Muž na laně (Man on Wire)

25. března 2013 v 18:02 | Petr Vápeník |  Filmy

Jako obyčejně stojí za tímto článkem nečekaná konjunkce několika zcela náhodných vlivů: V posledních několika dnech mne "přejela" silou parního válce jakási viróza. Myslím, že nepatřím k těm, které snadno rozhodí příslovečná "rýmička", ale tentokrát se mnou nemoc doslova švihla o tatami, dva celé dny mi trvalo, než jsem horečku konečně zaparkoval pod hranicí 39 stupňů, a průvodními znaky bylo i to, že jsem nějakou dobu nemohl jíst, číst, mluvit, poslouchat, mít otevřené oči, přemýšlet. Mohl jsem pouze spát a dělal jsem to po vzoru koal cca 18 hodin denně. Po čtyřech dnech se mi včera během dne poštěstilo pootevřít bez bolestivých následků oči a mohl jsem se konečně podívat na počítač a taky na to, co běží v televizi. Na pondělí jsem si navíc vzal na doléčení ještě jeden den volna, takže jsem si mohl dovolit kouknout i na noční program, tím spíš, že jsem měl "naspáno". Na dvojce běžel od jedenácti hodin jakýsi dokument o mně zcela neznámém francouzském provazochodci. Nelezu po výškách a neměl jsem nejmenší chuť trávit čas díváním se na to, jak to činí druzí. "To bude asi zase volovina," řekl jsem si, jako to říkávala s preventivní opatrností o většině televizních děl (a o většině správně) moje babička. Chtěl jsem tedy přepnout na jedničku, kde měl být další z případů chlapácky spravedlivého komisaře Moulina. Jenže přepínač zůstal kdesi mimo dosah mé ruky a já v sobě ještě neměl natolik obnovené morálně volní vlastnosti, abych dokázal vylézt zpod vyhřáté deky a udělal pár kroků ke stolu uprostřed obývacího pokoje. Nu co, nechám to. Stejně zase do dvou minut usnu. Kupodivu, neusnul jsem a jsem rád, protože jsem díky tomu viděl mimořádně zajímavý dokument o akci, kterou není možné nepovažovat za výstřední. To, že jako téma týdne byla pro tento týden vybrána zrovna Výstřednost, už beru jen jako logické vyústění, které leží přesně na hranici mezi náhodou a zákonitostí.

Dokument Muž na laně (Man on Wire) se totiž vrací k jedné staré akci skupinky přátel kolem velmi výstředního provazochodce, eskamotéra, kapesního zloděje a snílka Phillippa Petita. Sedmého srpna roku 1974 po dlouhých měsících příprav se této skupince podařilo dostat se na vrchol tehdy právě dokončovaných manhattanských "dvojčat" Světového obchodního centra, natáhnout mezi severní a jižní věží lano, po kterém pak Phillippe Petit přecházel ve výšce více než 400 metrů (tehdy šlo o nejvyšší stavbu na světě) bez jakéhokoli jištění během 45 minutové akce několikrát sem a tam, než konečně své milované lano opustil a nechal se americkými policisty zatknout, protože akce byla samozřejmě zcela ilegální. Dokument však samozřejmě neukazuje pouze tuto samotnou akci, mapuje formou rozhovorů s mnoha lidmi kolem Petita a i s ním samotným vše, co akci předcházelo, od vzniku na pohled zcela šíleného snu až po jeho napínavé uskutečnění. Přestože jde o dokument, který pracuje s dobovými materiály i s dobově se tvářícími dotáčkami, má občas prvky thrilleru, jindy zase jen zprostředkovává názory "mluvících hlav". A brzy se ukazuje, že nejde zdaleka jen o zachycení bláznivě výstřední akce, ale že s odstupem času se objevila celá řada souvislostí, které z dokumentu dělají mimořádně zajímavé dílo.

Co je na účastnících akce i po více než 30 letech patrné, je skutečnost, že to pro ně byl zcela mimořádný a asi pro jejich další život určující zážitek, ať už se na něm podíleli bezprostředně na věžích nebo jen jako "podpůrný tým". Skupina přátel různých profesí, kteří jako naprostí amatéři dokázali podniknout akci, za kterou by se nemusela stydět veliká profesionální firma. Ta by ji však nikdy nepodnikla, protože ... No protože to prostě byla akce přespříliš bláznivá a mohla věru dopadnout všelijak. Phillippe Petit se ukazuje jako člověk, který je ochoten uskutečnění svého snu a své vášně podřídit naprosto vše, ano, je to možná blázen a zcela jistě hochštapler, ale dokázal pro svůj sen nadchnout nejen sebe, ale spoustu dalších lidí nejrůznějšího typu, od dívek, pro které je ještě dnes napůl bohem, přes své blízké přátele až po celkem standardní příznivce, kteří pomohli jen v nějaké jednotlivosti. Před očima postupně vyvstává komplikovaný svět lidí, které sjednotila odvážná idea, ale jakmile bylo snu dosaženo, vztahy mezi nimi se začaly nezadržitelně bortit, ať už šlo o lásku nebo o na pohled nerozborné přátelství. Kolik z toho má na svědomí náhlý poryv slávy provazochodce, který si vyrazil na procházku ze střechy na střechu vysoko nad hlavami ránem spěchajících Newyorčanů? Nejspíš hlavní díl, protože zblbnout z vlastní náhlé slávy je lákavě jednoduché.

Ano, nejspíš by se dalo zapracovat se střihačskými nůžkami intenzivněji, ale i tak je dokument natočený velmi zajímavě a svižně a není vůbec divu, že film režiséra Jamese Marshe (mimochodem s výtečnou hudbou Michaela Nymana) dostal za rok 2008 Oscara za nejlepší dokumentární film. Já u něj aspoň - byť vleže, vysílený po několikadenní přetahované s chřipkou - neusnul až do samotného konce dávno po půlnoci, což o něčem svědčí :-).

Je velmi zajímavé, že v celém dokumentu nenajdete ani jedinou zmínku o novějším tragickém osudu věží Světového obchodního centra. Přesto divák tento kontext nemůže nevnímat a myslím, že je to ta nejlepší varianta, jakou mohli tvůrci filmu použít. Já osobně jsem se nemohl ubránit jedné myšlence: Phillippe Petit je zjevně svým způsobem magor (snad se za to na mne nebude zlobit, myslím, že je na to spíš hrdý), kromě sympatického rošťáctví má v sobě i spoustu velmi nesympatických vlastností a je patrné, že rozkol mezi bývalými přáteli má většinou na svědomí právě on (okamžik, kdy při vzpomínce na jejich rozchod začne plakat jeho - jinak velmi věcný - nejbližší přítel a souputník je asi nejemocionálnější moment filmu). Přesto musím říct, že při porovnání magora, který mezi mrakodrapy na své vlastní nebezpečí přechází po laně, a jiných magorů, kteří stejné mrakodrapy s nenávistí v srdci boří, je velmi zřejmé, kdo u mne vyhraje.

Tedy aspoň - výjimečně - pro tuto neděli. Další nedělní nevěru by mi zřejmě Jean-Paul Moulin už neodpustil :-).
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hovniválka Hovniválka | Web | 25. března 2013 v 18:31 | Reagovat

Testuj na zvířatech. No tak. Psát neumíš. Řekni ANO krutému testování!

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2013 v 18:42 | Reagovat

[1]: Nemám rád příliš rozkazovačné věty. Zkus to příště napsat lépe a uvidíme :-)

3 Nadějné blogy Nadějné blogy | E-mail | Web | 25. března 2013 v 18:49 | Reagovat

Ahoj, dovoluji si Tě pozvat do mého nedávno založeného projektu s názvem: Nadějné blogy. Pokud se chceš dozvědět, zdali je tvůj blog nadějný a stát se členem klubu, není nic jednoduššího, než se přihlásit. Učinit tak můžeš zde: http://nadejneblogy.blog.cz/
Na tomto webu najdeš všechny potřebné informace.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2013 v 18:59 | Reagovat

[3]: No vida, tohle už je napsané o dost líp než první příspěvek, skoro bych řekl nadějně :-)

Držím všem nadějným blogům palce. Ten můj blog už je ale tak profláknutý, že vydávat ho za nadějný by zavánělo opovážlivostí :-). Každopádně díky za nabídku a věřím, že těch skutečně nadějných seženete dost.

5 ty-si-to-zaslouzis ty-si-to-zaslouzis | 25. března 2013 v 19:10 | Reagovat

Nová internetová poradna pro dívky. Určitě stojí za to kuknout ;) http://ty-si-to-zaslouzis.blog.cz

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2013 v 19:13 | Reagovat

[5]: Ufff, zrovna tohle si snad ani nezasloužím! :-)

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. března 2013 v 19:15 | Reagovat

Moc pěkná recenzička. No viróza dokáže dělat s lidmi věci, to jo. Tak myslím že ti to Jean - Paul rád odpustí, zvlášť když to byl dokument o Francouzi. Já teď blahořečím za Prima ZOOM a její skvělé dokumenty. Od té doby co jde málokdy v sobotu večer koukám na něco jiného a i vlastně v týdnu když se mi nechce ještě jít spát tak na ní automaticka přepínám.

8 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 25. března 2013 v 19:22 | Reagovat

Proto to raději Marconi zkoušel bez drátů (wireless)...

[2]:
Mohlo by to znít takto:
Než-li svůj článek přeložíš P.T. ctihodné obci čtenářské, přesvědč skarabku, aby svoji kuličku valila mimo komentáře.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2013 v 19:31 | Reagovat

[7]: Normálně na televizi moc nekoukám, ale včera jsem byl za ni docela rád :-)

[8]: Vidíš - a já myslel, že Man on Wire se dá přeložit jako Nadrátovaný muž :-)

10 Majkayela Majkayela | Web | 25. března 2013 v 19:43 | Reagovat

Tvůj styl psaní je mi sympatický a fotky máš nádherné :) určitě se na tvém blogu zastavím častěji ;)

11 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 25. března 2013 v 20:33 | Reagovat

[9]:
Použije-li dráteníka (viz např. bonus v http://tlustjoch.blog.cz/1303/a39), pak ano.

12 pavel pavel | Web | 25. března 2013 v 23:56 | Reagovat

Dostal jsi samé zajímavé komentáře, myslím ty první, skoro ti je závidím. :-D
O ten film jsem přišel a je to škoda hlavně proto, že Nýmana mám rád a mám od něho i docela bohatou sbírku CD.

13 Kamila Kamila | Web | 26. března 2013 v 9:07 | Reagovat

Pěkná recenze a zároveň děkuji za tip :)

14 mengano mengano | E-mail | Web | 26. března 2013 v 9:16 | Reagovat

Dívko, ty se nechceš podívat do internetové poradny? To od tebe není moudré. Co si počneš řádně nepoučena? ;-)

Dokument jsem neviděla, tou dobou jsem asi zírala do stropu a snažila se vyhnat z hlavy zakroucené paragrafy. Stejně mám závrať i na štaflích.
Přeju brzké úplné vyzdravení :-)

15 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 26. března 2013 v 18:10 | Reagovat

Určitě je to neobyčejně zajímavý film, ale neviděla jsem ho. Já koukám na televizi docela málo. :-)

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. března 2013 v 22:05 | Reagovat

[10]: Bude mi potěšením.

[11]: :-)

[12]: Po té hudbě se ještě poohlédnu, částečně byla "přepoužitá".

[13]: Rádo se stalo.

[14]: Možná jsem zbytečně pesimistický, ale od doporučené internetové poradny si v mém případě moc neslibuji :-)

17 Miloš Miloš | Web | 26. března 2013 v 23:59 | Reagovat

Velice obdivuji tyto hazardéry. Vedle provazochodců v extrémních výškách jiní odvážlivci zase na mrakodrapy šplhají nebo závodí, kdo rychleji sleze kolmou stěnu, smaozřejmě vše bez jištění.
Škoda, že jsem dokument neviděl.

18 Vendy Vendy | Web | 27. března 2013 v 11:12 | Reagovat

Skvostný článek! Na čt2 jsou opravdu často dokumenty velmi zajímavé, jen na tuto stanici málokdy překlikneme. Shodou okolností jsem takhle nechala jet minulé pondělí čété dvojku a byl tam zrovna dokument o takzvaném Novém světě a v těsném závěsu další, který mě taky upoutal. Nečekaně jsem sledovala program, který jsem neměla vytipovaný a nepřepla jsem.
Muž na laně asi patřil k této třídě výborně natočených dokumentů, možná ještě o kousek výš. K osobě provazochodce... svým způsobem opravdu magor. Ale musel být hodně vyrovnaný, držet stabilitu na tenkém a pohyblivém kusu provazu je opravdu nejen kumšt, ale věc rovnováhy. Riskoval hodně a povedlo se to. Škoda jen rozkolu po dosažení úspěchu - ale tak to asi v životě bývá, když se pracuje na společné věci, spolupráce lidi sbližuje, když se té věci dosáhne,najednou se všechno rozsype - každý si užije svých pět minut slávy (někdo i víc) a není už nic, co by dál ty lidi spojovalo, mimo vzpomínky.
Že sláva blbne hlavy, je známá věc a je jen málo lidí, kteří to dokážou ukočírovat (a jsou takoví, ne že ne.)
Teď jsem si vzpomněla na úryvek filmu Quo vadis, myslím to starší zpracování, kdy dobyvatel Marcus jel svou oslavnou jízdu na jednokolce a v závěsu za ním jel nějaký patricij - jeho průvodce a během jízdy mezi jásajícími davy mu pořád opakoval - nezapomeň, že jsi jenom člověk. Jsi jenom člověk.
Velmi dobře ho tímto strhával z výšin pýchy a vracel ho na zem. ;-)  8-)

19 Vendy Vendy | 27. března 2013 v 11:23 | Reagovat

P.S. koukám, že i mezi komentáři máš perličky. K Hovniválce jsem se byla podívat, odpudivá osoba s odpudivými názory, jako jedna z mála by stála za úvahu nahlášení jejího blogu coby závažně škodlivého.
Nadějné blogy? Viděla jsem jiný projekt, podobný a velmi dobrý, kde shromažďuje zajímavé blogy, něco jako Katalog blogů
http://odkazy.blog.cz/.
A internetová poradna pro dívky, to mě opravdu rozesmálo. Měl bys tam nakuknout, Petře, kdo ví, třeba se něco zajímavého dozvíš... ;-)  :D
Anebo radši ne. :-D

20 Vendy Vendy | 27. března 2013 v 15:55 | Reagovat

Potřetí, už si fakt připadám jak otravnej host... vidím, že tě to teda pořádně sebralo, ale vykurýroval ses. Mám dojem, že letošní virové útoky jsou mimořádně brutální a agresivní.

21 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 27. března 2013 v 19:12 | Reagovat

[20]: Letos to bylo hodně špadné, protože já, která nebyla nemocná několik desítek let, jsem byla fakt na umření.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. března 2013 v 21:29 | Reagovat

[17]: Mám k tomu nejednoznačný vztah. Vlastně někoho takového nijak zvlášť neobdivuji, přesto se mi tenhle dokument hodně líbil, až mě to zaskočilo. Kdoví na jakou podvědomou strunku ten film drnknul?

[18]: Když už se na něco v televizi dívám, bývá to ČT2.

Co mě překvapilo, byla ta čerstvost zážitků všech aktérů. Jako by se mluvilo a akci, která se uskutečnila předevčírem a euforie z ní ještě doznívá.

[19]: Snažím se být na svou zvědavost přísný a když se mi nějaký odkaz nepozdává, nekliknu na něj, protože to je přesně to, o co se různými metodami snaží. No a přece nebudu tancovat tak, jak někdo nesympaticky píská, ne? :-)

[20]: Máš pravdu, bylo to docela drsné a potvrzuje mi to i řada známých.

[21]: To mě moc mrzí. Ještěže jsi tak sportem zocelená.

23 pavel pavel | Web | 29. března 2013 v 13:34 | Reagovat

[19]: Já je beru s humorem a je to i zpestření. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama