový domov, poblíž něhož stojí starý kamenný polozbořený labyrint, je zcela jistě součástí těchto příběhů. Copak je náhoda, že Ofélii cestu do labyrintu ukázala víla? Určitě ne! Však už jí starý faun vysvětlí, že Ofélie je ve skutečnosti ztracená princezna kdysi mocné pohádkové říše a je jen na ní, zda se bude moci do své říše vrátit a pozvednout znovu její slávu. Stačí jako ve správné pohádce splnit tři obtížné úkoly.

Nemilosrdná skutečnost však pranic nehledí na to, co se odehrává v Oféliině nespoutané fantazii. Matka Ofélie prožívá velmi komplikované těhotenství a otčím používá pro splnění svého vojenského úkolu stále brutálnější metody a je vidět, že se nezastaví před ničím. Stále jen boj, násilí, neúcta k životu, zlo. Je možné v takto válkou vykolejeném světě žít normální životy? Není jednodušší a přitažlivější bojovat s obří ropuchou ničící starý fíkovník nebo přímo s děsivou postavou mrtvolníka? Vždyť ve skutečnosti jsou někteří lidé - přestože staví na odiv své ctnosti a vlídnou tvář - mnohem větší zrůdy než ta nejstrašnější pohádková monstra. Zatímco zpočátku plní Ofélie své úkoly spíše ze zvědavosti, postupně se zvětšuje její touha doopravdy opustit reálný svět, ke kterému ji stále méně váže, a obrodit tajuplnou říši, která jistě nemůže být ani zdaleka tak krutá. Ale podaří se Ofélii udělat poslední nutné kroky? Nebo šance, kterou je nutné využít do nejbližšího úplňku, zase na dlouhý čas pomine?

Několikrát jsem se v článcích o tomto filmu dočetl, že Faunův labyrint je pohádka pro dospělé. Nesouhlasím s tím ani trochu a myslím, že takový zkratkovitý pohled tohle krásné podobenství degraduje. Podle mne je to především působivý a silný příběh plný emocí, ve kterém síla fantazie dokáže pohnout horou a změnit svět, ať už předmět naší fantazie ve skutečnosti existuje nebo nikoli. Naštěstí se takové situace zdaleka nestávají jen v pohádkách. Ano, masky jsou dokonalé, ale ty do příběhu vnášejí jen příjemnou dokonalost formy, která ještě zdaleka nedokáže zaručit dokonalost celku.

A přidávám jedno technické varování: Poprvé jsem viděl film v běžném kině, podruhé jen na DVD na počítači. U málokterého filmu jsem zaregistroval tak obrovský rozdíl ve prospěch kina; film na "počítačovém" DVD není kvalitou ani poloviční. Ano, může to být také známka faktu, že Faunův labyrint nesnese opakované shlédnutí, protože vše podstatné se dozvíte hned napoprvé, žádná tajemství nezůstala neodhalena a neobjevily se žádné vedlejší zajímavé dějové linie, které nebylo možné napoprvé postihnout, ale v tomto případě si to nemyslím. Jde totiž podle mne o opravdu výborný film. Vlastně jsem se už od začátků svého fungování na blogu těšil, že vám tento pozoruhodný španělský snímek jednou představím a doporučím :-).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 16. března 2013 v 7:30 | Reagovat

Domnívám se, že španělské filmy jsou velmi zvláštní a velmi jiné než zbytek evropské produkce. A musím říct, že od pokusu shlédnout Krvavou svatbu nemám odvahu na žádný španělský film. Pro mne jsou opravdu strašně moc jiné a nějak se s nimi nemůžu sladit. I když tenle možná by mi i "seděl".

2 signoraa signoraa | Web | 16. března 2013 v 8:34 | Reagovat

Musím poděkovat za báječnou recenzi k tomuto filmu. Jen nemůžu srovnávat rozdíl mezi kinem a DVD, protože já ho viděla pouze na DVD. Pokládám ho za jeden z nejlepších filmů. :-)

3 Daada Daada | 16. března 2013 v 8:56 | Reagovat

Faunův labyrint v originále má takovou sílu, že bude mít jakýkoliv jiný film problém ho překonat. A děkuji za recenzi, opět ve mě vyvolala ty staré pocity...

4 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 16. března 2013 v 17:41 | Reagovat

Silný film, silné zážitky.

5 pavel pavel | Web | 16. března 2013 v 18:08 | Reagovat

Podívám se po něm. :-)

6 Knedla Knedla | Web | 16. března 2013 v 18:58 | Reagovat

Já snesla dvakrát, a víckrát vlastně není třeba. Jen jedna poznámka: Nešlo o žádnou pohádkovou říši, ale přirozeně antické podsvětí, kde žije pravda, tedy přesně naopak, než v oné trampské písničce (světlo je pravda a ve tmě žije čas). Princezna byla zřejmě dcerou vládce podsvětí Háda a jeho ženy Persefony, pokud jsem to pochopila správně. ˇ
Zařadila bych to do police fantasy-thiller a nemyslím, že je to dostupné do dvanácti a možná i víc.
PS: Nepodařilo se mi nebrečet, i když jsem věděla, že se děvče vrací domů..

7 Čerf Čerf | 16. března 2013 v 19:55 | Reagovat

[1]: Podle Krvavé svatby se nedá soudit :-)

[2]: Taky mě potěšil, víc, když jsem ho viděl poprvé.

[3]: Souhlasím, síly je v něm hodně. A jsem rád, když to můj článek film připomněl.

[6]: Dobrá poznámka, ona ta říše vlastně není přesně identifikovaná a celkem se bez toho dá obejít. Inspirace antickou mytologií je zřejmá. Ještěže doma nemám police, do kterých bych musel film zařadit :-)

8 Vendy Vendy | Web | 16. března 2013 v 21:26 | Reagovat

Výborná recenze na výborný film.
Pohádkou pro dospělé bych to rozhodně nenazvala, a vlastně ani tentokrát nemám škatulky. Fantasy? Akční? Zběsilé? Realistické? Nebo prostě spíš jenom fantaskní?
Musím říct, že realistické scény mi dělaly víc zle než fantasy svět i s jeho strašáky. Kapitán Vidal byl ta nejodpornější bestie, jaká kdy běhala po světěv(i když musím připustit, že takových bestií běhá po světě i dnes dostatečné množství). Měla jsem jen problém s jednou věcí - nepoznala jsem, nakolik je fantazijní svět skutečný, nebo jen vysněný únik Ofelie. Ten závěr byl opravdu velmi rozporuplný a vlastně, každý si to mohl vyložit, jak chtěl.
Výborný film, ale nevím, jestli se na něj podívám podruhé. Možná až za pár let...
Docela škoda, že jsem film viděla jen na DVD, na velkém plátně to opravdu musel být daleko silnější zážitek.

9 Miloš Miloš | Web | 17. března 2013 v 8:33 | Reagovat

Petře, aniž bych film znal, po tvém článku jsem už jím nadšen a hned se půjdu podívat, kde se dá DVD koupit.
Asi by ses mohl živit v marketingu.

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 17. března 2013 v 8:34 | Reagovat

Skvělá recenze!
Film znám a patří mezi mé nejoblíbenější. Mně právě ten smíšený svět fantazie a reálný svět války propojený navzájem vůbec nevadí, ba právě naopak, je to o dost zajímavější.

11 VendyW VendyW | 17. března 2013 v 10:01 | Reagovat

Hmmm, po přečtení dalších komentů zapátrám a pokusím se zhlédnout :-)

12 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 19. března 2013 v 15:22 | Reagovat

Určitě po takové recenzi se pokusím film sehnat. :-)

13 valin valin | Web | 20. března 2013 v 8:35 | Reagovat

Ten film jsem viděla a velmi mě oslovil. I když jak píšeš, pro vše podstatné jej stačí vidět jednou, já si ho pouštím velmi často, protože většinou v něm najdu ještě nějakou jinou spojnici, krom silného příběhu, protkaném nádhernou hudbou.. :-)  :-)

14 DRAK DRAK | Web | 24. března 2013 v 17:18 | Reagovat

vynikající film! v kině jsem viděl 3x :-)

15 DRAK DRAK | Web | 24. března 2013 v 17:20 | Reagovat

[1]: zkus španělské horrory. od těch z padesátých let až dodnes, jsou mezi nimi úžasné skvosty. a pokud nerada strach, pak rozhodně Almodovar :-D

16 Teeda Teeda | Web | 29. března 2013 v 1:39 | Reagovat

Byla jsem na něm tehdy v kině a nemohla jsem se rozhodnout, jestli mě to víc děsilo nebo fascinovalo. Bylo to zvláštní, ale zajímavý. Je pravdou, že se mi ten film vryl hodně hluboko a tak to asi má být.

17 Jirka Jirka | 1. dubna 2013 v 15:39 | Reagovat

Cau Petre,
Jsou asi jen dva filmy, ktere jsem v kine nedoukoukal a odesel v polovine... Faunuv lebyrint je jeden z nich (druhy myslim Kamenak nebo neco takoveho). Soustavnou tvorbu Del Torra si nedovolim hodnotit. Jak Harry Potter tak i Sirotcinec jsou jaksi mimo horizont meho zajmu. Na filmu (ted nemyslim dva posledne zminene) mi vadilo zejmena graficke nasili, ktere, alespon pro mne, vyznelo samoucelne. Asi se mi dost zmenil vkus od doby, kdy jsme, jeste na pokoji na koleji, povidali o filmech :-)
Jirka Š.

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 19:31 | Reagovat

[17]: Ahoj Jirko, ani já se na to nedívám v kontextu ostatních režisérových filmů, mám co dělat, abych si udělal názor na film samotný :-). Ano, násilí bylo občas "přetúrované" ve zbytečné snaze učinit pekelníka ještě více pekelného. Ale film se mi líbil i přesto. Myslím, že vkus se mi nijak dramaticky nezměnil, ale myslím, že jsem o dost smířlivější k názorům ostatních, tedy i k tomu tvému :-). Mých historických "top ten" tenhle film ani zdaleka neohrozil, ale za zajímavý ho každopádně považuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama